Přeskočit na obsah

Fórum: Na cestě k proočkovanosti proti covidu

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

IKEM, FN v Motole a FN Bulovka otevřely centra bez registrace na pražském hlavním nádraží a v obchodních centrech, další očkovací místa budou v Brně či Ostravě. Zeptali jsme se zdravotníků: Může to pomoci očkovat dostatečný počet lidí, kteří dosud vakcinaci nemají? Měl by někdo přesvědčit zdravotníky, kteří ještě očkováni proti covidu nejsou, aby tak učinili? Má pro ně být toto očkování povinné? Jak významnou roli hrají v nezájmu části populace o očkování mýty a dezinformace? A jak nepodložené obavy vyvrátit?

 

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Osobně si myslím, že otevření očkovacích center pro neregistrované, stejně tak jako sdílení volných termínů pro očkování mezi praktickými lékaři, byl a je výborný nápad a měl by být v maximální míře medializován a podporován. Zároveň jsem toho názoru, že by měli být plně očkovaní lidé více svobodní ve svém pohybu a účasti i na např. kulturních akcích i v ostatním životě než ti, kteří oočkovaní nejsou. Aby ti neočkovaní měli co nejsilnější motivaci se nechat co nejdříve očkovat.

Stanovení povinnosti zdravotníkům být očkován vidím jako citlivé. Mně samotnému by to nevadilo, pokud by ale tato povinnost byla stanovena pro všechny obory, které přicházejí do styku s větším množstvím lidí, tj. sociální služby, hromadná doprava, policie, prodavači atd. Eventuální vytřídění k očkovací povinnosti jen pro zdravotníky bych považoval za nedostatečné a pro zdravotníky diskriminující. Už také proto, že k nákaze covidem ve zdravotnických zařízeních (na rozdíl od divadel, barů, vlaků apod.) dochází dle mých informací jen výjimečně.

Mýtů a dezinformací je, samozřejmě, až moc. Velmi se ale obávám, že kromě pravidelného, maximálně častého a širokého zveřejňování solidních a je korigujících dat jiná zbraň proti nim není. Tedy mimo ty, které jsou vyloženě nebezpečné a lze proti nim bojovat za užití např. trestního zákoníku. Těch je ale jen málo.

  • Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,

přednosta Pracoviště preventivní kardiologie IKEM

Otevření očkovacích center je snaha o zjednodušení celého procesu očkování všem, kteří se očkovat chtějí. Více znám Očkovací centrum na Chodově, které zabezpečuje IKEM. Již první den se očkovalo více než 600 osob, byli velmi vstřícní. Myslím, že tento způsob – přijď a není‑li ze zdravotních důvodů nic proti, chceš‑li, naočkujeme, je ten způsob, který občané vítají. Opakovaně říkám, že Češi si dokáží vybrat to správné, ale chtějí se rozhodnout skutečně sami, což tento způsob umožňuje.

I zdravotníci jsou pacienti a mnohým není očkování doporučeno jejich lékaři, což je třeba respektovat. Očkování je třeba vysvětlovat, říkat pravdivá data.

 Tomaschoff: zábavné očkování

  • Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA,

rektor UK

Otevření očkovacích center proti covidu jistě pomůže k naočkování těm, kteří se například nemohli z nějakých důvodů registrovat přes internet. A velký zájem o očkování v prvních dnech to potvrzuje. Očkovat by se měl každý, kdo o to má zájem – mladí lidé, a především starší a nejvíce ohrožené skupiny obyvatel, kde je vykazováno ještě poměrně velké množství nenaočkovaných. Nejvíce ohrožený zdravotnický personál určitě, v zájmu udržení kvalitní péče o všechny nemocné. Kdo má pochybnosti o smyslu očkování, měl by se poradit se svým lékařem. Počet pozitivních případů v posledních dnech mírně narostl, což může být v důsledku setkávání mladších lidí. Důležitý je však neměnící se počet v nemocnicích. Myslím si, že v české populaci je kladný vztah k očkování a systém funguje. Pozitivní dopad má i přání lidí cestovat. Již v závěru loňského roku jsme společně s lékařskými fakultami Univerzity Karlovy (1. LF, 2. LF, 3. LF, LF Plzeň a LF Hradec Králové) jednoznačně podpořili názor, že očkování proti nemoci COVID‑19 těmi vakcínami, které budou schváleny Evropskou lékovou agenturou (EMA), v indikacích tímto regulačním orgánem povolených je jedinou cestou, jak dosáhnout návratu k normálnímu životu společnosti. Nedostatek informací a poplašné zprávy o vakcíně na sociálních sítích zřejmě měly dopad i na nízký zájem o očkování. Nemělo by se zapomenout na to, že díky očkování byly potlačeny nebo naprosto vymýceny nemoci, které zabíjely miliony lidí – černý kašel, neštovice, tetanus. Ideální stav v případě koronaviru by byla proočkovanost 70 až 80 procent populace. Věřím, že zkraje podzimu bychom se mohli dostat k 70procentní proočkovanosti. Očkování vidím jako jediné východisko z pandemie.

