Mene, mene, tekel, ufarsin
Daniel králi sdělil: „Bůh ti oznamuje, že nestojíš za nic, tudíž končíš jak ty, tak království.“ Což se stalo. Slova mene tekel se stala příslovím, které současné chování lidského druhu naplňuje.
Meziooborový tým vědců z více než 50 států píše o vývoji vztahu lidského druhu a přírody v průběhu posledních padesáti let: počet lidí na světě se od r. 1970 dvojnásobil, dosáhl 7,7 miliardy, spotřeba na hlavu vzrostla o 45 procent, hrubý domácí produkt světa se ztrojnásobil, světový obchod vzrostl přibližně o 900 procent. „Těžba“ živého materiálu z přírody stoupla o 200 procent. Lidská činnost přímo změnila přinejmenším 70 procent zemského povrchu. Od počátku 17. století bylo vysušeno přibližně 85 procent mokřin, 77 procent řek delších než 1 000 km neproudí od pramene do moře přímo.
Biomasa světové vegetace se v průběhu lidských dějin zmenšila na polovinu. Les kryje jen 68 procent předindustriální plochy. Tempo ztrát od r. 1980 celkově zpomalilo, je rychlé v některých tropických oblastech, v severských a kontinentálních lesích mírného pásu však tempo co do rozsahu roste a je doprovázeno fragmentací. Suchozemské ekologické komunity ztratily v průměru víc než 20 procent biodiverzity.
Až 100–300 milionů lidí žijících v pobřežních oblastech pod úrovní stoletých záplav ohrožuje zvýšené riziko záplav a škod v důsledku bouří. Korálové útesy se za posledních 150 let zmenšily o polovinu plochy. Mořské traviny ubývají o víc než 10 procent za deset let. Plocha mořských řas ubývá o 38 procent jejich rozlohy.
Ztráta živočišných opylovačů ohrožuje víc než 75 procent světových obilovin.
Těžení komerčního dřeva a výlov ryb stouply od r. 1970 přibližně o 50 procent. Zemědělská produkce vzrostla přibližně na trojnásobek. Podíl podvyživených lidí v posledních dvaceti letech klesl, nicméně více než 800 milionů lidí čelí „potravinové nejistotě“, to je kombinace hladu s podvýživou.
Třetina rybích populací je lovena nad únosnou mez a rabování pokračuje. Ilegální, neregulovaná nebo neoznámená exploatace ryb podlamuje pokusy o zvládnutí stavu zvláště v rozvojových zemích a přispívá ke konfliktům mezi lidmi.
Mnoho druhů života jsou co do habitatu specialisté nebo jsou na vrcholu potravního řetězce, příkladem jsou velké kočkovité šelmy, velcí žraloci a primáti. Jejich početní stavy poklesly. Ohroženější jsou endemické druhy. V současnosti je ohrožen milion druhů živočichů a rostlin. Na druhé straně se množí zavlečené invazivní druhy.
Globální biomasa divoce žijících savců v současnosti tvoří méně než čtvrtinu stavu před vymizením pleistocenní megafauny, například mamutů.
Globální biomasa velkých dravých ryb poklesla v průběhu minulých sto let o víc než dvě třetiny.
Od r. 1500 vyhynulo nebo se předpokládá, že vyhynulo 705 druhů obratlovců a 571 druhů rostlin. Je to přinejmenším deseti‑ až stonásobné tempo zániku, než jaký byl před lidským zásahem. Do r. 2016 vyhynulo asi deset procent domestikovaných druhů, přinejmenším 1 000 jich je ohroženo. Ohrožena je míra genetické rozmanitosti, což je s ohledem na nejistou budoucnost riskantní.
Ve většině taxonomických skupin se objevila evoluční odpověď na lidský tlak. Příkladem je odolnost na pesticidy a herbicidy, menší velikost a ranější vyzrávání u mořských ryb a bezobratlých, kteří jsou předmětem lovu a objektem globálního oteplování, stejně jako změna tolerance městských rostlin vůči chladu.
Za přímé příčiny změn se považuje využití půdy a moře, rabování živých zdrojů, klimatická změna a cizí invazivní druhy. Půda je konvertována na půdu zemědělskou, plantáže a pastviny.
