Jak se žije mladým lékařům v Německu

Anke Zens studovala v letech 1998-2005 medicínu na Martin Luther University. V rámci specializačního vzdělávání pracovala v letech 2004-2005 na oddělení chirurgie ve Fakultní nemocnici v Aachenu v Německu. Poté strávila téměř rok na neurologickém oddělení Royal Hallamshire Hospital v Británii. V roce 2005 získávala tříměsíční praxi na interním oddělení Fakultní nemocnici v Aachenu. V letech 2006-2009 pracovala jako resident na oddělení dětské chirurgie v Lübecku.

Jsou lékaři po ukončení školy zařazeni do vlastní specializace nebo je čeká nějaká forma všeobecné průpravy? Je tato všeobecná průprava přizpůsobena jednotlivým specializacím nebo je zcela univerzální?

Náplň specializačního vzdělávání se v Německu liší podle oboru, který mladý lékař studuje. Mohu popsat systém přípravy u dětské chirurgie, kterou jsem absolvovala. Lékaři ze všech chirurgických oborů musí absolvovat dva roky na všeobecné chirurgii. Nezáleží ale na tom, v jaké fázi specializačního vzdělávání lékař tento společný kmen absolvuje. Mladý lékař může například zvolit nejprve tři roky pobytu na neurochirurgii následný dvouletý pobyt na všeobecné chirurgii a  poté dvouletou praxi v neurochirurgii. Stejně tak může strávit dva roky na všeobecné chirurgii  a poté pět let na neurochirgii. Doba nutná k završení specializačního vzdělávání se liší dle zvolené specializace a také dle nemocnice, ve které lékař pracuje. Každá nemocnice například vyžaduje jiný počet operací apod.

Existují v Německu poplatky za atestace? Musí si mladý lékař platit všechny náklady na specializační vzdělávání sám?

Všechny náklady na specializační vzdělávání si musí lékař hradit sám. Poplatky za atestace, knížky, kurzy. Nejsou to rozhodně malé částky. Část nákladů si může lékař odečíst z daní, ale je to jen mizivé procento.

Jaký má lékař před atestací příjem ve srovnání s průměrným platem v Německu?

Mladý lékař před atestací bere v průměru od 3200 do 4500 eur za měsíc hrubého (bez příplatků za noční služby, služby o víkendech apod.). Příjem závisí na typu nemocnice, místě pracoviště, a počtu odsloužených let. Průměrný hrubý příjem v Německu činil loni 3100 eur  měsíčně.

Jaké jste měla jako lékařka před atestací pravomoci?

Od prvního dne v nemocnici musí i neatestovaný lékař zvládat veškerou „normální práci“ na oddělení – urgentní příjmy i ambulanci. Od prvního týdne mého pobytu v nemocnici jsem mohla samostatně operovat pod dohledem zkušenějšího lékaře nebo asistovat komplikovanějším případům.

Měla jste jasno v tom, jaké jsou vaše pravomoci a jaké případy musíte hlásit svému nadřízenému?

To bylo trochu složité. V prvních týdnech jsem se stále svých nadřízených na něco ptala, stále jsem s nimi něco konzultovala. Neměla jsem v prvních týdnech žádné noční služby, takže v tom nebyl problém. Zakrátko jsem začala sloužit noční služby a bylo vše jinak. Přes den bylo vše v pohodě, vždycky byl poblíž někdo zkušenější. Během nočních služeb to bylo horší – byla jsem na oddělení sama a občas jsem se dostala do hodně ošemetné situace, kdy jsem nevěděla  - volat či nevolat zkušenějšího lékaře? Vzbudit či nevzbudit? Vážné zhoršení stavu pacienta, život ohrožující stav a podobně byly samozřejmě jasné situace, kdy jsem neváhala zavolat svého nadřízeného.

Jsou starší lékaři, kapacity v oboru, ochotni sdílet s mladými lékaři v Německu své zkušenosti? Fungoval ve vaší nemocnici nějaký systém, který by zajišťoval předávání klíčových poznatků z praxe? Mladí lékaři  v České republice si stěžují na to, že starší lékaři s nimi své zkušenosti nesdílejí…

Každý sdílel své zkušenosti s ostatními, to nikdy nebyl problém. Na naší klinice jsme měli takzvaný „žurnální klub“. Každé ráno měl jeden ze členů týmu – mladý či starší lékař -  přednést krátký příspěvek o zajímavém klinickém případu, studii nebo odborném článku, který četl. V některých případech byly příspěvky zajímavé. Mnohdy šlo ale o informace, které kolegové našli někde na internetu, o čem bylo snadné hovořit. Klinických případů, kasuistik, ponaučení z omylů, a podobně mnoho nebylo. Chtěli jsme otevřít pravidelné teoretické cvičení pro mladé lékaře, kde by konzultanti seznamovali své mladší kolegy s konkrétními případy z praxe a standardy v klinické dětské chirurgii. Znala jsem tento typ seminářů z nemocnice v Británii a moc se mi líbily. Proto jsem zkoušela podobné semináře iniciovat i na naší klinice. Za dobu, kdy jsem byla na klinice, se však podařilo uspořádat tento seminář jen párkrát, spíše nepravidelně. Když jsem naposledy zavítala za svými bývalými kolegy,  říkali mi, že už tento program úplně usnul.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz