Naše stomatologie je několik rozdílných vesmírů

Stomatolog doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., učí organizační systém zdravotnictví v Česku i ve světě, provozuje vlastní kliniku a za sebou má praxi televizního moderátora. Na listopadovém sjezdu České stomatologické komory bude kandidovat na post jejího prezidenta. „Ačkoli to může znít v českém prostředí kontroverzně, právě moje televizní praxe je přínosná. Máte‑li zkušenost s komunikací, můžete věci lépe vysvětlovat třeba pacientům. A komora není jen institucí zubních lékařů, ale je i o pacientech, tedy i pro ně,“ říká v rozhovoru pro MT. Schopnost komunikace je podle jeho názoru klíčová, problémy ve stomatologii podle vlastních slov chápe a dokáže je lidem vysvětlit.

| Co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat na post prezidenta komory?

Kolegové, kteří na mě několik týdnů naléhali. Nejprve jsem to odmítal, hlavně z důvodu časové náročnosti. Na druhé straně, ačkoli to nebyl dlouhodobě můj sen, čím více jsem se s nimi scházel, tím víc jsem si říkal, že řadu věcí v české stomatologii je třeba posunut.

| Zakladatel ČSK Jiří Pekárek byl ve své funkci osmnáct let, jeho nástupce Pavel Chrz sedm, přičemž patnáct let působil jako viceprezident komory. V čem chcete navázat a kde vidíte rezervy?

První prezident doktor Pekárek měl výrazné komunikační schopnosti a díky tomu dokázal v české medicíně i mimo stomatologii prosadit věci jako nikdo jiný a nasadil laťku vysoko. Dnes je třeba řadu věcí v komoře změnit, například komunikaci se členy, ekonomickou situaci či posílit její odborný a politický vliv. Velký problém vidím s edukací mladých doktorů. Máme problém s jejich přijímáním do soukromých praxí, protože v dnešním systému neexistuje podpora toho, jak bezpečně vyškolit začínajícího stomatologa a předat mu zavedenou praxi. Hrozí, že se postupně, stejně jako lékárníci, dostaneme do situace, kdy praxe ve velkém skoupí velké firmy, které systém soukromých praxí nahradí zaměstnaneckým.

| Co by tedy v případě úspěšné kandidatury bylo první změnou, o niž budete usilovat?

Je to několik věcí. Je třeba dotáhnout systém řešení stížností pacientů. Chtěl bych, aby systém byl rychlejší a abychom se dobrali hlavně odborného názoru. Naším úkolem není nahrazovat třeba domnělé škody či zavírat doktory do vězení, ale rychle dát najevo, zda to, co se stalo, je správné, nebo ne, a reagovat na chyby i systémově. Chybí lepší komunikace s pacienty, která lecčemus předejde. Vlastně se řeší hlavně „nehody“, místo aby se jim předcházelo.

Dále bych chtěl vylepšit systém vzdělávání, ten se nám před lety v medicíně zhroutil. Stomatologové se na vlastní náklady intenzivně školí jako žádný jiný obor, ale musíme dále postoupit v přípravě mladých. Dříve byl vzdělávací systém devítiletý včetně atestace. Pak se řeklo, že bude pětiletý, a protože to děláme lépe, tak se za pět let lidi naučí to, co dříve za devět. To je samozřejmě nesmysl. Ještě jednoduché je to na univerzitách, kde se studuje prvních pět let, ale v postgraduálním vzdělávání potřebuje novic kolegiální dohled a nemalé investice. Mladý člověk má ale kdykoli právo s tříměsíční lhůtou odejít a obvykle odejde i s částí klientely. Je tedy třeba zajistit, aby mladí mohli někde růst a zároveň se ten „starý“ doktor nemusel obávat toho, že mu ukradnou praxi. Podobné problémy řeší i menší nemocnice. Mladý lékař odejde za školením do fakultní nemocnice, a když je kvalifikovaný, dá nemocnici, která mu vzdělání zaplatila, výpověď… Kupodivu třeba u fotbalistů je platba za výchovu vyřešena. Buď si ji dotyčný zaplatí a vše je jeho, nebo na něj má jeho klub nějaký čas právo. Něco takového by pomohlo i medicíně.

