Fórum: Jak se cítí zdravotníci po pandemii?

V počátcích pandemie byly problémy s vybavením ochrannými pomůckami a zdravotníci patřili k nejpostiženějším profesním skupinám – tvořili 11 procent všech prokázaných případů nemoci COVID‑19. Situace zdravotníků se zásadním způsobem zlepšila po jejich očkování. Nyní ke zdravotníkům směřují, nebo by měly, odměny za pracovní nasazení za covidu, od státu dostanou také vouchery na lázně. Zeptali jsme se lékařů i sester z nemocnic: Jak se po více než roce s pandemií cítíte, zanechaly na vás a vašich týmech prožité kritické chvíle psychické následky, cítíte se vyhořelí, nebo už jste se ze všeho vzpamatovali a práce vás znovu těší?

• Doc. MUDr. František Duška, Ph.D., AIFCM, EDIC,

přednosta KAR 3. LF UK a FNKV

Práce nás těšila vždycky (teď mluvím za velkou většinu týmu), i když při poslední vlně bylo evidentní, že kapacita systému narazila na svůj strop, což bylo pro personál extrémně náročné. Vyhoření jsme se snažili bránit zavedením pravidelných skupinových supervizí s psychology. Personál to přijímal zpočátku váhavě, pak se ale supervize velmi osvědčily a zůstaly nám až do dnešní postcovidové doby. Do jisté míry nás přestálá krize i semkla – rozvinula se např. dříve nepředstavitelná spolupráce napříč klinikami v oblasti intenzivní péče. Teď se soustředíme na to, abychom co nejrychleji dohnali odloženou necovidovou péči a zároveň se přes letní měsíce vystřídali na zasloužené dovolené. Nálada je různá, to je asi hodně individuální. Mísí se hrdost na to, co jsme v krizi dokázali, s frustrací a studem za nemocnici, kde se dekády nic nepostavilo, ale zase se tu střídají politici v poklepávání na základní kameny. To už vyvolává jen hořké úsměvy a mediální obraz našeho ředitele také komentář asi nepotřebuje. Reagujeme na to i recesemi a humorem a snažíme se o to víc být zde pro naše pacienty. Medicína je o pomáhání lidem a je krásná a naplňující za jakýchkoli okolností.

• Mgr. Marie Fryaufová,

ředitelka ošetřovatelské péče KN Liberec, a. s.

Uplynulé pandemické období bylo náročnou zatěžkávací zkouškou zdravotnických i nezdravotnických pracovníků jak v profesních dovednostech, tak v mezilidských vztazích. Pokud se však dá o tomto období říci něco pozitivního, je to velká soudržnost a neuvěřitelná spolupráce jak v pracovních týmech, tak napříč celou naší nemocnicí.

V současné době je pandemie na ústupu, v nemocnici je minimum pacientů na standardním oddělení a zaměstnanci se vrátili do standardního pracovního režimu.

S pracovními týmy prostřednictvím jejich vedoucích pracovníků jsme byli a jsme v neustálém kontaktu a po celou dobu jsme se snažili vytvářet optimální podmínky k jejich práci.

Po „covidovém“ období si zaměstnanci vydechli, na covidových pracovištích vždy po reprofilizaci na standardní režim se vymalovalo a upravilo oddělení a pracovníci měli týden volna. Několik zaměstnanců stále zůstává na pracovní neschopnosti a řeší zdravotní problémy po covidu. Nezaznamenali jsme ale odliv pracovníků a vážnější problémy, naopak se k nám po ukončení studia chystá nastoupit více studentů než v minulosti, protože v době výpomoci a praxe si utvořili na některých odděleních pevné vazby.

Jsme velmi rádi, že je toto těžké období za námi, a všem našim pracovníkům, ale i těm, kteří vypomáhali v době personální krize (hasiči, Červený kříž, armáda, dobrovolníci, studenti), patří velké poděkování. Velké díky patří i všem našim občanům, kteří nám věřili a kteří nás podporovali.

• Mgr. Erna Mičudová,

zástupce zdravotnického náměstka pro pracoviště Bohunice a porodnice FN Brno

Po dobu, kdy bylo nutné pracovat na 120 procent, nebyl čas na bolístky a jejich řešení. Teď, když je klidněji, tak se dostavila částečná apatie, pocit nedocenění, a především rozladění z toho, že rozjezd nemocnice do běžného provozu nebere ohled na to, že jsme unavené a potřebujeme si odpočinout. O klidnějším létě si asi musíme nechat pouze zdát právě proto, že část personálu bude čerpat zaslouženou dovolenou, což však přináší zvýšenou zátěž pro ty, co zůstanou. Omezení provozu je iluzorní, protože se dohání vše, co nebylo možné v covidové době realizovat, a nejde jen o zdravotní péči, ale i vyřešení provozních záležitostí, jako jsou opravy, malování, generální úklid apod.

