Přeskočit na obsah

Lékaři ze světa se nevracejí. Proč by to dělali?

 

  • Co z velkých problémů mladých lékařů se za dobu deseti let, co spolek Mladí lékaři funguje, zlepšilo?

Určitě se zásadním způsobem za uplynulých deset let zlepšila ekonomická situace mladých doktorů. Ohodnocení sice ani dnes není na takové úrovni, na jaké myslíme, že by mělo být. Standardem v zemích s takovou úrovní zdravotnictví, jakou má Česká republika, je nástupní plat lékaře zhruba ve výši 1,5násobku průměrné měsíční mzdy v dané zemi. Od toho jsme velice daleko. Je ale nutné přiznat, že to, co bylo před deseti lety, bylo tristní, a výrazně se to zlepšilo.

 

  • Změnila se i praxe s formálně zkrácenými úvazky?

To byl tehdy masový problém. Stále to sice ve fakultních nemocnicích existuje. Většina lidí už ale skutečně má ve fakultní nemocnici plný úvazek. Tím nemyslím ty, kteří skutečně dělají vědeckou práci. Pokud dnes jsou u někoho zkrácené úvazky, pak je to alespoň 0,5 úvazku v nemocnici a k tomu Ph.D., dříve to bylo i 0,1 úvazku v nemocnici.

 

  • Jsou fakultní nemocnice, které vůbec praxi formálně zkrácených úvazků neznají?

Podle mě to ve všech v nějaké míře je. Liší se to kliniku od kliniky, je to spíše rozhodnutí přednosty kliniky než ředitele nemocnice, dávat zkrácené úvazky. Není to tak, že by ředitel fakultní nemocnice kontroloval, kdo z mladých lékařů tráví čas skutečně vědeckou činností a kdo pouze klinickou prací. Každopádně spoluodpovědnost za to nese. Není to ale jen problém příjmů mladých lékařů. Zároveň se tím drénují prostředky, které jsou určené na vědu. Je na děkanech jednotlivých fakult, aby po přednostech, kteří mají hodně lidí na Ph.D., požadovali vědecké výsledky, publikace. Míra nedokončených Ph.D. je v ČR extrémně vysoká, to souvisí částečně s tím, že ty prostředky fungují jako suplování zkráceného úvazku, nikoli na vědeckou činnost.

 

  • Co se ještě zlepšilo?

Posledních dva a půl roku probíhá přelomové období, které rozhodne, jestli se zlepší, nebo nezlepší postgraduální vzdělávání jako celek. Stále se ještě vedou intenzivní jednání o zásadních otázkách a není jisté, jak to do budoucna bude. Jsou tam jistá nenaplněná očekávání a organizační selhání. Může se to však celé i zlepšit, jen je potřeba, aby se tomu kompetentní věnovali.

 

  • Jak by v této věci mohl teď vypadat optimální vývoj?

Optimální by bylo, kdyby do budoucna probíhalo vzdělávání skutečně tak, jak je napsáno na papíře. Naplnit vzdělávací programy, tak jak jsou předepsané, to by byla velká změna a úspěch. Reálně očekávám, že se to povede jen do určité míry.

 

  • Proč se vzdělávací programy pro postgraduální vzdělávání nedodržují?

První problém je, že společnost toleruje nedodržování pravidel. Navíc je tu ohromný nezájem lékařů, mladých i starých. Mladý lékař má mít zájem absolvovat vzdělávací program tak, jak je napsaný, beze snah o podvody. Primáři, vedoucí lékaři mají vyžadovat, aby se to naplnilo. Pokud to nevyžadují a uchylují se masově k podvodům, pak je jasné, že to nemůže fungovat. Pak je tu třetí problém. Je otázka, jak smysluplně jsou vzdělávací programy napsané. Nedivme se, že se podvody budou do nějaké míry dít, pokud je vzdělávací program navržený zcela nesmyslně a nelze ho naplnit, jsou to spojité nádoby. Tyto tři aspekty musejí být vybalancované, jinak to fungovat nikdy nebude.

 

  • A nakolik jsou z vašeho pohledu nové vzdělávací programy smysluplně napsané?