  • Doc. MUDr. Tomáš Jirásek, Ph.D.,

lékařský ředitel, Krajská nemocnice Liberec, a. s.

Otevření center bez registrace může pomoci očkovat dostatečný počet lidí, ale vzhledem k současnému zájmu bych zvýšení proočkovanosti neočekával ve významném měřítku.

Pokusit se přesvědčit zdravotníky, kteří ještě nejsou očkováni proti covidu, aby tak udělali, někdo může, ale dle mého názoru významně neuspěje. Část zdravotníků odmítá očkování z principu, což je i trend v části společnosti v posledních letech; část zdravotníků odmítá očkování proti COVID‑19 jako formu protestu proti současné vládní garnituře – zde by se situace mohla změnit po podzimních volbách; část zdravotníků odmítá očkování proti COVID‑19 v obavě ze zdravotních důsledků (dle mé zkušenosti často mladé fertilní ženy – zde je to výsostně jejich rozhodnutí a jakákoli na ně cílená kampaň by mi připadala neetická). Očkování pro zdravotníky jednoznačně povinné nemá být, stejně jako pro zbytek populace, povinné očkování nechť si zavádějí třeba některé autoritářské režimy, my žijeme v 21. století v centru Evropy…

Jak významnou roli hrají v nezájmu části populace o očkování mýty a dezinformace? Významnou. A jak nepodložené obavy vyvrátit? Těžko, šance byla promarněna, obyvatelstvo nemá důvěru ve státní aparát a názory „odborníků“, nezbývá než čekat a srozumitelně předkládat vyhodnocení průběžně získávaných dat z výsledků vakcinace.

  • MUDr. Adam Vitouš,

primář Oddělení infekčních nemocí, Krajská nemocnice Liberec, a. s.

Dostupnost a jednoduchost v procesu očkování je důležitá, systém složité registrace se nepovedl od počátku čili otevřená centra jsou dobrým řešením.

Zdravotníci 60+ se očkují ze zdravotních důvodů (kvůli sobě), stejně jako zbylá populace. Zdravotníci mladší se primárně očkují kvůli svým pacientům, neboť senior hospitalizovaný z jiného důvodu, který v nemocnici dostane COVID‑19, má až 30procentní pravděpodobnost, že na tuto komplikaci zemře. Dále se zdravotníci v klíčových pozicích očkují i proto, aby následné restrikce typu izolací a karantén spolupracovníků nevyřadily z činnosti třeba celé oddělení. Z tohoto pohledu by racionálně uvažující zdravotník měl vakcinaci podstoupit zcela jednoznačně.

Mýty a dezinformace o očkování se objevují poslední řadu let na celém světě a záleží pouze na vzdělanosti populace informační toky správně hodnotit.

  • PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu, IKEM

První týden očkování bez registrace v očkovacím centru, které zajišťuje IKEM, jasně ukazuje, že zájem o tuto formu vakcinace je značný. Jen za první týden jsme naočkovali téměř 6 000 lidí a z toho v 60 procentech se jedná o primovakcinace. Zbývající lidé si přišli pro druhou dávku, neboť chtěli být dříve plně očkováni. A z našich dat také vyplývá, že se takto chtějí očkovat hlavně mladí lidé do 40 let.

