Konec lidstva

Za komunistického režimu před rokem 1989 jsme pořád provolávali: „Ať je mír pro lidi celého světa“. Bylo to neupřímné propagandistické heslo, až se mi zhnusilo. Protestovali jsme proti americkým jaderným raketám Pershing, zatímco nám Sověti v naší zemi tajně instalovali své atomové rakety SS 20.

Ale ani Američani nebyli jiní. Dnes se přišlo na to, že zcela tajně, bez vědomí Dánska, budovali v Grónsku tajnou podzemní vojenskou základnu, jejíž rozměry měly být opravdu megalomanské. Když se hovoří o Karibské krizi, o tom, jak Sověti tajně dovezli na Kubu své jaderné rakety, už se zapomíná dodat, že to byla odpověď na instalaci amerických jaderných raket na území Turecka.

Lidmi vyrobený jaderný bojový arzenál je schopen zcela zničit život na této planetě a to několikanásobně. Už několikrát bylo lidstvo krůček od jaderné katastrofy. Jednou se to nestalo díky rozvážnosti velitele sovětské atomové ponorky, jednou díky rychlému zásahu americké meteorologické služby. Všechno na poslední chvíli. Protože tyto věci stále podléhají vysokému stupni utajení, velmi pravděpodobně nevíme o dalších případech, kdy lidstvo mohlo přestat existovat.

Podle našeho poznání je lidský život v celém vesmíru stále ojedinělý. Statistici sice říkají, že je velmi pravděpodobná existence dalších forem života, jenže to je matematika, nikoli realita. Může se stát, že nastane právě ta nejméně pravděpodobná situace. Je tedy možné, že život na planetě zemi je ve vesmíru absolutní výjimkou a pokud nepřijdeme na to, že je to jinak, měli bychom s touto informací pracovat.

Existence života na planetě zemi již byla opakovaně ohrožena. Proběhlo několik masivních vymírání druhů a je zázrakem, že život na planetě zemi, hlavně ve vyšších vývojových formách, přežil. Země byla pravděpodobně zasažena v historii mohutným gama zářením. Odnesli to slavní trilobité. Je dnes už jasné, že jistou část viny na vymření dinosaurů má náraz velikého meteoru, který spadl na zemi na území střední Ameriky. Opakovaně ohrožovala existenci života sopečná činnost. To všechno se stalo a může se znova stát. Stále jsou okolo země asteroidy, které si to mohou namířit na zemi, a my s tím nedokážeme vůbec nic udělat. Stále nás může zasáhnout vesmírné gama záření a my se neumíme jakkoliv bránit. A stále může dojít k obrovské sopečné činnosti, kdy mnoho sopek chrlí lávu po stovky let a tak změní souš a moře v ohnivé, černé inferno. Tato vymírání byla bez vlivu lidí. Dokonce při posledním známém masovém vymírání druhů lidé ještě ani neexistovali. Jenže se ukazuje, že nyní, kdy lidé obsadili celou zemi a díky přelidnění a průmyslové činnosti, která mění klima, stav vody, vzduchu a počasí, spustili nevědomky další masové vymírání druhů. A to se dotkne jich samých. Možná. Doufejme, že ne.

Lidský život nebude na zemi stále. Jeho dny jsou sečtené. Bude to sice trvat ještě hodně dlouho, ale slunce jednou vyhasne a země jako planeta zanikne ve fázi, kdy slunce bude před svoji smrtí explodovat. Existuje tady sice varianta, že lidstvo do té doby bude na takové vědecké úrovni, že se přemísti na jinou planetu. Jenže i to je jen na čas. Poslední výzkumy ukazují, že díky temné síle se vesmír rozpíná a to stále rychleji, pravděpodobně tedy jednou zamrzne.

Možná se jednou dokážeme přemístit v rámci našeho známého vesmíru, ale je otázka, zda se budeme umět přemístit jako lidstvo do jiného vesmíru, i když teorie strun tvrdí, že jiných vesmírů je nekonečné množství.

Přijde mi to absurdní, zachraňujeme nedonošené děti až na samou hranici biologických možností a zatím stovky zcela zdravých dětí umírají. Příčí se to zdravému rozumu, ale děje se to.

Dodnes nevíme, jak život vznikl a jaký je jeho smysl. Je to dar, který nám byl předán předcházejícími generacemi živých tvorů a měli bychom s k němu chovat jako ke vzácnému servisu z křehkého křišťálového skla. Když život zničíme, jiný už nebude a ani nebude šance to napravit. Proto nyní, v demokratickém řízení, na stará kolena si přeji: “Ať je mír pro lidi celého světa“ a tahle věta mi zní nyní zcela jinak a opravdově. Tím více v dnešní době, která se mi přestává líbit, protože cítím, že i to málo míru je ohroženo.

Zdroj: www.tribune.cz