Nicméně vše zlé je k něčemu dobré. Ukázalo se, kteří vedoucí pracovníci jsou na svých místech a umějí organizovat práci, a především motivovat své podřízené k požadovaným činnostem. Stmelily se stálé kolektivy a díky tomu, že se vytvořily týmy z rozdílných pracovišť, jsme se lépe navzájem poznali. Došlo i k tomu, že někteří z nich požádali o přeložení na pracoviště, kde ošetřovali pacienty s covidem, protože je tato práce oslovila a zalíbilo se jim tam. Celkově nelze jinak než poděkovat všem, kteří se na ošetřovatelské péči v nelehké době podíleli, mají můj obdiv a úctu.

• MUDr. Martin Straka,

primář Interního oddělení Nemocnice Sokolov

Cítíme se výborně, žádné zásadní vyhoření či psychická stigmata po covidu na personálu nepozoruji. Klidné léto nečekáme, neb sousední nemocnice v Chebu zase plánuje různé uzavírky, jsou unavení. Čeho se lehce obáváme, je indická mutace covidu, neb otvírat opět covidária se nám tuze nechce. A já osobně se velmi těším na říjen, kdy padne krvavá vláda Babiše a začne jeho pouť ku kriminálu.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM, prezidentka ČAS

Bohužel zotavení z tak těžké situace není snadné a rozhodně vyžaduje dostatečný prostor. V tuto chvíli je zásadní, aby měl zdravotnický personál možnost vybrat si řádnou dovolenou a opravdu si odpočinout. Chápu, že v době, kdy se nemocnice snaží řešit odložené výkony, je to pro vedení ZZ složité, ale odpočinek personálu v tuto chvíli vidím jako prioritu.

Jsem ráda, že ve většině pracovišť funguje supervize, systém psychosociální intervenční služby a jiné formy psychické pomoci, kterou budou zdravotníci ještě velmi potřebovat. Motivující do další práce může být i fakt, že zdravotnická povolání mají větší prestiž než před pandemií, a já pevně věřím, že díky tomu bude větší zájem tato povolání vykonávat. Ostatně tento fakt dokazuje i zvýšený zájem na zdravotnických školách všech typů, ať už SZŠ, VOŠ, nebo VŠ.

• Mgr. Markéta Svobodová,

hlavní sestra KZ, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z.

Se začínajícím létem klesá počet pozitivních pacientů s onemocněním COVID‑19. Uvolňují se lůžka, která byla vyčleněna těmto pacientům. V naší nemocnici jsme postupně otevřeli až 11 oddělení pro covid pozitivní pacienty. Všechny síly jsme napnuli pro zvládnutí pandemie. Tak těžké období jsme nikdy nezažili. Nikoli pro počet klientů, na to jsme zvyklí. Ale náročnost péče o tyto nemocné, oslabení vlastního personálu z důvodu nákazy, nutnost přesouvání sestřiček na covidová pracoviště atd., to bylo velice náročné. Myslím, že všechny nemocnice si tím prošly. Mnoho našich lidí tu zátěž neuneslo, zůstali v pracovní neschopnosti, i hospitalizace na psychiatrii jsme zažili. O to víc si cením těch, kteří to všechno vydrželi.

Velice nám pomohli příslušníci AČR a členové ČČK. Bez nich by to bylo ještě náročnější.

Nemyslím si, že bychom vyhořeli. Byli jsme hodně unavení, ale postupné uvolnění nás těšilo. S každým zrušeným covidovým pracovištěm jsme se radovali a celková očista a dezinfekce proběhla jak na tom oddělení, tak v našich hlavách? duších, myslích? No prostě jsme měli radost.

Hodně se ukázaly charaktery lidí, všechno zlé je pro něco dobré. Doufám, že v povědomí veřejnosti zůstane pocit, že zdravotníci jsou ti, kteří umějí pomoci, když je třeba.

