Hampel: Situace v lékárenství je nestabilní a nepředvídatelná
Koncem listopadu byl na valné hromadě Grémia majitelů lékáren opět zvolen předsedou Mgr. Marek Hampel. Medical Tribune s ním hovořila mj. o tom, jak vidí současnou situaci v českém lékárenství, které jsou hlavní problematické body z pohledu provozovatelů veřejných lékáren a jaká je čeká budoucnost.
Valná hromada vás zvolila na další období do čela Grémia majitelů lékáren. Jak byste hodnotil současnou situaci v českém lékárenství z pohledu provozovatelů veřejných lékáren?
Jako vysoce nestabilní a nepředvídatelnou. Jedna věc je, co se odehrálo v legislativní oblasti, a druhá věc je vlastní realita v praxi. V naší zemi není žádná regulace vlastnictví ani vzniku lékáren, a proto dochází k postupné koncentraci vlastnické struktury a propojení velkoobchodu a maloobchodu. Silní budou ještě silnější a menší provozovatelé veřejných lékáren budou vytlačeni z trhu. Bude ohrožena dostupnost lékárenské péče především v menších obcích a na vesnicích. Do toho neustálé změny v legislativě, které nebyly předvídatelné, snad vyjma zrušení regulačních poplatků.
Se změnami ve financování lékárenské péče, kdy se od příštího roku počítá s tím, že by lékárny mohly vykazovat výkony zdravotní lékárenské služby, poroste role GML v rámci dohadovacího řízení s MZ a zdravotními pojišťovnami. Jaké cíle bude chtít GML do budoucna, nejen v rámci dohadovacího řízení, prosazovat?
Grémium majitelů lékáren dlouhodobě prosazuje tzv. vícezdrojové financování veřejných lékáren, to znamená ne jen jeden zdroj příjmů, kterým je v současné době společná obchodní přirážka, ale podle nás by dalším zdrojem příjmu veřejných lékáren mělo být právě ohodnocení odborné práce lékárníka při výdeji léků na recept a s tím spojené administrativy. Tento model je v několika zemích EU, čímž se snižuje jisté vazalství příjmu veřejné lékárny na ceně vydávaného léku. Náš model ovšem předpokládal jistou míru odborné diskuse a postupné zavedení dispenzačního poplatku, ve druhé etapě po vyhodnocení dopadu na celý systém lékárenské péče jsme předpokládali zavedení např. placených konzultací, preventivních programů a dalších služeb farmaceutické péče.
Role našeho sdružení hned v příštím roce významně vzroste. Zatím jsme byli účastni tzv. dohodovacího řízení o smluvních podmínkách o tzv. rámcové a typové smlouvě. Od nového roku ovšem nastane zcela jiná situace, kdy majitel lékárny, která nemá smlouvu se zdravotními pojišťovnami, nebude moci vykazovat tzv. dispenzační poplatek ve výši 12 korun za recept, a tedy nedostane od zdravotních pojišťoven za odbornou práci ani korunu. V příštím roce ovšem Grémium majitelů lékáren bude v rámci dohodovacího řízení podle tzv. úhradové vyhlášky přímo u jednání se zdravotními pojišťovnami o výši peněz, které do lékáren budeme dostávat. Každý majitel lékárny by si měl uvědomit, kdo a proč bude jeho zájmy prosazovat na bojišti, kde se rozděluje cca 260 miliard korun, o které se lékárny dělí s dalšími hráči typu nemocnic, ambulancí, lázní apod., a kde se každý snaží urvat, co to jde. Naším cílem je vyjednat odpovídající finanční částku pro celý segment lékárenství. Máme představu, že by se mohla pohybovat mezi jednou až dvěma miliardami korun pro rok 2016.
Finanční situace veřejných lékáren se v poslední době zhoršuje vlivem několika faktorů. Na jedné straně se na tom podílí SÚKL snižováním cen léků, čemuž pomáhají i zdravotní pojišťovny zaváděním svých pozitivních listů, na druhou stranu na ně negativně působí silná konkurence řetězců. Máte recept pro MZ, jak zajistit lékárenské služby pro pacienty i v menších městech a odlehlých lokalitách, které pro lékárenské řetězce nejsou lukrativní? Jak řeší podporu dostupnosti lékárenské péče v těchto lokalitách v zahraničí?