Klimatickou změnu mezioborová zpráva za globálně nejvýznamnější nepovažuje, lokálně podle zprávy významná je. Za nepřímé příčiny změn mezioborová zpráva považuje demografický, politický a institucionální vývoj podložený sociálními hodnotami. Nepřímé příčiny jsou vzájemně provázané.
Podílí se globalizace. Hmotné potřeby států s vysokým a středním příjmem sytí státy s nízkým až středním příjmem.
Malá skupina nadnárodních korporací kontroluje víc než polovinu zásobovacích řetězců zemědělské výroby, lovu, transportu a prodeje ryb, dřeva a těžby minerálů a surovin. Finanční zdroje odcházejí do daňových rájů, odkud podporují většinu ilegálního, neregulovaného a neoznámeného rybolovu.
Přírodu poškozuje nadměrné užívání hnojiv a pesticidů, chov dobytka, těžařství, výroba energie a doprava.
Existuje dvacet mezinárodně dohodnutých cílů, k nimž měla dospět Dohoda o biologické rozmanitosti. Říká se jim cíle Aichi (podle prefektury v Japonsku, hlavní město je Nagoya) pro roky 2011–2020.
Cíle mají 54 součástí. Dobrý vývoj byl dosažen v devíti procentech, mírný vývoj v 35 procentech, chabý vývoj nebo propad v 39 procentech. V 17 procentech není vývoj znám. Nejlepší vývoj byl zaznamenán v růstu plochy chráněné krajiny a národních strategií ochrany biodiverzity. Většiny cílů tedy nebude dosaženo, výsledkem bude další poškozování. Riziko zániku druhů se prohlubuje.
Spojené národy formulovaly sedmnáct cílů udržitelného rozvoje, mají být dosaženy do r. 2030: svět bez bídy, svět bez hladu, dobré zdraví a prosperita, kvalitní vzdělání, rovnost pohlaví, čistá voda a sanitární opatření, čistá energie, kterou si lidé budou moci dopřát, slušná práce a hospodářský růst, inovace průmyslu a růst infrastruktury, snížení nerovnosti, udržitelná města a komunity, odpovědná spotřeba a výroba, ovlivnění klimatické změny, ovlivnění života pod vodou, zlepšení života na souši, mír, spravedlnost a silné instituce, partnerství.
Čte se to hezky. Jak to udělat, není známo. Předpokladem dosažení cílů je zásadní změna světového politického a hospodářského systému, do které se skupinám nejmocnějších lidí nebude chtít, neb jim stav vyhovuje.
Domnívám se, že základní příčinou je evoluční dědictví. Říká, že jsme sociální primáti, jejichž skupiny kromě mnoha jiných znaků vyznačuje mocenská hierarchie, teritorialita a válka. Ta byla adaptivním schématem pro špičky vítězných skupin. Schéma je soubor poznávacích, citově vázaných programů, návod na řešení problémů, například získávání a ochranu zdrojů. Adaptivní je obecně biologický pojem označující všechny postupy směřující k zachování vlastního života a možnosti mít zdravé potomky schopné dalšího rozmnožování.
Charakteristickou individuální i skupinovou lidskou vlastností je stupidita.
Stupidita není hloupost, nevědomost, omyl ani ignorace. Stupidita je ztráta zpětné vazby mezi chováním a prostředím podmíněná funkcí maladaptivního schématu. Jestliže válka a rabování prostředí byla adaptivní schémata pro mocenské elity vítězných skupin, stala se s vynálezem jaderných zbraní v soudobé iracionalitě, které se říká „liberální demokracie“, maladaptivními.
Jestliže to mocenské špičky lidských skupin nepochopí – hodiny zániku jsou od 20. 1. 2020 podle Bulletin of Atomic Scientists jen sto sekund před Apokalypsou, tak blízko od r. 1947 ještě nebyly –, lidský druh zanikne. Uzounké špičky nejmocnějších si myslí, že uniknou, protože se schovají do krytů. Slova Mene tekel tam na zdi už napsaná mají. Jejich poskoci se tam nevejdou.
Zdroj: MT