Zda má být očkování pro zdravotníky povinné, je asi na širší diskusi, ale myslím, že pokud je povinné např. na žloutenku typu B, mohlo by i toto být v budoucnu povinností.

Dezinformace o očkování mají jistě velkou roli, je třeba šířit pozitivní osvětu a ukazovat jasná data. Např. snížení počtu nakažených zdravotníků poté, co se s očkováním začalo.

  • Prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR,

přednosta Kliniky radiologie a nukleární medicíny FN Brno, poslanec

Obecně je cíl očkování dvojí – chránit rizikové skupiny a naočkovat co největší procento populace. Na tyto dva cíle by se měla vláda, a především MZ, zaměřit. Proočkování rizikových skupin je v ČR pod 80 procent. Takže je potřeba co nejrychleji diskutovat s výbory příslušných odborných společností, jak se přiblížit 100 procentům. Ti, kteří v rizikových skupinách nejsou naočkovaní a neprodělali onemocnění, jsou potenciálním ohniskem, a pokud by se mezi nimi mutovaný virus opět začal šířit, povede to k řadě zbytečných úmrtí a opět bude hrozit zahlcení JIP. U této skupiny pacientů podle mého názoru nejsou řešením očkovací centra na nádraží či v obchodním domě. Pokud chceme snížit riziko mutací, šíření nemoci a eventuálně nemoc eradikovat, pak je třeba naočkovat celou populaci a očkování co nejvíce zjednodušit. V tom mohou výše uvedená očkovací centra pomoci.

Přesvědčit zdravotníky k očkování je bezesporu potřeba, tady by měla pomoci odborná veřejnost v čele s vedením ČLS JEP, ČLK, ale i jednotlivá zdravotnická zařízení. Pro mě je zklamáním a považuji to za velkou ostudu, že země, která zásadním způsobem přispěla k celosvětové eradikaci variola vera, v případě očkování COVID‑19 takto brutálně selhává. Doktor Karel Raška by se asi hodně divil, stejně jako by nevěřil vyjádřením některých svých dnešních následovníků. Podle mých osobních zkušeností z jedné z FN je ale proočkovanost lékařů a zdravotních sester, pokud počítám i ty, co covid prodělali, poměrně vysoká, vázne očkování ostatních zdravotnických pracovníků.

Co se týče povinnosti očkování, já osobně nejsem příznivcem povinného očkování dospělých, nicméně je možné, tak jako je to v případě některých jiných očkování, že podmínkou přijetí na některá pracoviště bude očkování proti covidu. Jako radiolog se musím podrobovat pravidelným preventivním prohlídkám, v případě epidemie spalniček se též zdravotníci očkovali. Stejně tak je, pokud vím, podmínkou v některých profesích očkování proti žloutence.

Mýty a dezinformace hrají v nezájmu části populace bohužel obrovskou roli. Spousta lidí ale věří tomu, že je země placatá. A tak mají různé konspirační teorie živnou půdu. Vláda propásla příležitost včas a srozumitelně informovat veřejnost. Výměny ministrů a zmatky kolem očkování a celé pandemie k tomu také přispěly. Řada prohlášení ministrů zdravotnictví byla velmi nešťastná. A bohužel nebyla včas zapojena ČLS JEP a výbory odborných společností, takže v médiích často zaznívaly zcela protichůdné názory jednotlivců. Pokud by mi před pár lety pacient začal vykládat, že ve vakcíně šíří Bill Gates čipy, aby ovládl svět, tak volám kolegu psychiatra. Dnes je to oficiální postoj některých politických stran. Je to smutné a děsivé zároveň. Vzpomeňme si, jaké tragédie způsobily dezinformace a lži v minulosti. A jak nepodložené obavy vyvrátit? Vysvětlovat, vysvětlovat, zveřejnovat jasné a srozumitelné informace. Tady by měla být daleko aktivnější role výboru ČLS JEP a příslušných odborných společností. A samozřejmě je třeba se jasně distancovat od těch, co tyto dezinformace šíří. Zvláště pokud jsou to zdravotníci. Jenže to je obtížné, stejně jako na vědecké radě nahlas říct, že obhajoba byla špatná (byť si to většina přítomných třeba i myslí).

