Klíčová role glykemických senzorů

• Vaše klinická studie zaznamenala celosvětový ohlas…

Naše práce jako první ukazuje, že kombinace senzorů s inzulinovými pery přináší jednoznačně lepší výsledky v porovnání s mnohem nákladnější léčbou pomocí pumpy bez senzorů, a je dokonce srovnatelně účinnou alternativou k léčbě pomocí pumpy se senzory. Práce tedy mění pohled na léčbu diabetu 1. typu, kdy v minulosti obvyklým postupem při neuspokojivé kompenzaci bylo zahájení léčby pumpou bez senzoru, nyní se obvykle zahajuje přidáním senzoru.

• Jak výsledky této práce ovlivní další směřování výzkumu a léčby diabetu 1. typu?

Výsledky studie podporují další výzkum v oblasti tzv. glukózodependentních bazálních inzulinů i tzv. chytrých inzulinových per propojených s aplikací v mobilním telefonu, která pacienta informuje například o množství tzv. aktivního inzulinu a pomáhá mu předejít hypoglykémiím. Naopak v oblasti inzulinových pump bude nutné podporovat především výzkum a používání systémů s integrovanými automatickými funkcemi s odezvou na blížící se hypoglykémii a hyperglykémii (tzv. umělá slinivka břišní), protože běžné funkce inzulinových pump obvykle nepřinášejí klinicky významnější efekt oproti léčbě moderními inzuliny aplikovanými pery. Nejde o sci‑fi , ale o pokroky, jejichž dostupnost lze pro pacienty s diabetem jakéhokoli typu očekávat již v příštích letech.

• Co dalšího můžeme očekávat v nejbližší budoucnosti?

Dalším směrem, který lze v příštích letech očekávat, bude snaha o zmenšení senzorů a inzulinových pump a jejich následná implantace do podkoží, tak aby vše bylo skryté a pacienty přístroje co nejméně obtěžovaly. To, co provádíme dnes – zavádění implantabilních glykemických senzorů –, je tedy první krok k plné implantaci různých diabetologických pomůcek. Vývoj plně implantabilních inzulinových pump a jejich zavedení do praxe samozřejmě ještě nějakou dobu potrvá, ale výsledky prvních studií jsou velice povzbudivé, proto věřím, že se můžeme těšit i na implantabilní pumpy.

• To vše se týká pouze diabetu 1. typu?

Nemusí, ale pacienti s diabetem 1. typu mají omezené léčebné možnosti, výsledky léčby nejsou celosvětově příliš dobré a nové technologie u nich hrají stěžejní roli. Proto jsme i v České diabetologické společnosti v posledních letech věnovali těmto pacientům zvýšenou pozornost. Máte ale pravdu, že i mezi pacienty s diabetem 2. typu se najdou ti, kteří by tyto technologie potřebovali. Mám‑li však hovořit obecně a zjednodušeně, pak platí, že diabetes 2. typu se nejlépe léčí moderními léky, zatímco léčba diabetu 1. typu je založená především na technologiích.

• Ve vaší prezentaci byl zřejmý významný pokles glukózy směrem k normálním hodnotám u pacientů léčených perem nebo pumpou právě v kombinaci se senzorem. Lze předpokládat, že začne-li se s touto léčbou již v dětství, může se předejít komplikacím diabetu?

Myslím si, že komplikacím se zatím zcela předejít nedá, ale mohli bychom dramaticky snížit jejich výskyt i jejich závažnost. Jinými slovy, pokud bude pacient optimálně léčen, k čemuž mu jistě mohou pomoci glukózové senzory, pak se u něj sice komplikace může po letech objevit, ale bude se jednat například o subklinický nález, který nemocného nebude výrazněji omezovat.

• Jak vy sám vidíte budoucnost léčby diabetu 1. typu? Lze doufat v možnost jeho vyléčení?

Domnívám se, že v dohledné budoucnosti diabetes 1. typu nevyléčíme. Občas se sice objevují experimentální práce, které naznačují významný pokrok. Kolem takových prací je často velký mediální humbuk, studie vzbudí velká očekávání a naději, ale ze závěrů této práce se poté nedostane takřka nic do byť jen úvodního klinického testování na lidech. Studie často začínají a bohužel také končí laboratorním experimentem. Takových publikací je již přes 500 a žádná z nich neznamenala v praxi jakoukoli změnu pro pacienty s diabetem 1. typu.

Podle mého názoru se minimálně v příštích deseti letech pacienti nedočkají žádné převratné inovace, která vyléčí diabetes 1. typu. Nicméně úspěšně ho léčit půjde. Terapie bude v mnohém spoléhat na technologie a brzy se dočkáme tzv. umělé slinivky břišní. Což není nic jiného než inzulinová pumpa, která na základě měnící se glykémie mění automaticky dávku inzulinu. Ale ani tento zásadní pokrok k úplnému vyléčení nepovede. Je pravda, že pozitivní výsledky mohou přinést některé imunointervenční studie, kdy se u nově diagnostikovaných pacientů s diabetem 1. typu podá biologická léčba ve formě monoklonální protilátky, která ovlivní autoimunitní reakci, tak jak to známe např. z revmatologie, a progrese diabetu 1. typu do úplné závislosti na inzulinu se oddálí o několik měsíců. Netýká se to ale pacientů, kteří již diabetes mají, a ani u nově diagnostikovaných pacientů nepůjde s největší pravděpodobností o intervenci, která by nemocného trvale vyléčila.

Zdroj: MT