Lepší organizace v rozdělování medikamentů

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Skoro 4 miliardy korun ročně by mohla zdravotnickému systému ušetřit lepší organizace v rozdělování medikamentů. Léky v této hodnotě totiž podle ministerstva zdravotnictví končí v koši. Vedení resortu proto uvažuje o zavedení praxe běžné ve Spojených státech amerických, kdy lékaři předepisují pacientům pouze konkrétní počty tablet a lékárníci jim pak vydávají přesné dávky a ne celá balení. Pozvání do diskuse přijal Michal Hojný, člen představenstva České lékárnické komory. Dobrý večer.

....pane Hojný, lékárníci už dali najevo, že si jim ty úvahy o zavedení takzvaného amerického systému do českých podmínek nelíbí. Proč?

Milan HOJNÝ, člen představenstva České lékárnické komory:
Tak nejen lékárníci, já jsem dneska četl ...

I lékaři.

Milan HOJNÝ:

Přesně tak, i vyjádření pana prezidenta Kubka, nebo pana doktora Šmatláka, se k tomuto postavili, k tomuto náporu postavili trošku s výhradou, já jsem tudíž při tom návrhu zároveň neslyšel nějaké, nějaké odůvodnění, proč by vlastně k tomu mělo být sáhnuto. V České republice jsou totiž standardně dostupné přípravky v menším počtu tablet, dejme tomu, v 7, 14 tabletovém balení, ale také ve stotabletovém pro chronické pacienty, a přitom odůvodnění jsem neslyšel název jediného přípravku, u kterého by tento způsob výdeje léků pro pacienty měl smysl, takže koukám na to trošku s despektem, a možná spíš jenom jako notickou, slyšel jsem konstatování dneska jedné mojí kolegyně, která říkala, byla jsem před 14 dny v Indii a tam jsem to viděla, pak jsem to viděla také před rokem v Rumunsku, takže je prostě fakt, že výdej léků v západních zemích je na trošku jiné úrovni pacientů, vydávají celá balení z důvodu toho, že má tak garantovaný původ toho přípravku, je tam k dispozici příbalová informace, podrobná příbalová informace, a v neposlední řadě také balení jsou vyzdobena Breilovým písmem pro to, aby slepí pacienti měli jednoduší orientaci. A tato všechna pozitiva bychom ztratili ve chvíli, kdybychom pacientům vydávali tak, jak to bylo prezentováno v návrhu škatulky s dávkou, například na jeden měsíc.

Podle vás by to nebylo bezpečné, kdyby lékárníci rozdělovali sami podle toho, co doporučí lékař pacientům, ne celá balení, ale třeba jenom několik kusů na ten který měsíc.

Milan HOJNÝ:
Tak já se tomu vůbec nebráním, a určitě to význam třeba u specifických skupin pacientů, když se podíváte třeba na seniorské pacienty, nebo na psychiatrické pacienty, to je přesně ta skupina pacientů, která může profitovat z toho, že bude mít dopředu připravenu svojí dávku léků, takže u těchto vybraných skupin je to rozhodně, rozhodně plus, ale je potřeba také říct, že část přípravků je upravená tak, že se třeba z těch hliníkových fólií má vyjímat až těsně před použitím, právě aby nebyla narušena celistvost té lékové formy, takže rozhodně se nedá říct, že cokoliv, co si pacienti donesou domů v originálních obalech, je možné rozplnit a použít tak právě tady tou formou třeba dávkovačů.

Ministr Heger přišel s tímto nápadem, zatím to podle tvrzení ministerstva zdravotnictví ještě není definitivní, ale přece jenom úvahy tady jsou pro to, aby zdravotní pojišťovny ušetřily, on říká 3 až 4 miliardy ročně, na lécích, které kvůli tomu velkorysému, dejme tomu, nebo dávkování ve velkých počtech přichází právě zdravotní pojišťovny?

Milan HOJNÝ:
Tak on už je trošku sporný ten způsob toho výpočtu, ona neexistuje žádná relevantní studie, která by prokázala, kolik těch miliard se opravdu vyhodí do koše, a to je ale druhá věc, je myslím v tuto chvíli v 21. století poměrně jednoduché zkontrolovat, kolik konkrétní pacient dostal při léčbě svého chronického onemocnění tabletek předepsaných od lékaře a kontrolujme nebo mějme přehled tady o tom, jestli pacient, který má poruchu trávení, například prostě dostává léky, nikoliv na rok, ale třeba na dva roky dopředu, to se dá zkontrolovat relativně jednoduše, ale ten způsob výdeje, který byl zmíněn, osobně nepovažuji za úplně šťastný.

Myslíte si, že by to znamenalo pro lékárny i velké investice, kdyby mělo české zdravotnictví přistoupit k tomu systému, o kterém se bavíme, který je známý ve Spojených státech?

Milan HOJNÝ:
Tak já myslím, že to primárně není úplně o penězích, to je prostě o tom, chci říct, co jsme ochotni zaplatit za to, že pacient dostane do ruky, jak už jsem říkal, ten přípravek v originálním balení, ale ta cesta, kterou ve Spojených státech jsou vybavováni ambulantní pacienti, tak si myslím, že se naplní třeba v blízké době při poskytování ústavní péče, v nemocnicích, takzvané jednodávkové systémy, které mají možnost sestry obdržet pro léčbu /nesrozumitelné/ oddělení, takže mají ve fóliích zhotovené konkrétní přípravky a pacientům už přípravky vydávají takříkajíc předdodávkované, to určitě znamená výrazné zjednodušení sesterské práce a tady v tom případě je to určitě ulehčení, ale u těch /nesrozumitelné/ pacientů v tom osobně žádný benefit nevidím.

Já jsem se dočetla i argumenty z řad některých lékárníků, že by nebylo možné, aby rozdělovali ty léky holýma rukama, že by bylo nutné zavést technologie, které by přišly prý údajně celkově možná na 3 miliardy. Myslíte si, že bez toho by se to neobešlo, případně, že kdyby tato technologie se zavedla a případně by na ní přispěly i zdravotní pojišťovny, že by to do budoucna mělo svůj smysl kvůli úsporám?

Milan HOJNÝ:
Tak já bych se opravdu hrozně nerad pouštěl do odhadování těch peněz, protože v tom nejsem odborník a přijde mi to trošku střílení od boku, podobně jako ten odhad těch počtu vyhozených, vyhozených léků, ale osobně si myslím, že české pacienty v tuto chvíli výrazně víc trápí výpadky některých léků na trhu, než právě tento způsob výdeje, na který, si myslím, už všichni zvykli.


Dodává Michal Hojný, člen představenstva České lékárnické komory.

-------

zdroj: Radiožurnál

Zdroj: Radiožurnál