  • MUDr. Pavel Vepřek,

zakladatel Iniciativy Zdravotnictví 2.0

Efektivní očkování je jedinou rozumnou cestou, jak se dostat z covidové šlamastyky. Z toho vyplývají kroky, které bychom měli dělat. Ve chvíli, kdy dostupnost vakcíny přestala být limitujícím faktorem, je zadáním doby proočkovat co nejrychleji většinu populace. O její rozumnou a aktivní část se starat nemusíme, ta už má očkování za sebou, pro její rozumnou a méně podnikavou část jsou dobrým nápadem nízkoprahová očkovací centra v místech, kde se pohybuje hodně lidí. Svízel nastává s početnou zbývající skupinou, která se z nejrůznějších důvodů očkovat nechce. Vysvětlující kampaně neúčinně stékají po jejich zapouzdřených myslích. Tady je namístě sáhnout k dalším motivacím. Tou základní, i když bojovníky za lidská práva nejvíce kritizovanou, je otvírání dveří k normálnímu životu očkovaným a neočkované nechávat postávat v předdveří. Sem patří i rušení bezplatnosti testování pro ty, kteří se mohou nechat očkovat. Jen by to nemělo být děláno zbrkle, aby neočkovaní dostali čas se na změnu adaptovat a abychom z nich nevygenerovali netestované šiřitele covidu. Loterie a podobné taškařice se míjejí s logikou vazby mezi očkováním a zabráněním nemoci, ale pokud zabírají, tak budiž. Samostatnou kapitolou jsou profese, které jsou z povahy práce spojeny s rizikem onemocnění covidem nebo mohou přispívat k jeho šíření, tedy zejména zdravotníci a učitelé. Tady jsou úvahy o povinném očkování zcela namístě. Sami jsme strůjci svého osudu.

  • MUDr. Alena Dernerová,

senátorka

Vcelku mě udivilo, že tato centra, ať už se jedná o Hlavní nádraží v Praze, nebo v obchodních centrech, vůbec vznikla. Vždyť nebyly očkovací látky pro praktické lékaře. V těchto centrech jsou lidé očkováni, ale je vůbec otázkou, zda se jich někdo zeptá, například na alergickou anamnézu, na onemocnění, která mohou mít a mohou pak negativně ovlivnit reakci po očkování. To už bych snad brala jako relevantnější očkování v lékárnách. Nevím, zda tato očkovací místa vyřeší chuť lidí nechat se naočkovat.

Myslím si, že očkování musí být svobodná volba. Řada kolegů je samozřejmě očkovaná, ale řada jich také covid prodělala a má protilátky. O těch se ovšem v českých končinách nesmí mluvit. Když se podíváte např. směrem do Británie, je pohled úplně jiný. Dle mého soudu jakékoliv nakazování a přikazování ve smyslu povinnosti je návrat k totalitě, a to přece, doufám, nikdo nechce.

Domnívám se, že nechuť nechat se naočkovat souvisí s chaotickými informacemi ohledně termínu očkování druhou dávkou a možná také s tím, že se nehovoří zcela otevřeně o nežádoucích účincích po vakcinaci. A možná má vliv i to, že si lidé přečtou, jak to vypadá třeba v Británii nebo Singapuru. Že současná varianta delta sice rychle prostupuje společností, ale nezvyšuje počty hospitalizovaných, kterých je v ČR za posledních 14 dnů kolem třiceti.

Pod čarou: Vakcíny proti covidu jsou dočasně schválené do roku 2022/2023. Teprve pak, po skončení této „klinické studie“, která probíhá v přímém přenosu, se můžeme bavit o tom, zda pokračovat, či zastavit vakcinaci, protože s covidem se musíme naučit žít. Předpoklad je, že díky selekčnímu tlaku, který vytvářejí jak naočkovaní, tak ti, kteří onemocnění prodělali, by se tu mohly vyskytovat už jen lehčí varianty.

