Přeskočit na obsah

Nakolik soustředit péči?

V neurologii jednotná pravidla nejsou

Potřeba koncentrovat péči do center je pouze ekonomická. V systému, kde není třeba limitovat náklady na zdravotnickou péči, vznikají skupiny odborníků a pracoviště odpovídající potřebám, vybavená spontánně dle potřeby, schopností a zájmu zdravotnických pracovníků. To je však iluzorní situace.

V neurologii nelze vytvořit všeobecná pravidla pro vytváření center. Různorodost jednotlivých subspecializací spočívá vtom, že existuje různá incidence onemocnění, různá míra spolupráce s jinými obory, různé personální či materiální požadavky, různá nutnost návaznosti dalších zařízení ap.

Proto je nutno pro každou vybranou problematiku zvážit závazná kritéria na jedné straně a na druhé neuzavírat možnosti vývoje diagnostických a léčebných postupů a rozvoje těchto center, aby se rozšířila po České republice.

Doc. MUDr. Otakar Keller, CSc.,
předseda České neurologické společnosti ČLS JEP

Centralizace zlepšila dostupnost špičkové péče

Koncentrace péče v onkologii jednoznačně dává smysl a prakticky existuje již řadu let. Nedovedu si představit, že by se nejdražší a nejsložitější nemocní léčili ve všech dvou stech nemocnicích v České republice. Již před čtyřmi roky Česká onkologická společnost ČLS JEP spolu s MZ České republiky ustanovily osmnáct komplexních onkologických center a vloni byla provedena jejich akreditace na další období.

Po akreditaci, která byla částí odborné i laické veřejnosti vnímána poněkud kontroverzně, zůstalo třináct komplexních onkologických center, celkem rovnoměrně rozložených po celé republice. Vzhledem k tomu, že ve starých zemích EU je obvyklé, že jedno onkologické centrum pokrývá 1 milion obyvatel, považuji počet center u nás za zcela postačující.

Centra umožnila nejen nejdražší a nejsložitější péči koncentrovat, ale jejich existence umožnila nákup přístrojů z fondů Evropské unie, a tím významně zlepšila dostupnost například nejmodernější radioterapie pro naše nemocné. Bez existence center by pravděpodobně nebylo možné získat přístup k biologické léčbě pro onkologicky nemocné, ani by nebylo možné sledování racionálního využívání této léčby pomocí registrů.

Poslední dobou se Česká chirurgická společnost ČLS JEP zasazuje o koncentraci nejzávažnějších onkologických operací a o zlepšení jejich financování plátci péče v centrech. Na druhé straně vznik komplexních onkologických center nijak nesnižuje význam ostatních onkologů, spíše naopak. Na onkologovi působícím mimo centra záleží do značné míry další osud nemocného.

Musí rozpoznat, koho může léčit sám a koho poslat na superspecializovanou péči do centra. Vzhledem k medializaci center se stává, že se na ně obracejí nemocní sami a komplexní onkologická centra jsou pak přetěžována pacienty, kteří by mohli být dobře léčeni i mimo centra.

Je dlouhodobým úkolem České onkologické společnosti ČLS JEP, aby pomáhala organizovat léčbu onkologicky nemocných racionálně a ekonomicky dostupně při dodržování postupů lege artis. Existence komplexních onkologických center tomu výrazně napomáhá.

Důvody, proč by se nejnáročnější péče měla koncentrovat na vybraných pracovištích, jsou jasné -jen tak je možné efektivně využít nákladné technologie i personální zdroje, nemluvě o tom, že jen tak alespoň některé týmy získají dostatečnou zkušenost i s méně častými problémy. O tom všem je snadné přesvědčit ty, kdo v takovém centru pracují. Ostatní někdy mohou nabýt dojmu,že menší nemocnice napříště budou dobré maximálně na apendektomii či léčbu pneumonie a jinak by se měly věnovat především následné péči.To může mít destruktivní vliv na motivaci zdravotníků i očekávání pacientů. Proto se tentokrát zainteresovaných odborníků z center i z menších pracovišť ptáme: Jaká míra koncentrace péče je ve vašem oboru smysluplná?

Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.,
předseda České onkologické společnosti ČLS JEP


Centralizace je namístě u vzácných diagnóz

Centralizace onkologické péče je dlouhodobě ožehavým tématem. Národní onkologický program s garancí České onkologické společnosti (ČOS) ČLS JEP má jako jeden z úkolů "pojmenovat síť center komplexní diagnostiko-léčebné onkologické péče, akreditovaných ČOS na principu čtyř kompetencí: kvalifikace, vybavení, sebeevaluace a komunikace...". Současný stav je 13komplexních onkologických center (KOC), jež by měla být garantem vysoce specializované péče pro všechny nemocné, resp. nemocný, který takovou péči potřebuje, by ji měl v KOC dostat.