Od novely zákona o vzdělávání, která byla schválena v roce 2017, jsme měli velká očekávání, že dojde k racionalizaci náplně vzdělávacích programů. Že se předepsané výkony a stáže uvedou na rozumnou realizovatelnou úroveň, ne jako předtím. V některých oborech se to podařilo více, v jiných méně. V průměru ale asi došlo k racionalizaci obsahu.

 

  • Mluvilo se o také o tom, že by lékaři, kteří předávají zkušenosti mladým, měli mít k tomu větší motivaci…

Za školení by jednoznačně měli dostat zaplaceno. Ministerstvo navrhuje nový systém rezidenčních míst, kde se počítá s o něco větší odměnou pro školitele, ale to není systémové, a navíc jsou to stále jen „drobné“. Rezidenční místa nebudou pro všechny lékaře v předatestační přípravě. Rezidenčními místy stát dotuje vybraná potřebná místa, zejména v nedostatkových oborech. Odměnu za to, že se mladým lékařům věnuje, by ale měl dostat každý školící lékař, nejen ten, jenž má školence na rezidenčním místě. Jsou lékaři, kteří školence nemají, další školitelé sice formálně školence mají, ale moc se jim nevěnují, a někteří školitelé se jim věnují hodně. Myslíme si, že by za to měli dostat adekvátní peníze a jejich motivace by pak byla jinde, než když je to pro ně práce navíc nad rámec ostatních povinností. Občas část starších lékařů‑idealistů říká, že je to čest učit a vzdělávat mladší, ze cti ale 40letý lékař se dvěma dětmi hypotéku nezaplatí.

 

  • Měla by otázka odměňování školitelů patřit k hlavním úkolům ministerstva zdravotnictví?

Podle mě určitě. Pokud má systém vzdělávání do budoucna fungovat líp, je věc číslo jedna zaplatit školitele. Dát mu za jednoho školence, kterého vede, řekněme pět až deset tisíc korun měsíčně. Tak, aby jeho mzda v nemocnici byla zajímavá a konkurenceschopná vůči soukromé ambulanci. Když je jeho příjem v soukromé ambulanci znatelně vyšší než v nemocnici, tak ti lidé budou odcházet a v ambulantní sféře školení bohužel neprobíhá vůbec, s výjimkou praktických lékařů. I to je otázka, jestli do školení mladých lékařů více nezapojit ambulantní specialisty. Vím, že mezi nimi jsou takoví, kteří by o to stáli. Systém ale na tuhle variantu není vůbec nastavený. Myslím, že by bylo správné, aby část vzdělávání probíhala v soukromé ambulanci. Spousta lékařů dělá a bude dělat ambulantní lékaře, tak by bylo logické, aby se to učili už v průběhu lékařského tréninku.

 

  • Aktuálně probíhají akreditace vzdělávacích pracovišť. Může se některým mladým lékařům stát, že pracoviště, na kterém se už nějakou dobu školí, akreditaci nezíská?

Je v tom určitá míra nejistoty, která vznikla špatnou organizací při aplikaci novely. Upozorňovali jsme dopředu, že se to stane. Stoprocentně se někomu stane, že jeho pracoviště akreditaci nezíská, i když ho ředitel či primář nemocnice ujišťoval, že ji dostanou. Víme, že některé nemocnice podmínky akreditace nesplní. Je otázka, jak důsledné ministerstvo zdravotnictví při udělování akreditací bude. Těm, co se školí na pracovištích, která akreditaci nezískají, se praxe nebude počítat.

 

  • Má to mnohaleté klopýtání ve věcech postgraduálního vzdělávání dopady v klinické praxi?

Má, ale jsou těžce kvantifikovatelné. Zpomaluje to dosažení atestace, protože vzdělávání se různě natahuje. Tím pádem je nižší počet lékařů se specializací, než by mohl být. Celkově to může znechutit absolventy medicíny a je to jedním z důvodů, proč odcházejí mimo české zdravotnictví. Má to také finanční dopady na lékaře, kteří dospějí ke specializaci později. Nejsou ale na to žádná data, aby se to dalo přesněji spočítat.

