Jak nemocnice přicházejí o lékařky
Na dotaz odpovědělo celkem 782 osob, třicet procent tvořily medičky, zbytek lékařky. Drtivá většina z nich se s diskriminací setkala buď přímo, nebo zprostředkovaně. „Přímou diskriminací se dle antidiskriminačního zákona rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, pohlaví, věku, těhotenství, mateřství, otcovství apod.,“ uvádí JUDr. Stieranková. (Více v rozhovoru s JUDr. Stierankovou) Nerovný přístup pociťují ženy mnohdy už při studiích na vysoké škole, kdy jim bývá opakovaně přímo od vyučujících sděleno, že medicína není pro ženy. Dále cítí diskriminaci při hledání práce. Také při přípravě k atestaci popisují mladé lékařky lepší podmínky pro muže. Ženy, které dotazník vyplnily, většinou uvedly, že prožívané projevy nerovnosti a diskriminace ovlivní jejich rozhodnutí setrvat po atestaci v nemocnici nebo z ní odejít.
Dotazník a následně i vyhodnocení ankety zveřejnil spolek Mladí lékaři. „Výsledek ankety nás trochu zaskočil. Je to vážný problém, proto jsme se rozhodli na konferenci mladých lékařů v říjnu udělat přednášku a panelovou diskusi na toto téma,“ uvedl k tomu předseda Mladých lékařů MUDr. Martin Kočí.
Podle dat prezentovaných prezidentem ČLK MUDr. Milanem Kubkem bylo v roce 2016 mezi absolventy všeobecného lékařství 65 procent žen, podíl žen na celkovém počtu registrovaných lékařů je mírně nadpoloviční a postupně se zvyšuje. Podle dat Eurostatu je podíl žen v lékařských profesích v různých zemích Evropy různý od 74 procent v Lotyšsku přes 55 až 57 procent v Česku, Polsku a Maďarsku až po méně než 35 procent v Lichtenštejnsku a Lucembursku.
Z vyplněných anonymních dotazníků citujeme (redakčně upraveno):
„Ředitel nejmenované nemocnice nás mediky, kteří jsme v té době praktikovali, pozval na schůzku ke zjištění zájmu o práci a představení nemocnice. Když zjistil, že jsme většina ženy, pronesl nemístné poznámky, že by radši, kdyby to nebyl babinec, že má radši muže doktory, protože mu odejdeme na mateřskou. Dále pokračoval podobnými sexistickými komentáři a zakončil to hláškou, že na nemocniční ubytovnu musí nechat nainstalovat automat na kondomy, aby mu vůbec nějaké lékařky v nemocnici zbyly. Můj zájem o práci po tomto setkání rapidně upadl.“
„Na našem oddělení docházelo během vzdělávání k upřednostňování mužských kolegů, byli vysílání na povinné stáže i přesto, že byli služebně mladší či pracovně slabší.“
„Z role studentky: opakované upozorňování, že žena na operační sál nepatří, že nemůže být dobrý chirurg, takže se na sály ani nemusí jít dívat. Od doktorek dobře míněné rady, že muž vždycky dostane přednost, i když bude profesně horší. Poznámky typu: myslel jsem, že přijdou medici, a ne sestřičky.“
„Při hledání práce mi primář nemocnice pochválil životopis. Jela jsem tam tři hodiny vlakem. A poté dodal, že místo včera obsadil kolegou z nemocnice, který chtěl změnit obor. A i kdyby místo dnes bylo volné, tak by je stejně obsadil mužem, protože já bych výhledově odešla na mateřskou.“