Soustředění péče u vzácných diagnóz je zcela namístě. Synonymem centralizace je v současnosti přístup k biologické léčbě přinášející pozitivní zvýšení příjmů od plátců péče, ale také negativní navýšení vedlejších nákladů, především za spojenou chemoterapii. Problémem i nadále zůstává fakt, že ne všichni nemocní jsou do onkologického centra odesláni, nebo i skutečnost, že centra nemají dostatek kapacity pro všechny nemocné. Řešením by mohlo být vytvořením hustší sítě nikoliv se statusem KOC, ale jako pracoviště se supervizí KOC, kde by nemocný byl po indikaci léčby sledován a prodělával by terapii.

Častým důvodem, proč nemocní nebývají v péči KOC, je i neochota cestovat za léčbou, mnohdy i desítky kilometrů. Tento model, který je zcela běžný v okolních státech, představuje pro naši populaci problém, navíc nejsou vytvořeny možnosti třeba pro přespání hotelového typu. Dalším důvodem, proč není nemocný odeslán do centra, je také obava ze ztráty nemocných.

Vzhledem k incidenci nádorů ve společnosti, a tím i jejich závažnosti je pravděpodobné, že onkologická centra v budoucnosti budou muset projít jistou přeměnou. Najít optimální model je jistě dlouhodobý proces. Jako odborníci se nemůžeme smířit s myšlenkou, že některý nemocný se bude léčit podle nejnovějších poznatků, a jiný pacient nikoli. Z hlediska nákladů bude onkologie dražší a dražší, není to však vina onkologů, ale incidence a nových technologií.

MUDr. Martin Šafanda,
Oddělení klinické onkologie Nemocnice Na Homolce


Situace je vážná!

Personální situace je kritická - chybějí lékaři, nikdo nový přes všechny snahy nepřichází. Na jediném ozařovači, který je v provozu, se množí poruchy a na nový výhledově nebudou peníze, situace v oblasti radioterapeutických laborantů je naprosto kritická - nejsou! Centrální ředění cytostatik se neřeší. Pokud nebudou v provozu (myslím tím v efektivním provozu) onkologická centra, bude situace velmi svízelná. Situaci ohledně provozu tedy hodnotím jako velmi závažnou. Rozhodně není motivující.

MUDr. Milan Kůta,
Oddělení radiační a klinické onkologie Nemocnice Cheb

Pacient patří tam, kde jsou na něj komplexně připraveni

Smysluplné je, aby superspecializovaná péče byla poskytována v centrech. Například je jasné, že pacient s polytraumatem by měl být primárně přepraven do traumacentra a zde definitivně ošetřen. Tato centra jsou na tyto pacienty vybavena materiálně

Dokončení na str. A3

i odborníky. Na nižších pracovištích by měla být poskytována peče a operace, jež pracoviště zvládá, umí a je na ně patřičně vybaveno personálně i technicky již bez dalšího omezení.

MUDr. František Zasche,
Chirurgické oddělení Nemocnice Jablonec n.N.

Spondylochirurgii nelze ponechat spontánnímu vývoji

To, co se skrývá pod pojmem "superspecializovaná péče", je určitě vhodným objektem centralizace. Mám zkušenost s podobným procesem ve spondylochirurgii. Tento segment zdravotní péče je velmi nákladný na vybavení pracoviště i přípravu personálu a péče o jednotlivé nemocné je rovněž velmi drahá. V zemích západní Evropy (jako příklad může sloužit Švýcarsko) se požaduje, aby spondylochirurgické pracoviště provádělo přinejmenším 500 výkonů ročně.

Předpokládá se, že toto množství bude dostatečně velké na to, aby si celý tým udržel vysokou odbornost a propracované návyky. V naší zemi se v posledních letech provádí asi 11 000 spondylochirurgických výkonů ročně. Vzhledem k tomu, že našich spondylochirurgických pracovišť je přibližně 20, je možné soudit, že toto kritérium je splněno. Navzdory tomuto faktu jsou spondylochirurgické kódy účtovány ve více než 40 nemocnicích naší republiky. Česká spondylochirurgická společnost ČLS JEP se staví proti tomuto trendu.

Podařilo se jí v posledních měsících zahájit spolupráci s VZP, aby bylo možné zabránit atomizaci tohoto oboru. Pokud by byl ponechán neregulovanému vývoji, nezbylo by než očekávat, že ani stávající centra nebudou schopna udržet žádoucí frekvenci výkonů a úroveň oboru nebude možné zlepšit a ani udržet. Tento princip je oprávněný v řadě dalších oborů.

Případ od případu se budou lišit základní parametry určující, co je, a co není v daném oboru superspecializovaná péče. Dle vlastní zkušenosti však mohu soudit, že jednání odborných společností s pojišťovnami může přispět k řešení, které bude komplexně uspokojivé.

MUDr. Richard Lukáš, Ph.D.,
vedoucí lékař Traumacentra Krajské nemocnice Liberec

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Efekt krále Midáse

3. 1. 2023

Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.) ve sbírce Proměny, shrnující antickou mytologii, vypráví, jak dopadla prosba krále Midáse: