Přeskočit na obsah

Náčelníci

V malých společnostech, které nemají institucionalizované politické struktury, například ve společnostech lovců a sběračů, je náčelnictví neformální. Náčelník řeší konflikty mezi rodinami, trestá narušení norem, vede náboženské rituály, organizuje slavnosti, vede skupinu v meziskupinové srážce, organizuje kooperaci. Náčelníci jsou inteligentní a znalí lidé, starší a respektovaní. Mívají vyšší postavu, jsou statnější, mají širší sociální sítě, charisma a jsou dobří řečníci. Obvykle to bývají muži.

Biologická zdatnost, to je schopnost přivést na svět zdravé potomky, kteří jsou schopni plození dalších zdravých potomků, spolu s delším přežitím, je kromě jiného dána vztahem cost/benefit neboli co to stojí versus co to dá, náklady/užitek. Ve vztahu k biologické zdatnosti vůdcovství přináší víc užitku než nákladů. V malých společnostech mohou být náklady, jakmile náčelník nesplní očekávání, velké, od pomluv přes posměch k fyzickému útoku.

Čím jsou společnosti složitější, tím jsou na tom jejich vůdci po této stránce lépe. Užitek z vedoucí role podstatně převyšuje náklady. Jejich moc a bohatství jsou sexuálně přitažlivé zejména pro ženy. Jakmile o moc přijdou, přitažlivost pro ženy mizí. Ve složitějších společnostech vůdci ovlivňují akce, které jsou výhodné jak pro ně, tak pro jejich blízké příbuzné. Za své služby požadují větší podíly, získávají sociální a reprodukční výhody signalizací své vysoké kvality, ovlivňují akce, které jsou buď v souhlasu s jejich osobními zájmy, nebo nejsou příliš nákladné ani pro ně, ani pro jejich blízké příbuzné nebo sociální partnery.

Ve společnostech s institucionalizovaným sociálním rozvrstvením je „náčelnictví“, nyní vůdcovská role, rovněž institucionalizované. Mocenská elita si monopolizuje politický vliv vojensky a ideologicky, včetně kontroly informací. Být vůdcem v jednoduché společnosti, natož být CEO, předseda, šéf, nebo aspoň nějaký vedoucí ve složité společnosti, má výhody i nevýhody.

Vývoj vůdcovské role sebrali vědci z 1 212 záznamů popisujících 59 kultur po všech obývaných světadílech. Omezením studie jsou její prameny: etnografické texty, byť skvěle statisticky zpracované. Není totiž známo, co etnografové do textů nezaznamenali: z toho, že něco není zaznamenané, neplyne, že to neexistuje.

Většina textů mluví o náčelnictví mužském (88,1 %) o ženském jen 2,5 procenta, zbytek textů gender neuvádí. Ženy jsou vůdkyněmi všeho možného s výjimkou vedení vojenských a náboženských akcí. Vedou ve společenstvích, jimž se říká hortikulturalistické, doslovně zahrádkářské, což jsou zejména africké společnosti obdělávající půdu ručně, bez užití strojů, s užitím zvířat. Takže něco podobného našemu zemědělskému středověku.

Náčelnictví, potažmo vedení obnáší řadu funkcí, „vlastností“, druhů chování, jimiž vůdcové oplývají. Studie, o které vyprávím, jich našla celkem 109. Nejčastějšími funkcemi náčelníků jsou (v sestupném pořadí): řešení konfliktů, organizace spolupráce, rady bližním, reprezentace skupiny, organizace rituálů, rozdělování zdrojů, vojenské velení, trestání těch, kdo narušili normy, kontrola skupinové ekonomie, politická rozhodnutí, ochrana slabších, prosociální investice, strategické plánování, pohostinnost, morální autorita a další.

Nejčastějšími kvalitami náčelníků jsou (opět v sestupném pořadí): vysoký status, zkušenost, znalosti a vysoká inteligence, bohatství, strategický nepotismus, to je obsazování významných funkcí blízkými příbuznými, velkorysost, vztah k nadpřirozenému světu, donucovací autorita (59 % kultur), útočnost, prosociální chování, správné chování, řečnická dovednost, dovednosti v mezilidských vztazích, mnohoženství, odvaha, nepřítomnost donucovací autority (37 % kultur), rozhodnost, tělesná statnost, podřízení se náčelníka bojí, píle, manželka s vysokými kvalitami, charisma, spravedlivost a další, vzácnější.