„Vadí mi upřednostňování lékařů pro přijetí na pracovní pozice čistě na základě pohlaví. Většina primářů si libuje, že se jim povedlo k nim ulovit chlapa. Z jejich pozice, což je snaha udržet oddělení v chodu, je částečně chápu, protože lékařky často po atestaci skutečně hromadně odcházejí na mateřské (což vím ze skutečnosti, jak to vypadá na oddělení, kde pracuje jeden z mých rodičů) a primářům se najednou počet zaměstnanců scvrkne na minimum. Nicméně z pozice medičky, která bude příští rok shánět pracovní místo, mě tahle diskriminace nebetyčně štve. I když mám jistě daleko lepší studijní výsledky, než má mnoho z mých spolužáků, to oni budou mít lepší šanci dostat pracovní místo, o které bude větší zájem.“
„Smutná zkušenost z našeho oddělení: jsou preferováni muži lékaři, mají výhodnější směny, více dovolené, více zahraničních kongresů. A vše jim schvaluje primářka, která sama má dvě dcery. Vybraní lékaři se oslovují jménem, procházejí jim pozdní příchody do práce. Smlouvu na dobu neurčitou dostali nejdříve lékaři, byť nastupovali do zaměstnání ve stejný den jako lékařky.“
„Nyní dokončuji 6. ročník medicíny, ráda bych dělala pediatrii. Psala jsem do několika nemocnic, že bych měla zájem u nich nastoupit. Odepsali mi, že je můj zájem těší, ale aktuálně mají plný stav, případně jiné fráze v tomto stylu. No a o pár týdnů později jsem se dozvěděla, že můj spolužák (kluk) psal do totožných nemocnic na pediatrii a může si vybírat. Primář(ka) mu napsal(a), že sice je před ním šest zájemkyň, ale že to jsou holky a ty budou chtít odejít na mateřskou, takže pokud chce nastoupit, dají mu přednost a vezmou jeho. Bez jakéhokoli přihlédnutí k životopisu, studijním výsledkům atd.“
„Náš přednosta má neustálé poznámky na ženskou část kolektivu – na hlášeních řeší veřejně, zda někdo plánuje děti, vykřikuje, že ženský jsou tu od uklízení (např. hrnku od kávy)…, a to je vlastně ještě fajn. Na stážích v nemocnici během studií to bylo na chirurgických oborech k nesnesení… Vysmívali se holkám do obličeje i za zády, když chtěly dělat chirurgii, že na to nemají fyzicky ani psychicky. Jeden nejmenovaný zkoušející u státnic se snad ptal studentky i na to, jak uvařit nějaké jídlo, ať mu popíše recept, jak by postupovala, než ji nechal zodpovídat státnicové otázky. Mám několik spolužaček na chirurgických oborech, a všechny do jedné jsou skvělé. Feminizace zdravotnictví je věc, která se reálně děje, a je potřeba ji přijmout a přizpůsobit se jí, nebo našim milým pánům chirurgům za pár let nebude mít kdo operovat jejich hyperplazii prostaty.“
„Pracuji v mužském oboru – ortopedie. S diskriminací jsem se setkala již na medicíně a při přijímacích rozhovorech. Byla mi odmítnuta dobrovolná praxe na chirurgii, protože si chtějí vychovat studenta-muže. Při pohovorech např. osobní až důvěrné dotazy na osobní život, aby zjistili případně hrozící těhotenství. Několikrát mi bylo na rovinu řečeno, že ženu nechtějí. V mé praxi upřednostňování mužských i pracovně níže postavených kolegů například v operativě, finanční zvýhodnění mužských kolegů osobním ohodnocením, které mi sami sdělili, poznámky a dotazy na těhotenství, když mi nebylo dobře. Obecně i mladší kolegové jsou občas podporováni v nadřazeném chování ke mně. Časté poznámky typu: ‚Je důležité, aby se to naučili hlavně kluci, protože ty stejně půjdeš na mateřskou.‘ V praxi mě překvapila spíše míra neskrytého zdůrazňování pohlaví, ale nutno říci, že pracuji v ryze mužském kolektivu.“
„Před koncem zkušební doby mi nadřízený oznámil, že se mnou dále nepočítá, protože má na moje místo zájemce mužského pohlaví.“