A co nás opravdu těší, je očkování. Sice si stále myslím, že nemocnice akutní péče není preventivní zařízení, a nemá se tedy zabývat prevencí – očkováním. Ale při představě, že by se vrátil stav jarních měsíců, očkujeme s radostí, téměř s vášní. A klienti to cítí, v očkovacím centru je veselo a příjemno. Očkujeme cca 1 000 až 1 200 lidí denně, všechno plyne hladce a s úsměvem. Jaký rozdíl oproti té apokalypse v únoru a březnu.

A za všechny zdravotníky prosím: ZŮSTAŇTE ZDRAVÍ! Nepodceňujte preventivní opatření, nedopusťte další vzestup epidemie. Už bychom to nechtěli zažít znovu.

• MUDr. Vojtěch Hynek,

primář ARO Nemocnice Domažlice, a. s.

Naše oddělení ARO i celá nemocnice se postupně vrací k běžnému pracovnímu režimu. Již několik dní se u nás nevyskytl covid pozitivní pacient a s výrazným poklesem celkového počtu pozitivně testovaných vešla v platnosti dohoda o směrování všech nově pozitivních pacientů na spádové vyšší pracoviště (do FN Plzeň). Samozřejmě se všichni těšíme na dovolenou a potřebné načerpání sil – dobití energie. Na chvíle prožité za pandemie si budeme ale určitě ještě dlouho pamatovat. Jde o dobu provázenou nezvykle vysokou smrtností napříč všemi věkovým kategoriemi našich dospělých pacientů. Řada z nás opodstatněně pociťovala bezmocnost a zmar, neboť těch pracovně pozitivních chvil bylo pomálu, a přitom pracovní nasazení bylo daleko vyšší než za běžných okolností.

Všichni si přejeme, pokud se ještě další vlna pandemie objeví, aby to nebylo v takové síle a s tak závažnými následky jako letos na jaře, čemuž snad významně pomůže proočkovanost. Nyní se nám opět vrací doba, kdy se výrazně větší část pacientů daří vyléčit, a to je to, proč by nás práce měla zase víc těšit, a to, co by mělo zapudit pocity vyhoření.

• Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA,

náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN

Pracoviště ve VFN se postupně vracejí do obvyklého provozu, čeká nás v následujících měsících mnoho práce, neboť pacienti, kteří v době pandemie měli odložené výkony, se postupně musejí dostat na řadu a být ošetřováni a v řadě případů i operováni. Kromě klinické práce je pak nutné jednotlivá pracoviště uzavírat z důvodu dovolených, malování a letních úklidů. Takže nemůžeme v nemocnici tvrdit, že bychom vydechli. Spíše prostě a zcela normálně pracujeme dál, postupně pak po dovolených v plném nasazení. Všichni se těší na letní měsíce, na zasloužené volno, odpočinek a oddech. Nezaznamenali jsme v nemocnici zvýšené psychické problémy personálu, nabízíme kontinuálně psychosociální podporu. Tam, kde cítíme potřebu, zasahujeme okamžitě, operativně či preventivně.

Musím říct, že všechno zlé je pro něco dobré. Jistěže nikdo nechceme, aby se situace opakovala, ale dala nám mnoho. Víme, že se dokážeme maximálně stmelit, dokážeme uplatňovat krizový management, vytvořit perfektně fungující zdravotnické týmy a ve výsledku se radovat více či méně z úspěchů, které se podaří. Nakonec nejen samotné poskytování perfektní zdravotní péče pacientům, ale i zřizování zcela nových pracovišť, jako jsou odběrová nebo očkovací centra, jsou toho dodnes důkazem. Míříme vpřed, čekají nás nové projekty, na které se moc těšíme.

• MUDr. Marek Slabý, MBA, LL.M.,

ředitel ZZS Jihočeského kraje, prezident AZZS ČR

Jako ředitel krajské zdravotnické záchranné služby jsem si významně oddechl a doufám, že se budeme moci vrátit ke standardním problémům, rozvoji organizace, financování, přípravě stabilizačních a rozvojových projektů v oblasti investic i personální politiky, a doufám, že i kraje a ministerstvo zdravotnictví budou mít pro tuto „běžnou“ agendu prostor. Jako lékař se těším z toho, že hlavní diagnózou není covid pozitivní pacient, na každý výjezd nemusím v ochranném obleku a vrací se normální skladba pacientů, kteří mají široké spektrum obtíží a problémů. Myslím, že i z našich záchranářů postupně opadá tenze a únava ze stále se opakující výstrahy covid pozitivní pacient, úmorné práce v ochranných prostředcích a celkově nervózní a vypjaté atmosféry při výjezdech. Doufám, že si s radostí zvyknou na standardní podmínky a budou mít dostatek času na fyzické a duševní zotavení během letních dovolených a prázdnin.

