Kdo může za současnou špatnou a příště ještě horší úhradovou vyhlášku?
Motto: Zdravotní pojišťovny a poskytovatelé se nedohodli na výši úhrad, proto úhradovou vyhlášku stanovilo Ministerstvo zdravotnictví.
V současné době nemůže být úhradová vyhláška jiná než špatná. Špatná pro lékaře a špatná pro pacienty. Zdravotním pojišťovnám však pomůže přežít rok 2010. Rok 2011 již s podobnou vyhláškou nepřežijí. Mohlo současné ministerstvo, potažmo vláda, učinit jiné rozhodnutí? Asi těžko. Možná v maličkostech, které nejsou podstatné. Kdo však může za to, kam se současné zdravotnictví dostalo? A kam se řítí?
Odpověď je vcelku jednoduchá. Jsou to ti, kteří (zejména za poslední tři roky) nebyli schopni pochopit nutnost řešení současného stavu a toto řešení podpořit. Jsou to především poslanci, kteří měli povinnost změny ve zdravotnictví prosadit, ale zablokovali je.
Jak by měla dohoda o úhradách zdravotní péče vypadat? Především by měla vznikat v prostředí, ve kterém budou mít zdravotní pojišťovny relativní dostatek prostředků (i když nikdy nebudou mít na vše), ve kterém budou lékaři placeni dle opravdové ceny jejich práce a ve kterém pacienti budou motivováni k čerpání takové péče, jež opravdu potřebují. Právě v takovém prostředí bude ta drahá a nákladná péče dostupná.
Jak takového stavu dosáhnout?
- Cenu nesmí určovat stát, ale musí vzniknout dohodou mezi kupujícím a prodávajícím, tedy mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. V případě pokladenského systému by to bylo mezi pacientem a lékařem.
- Zdravotní pojišťovny musí mít dostatek prostředků a jejich výše nesmí být vázána na zaměstnanost. Za ideální považujeme stav, kdy přibližně 2/3 třetiny pojistky by zdravotní pojišťovny dostávaly po přerozdělení z odvodů z mezd a zbylou třetinu by platil pojištěnec přímo pojišťovně. Pojišťovny by výši pojistky (zbylou 1/3) určovaly podle své finanční situace a tak, aby měly dost zdrojů na úhradu zdravotní péče.
- Pacienti musí být podstatně více motivování k uvážlivějšímu čerpání zdravotní péče. Jako ideální považujeme kombinaci dvou cest:
- Asi 10% spoluúčast na veškerou péči s povinným vydáním účtu za poskytnutou péči. Zdravotní pojišťovna by lékaři zaplatila celou sumu a pacientovi by pak naúčtovala těch 10 %. Nabízí se využití osobních a spořících účtů i s možnosti přesunu části prostředků z pojistného na osobní účty. Celková suma by byla zastropována maximální roční úhradou, která by – podle našeho názoru – měla být výrazně vyšší než v současnosti - nejméně 10.000 Kč ročně.
- Pojištěnci by si vybírali typ pojistky podle svého vlastního uvážení a cena pojistného by odpovídala rozsahu očekávaného plnění. Pojistka by se uzavírala na 1-2 roky a pro pojištěnce by byla závazná. Typy pojistek a kompletní návrh reformy je možné nalézt na stránkách www.lekariproreformu.cz (zde dne 5. 8. 2009)
- Současně by pacienti měli být finančně motivováni k dodržování preventivní prohlídek.
- Péče poskytovaná dle kterékoliv pojistky musí odpovídat standardům zdravotní péče (které je nutné rychle vypracovat) a povinností zdravotní pojišťovny je zajistit časovou i místní dostupnost této péče. Na to vše by měl dohlížet nezávislý úřad typu bankovního dohledu s dostatečnými pravomocemi ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám.
- Současně by vyhláška měla nastavit financování tak, aby se hodnotila úspěšnost praktických lékařů v prevenci onemocnění.
MUDr. Roman Flašar, předseda občanského sdružení Lékaři pro reformu
Ambulantní neurolog, Brno
E-mail: flasar (at) lekariproreformu.cz
Tel: 602 542 958
MUDr. Ivan Sucharda, místopředseda občanského sdružení Lékaři pro reformu
Nemocniční gynekolog, Varnsdorf
E-mail: sucharda (at) lekariproreformu.cz
MUDr. Marta Holanová, členka občanského sdružení Lékaři pro reformu
Ambulantní psychiatr, Brno
E-mail: holanova (at) lekariproreformu.cz
Zdroj: www.tribune.cz