„1. Neustálý problém s tím, že jsem žena, tím pádem musím být těhotná, a s tím spojené poznámky. 2. Dělám chirurgický obor a vidím diskriminaci žen, co se týče operativy.“
„Ženy dostávají smlouvu na dobu určitou tři roky. Muži při nástupu hned dostanou smlouvu na dobu neurčitou.“
„Již při přijímacím pohovoru je jasné, že přijmou vždy radši kluka. Skoro v každé nemocnici, kde jsem pracovala, měli moji mužští kolegové automaticky osobní ohodnocení zvednuté po uplynutí zkušební době, já jako holka až po roce. Po atestaci mně jako jediné přednosta předhodil návrh, že neví, zda si mě nechají na oddělení, a že se uvidí po uplynutí zase zkušební doby. Přitom jsem tam byla jediná mladá lékařka, která odatestovala za posledních 15 let, a na rozdíl od mužských kolegů jsem pracovala na grantu. Později jsem se dozvěděla, že jelikož byl stop stav, chtěli uvolnit místo pro kluka z jiné kliniky, který ani neměl atestaci… Takových příkladů je spousta. Již na klinice nepůsobím.“
„1) Prvá situácia nastala na jednom z pohovorov, kedy mi bolo povedané, že by ma radi prijali, ale iba za podmienky, ak sa neozve žiaden muž, a na moju odpoveď, že sa už nemusia ozývať vôbec, som dostala odpoveď, že som klasicky nespokojná ženská. 2) Ďalšia situácia bola, už na konkrétnom pracovisku, kde som pracovala, že predatestačné stáže neprichádzajú do úvahy, lebo aj tak pôjdem za chvíľu na materskú. Poznámky typu, že všetky ženy sme hysterické fúrie, čo majú celý život len krámy, boli na dennom poriadku. 3) Na pracovisku, kde aktuálne pracujem, mi bolo opakovane povedané, že nemám riešiť, kedy sa dostanem k atestácii, ale mám riešiť svoje tikajúce biologické hodiny, a že ženy máme byť vôbec rady, že nás zamestnávajú.“
„Nemůžu říct, že jsou poznámky a chování typu ‚jsi holka, jsi neperspektivní‘ běžnou denní rutinou, ale jsou velmi časté. Jsou kolegové, od kterých jsem se s ním nesetkala nikdy. Jsou kolegové/nadřízení, kteří se alespoň snaží ‚držet na uzdě‘. A především při snaze o rozhovor na dané téma přichází od kteréhokoli z kolegů a nadřízených odpověď: ‚tak se na ty poznámky vykašli‘, ‚holt to musíš pochopit, že dostal kolega přednost‘, nebo ‚je to komplikované, když jednou půjdete na mateřskou‘… Myslím, že dokud muži nezačnou vnímat podobné chování jako problém, nikdy se nic nezmění. Vnímají to jen jako naše hudrání. Mimochodem, když šel na rodičovskou kolega, žádné podobné poznámky se nekonaly. Jedině poznámky o jeho ženě, také lékařce, typu: ‚jo, ta ho k tomu donutila‘. Byla maximální snaha o to, aby kolega nepřišel o nějakou pracovní příležitost, byl na rodičovské jen některé dny z pracovního týdne.“
„Obecné narážky až urážky ženského pohlaví především na chirurgických odděleních, oplzlé vtípky a sexuální poznámky… především doména chirurgie, ale i mimo to není výjimkou.“
„Primář oddělení, na kterém jsem v 6. ročníku absolvovala praxi, měl velmi často nevhodné narážky na ženy – mladší lékařky. Zároveň hledal a vyzýval opakovaně k nastoupení na oddělení všechny mé kolegy spolužáky, kolegyně absolutně ignoroval. Veřejně prohlašoval, že hledá pouze muže lékaře. V chirurgických oborech často na sály chtěli k asistenci jen muže.“