• Mgr. Lenka Gutová, MBA, LL.M.,

náměstkyně pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče ÚVN

Máme za sebou velmi náročné období, na které nemohl být nikdo z nás připraven. Získali jsme neocenitelné zkušenosti s krizovým řízením, s jakým jsme se v tomto rozsahu dosud nesetkali. Změny v provozu nemocnice se obtížně realizovaly také s ohledem na rychle se měnící vládní nařízení.

Zvládnutí nastalé situace vyžadovalo obrovské nasazení, flexibilitu a psychickou odolnost všech zaměstnanců ÚVN. Díky jejich profesionalitě se v ÚVN podařilo pandemické vlny překonat a v současné době je snahou nemocnice plný návrat do „předcovidového režimu“, i když při zachování některých činností, které pandemie přinesla, jako je hromadné testování anebo očkování. Situace v nemocnici je klidnější, ovšem mimořádný stres, který personál prožíval, se začíná až nyní projevovat jak u jednotlivců, tak i v týmech. Všichni vydrželi neobvyklý nápor. Nejvíc stresu přinášela nejistota. Kdo, kdy, kde a jak dlouho bude pracovat? Změnil se charakter některých oddělení, personál často přišel o pocit stability na svém domovském pracovišti. Společným slovem bylo a je vyčerpání.

Dle vyjádření kolegů, kteří poskytují našim pracovníkům psychologickou podporu, se v současné době u nemála zdravotníků, ale i ostatních zaměstnanců projevuje dlouhodobá nespavost, kterou s třísměnným pracovním rytmem nelze snadno a rychle kompenzovat. Potíže psychického charakteru jsou přímo úměrné prodělání nákazy koronavirem a na ně navazují sílící problémy v osobním životě. Zaznamenali jsme i zdravotní obtíže odstartované dlouhodobým pracovním nasazením.

Zdá se, že i ke stabilizaci týmů bude potřeba více času, který zabere poodkročení z prostředí, a zejména cílená práce na sobě samých. Je velmi dobře přijímána supervize, a to zejména právě ve chvílích, kdy člověk řeší pracovní problém. Občas je nutno použít i služeb psychiatrů, protože psychika zdravotníků je delší dobu vychýlena mimo normu.

Vedoucí sestry nebo lékaři pociťují občas divný stav spojený s klidem a uvolněním, které nastaly po obrovském pracovním nasazení. Ano, nastalo období odpočinku, ale často je potřeba jednotlivce k relaxaci a zklidnění provázet a pomáhat jim vracet se do normálu. Všechny nabízené kompenzační podpůrné možnosti personál přijímal a stále přijímá ochotně a nadále je vyhledává i preventivně. Naučili jsme se pracovat jinak, pracovat na sobě. Tým intenzivistů např. využívá preventivně jednou týdně nabízené relaxační techniky, více pracovníků začalo využívat duchovní služby poskytované našimi kaplany.

Návrat personálu i nemocnice do „normálu“ bude chtít ještě svůj čas, i při všech snahách vedení nemocnice a týmu, který se o psychiku zdravotníků dlouhodobě stará. Věřím, že období dovolených k návratu do normálu přispěje nejvíce.

• MUDr. Stanislav Adamec,

primář Interního oddělení Nemocnice Cheb

Bohužel situace v Chebu se zlepšila jen stran covidu. Personálně jsme v zoufalé situaci, chybějí nám lékaři i sestry do služeb, a tím pádem jsme stále ve stresu. Sice se všichni těšíme na dovolené, ale bohužel to bude za cenu vyššího nasazení těch, co budou v práci. COVID‑19 nám na oddělení přinesl navíc „epidemii“ těhotenství. Jedná se o dvě lékařky a tři sestry. To oslabilo jak lékařský, tak sesterský tým. V podvědomí se všichni bojíme případného opakování epidemie na podzim. Řada sester i lékařů už by asi neměla sílu na nové nasazení v boji s epidemií. Na řadě sester i lékařů jisté známky vyhoření jsou a těžko se to zlepší kvůli trvajícímu stresu. Dokud se personální situace nezlepší, tak nelze očekávat, že budou všichni chodit do práce s nadšením.

Zdroj: MT