 

  • Nevíme ani to, jak dlouho trvá reálně lékaři dojít ke specializaci?

Nikdo neví, jaká je průměrná doba dosažení atestace. Každý tvrdí, že k atestaci to trvá pět let, protože historicky byly takto nastavené vzdělávací programy, jak dlouho to ale reálně trvá, to nikdo nemá spočítané.

 

  • Jak to mimochodem vypadá s návrhem, že by získali vyšší tabulkový plat lékaři po absolvování základního kmene?

Proběhlo jedno jednání, kde ministerstvo zdravotnictví přislíbilo, že lékaři po kmeni dostanou vyšší platovou třídu, ze 12. na 13. Není to ale věc, kterou by mělo v gesci přímo ministerstvo zdravotnictví, ale ministerstvo práce a sociálních věcí. Pracuje se na tom.

 

  • Změnil se v posledních letech pohled na odchody absolventů a mladých lékařů do zahraničí?

Myslím, že procento lidí, kteří odcházejí, je víceméně stabilizované. Ale opět, neexistují žádná přesná data, jsou to jen kvalifikované odhady.

 

  • Pozorujete, že by se lidé vraceli?

Pokud někdo odejde, zpravidla v zahraničí zůstane. Není toho moc, co by lékařům z Německa nebo Rakouska mohly české nemocnice nabídnout. Proč by jezdili zpět, když by tu dělali v horší úrovni organizace práce za nižší plat a s horšími podmínkami profesního vzdělávání? Když se lidé vracejí, tak zpravidla kvůli nějakým rodinným důvodům.

 

  • Na lékaře pracující v zahraničí se chce zaměřit finanční skupina Penta, která začíná hledat lékaře pro svou zcela novou nemocnici v Bratislavě.

Penta staví novou moderní nemocnici, kterou navrhuje holandské architektonické studio, Holanďani jsou špičkou v navrhování nemocnic. Nemocnici technologicky dobře zabezpečenou. To jsou mimořádná lákadla, takové možnosti jiné nemocnice moc nemají. Celkově má mít nová bratislavská nemocnice kolem 250 lékařů. Většinu mohou tvořit mladší lékaři, které si vychovají. Nepochybuju, že těch několik desítek zkušených specializovaných lékařů garantujících odbornost a kvalitu, které budou potřebovat, do nové moderní nemocnice za jistě velmi motivačních finančních podmínek seženou. Jak ale dostat deset či dvacet doktorů do Sušice či Rumburku, aby ta nemocnice fungovala? To je úplně jiná složitost problému, to se nedá srovnat.

 

  • Jak se daří spolku Mladí lékaři? Je dost lidí, kteří se na jeho práci chtějí podílet?

Máme dostatek zajímavých projektů, na kterých pracujeme. Lidí, kteří se chtějí podílet na našich aktivitách, naštěstí přibývá. I přesto, že je to těžké, najít volný čas – je to dobrovolnická práce a povinností mají mladí lékaři hodně. Vzdělávání, služby, zakládání rodiny… Pro další vývoj ve zdravotnictví je podle mě naprosto esenciální, aby lidé, kteří v něm pracují, měli o jeho rozvoj zájem, ale zájem skutečný, nejenom formou nadávání u piva. Snad se to trochu zlepšuje.

 

  • Spolek Mladí lékaři nedávno vydal zprávu, která vyzývala ke zklidnění debaty a k tomu, aby představitelé lékařů nevyostřovali rozdělení lékařského stavu. Jak tu aktuální vyhrocenou situaci mezi odbory a soukromými lékaři vnímáte?

Každý má svůj pohled a své zájmy. Co říká lékařská komora s odbory, je na jednu stranu pravda, problémy, na které poukazují, vyžadují řešení. Na druhou stranu forma, kterou používají, mi přijde neadekvátní. Trochu populisticky straší veřejnost. Jestli jsme v krizi? Museli bychom si nejdřív definovat, co tím myslíme. V Praze je přetlak doktorů, obrovský přepočtený počet doktorů na počet obyvatel a výborná časová a místní dostupnost. Možná je krize na Šluknovsku, v pohraničí atd. Ta situace není jednolitá v celé ČR. Je taky potřeba si uvědomit, že co se děje dnes, je důsledkem rozhodnutí, která se udělala před patnácti až deseti lety. A že to, co uděláme dnes, ovlivní kvalitu zdravotnictví za dalších pět až deset let. Jevy ve zdravotnictví mají dlouhou setrvačnost, už jen proto, že výchova lékaře od začátku školy k samostatnosti trvá zhruba dvanáct let.

