Methylalkohol, hlavní hygienik, ministerstvo, lékaři a média

Možná je to hledisko ovlivněné i faktem, že jsem pár nočních služeb na jednotce intenzivní metabolické péče strávil „bojem o život“ pacientů, kteří to s alkoholem (nepančovaným) opravdu přehnali výrazně přes hranici obvyklou – můj rekordní (a přeživší bez následků) pacient měl 5,4 promile.

V první řadě chci vyjádřit opravdu upřímnou lítost nad každým zmařeným životem či i minimálním zdravotním poškozením v souvislosti s diskutovanou aférou. Ale přeci jen i tato lítost má, upřímně řečeno, různou hloubku. Ponechám stranou fakt, že asi významná většina čtenářů tohoto fejetonu nemá žádnou, nebo jen ojedinělou zkušenost s popíjením nejlevnějšího destilátu v nálevně typu stánku. Ale někdo si prostě „panáka“ dává a jeho socioekonomická situace i kamarádi ho dovedou ke stánku s levnou nalévanou vodkou. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem… První případy mohly jistě postihnout kohokoli. Přeci jen mi ale přijde podivné, když aféra běží jako hlavní zpráva ve všech médiích, problém je alespoň částečně lokalizován regionálně a někteří nejsou schopni svůj zvyk alespoň modifikovat (nežádal bych přece abstinenci). V takových řekl bych pozdních případech je už vlastní podíl viny poškozeného přeci jen významně větší, nemluvě o těch, kteří i v době omezené prohibice po „svém“ alkoholu pátrali „pod pultem“.

A tady se dostáváme k obecnému problému zodpovědnosti každého člověka za své zdraví. Jistě jsme jako lékaři vždy připraveni poskytnout pomoc každému. A také tak činíme a činit budeme. Na druhé straně je otázka, zda si zasloužíme neustálé ataky ze strany médií a v poslední době třeba i ministerstva. Kdo si všímá toho, že v některých nemocnicích se objevují desítky nemocných v kritickém stavu, kteří potřebují intenzivní (velmi drahou, nákladnou) péči. Rozhodně jsem si nevšiml v tisku žádného poděkování lékařům, kteří bojují o životy intoxikovaných. Ostatně neděkuje se ani policii, která podle mého názoru také velmi rychle odkrývá síť distributorů a pomáhá tak ukončení této tragické události. Ale co bychom chtěli, to nepříliš chutné jídlo v nemocnicích, o kterém jsme psali minule, je jistě důležitější.

A co ministerstvo zdravotnictví? Akce byly silné, rychlé a významné. Zasedal krizový štáb vlády. Během krátké doby vyhlásil ministr zdravotnictví částečnou prohibici. Vznikly speciální týmy policie. Z Norska bylo dovezeno speciální antidotum. OK, vše je správně. Jako lékaře mne však přeci jen napadají dvě myšlenky ve vztahu k řízení zdravotnictví. 1/ Je ministerstvo pouze pro populaci – pacienty? 2/ Nebo je i pro zdravotnická zařízení a personál? Já se domnívám, že s ohledem na to, že 1/ i 2/ je správně, trochu mi chybí větší podpora nás, zdravotnických zařízení, programů, lékařů a ostatně všech zdravotníků. Tu bych viděl ve dvou oblastech. Krátkodobě by mohla být podpořena (vím, že jde o „pár milionů“ ve srovnání s miliardovými rozpočty, ale na menší interně dva pacienti opakovaně dialyzovaní, třeba ventilovaní několik dní, docela finance rozhodí) akutní péče v mimořádné situaci. A jistě by bylo možno z dlouhodobého hlediska lobbovat znovu za to, aby do zdravotnictví přitékalo víc prostředků. Třeba ze spotřební daně na alkohol, cigarety… Nebo opravdu potřebujeme jen podpořit likérky, aby bylo více „kvalitního, nepančovaného“ alkoholu, či výrobce kolků? Jistě je dobrou možností podpořit finanční sektor – tam budou naše daně včetně spotřební jistě využity nejlépe:‑) Ale opravdu. Proč nevyčíslit náklady na jednoho intoxikovaného pacienta a ukázat, že akutní péče v nemocnici nestojí zdaleka „jen desetitisíce“.

Z dlouhodobého hlediska by jistě měly profitovat z této „aféry“ dlouhodobé preventivní programy (alkoholismus, nikotinová závislost, zdravý životní styl a další). Zamýšlel se někdo nad touto souvislostí? Nechci tvrdit, že postižení jsou alkoholici, ale jejich více než pozitivní vztah k alkoholu je zřejmý.

Konečně by bylo třeba se znovu vrátit k tomu, o čem je vlastně celý tenhle fejeton. Zodpovědnost každého za vlastní zdraví a pak i spoluúčast na hrazení péče. Už mimo ethanol. Kolik peněz se utrácí za léčbu komplikací nikotinové závislosti, obětí „alkoholových“ autonehod, a nakolik se podílejí viníci (individuální, ale i „velcí“‚ jako jsou producenti potenciálně nebezpečných produktů). Vím, že se dostáváme ke složitým otázkám včetně etiky a lidských práv. Minimálně však by stálo za to, problematiku znovu, třeba v souvislosti s „aférou“, opětovně otevřít, a to v širokém měřítku.

Jen proto, abych nezůstal jen u ekonomiky, bych přeci jen znovu zmínil i roli lékaře (a dalších) v celé aféře. Asi by znovu a znovu měl být zdůrazněn význam kvalitní, vysoce kvalifikované péče v naší zemi. Pak by mělo být běžné to, že lékař by byl přirozeně váženou osobou. Zatím je to tak, že když policie honila „velkou rybu“ methanolové aféry, dostihla ji po honičce s jeho luxusním autem (když se konečně naboural). Do domu, „této vážené osoby“ (rozuměj překupníka lihu) si netroufla.

A ještě jedna krátká poznámka k fungování našeho ministerstva. Všimli jste si, že hlavní hygienik (tedy náměstek ministra) je na dlouhodobém, půlročním volnu? Prý ho teď pan ministr v souvislosti s aférou odvolá. Já jsem žádný deficit náměstků nepocítil – ale to by bylo na další fejeton.

Zdroj: Medical Tribune