Fórum: Zdravotnictví není jen COVID‑19

• MUDr. Martin Kočí,

radiolog, předseda spolku Mladí lékaři, z. s.

1) Kybernetická bezpečnost nemocnic V letošním roce jsme byli svědky dvou zcela bezprecedentních útoků na české nemocnice, které ochromily péči na několik týdnů. A to jsou jenom ty dva největší, které se dostaly do médií. Něco takového jako vyřazení nemocnice může fatálně na životě a zdraví ohrozit obyvatelstvo. Je zcela evidentní, že v této oblasti české nemocnice těžce zaostávají. Krizové řízení, jak ostatně vidíme „během covidu“, není něco, na co by se v minulosti kladl velký zřetel. Z tématu kybernetické bezpečnosti jsme proto udělali i jedno z témat konference Mladých lékařů, která se uskuteční v březnu 2021.

2) Pokračující digitalizace nemocnic Bylo by načase zanechat vzlyků nad tím, kde bychom mohli být, kdyby se IZIP povedl, a konečně začít energii i finance směřovat do moderního a technologicky dobře zabezpečeného zdravotnictví. Máme internet, aplikace v mobilu, ale zdravotnictví žije prakticky v digitálním pravěku, v nepropojených ostrůvcích, které si nemůžou ani jen pohodlně vyměnit dokumentaci pacienta. A tak mladí lékaři píšou a píšou a tisknou a tisknou a podepisují stohy papírů… a plýtvá se jejich časem.

3) Dostupnost péče Jedenatřicet let samospádu bez jasné koncepce od revoluce přináší svoje „trpké ovoce“. Některé regiony jsou již na hraně dostupnosti kvalitní péče, některé jsou již za hranou a má/bude to mít dopad na zdraví obyvatel. Za péčí se prostě bude do deseti let jezdit. Spolek Mladí lékaři v průzkumu Medici 2020 – Kompetence a preference mapoval zájem mediků/absolventů jít pracovat do jednotlivých krajů a typů nemocnic. My už máme data, která ukazují, že bude zle. Dostupnost péče je systémová záležitost, které by každá garnitura měla věnovat patřičnou pozornost.

• Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc.,

přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze, předseda České kardiologické společnosti

Naše zdravotnictví přešlo do jakéhosi přirozeného nouzového stavu, v němž je nutno se primárně postarat o nemocné s COVID‑19 a akutní nemocné. Odkládají se elektivní procedury, prevence běží na neutrál. Není to jen kvůli nutné reorganizaci léčebné péče, nemocní se z více či méně legitimních důvodů do ordinací a nemocnic bojí chodit. Telemedicínská řešení sice leccos nahradí, ale ani zdaleka ne vše. Náš systém je naštěstí dost robustní, abychom akutní situaci zvládli a nemuseli někomu odepírat akutní péči, jak se však projeví všechny odklady a přesuny elektivní péče, se teprve ukáže. Osobně si myslím, že efekt těchto odkladů uvidíme až s velkým zpožděním. Vůbec se nehovoří o sociálních dopadech, které se odrazí v nemocnosti populace – kardiovaskulární choroby jsou se socioekonomickými vlivy spjaty velmi těsně. Nepřímé dopady pak může mít i omezení pohybu jako takového, a to nejen na psychologické, ale i na fyzické úrovni – množství dětí i dospělých sedících před obrazovkami počítačů při distanční výuce a na „home office“ nedává moc naděje na snížení výskytu obezity či na zvýšení fyzické zdatnosti naší populace. Tento efekt je umocněn uzavřením sportovišť, posiloven a zákazem dalších sportovních aktivit ve velmi širokém měřítku. V žádném případě nerozporuji význam a nutnost zavedených restriktivních opatření. Pokud však nebudeme klást důraz na obnovu preventivních lékařských postupů a návrat ke zdravému životnímu stylu, mohou být nepřímé zdravotní dopady v konečném výsledku násobně horší než počty přímo zemřelých v důsledku samotné infekce.

• Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.,

náměstek ředitele Ústřední vojenské nemocnice pro vědu a výzkum, přednosta Chirurgické kliniky 2. LF UK a ÚVN

Je jasné a pochopitelné, že epidemie COVID‑19 v současné době zaměstnává zdravotníky prioritně. O co lépe je péče o tyto nemocné zorganizována, o to zbývá – až na zařízení, kde opravdu došlo k přehlcení – více času na péči o „necovidové“ nemocné. Jedná se zejména o pacienty vyžadující neodkladné výkony. Nemyslím tím jen urgentní, život zachraňující, ale především ty, kde dlouhodobější odklad výrazně a prokazatelně snižuje šanci pacienta na dlouhodobé přežití (například onkologické nemocné). Prostě musíme se starat o obě skupiny nemocných, „covidové“ i „necovidové“, jak nejlépe umíme. Epidemie ukázala, že náš zdravotní systém má rezervy a že většina zdravotníků jsou velmi obětaví lidé. Nicméně systém by mohl fungovat výrazně lépe, pokud by akutní lůžka nebyla obsazována sociálními pacienty. Tato skutečnost je všeobecně známá a dlouhá desetiletí neřešena. Kromě toho přetrvává naplňování mnohdy zcela neracionálního a nevhodného očekávání značné části našich obyvatel. Starost o sebe z pohodlnosti a lenivosti úspěšně přesouvali a dosud přesouvají na naše zdravotnictví. Myslím, že epidemie na některé staré bolesti našeho zdravotnictví ukazuje.