  • MUDr. Petr Smejkal,

hlavní epidemiolog a infektolog IKEM, vedoucí nezávislé Mezioborové skupiny pro epidemické situace MeSES

Očkování bez registrace funguje podle mých zkušeností velmi dobře. IKEM očkuje na Chodově, mluvil jsem tam s lidmi ve frontě, vítají, že si mohou zvolit, kdy se dají naočkovat, a nemusejí čekat, až jim termín přidělí systém. Oceňují také, že si mohou posunout termín např. podle své dovolené. Myslím, že center bez registrace by mělo být po republice více, také by bylo užitečné, kdyby do odlehlejších oblastí vyjížděly mobilní očkovací týmy. Co se týče očkovací povinnosti pro zdravotníky, tak obecně pro ty, kteří se nedají očkovat, by měla být povinnost testů, a u těch, kteří pečují o seniory či imunosuprimované pacienty, bych se klonil k povinnému očkování. Reakcí na mýty a dezinformace mohu být jedině transparentní data a vysvětlování.

  • Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

Nerad bych hodnotil tyto jednorázové akce v pražských podmínkách. Je příliš brzy a neměli jsme možnost se na nich podílet. Rád bych však poukázal na dva problémy, a to otázku míry centrálního řízení a otázku nastavení solidarity a spoluzodpovědnosti.

Bohužel rozsah veřejného zdravotního pojištění (covidová opatření obzvlášť) se již delší dobu rodí nestandardními procesy formou mimořádných opatření nebo ad hoc legislativních úprav. Zástupci plátců pojistného, kterými pojišťovny mají být, se řadu opatření dozvídají také až z veřejných zpráv. Proto je bohužel obtížné, aby pojišťovny samy přicházely s většími individuálními kampaněmi pro své pojištěnce. Než by se akce připravila, může být zase jiná situace.

Podívejme se však na problematiku očkování komplexněji.

V první etapě jsme řešili, a to ne úplně připraveně a čistě, nedostatek vakcín a jejich distribuci, a tím i nutné priority pro přístup k očkování. Nicméně lze do jisté míry omluvit některé excesy v privilegovaném přístupu tím, že se dodávky vakcín od jednotlivých výrobců opožďovaly a celkově bylo nutno improvizovat. Nyní je již třeba „jen“ odstranit bariéry v dostupnosti očkování a posílit i nabídkovou kampaň. Bylo by však užitečné tyto aktivity již decentralizovat a hledat úspěšný model více cestami, a to dle specifických podmínek v místě a sociální skupině, spíše než podporovat zájem např. formou státem řízené loterie. Nicméně dokud budou v zásadě překvapivě centrálně spouštěny takto velké akce, je problematické přicházet s vlastními aktivitami zdola.

Blížíme se do stavu, kdy vakcín bude dostatek a bude se řešit, jak se postavit k těm, kteří vědomě a bez vážného důvodu očkování odmítají. Považuji za správné, že ministr zdravotnictví otevřel otázku bezplatnosti plošných testů. Výsledná změna by však měla být pečlivě prodiskutována a připravena. Již nyní evidují zdravotní pojišťovny extrémní nárůsty prováděných antigenních testů např. v ordinacích lékařů. Kromě finančního problému je tak třeba i posoudit, kolik nám tyto (stále ještě finančně lukrativní) činnosti odčerpávají kapacit ve zdravotnických zařízeních. Pokud je nastaveno, že provedení antigenního testu u lékaře trvá 20 minut, a ordinační doby se neprodloužily, pak by tento čas měl někde chybět. Výkon je sice zjevně časově nadhodnocen, přesto by se mohlo stát, že pacient bude sice dokonale otestován, ale ne úplně pečlivě vyšetřen. Předběžné propočty za duben a květen 2021 ukazují, že například v ordinacích praktických lékařů pro dospělé by mohlo jít o velký problém.