Naše představa, o které jsme diskutovali se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví, je taková, že by se reguloval vznik nových lékáren, a to ještě před tzv. registrací u krajských úřadů. Otevřít lékárnu není jen tak si koupit stůl a židli a fonendoskop, ale vyžaduje to trochu více finančních prostředků, a proto je vhodné a potřebné při rozhodování o vzniku nových lékáren definovat tzv. geografická a demografická kritéria. Majitel pak bude dopředu vědět, zda v dané lokalitě může otevřít lékárnu, či nikoli. Takto je to nastaveno v Rakousku, Portugalsku a jiných zemích a tamní státní správa s tím nemá problém. Poučka, že všechno vyřeší trh, se ukazuje jako nevhodná právě v lokalitách, kde by podle tržních pravidel nikdo lékárnu provozovat ani nemohl. Je to role zdravotních pojišťoven a případně místní samosprávy, jaký zvolí model pro vznik nových lékáren a zajištění dostupnosti lékárenské zdravotní péče pro pacienty.
Neobáváte se toho, že smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami nutný k tomu, aby lékárna mohla vykazovat pojišťovně výkony spojené s vydáním léku, bude v delším časovém horizontu nástrojem k redukci sítě lékáren? Podle jakých pravidel by pojišťovny měly smlouvy s lékárnami uzavírat?
Ano, toho jsme si vědomi a na to jsme upozorňovali Českou lékárnickou komoru, poslance, senátory a ministerstvo zdravotnictví. Tento bod ovšem nebyl vůbec předmětem žádné diskuse a až nyní se na nás obracejí majitelé lékáren s dotazem, zda je pro ně výhodné mít smlouvu, či nikoli. Naše představa je taková, že by všechny lékárny měly dostat smlouvu se zdravotními pojišťovnami. U nově otevřených by se měla posuzovat dostupnost pro pojištěnce a návaznost na další zdravotnická zařízení. Jsem přesvědčen, že zdravotní pojišťovny se role regulátora velmi rychle a rády chopí a budou velmi pečlivě vybírat, komu smlouvu dají a komu nikoli.
Pro vykazování výkonů pojišťovně bude pro lékárnu klíčové, kolik receptů vydala v tzv. referenčním období. Lékárna však může počet vydaných léků ovlivnit pouze nepřímo. Marketingovými kampaněmi může lákat pacienty, aby si vyzvedli recept právě zde, nebo se nabízí neoficiální možnost spolupráce s předepisujícími lékaři. V obou případech mají lepší pozici pro takové praktiky řetězcové lékárny. Jak se mohou menší lékárny těmto praktikám bránit?
Srovnávat a limitovat lékárny podle počtu vydaných receptů je naprostý nesmysl. Lékárník totiž nemůže předepisovat recepty, to dělá lékař. Neviděl jsem finální text úhradové vyhlášky, ale myslím, že v tomto bodě je zaděláno na řadu soudních sporů, protože majitel, který lékárnu otevřel v roce 2014, by neměl šanci se vůbec dostat k úhradě tzv. dispenzačního poplatku ve výši 12 korun za výdej léků na recept.
Marketingově může lékárna lákat pacienty, ale nikoli na recept, to je od nového roku zakázáno. Dokážu si ale představit reklamu na velké slevy a tzv. hitparádu doplatků u některých předepisovaných léků. O dohodách s předepisujícími lékaři ani nemluvím, to je mimo zákon a mělo by se to přísně trestat. Malé lékárny se musejí v této situaci zorientovat, a pokud nejsou součástí nějakého virtuální sdružení, pak by měly do nějakého vstoupit a začít komunikovat s pacienty nejen za tárou. Vím, že je to v některých případech velmi složité a prakticky nemožné, ale pokusit by se měly.
Určitá diskriminace některých lékáren se v poslední době projevuje také v oblasti dodávek léků od distributorů. Někteří výrobci dodávají vybrané léky pouze určitému distributorovi. Lékárna, která s tímto distributorem nespolupracuje, pak tyto léky nemůže pacientovi vydat. Jak hodnotíte tyto praktiky, kterými se výrobci údajně brání proti reexportu svých léků?