 

  • Jedním z problémů, který odbory nyní hodně akcentují, je nadměrné zatížení lékařů přesčasy. Vnímáte to jako problém?

Je to určitě problém, ale není to problém jen v České republice, ale v celém vyspělém světě. Kdybychom měli hodně personálu, nemáme tolik přesčasových hodin. A nedostatek lékařů je celosvětový společenský jev. V čem se země liší, je, jak zodpovědně k tomuto problému přistupují. V Německu jsou důslednější, a tak se snaží lákat do své země lékaře z jiných států. V Británii mají s nedostatkem lékařů obrovský problém, a tak se snaží dělat velké nábory. V Česku jsou naše možnosti, jak sem přilákat lékaře odjinud, omezené. A ještě ty, kteří by sem mohli chtít, odrazujeme aprobačním řízením, které nefunguje, jak by mělo, ale místo toho je bariérou vstupu cizích lékařů k nám. Přitom lékařská komora je jedním z těch, kdo chce tuto bariéru zachovat co nejpřísnější.

 

  • Odbory také odmítají koncentrování akutní péče…

Na jednu stranu si odboráři právem stěžují, že lékaři dělají příliš mnoho přesčasových hodin. Když pak ale politici chtějí zrušit nemocnici v Orlové, a personál tím pádem posílí okolní nemocnice, tak se samotný personál staví proti. Že raději ty služby budou sloužit. Všichni víme, že tu máme moc akutních nemocnic, ale nikdo nechce, aby se zrušila právě ta jeho.

 

  • Ředitelé nemocnic mluví o tom, že z jejich pohledu se problém s přesčasy vyhrotil s tím, jak nové generaci lékařů vadí služby více. Je to možné?

Na jednu stranu je pravda, že priority se změnily a ta mladší generace dnes očekává přiměřený work‑life balance. To je podle mě dobře a správně. To je přeci přerod ke správnému od nezdravého a špatného, co tady bylo. Možná ne z pohledu ředitele nemocnice, ale ze společenského pohledu je to pozitivní věc, že lidé chtějí trávit čas s rodinou, a ne trávit desátou službu v nemocnici. Argument, že za něčích mladých let se běžně sloužilo od pátku do pondělí, je zcela mimo. Na druhou stranu je potřeba taky říct, a to od starších lékařů nezaznívá, že obsah přesčasové práce se výrazně změnil. Je pravda, že starší lékaři také dříve sloužili velké množství přesčasů, ale provoz vypadal jinak. Před třiceti lety se infarkt léčil klidem na lůžku, analgetiky a trombolytikem. Dneska je tu množství diagnostických a intervenčních možností, ke kterým potřebujete specialistu, vyžaduje to úplně jiné nasazení a větší tým lidí. Když dnes intervenční kardiolog léčí pátého pacienta s infarktem za noc, je to jiné, než když léčil pátého pacienta před třiceti lety. Dnes stojí na sále a intervenuje, pracuje v záření… Dalším aspektem je, že za posledních třicet let enormně, až exponenciálně narostla administrativní zátěž. Před třiceti lety byl příjem pacienta jeden papír, dnes je to jedna tlustá složka papírů.

 

  • Chtějí vůbec skutečně lékaři počet přesčasových hodin snížit?

Chtějí i nechtějí zároveň. Kdo má dvě děti a hypotéku, tomu nezbývá než sloužit přesčasy, protože je příjem za ně významnou složkou příjmu lékaře, ze kterého živí rodinu. U konzultantů v zahraničí, tedy zkušených specializovaných lékařů, bývá vysoký fixní plat se zahrnutím určitého počtu služeb. U nás je základní plat nízký, takže lékaři musejí sloužit, aby měli ten tolik medializovaný vysoký průměrný příjem, ale hodinová sazba je spíš úsměvná.