Naštěstí postupně dochází ke zmenšování počtu nemocných s COVID‑19 s jasnou převahou asymptomatických či lehkých průběhů onemocnění. Většina zdravotnických zařízení nyní dokládá jen částečnou obsazenost vyčleněných lůžek. Naše média však nadále udržují občany ve stresu přeplněností zdravotnických zařízení, a tudíž v obavě z rizika neposkytnutí potřebné péče. Kromě toho každý, kdo je pozitivní na COVID‑19 a zemře, je automaticky obětí. V žádném případě nechci toto onemocnění bagatelizovat. Nicméně každodenní přemíra uveřejňovaných čísel, ve kterých se většina lidí obtížně orientuje, vede zejména u starších občanů ke strachu, se kterým se jim žije velmi těžce. A to nepovažuji za etické.

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

V první řadě je potřeba zachovat chladnou hlavu, zdravý rozum a nepodléhat náladám ve společnosti ani politickým tlakům. Není vhodná doba pro rychlá a zdánlivě jednoduchá řešení. Jakkoli je epidemie COVID‑19 celosvětovým problémem, opravdu to není (ani v nejčernějších scénářích) cesta k zániku lidské civilizace či vyhynutí druhu Homo sapiens.

Lídři zdravotnictví by ale měli právě nyní zdůraznit, jak významně se náš český zdravotní systém (a především zdravotníci) podílí na boji s koronavirem. Je robustní, ale ukazuje se, že je to dobře, a možná by mohly přestat útoky na „předimenzovanost“. Naopak by se možná mohly získat racionální investice do míst, kde cítíme slabiny.

Odklad v žádném případě nesnese dotažení systému postgraduálního vzdělávání lékařů. Tento systém by měl být především stabilní a alespoň po několik let neměnný, aby se všichni mladí lékaři mohli v relativním klidu připravovat k atestacím podle jasného curricula.

Odklad nesnese boj s přebujelou administrativou. Právě „doba covidová” ukazuje, co je opravdu úkolem zdravotnictví. Vytváření vyhlášek a předpisů s jejich následnou pečlivou kontrolou to opravdu není.

Jakkoli zažívají některé obory chvíle slávy (mnohé oprávněně), neznamená to, že by měly být potlačeny obory jiné, obory, které jsou (a budou) páteří zdravotnictví po dlouhá desetiletí. Na rozvoj těchto oborů musí být kladen mimořádný důraz. Zavedení telemedicíny ve všech oborech je imperativ doby.

Nelze zapomínat na především preventivní charakter moderní medicíny, která musí být zaměřena na časnou (i včasnou) diagnostiku i léčbu. S tímto preventivním zaměřením souvisí rovněž edukace populace ve zdravotnických tématech.

Shrnuto. I když žijeme v „době pandemie“, musejí se zejména autority věnovat rozvoji zdravotnictví v celé šíři a nemohou se soustředit pouze na infekci COVID‑19. Všem chorobám i oborům musí být věnována taková pozornost, jakou si zaslouží. Jakou si zaslouží nejen dnes, ale i v letech příštích.

• Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, FCMA,

ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, místopředseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Před vznikem pandemie plnily autority průběžně celou řadu úkolů, které byly a nadále jsou potřeba k zajištění chodu zdravotního systému. Myslím, že to je důvod, proč jsme byli (přes všechny komentáře) na krizovou situaci celkem dobře připraveni. Tahle činnost by měla bez zásadních přerušení dále pokračovat.

COVID‑19 ale řadě našich občanů ukázal, že zdravotnictví neběží samo od sebe, ale že se na hranici černých a červených čísel udržuje ve vysoké kvalitě srovnatelné s okolními zeměmi především díky vysokému nasazení zdravotníků.

O zdravotnictví se začalo mluvit, i když s jednostranným akcentem na infekční choroby. Osobně vystupuji v médiích relativně často, ale dosud se mi nestalo, abych byl za jediný den v pěti různých televizích, přičemž do tří denně to nebylo žádné překvapení. Máte pravdu, všechno ten „COVID“. Kolegové na tom nebyli o moc lépe. Moderátoři se snažili získat zajímavé informace, někteří ideálně i šokující. Padaly různé otázky. Kolik vám zemře před branami nemocnice pacientů, když bude plná až po střechu? Musíme si doma dezinfikovat rohlík, když si ho přineseme z obchodu? Dá se vyprat respirátor? Přitom chvíli předtím řada obyvatel ani neznala rozdíl mezi respirátorem a ventilátorem. Dnes už je každý druhý expertem přes HFNO, ti nejlepší i přes ECMO.

Přitom nám může uniknout celá šíře medicíny. Naši pacienti často zanedbávají prevenci i počáteční příznaky akutních onemocnění. V září se nám sice podařilo celkem úspěšně dostat do médií problematiku zhoubných nádorů na příkladu maligního melanomu, ale tiskovka na začátku listopadu uspořádaná ke vzniku několika luxusních porodních apartmá doplněných špičkovou neonatologií ve FNKV na pavilonu D zase sklouzla k propagaci tréninkového centra urgentní medicíny pro dobrovolníky na fantomech v pavilonu H, tedy jak obsluhovat zdravotnickou techniku na JIP, když se vám pacient s COVID‑19 začne dusit.

Přesto se ale v letošním roce začalo o zdravotnictví nebývale hodně hovořit a toho by měly zdravotnické autority včetně každého z nás využít k tomu, aby si zdravotnictví získalo takové postavení, které si po právu ve společnosti zasluhuje.

Zdroj: MT