Tento fenomén považuji za největší zlo v současném českém lékárenství. Je to naprostá monopolizace, majitelé lékáren jsou nuceni nakupovat vybrané léky jen u jednoho distributora a mají nastaveny striktní limity na velkosti dodávek. To je situace, která tady byla za komunismu, s tím rozdílem, že za komunismu jsme neměli co pacientům nabídnout. Kde je tehdy slavné RVHP? Farmaceutické firmy a jejich čeští manažeři si diktují podmínky a rozhodují, kolik zboží bude dodáno na český trh a kolik zboží se vyveze do Německa. Role statní správy a regulátora je zde naprosto podřadná. Tuto roli převzaly farmaceutické firmy. Takovým praktikám bychom jako majitelé lékáren měli říci rázné NE a jít manifestovat před ministerstvo zdravotnictví. Přece není možné mít nastavená pravidla na základě volného pohybu zboží a služeb (rozuměj vlastnictví a vznik lékárny), kde se nám ten tržní princip líbí, a na druhé straně ponechat striktní regulaci jen na výrobci, který určuje zcela mimo jakýkoli zákon, kdo a komu bude jeho zboží prodávat, a tedy v této oblasti se nám tržní princip nelíbí. To je špatně. Stát by měl v této věci jasně říci, kdo tady určuje pravidla. Například v Německu by se vůbec nemohlo stát, aby německý pacient neměl možnost si vyzvednout své léky v lékárně. To by si německá vláda nedala líbit.
Víte o nějaké analýze, jaké dopady budou mít chystané změny v lékárenství (změny DPH na léky, zrušení poplatků, zavedení vykazování výkonů spojených s výdejem léků, další snižování cen díky revizím SÚKL a rozšiřování pozitivních listů zdravotních pojišťoven atd.) na systém veřejného zdravotního pojištění a na hospodaření lékáren, popř. co takové analýzy říkají?
Opakovaně jsme upozorňovali na skutečnost, že snížením DPH na léky o třetinu na tzv. druhou sníženou sazbu ve výši 10 % ušetří zdravotní pojišťovny cca 1,6 miliardy. A počítejte se mnou. Revize cen a úhrad, která bude pokračovat v příštím roce, přinese úsporu cca 600 milionů. Pozitivní listy zdravotních pojišťoven dle jejich vyjádření přinesou úspory další cca jedné miliardy. To jsme na 3,2 miliardy. Žádný jiný segment zdravotnictví neuspoří tolik peněz, ba co víc, nemocnice a ambulance i lázně dostanou ještě peníze navíc. To není systémové opatření a odrazí se to ve zhoršené dostupnosti lékárenské péče pro pacienty. Oněch 12 korun za recept představuje cca 700 milionů, a to nemůže stačit na tyto propady. Budeme tedy požadovat po ministerstvu zdravotnictví další zdroje příjmů.
Objevují se názory, že se zavedením e‑preskripce by se mohl povolit také internetový prodej, resp. zasílání i některých preskripčně vázaných léků, především v případě chronické medikace. Jak se na tuto možnost díváte?
Velmi rezervovaně. Chápu pozvolné rozšíření e‑preskripce mezi lékaři a je to logické, protože pokud v příštím roce budou předepisovat 50 % receptů elektronicky, nebudou mít žádnou regulaci. Zdravotní pojišťovny na tom vydělají. Nevím o žádné zemi, kde by se legálně povolil zásilkový výdej léků na recept. Zcela by se vytratila odborná role lékárníka jako garanta originality a profesionálního kontrolního článku od výroby až k pacientovi. Podívejte se, podle mého to není otázka nejbližší doby. Pokud stát není dnes schopen zabezpečit dostatek léků pro české pacienty v kamenných lékárnách, pak by neměl ani v nejbližší době uvažovat o zavedení výdeje léků na předpis zásilkovým způsobem. Za tímto tlakem hledejte některé investiční skupiny či spekulanty.
Jaká budoucnost podle vás čeká české lékárenství?
Velmi nejistá. Bude docházet k postupné vertikální a horizontální koncentraci lékáren do rukou několika málo investičních skupin. Komercializace v našem oboru bude postupovat a státu nezbude než to všechno zaplatit. Individuální majitelé lékáren budou pomalu vytlačeni z trhu a zaniknou. Bohužel nemáme takovou legislativu jako v Německu a ani nejsme tak bohatí. Obávám se, že v nejbližších deseti letech nebudeme ani schopni změnit legislativu, ani nebudeme tak bohatí jako v Německu.
Zdroj: Medical Tribune