 

  • Může se v dohledné době situace s přesčasy nějak zlepšit? Pokud lékaři přistupují na velké přesčasy proto, že mají nízké základní platy, pomohlo by další zvýšení platů?

Peníze nemohou snížit přesčasy. Debata o platech nesouvisí s přesčasy. Vyšší plat nezvýší počet lékařů. Kdo by tu práci dělal? Lék na přílišné zatížení lékařů přesčasy je trojí. Za prvé zajistit větší množství personálu, třeba z východu imigrací, nebo snížit počet nemocnic, aby lékaři ze zrušených nemocnic posílili ty zbývající. Za druhé, zvýšit počet zdravotnických administrativních pracovníků a nechat lékaře dělat lékařskou práci. Pak je třetí možnost, a tou jsou moderní technologie. To vidím v současné době jako jediné reálné východisko. Technologicky pracujeme v českém zdravotnictví na úrovni devadesátých let minulého století. Obrovské množství času lékaře, zvláště pak mladého lékaře, tvoří přebujelá administrativa. I v rámci debaty o přesčasech se mluví o tom, jak je nutné, aby mladý lékař získal potřebné klinické dovednosti. Představte si, že by mladý pilot přepisoval záznamy o letu ze sešitu do počítače. Získal by tím erudici? To přitom tvoří 85 procent pracovního času mladého lékaře, že přepisuje nějaký text z jednoho systému do druhého, nebo z papíru do počítače, případně ho tiskne a podepisuje. Počet zdravotnického administrativního personálu je v Česku hluboce podprůměrný, přitom by mohli převzít část této práce. Chirurg má řezat, internista vést rozhovor s pacientem, diagnostikovat, ordinovat léčbu… Ani jeden nemá psát věci, které může dělat někdo jiný. Lékaři by měli mít záznamová zařízení, která by buď někdo přepisoval, nebo dnes jsou i technologie využívající umělou inteligenci, které rozpoznávají řeč a umějí z ní vytvořit strukturovaný text. Na tom u nás v nemocnicích vůbec nepracujeme, což taky samozřejmě souvisí s nedostatkem financí na investice ve zdravotnictví. V nadsázce řečeno, pokud se neodhodláme k technologickému upgradu, tak alespoň navrhuju začít na lékařských fakultách učit psaní všemi deseti. Když je 85 procent práce lékaře přepisování zpráv, tak by se tím výrazně zvýšila jejich produktivita.

 

  • Jak podpořit vývoj v elektronizaci?

Vydali jsme materiál o elektronizaci zdravotnictví, jak si myslíme, že by se mělo dělat eHealth. Myslím, že do toho přinášíme zcela nový pohled, jednali jsme o tom s ministerstvem zdravotnictví. Bylo by potřeba zjišťovat, jaké projekty by mohly ušetřit čas zdravotníkům, aby se mohli víc věnovat pacientům. Některé konkrétní návrhy projektů i předkládáme. Například povýšit komunikaci mezi zdravotníky na úroveň 21. století. Je běžné, že potřebujete něco vyřídit s kolegou z jiné nemocnice, s úředníkem na zdravotní pojišťovně a podobně. Sháníte ho dvě hodiny telefonem, a pak zjistíte, že má dovolenou. WHO například hodnotí vyspělost států v eHealth podle toho, jestli zdravotníci používají sociální sítě a instant messaging. Proč se nepracuje na komunikačním systému mezi zdravotníky, který by umožnil přímo jmenovitě oslovit kolegu v Uherském Hradišti? Technologicky to problém není, ty věci jsou dostupné a všichni je máme v telefonu.

 

Čtěte také:

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Na rodině stále záleží

20. 9. 2024

Nemělo by se to, nicméně děje se to stále. Měkké obory, jako je psychologie nebo ekonomie, užívají pojmy z fyziky, s nimiž zápolí i fyzika. Například…

Stačí se podívat

21. 6. 2024

Hodnocení druhých lidí na základě pozorování jejich tváře a těla je ovlivněno pocitem důvěryhodnosti a dominance.