Stomatologie se dramaticky mění, dnes bychom rádi nabízeli řadu ošetření i jakoby ze všeobecné medicíny – musíme tomu přizpůsobit celé vzdělání. Třeba náhrada zubů implantáty je dnes běžná věc, často jde ale o mnohahodinové operace u starších a nemocných pacientů – to klade na odbornost nebývalé nároky. Stomatologie má stále více blízko i k estetické medicíně. Na to vše musíme ve vzdělávání reagovat.

| Co dnešní stomatology tíží nejvíce?

Naše stomatologie je několik úplně rozdílných vesmírů. Máme přes tisíc zubních lékařů, ještě před pár lety jich bylo doslova několik, kteří pracují v podmínkách naprosto srovnatelných s kolegy na Západě. Jejich služby zcela či z velké většiny hradí přímo pacienti. Oni potřebují nejvyšší možnou odbornost a znalosti i z práva a obchodu, aby obstáli v konkurenci.

Úplně jiný svět je s financováním péče zdravotními pojišťovnami pro „dolních deset milionů“, kdy velkým slibům politiků neodpovídají malé platby, které se stomatologii neustále v poměru k ostatním snižují, ale na veřejnosti se o tom snižování prostředků moc nemluví. Zde lékaři potřebují pomoc, jinak systém většinově opustí, jak se stalo třeba v Británii.

Pak je tady veliká speciální bolest – je zde okolo 1 500 starších kolegů, kteří neumějí předat svoji praxi mladým, protože pro to nejsou vytvořeny základní podmínky. Bohužel často musejí ordinaci zavřít a kartotéku odnést na místní úřad. Tady je třeba pomoci vytvářet společné vícegenerační praxe jako na Západě.

| Česká stomatologie je přesto na špičkové úrovni.

Ano, tento obor je dnes nejdál ve smyslu systémovém ze všech medicinských oborů v Česku. Je to vidět i na stavu našich pacientů. Dramaticky klesl počet zubních kazů a výrazně se zlepšilo zubní zdraví. Je vidět, že cesta není dávat lidem, kteří nedodržují základní péči o sebe, tak jako je to ve všeobecné medicíně. Ještě víc léků a investic i těm, kteří nespolupracují. Stomatologie by měla být příkladem pro ostatní, že i při zajištění solidarity pomáhá kvalitě finanční zainteresovanost lékařů a pacientům že svědčí spoluúčast, neboť si začnou svého zdraví vážit a šetří si je.

| Řadu let se tvrdí, že je nedostatek stomatologů. V porovnání se světem v počtu pacientů na jednoho zubaře na tom ale vůbec nejsme špatně. Navíc čísla jasně ukazují rostoucí počet absolventů. Proč tedy slyšíme stále nářky, že lidé nemohou sehnat zubaře?

Stále tady koluje několik mýtů. Zubní lékaři u nás jsou a dokonce celosvětově patříme k zemím s jejich nejvyšším počtem. Říká se, že nejsou mladí. Není to pravda. Máme velkou vlnu mladých stomatologů. Problém je v tom, že máme nedostatek lékařů, kteří jsou ochotni pracovat za úhrady zdravotní pojišťovny. Za cílené vyšetření platí pojišťovny 10 korun, něco přes 200 za extrakci zubu… Pokud se někdo chce do těchto cen „vejít“, musí práci do jisté míry šidit. No a mnoho lékařů svoji práci prostě šidit odmítá, chtějí pracovat kvalitně. Krásně se to dá demonstrovat na pověstných výplních – „plombách“. Tam se hovoří o nadstandardních materiálech, ale to je mýtus. Materiály stojí dost podobně. Rozdílný je ale čas. Mohu být hotový do pěti minut, ale s výplní může mít pacient spoustu problémů a asi za pár let vypadne, což objednateli, zdravotní pojišťovně, paradoxně vůbec nevadí. Klidně ji zaplatí několikrát za život pacienta. Rozumní pacienti si chtějí chrup uchovat, a tak kdo může, připlatí si nikoli za materiál, ale za čas lékaře, neboť hodinové náklady praxí jsou obrovské. Spousta mladých prostě pracovat méně kvalitně odmítá. Často ale v nádherných praxích nevydělávají nikterak závratné částky. Není to otázka peněz, ale stavovské cti. Naopak jiní kolegové berou jako stavovskou čest každému pomoci, byť na úkor kvality. Jednoznačné řešení to nemá a každý se musí rozhodnout.

| Jak řešit nedostatek lékařů v určitých oblastech?