Příkladem může být popis osobnosti a chování náčelníků indiánského kmene Póní: „Náčelníci usměrňovali, nebyli absolutní vládci ani tyrani. I když požívali velkou autoritu, jejich rozhodnutí se obvykle opírala o souhlas názorů spíš než o náhodný rozmar. Předpokládalo se, že náčelník, stejně jako jeho nebeský předek, bude strážcem svého lidu, který bude vždy mít na mysli jeho potřeby a přání. I když bylo náčelnictví v některých rodinách dědičné, vyvolený muž, jenž se stal náčelníkem, musel být pokorný, velkorysý a moudrý, protože žárlivost a útočnost k náčelnictví nepatří.“

Výhodou systému je pro náčelníky i pro jejich podřízené rozšiřování území a příležitosti pro plození potomstva. Náčelníci na tom však jsou lépe co do příležitostí k plození potomstva, zajištění biologických příbuzných, hmotných zdrojů a sociálních služeb poskytovaných podřízenými.

Funkce a kvality vůdcovství jsou v různých kulturách velmi různé. 83 ze 109 znaků vůdcovství bylo nalezeno v méně než 50 procentech kultur.

Od náčelníků se odlišují šamani. Jsou dominantní, obávaní, vzhledem k medicinským dovednostem mají vysokou prestiž a až na výjimky jsou to muži. Šamani vystupují jako poradci v průběhu právního, ekonomického, vojenského a politického rozhodování přibližně ve 44 procentech společností. Roli charismatického vůdce jim přisuzuje 19 procent společností. Součástí jejich vlivu bývá umělecká dovednost.

Náčelnictví je poměrně často spjato s autoritou schopnou donucovat. Příklad: Trobriandovy ostrovy jsou východně od Papuy Nové Guineje, rozloha je asi 440 km2, tvoří je 28 plochých korálových atolů porostlých tropickým deštným pralesem, na obydlených atolech žije 12 000 lidí. Náčelníci kontrolují podřízené strachem z čarodějů. Jestliže někdo náčelníka urazí nebo naruší jeho autoritu, přivolává náčelník čaroděje a nařídí, aby provinilec zemřel černou magií. Místní lidé se kouzel hluboce obávají a představa, že jsou odsouzeni k zániku, dostačuje k jejich zániku – ve skutečnosti zřejmě na důsledky stresu. Přímé trestání provinilce užívají náčelníci jen v krajních případech.

Náčelnické vlastností odpovídají kontextu: agresivita a odvaha je ve vztahu k vedení války, nadpřirozený svět a rituály mají vztah k náboženskému vedení, kooperace a zkušenost je ve vztahu k ekonomickému vedení, vyšší věk a schopnost poradit má vztah k vedení rodu. Vzácný je vliv náčelníků na migraci skupiny, byl zjištěn jen u 14 procent kultur, v 71 procentech případů to jsou lovci a sběrači. Zdrojem morální autority jsou náčelníci v 32 procentech společností, podřízení se náčelníků bojí v 30 procentech společností. Za tělesně přitažlivé jsou náčelníci považování jen ve třech procentech společností. Pouze 30 z 1 212 textů uvádí náčelnice. Obvykle byly provdány v polygynním svazku. Vysoký status náčelnictví doprovází, nicméně všichni náčelníci vysoký status nemají a všichni lidé se vysokým statusem nejsou náčelníci.

Ze záznamů plynou možné obecné vlastnosti, díky nimž jsou náčelníci náčelníky: prosociální chování, znalosti a expertní zkušenosti, schopnost řešit konflikty a organizovat spolupráci. Někdy je náčelnická role spjata s donucovací autoritou, trestáním, agresí a kontrolou zdrojů.

Pohlédneme‑li na náčelníky v současných složitých společnostech, spatříme prastaré, dejme tomu neolitické kořeny. Pravděpodobně novějším znakem, který se objevuje ve složitějších společnostech a umožňuje vzestup po mocenském žebříčku, je sociálně úspěšná psychopatie.

Zdroj: MT

Doporučené