Měli bychom také ve vztahu k očkování z veřejného zdravotního pojištění připomínat trvalou platnost dvou skutečností:

  • Každý lék i vakcína mají svá rizika a nežádoucí účinky, byť vzácné. Používají se proto, že to je pro správně indikovaného uživatele vždy výrazně výhodnější postup než jiné řešení. To plně platí i pro očkování na covid. Pouze přehnaná mediální pozornost tato rizika zvýrazňuje mnohem více, než jsme dosud u jiných léčebných postupů byli zvyklí. Informační kampaně státu i zdravotních pojišťoven jsou tedy nutné, i když nakonec vždy zůstane nějaká část populace nepřesvědčena. Určitým specifikem plošného očkování u COVID‑19 je, že individuální riziko konkrétního občana nemusí být u některých skupin obyvatelstva příliš významné, ale mělo by být při rozhodování o očkování kombinováno i se společenskou zodpovědností. Tlak na společenskou zodpovědnost u „odpíračů“ proto není nic špatného.
  • U rozsahu veřejného zdravotního pojištění dosud vždy platila zásada, že se hradí vždy jen taková zdravotní péče, která je při srovnatelném výsledku ekonomicky nejméně nákladná. To plně platí i pro očkování. Ochrana očkováním nás stojí podle typu vakcíny zhruba 1 200 Kč a bude zřejmě fungovat nejméně jeden rok. Současný rozsah bezplatných volitelných testů, které nejsou podloženy konkrétními zdravotními indikacemi, může stát u jednoho člověka až 25 000 Kč ročně, tedy 12× víc. Přichází období, kdy již nebude žádný důvod, proč by naočkovaní lidé měli ze svého pojistného platit nedůvodné testy těch, kteří se očkovat nechtějí.

Hlavním problémem současné etapy očkování tak nepochybně nejsou dílčí konkrétní akce nových očkovacích center, loterií, nebo dokonce bonusů, ale otevření kvalitní společenské diskuse o odůvodněné míře solidarity a nároků na bezplatné služby a oprávněné míře individuální spoluzodpovědnosti. Současně je již třeba omezit centrální řízení celého systému opět jen na nezbytnou míru a ponechat prostor pro zdravotní pojišťovny, aby dělaly svoji práci.

Měli bychom také znovu a znovu připomínat, že „bezplatné a nárokové služby“ někdo zaplatit musel a ten někdo by měl být slyšet se svým názorem, jak velkou míru zodpovědnosti očekává od těch, kterým solidárně pomáhá. Samozřejmě, že je část testování i nadále potřebná. Měla by se však financovat i ze strany zaměstnavatelů jako součást ceny práce nebo jako součást ceny vstupu na některé rizikové společenské a kulturní akce. Zdravotní pojišťovny by jistě doplňkově mohly pomoci i z fondů prevence. Určitě však není žádoucí akceptovat názor, že je individuálním právem se očkování vyhnout a současně odmítat převzít i např. finanční odpovědnost za takové rozhodnutí.

  • MUDr. Otto Herber,

Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP

Očkovací centra v jakékoliv podobě – proč ne. Všechno je lepší než nic. Jen by jejich inicializace neměla sloužit jako výkladní skříň politiků, jako jsme tomu byli svědky např. při otevírání OC na Smíchově 19. července. Osobně si myslím, že je stále nevyužit potenciál praktických lékařů. Dovolím si spekulaci, že kdyby praktici měli k dispozici od počátku dostatek vakcín a mj. od firmy Pfizer, tak by nebylo potřeba budovat ani OC, ani výjezdní týmy.

Přesvědčovat zdravotníky – to je skutečně otázka pro každého z nich. Sami mají ten nejbližší přístup k informacím a skutečnostem, co covid dovede. Pokud to nestačí, tak co dodat?!? Ať se sami rozhodnou.

Mýty a dezinformace a jejich vyvracení – je to opět na každém čtenáři. V praxi se držím EBM, a pokud se mě pacienti zeptají, tak jim také tak odpovím. Škoda, že naše odborné snažení a tažení je často rozporováno nebo zastřeno neodbornými názory politických činitelů. To je přesně to, co vede naše pacienty k pochybnostem.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…

Fórum: Motivace pro praktiky

29. 11. 2021

Posílení a rozšíření kompetencí praktických lékařů je spojeno s motivací poskytovat pacientům tu nejlepší péči. Padla proto některá preskripční…