Lidé boží a zboží
Nevím jak v oněch předchozích tisíciletích, ale v poslední době už leckdo na změnu netrpělivě čeká. Dusí nás také inverze. Představitelé radí reagovat měřením koncentrace prachových částic ve vzduchu.
Z medicíny vím, že samotný teploměr plicní chorobu neléčí. Dusíme se inverzí rozumu k opaku. Už to nejsou jen nadstandardní epizody nerozumu, ale standardní rys doby.
Nic racionálnějšího než Změna z předpovědi starých Mayů, byť nejasného obsahu a kontur, se teď na obzoru nerýsuje. I jakýsi větší meteorit nás nedávno o vesmírnou píď minul, aniž navodil změnu.
Nevnímán stratégy ani nehnul burzovními indexy, jako jimi hýbou pravidelné mediální šplechty, že ekonomická suita nejkvalifikovanějších se konečně dohodla na potřebě dohodnout se a situace překvapivě zůstává opět nejasná.
Čeká nás však celý příští adventní rok na rozjímání a sebezpytování, než mayská Změna přijde. Začnu s rozjímáním hned, abych si ten rok sebezpytu a rekapitulace užil, kdyby po Změně už rozjímat nešlo.
Třeba Změna dokonce přinese evaporizaci čili vypaření lidstva. Že zlobilo a bylo si přítěží.
Globální proměny lze již sledovat i doma. Orwellovskou evaporizaci informací naše média už trénují vynecháváním některých skutečných témat a nekonformních názorů ze všech zpráv, aby nemátla a konzumovala se jen dietní vakuovaná Pravda.
Jako lidé boží bývali označováni buď lidé ducha čistého a prostého, nebo ti, kteří se nezištně zasloužili o blaho jiných.
Lidstvo prý pochází z Afriky. Část se rozprchla do pokroku, část zůstala věrna africké přírodě. Za přírodními lidmi božími dříve přicházeli překupníci s korálky, zrcátky a lesklými cetkami. Lidi boží cetky upoutaly a ti je směňovali za leccos, co obchodníci žádali. Někdy i sami za sebe.
Jen občas někdo méně naivní, třeba bojovný Masaj, žádal za kůži ze lva namísto cetek flintu, protože už nechtěl být při lovu oštěpem šelmami škrábán a dlouho se pak po lovu hojit. Takový požadavek se ovšem nehodil. Masaj s flintou totiž snáze uloví nejen lva, ale i překupníka.
Směňování pouhých korálků a cetek je všeobecně bezpečnější. Je to ostatně princip sociálního smíru. Nemáš žádat, máš čekat, až co ti směnou dají. Za tvou kůži, je‑li zbožím, i za tvou práci, je‑li zbožím.
V lékařském stavu bývalo dříve božích lidí hojně. Proto bývali lékaři obyvatelstvem ctěni, že zboží je jim jen přízdobou, nikoli smyslem bytí. A že jsou cvičeni nezřídka se ku prospěchu bližních vrhat do nepohodlí jako dříve Albert Schweitzer či lékaři v pohraničí, teď třeba Lékaři bez hranic nebo lékaři za hranicemi povolených přesčasů.
Ale pod společenským tlakem nepřízně ubude božího lidu i mezi lékaři. Nejen korálky a cetky, kůže divoké zvěře, slonovina, lektvary a léky, sonografy a magnetické rezonance či angiolinky jsou zbožím. Stala se jím hlavně práce božích lidí.
I boží lidé samotní se stali zbožím. Nebudou tedy už boží, ale z božího dopuštění zboží. Podchytilo se to také legislativně, protože i ministři, zastupitelé, představitelé a právní zástupci jsou zbožím ke koupi a prodeji.
Prodejnost přestala být výsadou nemnohých povětrných ženštin a je všelidovým, legislativně ukotveným civilizačním parametrem. Ani medicína civilizaci neodolá. Prý už ani Masajové.
Mysli božího člověka, lékaře lidumila a tradicionalisty, se příčilo, že nedávno přijaté málo zbožné zbožní zdravotní zákony jsou překračováním míry solidnosti i etiky. Práce lékaře je v nich najisto už jen standardním či nadstandardním zbožím, aniž je však nějak zvlášť ceněna. Byť práce je podle zavržených názorů právě tím, co kdysi polidštilo opici.
Zbožnění zboží ovšem poopičí člověka zase zpět. Opicím zboží neškodí, neboť neškodí poopičit opici. Hominidé jsou zbožně rezistentnější. Jen si tak posílí identitu a v nejhorším se o některá zboží ještě servou.
------
autor:Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
MedicalTribune
Zdroj: Medical Tribune