„Primář dával mužům kolegům na stejné pozici vyšší plat i vyšší měsíční ohodnocení. Jejich plat byl až o 15–20 000 vyšší (plat žen v mé pozici byl 35 000 čistého, takže to byl opravdu rozdíl). S kolegyněmi jsme se nad tím vztekaly, ale neměly jsme si komu stěžovat, když to dělal sám nadřízený. Navíc nikdo z nás neměl atestaci, tak jsme si nemohly vyskakovat.“
„Na klinice chodí k jednomu velmi modernímu typu výkonu VŠICHNI neatestovaní lékaři a ANI JEDNA neatestovaná lékařka. Primář přijímá lékařky s prohlášením, že ‚nebudou chtít chodit na sál‘. Abych byla vypisovaná alespoň stejně jako moji mužští kolegové, musím neustále ťukat na dveře a připomínat se, že jsem si chirurgický obor vybrala, protože chci operovat. Když nastoupí lékař, automaticky se s ním počítá jako s operatérem. Podotýkám, že jsem na ošetřovačce byla méněkrát za rok než většina mých kolegů, kteří mají děti. Po atestaci odešli z kliniky z rodinných důvodů do ambulancí výhradně lékaři-muži.“
„Jsem chirurg a je mi 30, takže moji kolegové mají denně poznámky k mé ženskosti. Často jsem dotazována primářem, kdy půjdu na mateřskou, že se to nehodí… Z jednoho pracoviště jsem odešla kvůli jinému než pracovnímu zájmu primáře. Na dalším pracovišti mi prodlužovali smlouvu pouze na dobu určitou a když již byli povinni mi ji potřetí prodloužit na dobu neurčitou, tak jsem byla odejita a nahrazena absolventem. Někteří kolegové si občas i sáhli, to jsem okamžitě řešila na místě důrazným upozorněním a pomohlo to.“
„Některým mužům (rozuměj mladým) je umožněno více kariérních příležitosti, není na nich vyžadováno dodržování pravidel (např. přítomnost na pracovišti, ranním hlášení, jsou tolerovány absence či úlevy z práce), pokud by si to dovolila dívka, bude terčem posměchu ze strany primáře. Rozdíly v platu jsou samozřejmostí.“
„Na pohovoru se nás hlásilo jedenáct žen a jeden muž. Měla jsem nejlepší výsledek vědomostního testu, troufám si říct, že i nejobsáhlejší životopis. Místo bylo ale ihned na pohovoru nabídnuto muži. Znám ho, na žádné stáži nebyl a na kliniku dobrovolně nechodil. Až když odmítl, vzali mě. Na klinice skoro žádné ženy nemáme, přednosta neustále dělá sexistické vtípky a většině žen po atestaci neprodloužil smlouvu, ač mi všichni říkají, že několik z nich bylo opravdu šikovných. Většina nejlepších pracovních příležitosti a stáží je u nás nabídnuta prvně mužům, a až pokud odmítnou, tak se nabídnou ženám. Od chirurgů často slýchávám sexistické narážky. Jednou mě chirurg plácnul po zadku. Při nástupu mi bylo řečeno, že opravdu není vhodné, abych do atestace otěhotněla a šla na mateřskou. Přednosta si na sedánku oficiálně postěžoval, že se mu sešly životopisy pouze od žen.“
„Na mém pracovišti musí být žena excelentní a nesmírně šikovná, aby se dostala alespoň na stejnou úroveň jako spíše podprůměrný lékař-muž. Jen tak má naději na alespoň podobné pracovní podmínky a možnost se vzdělávat a rozvíjet.“
„Náš primář nesnáší lékařky a odmítá je přijímat, proto máme na oddělení několik velmi alternativních, líných a neschopných lékařů-mužů, jelikož muže vezme jakéhokoli (včetně autisty či totálního exota), zatímco ženu jen v největší nouzi. Totéž platí pro každodenní rozpis nelukrativních a neoblíbených funkcí. Vždy je musí obsadit nějaká lékařka-žena. Lékaři to dělat nemusejí.“
Zdroj: MT