Mladí lékaři jsou mladí lidé. Za komunismu jsme za Evropou zaostali v urbanizaci. Máme příliš vesnic a malých městeček, ale mladí lidé chtějí žít ve velkých městech. Nejsme schopni s pomocí jednotných mezd vyřešit, že mladí lékaři, ať všeobecní, nebo stomatologové, nechtějí žít tam, kde nemají moderní vyžití. Nicméně starší a staří lidé na venkově dožívají a potřebují péči. Řešení je v bonifikaci takových míst. Musíme se připravit na to, že někde lékařská péče bez pomoci prostě nebude a bude třeba, aby zasáhly samosprávy, třeba zvýhodněným nájmem pro lékaře, bezplatným bydlením či příspěvkem na ordinaci, v krajním případě dopravou seniorů k lékařům. Sudety jsme od roku 1945 nedoosídlili. To není zdaleka jen problém medicíny.

| Lidé si stěžují, že mají problém registrovat se u stomatologa…

Systém registrací je nesmyslný a určitě je třeba ho změnit. Když se ptám pacientů, kteří tzv. nemohou najít stomatologa, zda je tedy někoho ošetřil, řeknou, že to sice ano, ale že lékař je nechce registrovat. My máme systém registrací nerovnoprávný, a tak se mu lékaři vyhýbají. Rozejít se v Česku s manželkou je proces sice bolestivý, ale mnohem snazší než zrušit registraci s pacientem, pokud on sám nechce. Poměrně často řeším s lékaři problémy, kdy například mají pacienta, který jim neplatil, urážel je, ale bohužel podle současných zákonů si to musejí nechat líbit, je‑li u nich registrován. Takže nyní raději sníží svoji kapacitu a nové pacienty už nepřijímají. S právy pacientů se to v rámci prostředků, které máme v komplexně hrazené péči, přehnalo. Určilo se, že „plomba“ stojí něco přes 200 korun a současně že si lékař musí s pacientem klidně hodinu povídat, když pacient bude mít dotazy. To samozřejmě nejde dohromady. Řada pacientů je poučena o svých velkých právech a nechce zaplatit ani korunu navíc (možná ani nemůže), pak se všichni diví, že když je třeba někdo ještě konfliktní a nechodí na sjednaná ošetření, že má problém s registrací. Obě strany se musejí domluvit.

| Praktický lékař pobírá za každého registrovaného pacienta měsíčně kapitační platbu. U stomatologů je situace jiná…

U stomatologa v tomto směru nemá registrace žádný smysl, jde jen o politický krok. Princip by měl být takový, že když pacient chce chodit k nějakému lékaři, domluví se s ním, a když si vzájemně „sedí“, ať jsou spolu. Když ne, ať jde jinam. Pokud pacient lékaře najít nemůže, pojišťovny ho mají zkusit nakontaktovat, popřípadě uzavřít další smlouvy. Ale rozumní lidé se vždy domluví.

| Možná chce být pacient registrován, aby měl jistotu, že má opravdu někoho, na koho se může kdykoli obrátit?

Lékaři by se měli snažit získat si spokojené pacienty a ti by se měli snažit přátelsky s lékaři vycházet. Registrace je pozůstatek „obvodních lékařů“. Máme samozřejmě lidi ve vězení nebo psychiatricky nemocné či extrémně konfliktní. Na to ale existuje síť státních zařízení, která jsou je určitě schopna zvládnout, a taková péče musí být bonifikovaná, neb je nesnadná. Mnoho lidí bojuje za bezplatnou medicínu. Myslím, s trochou ironie, že více by lidé užili bezplatné potraviny či bydlení, neb je to ještě více potřebné.

| Nejde jen o konfliktní pacienty, v některých oblastech je obtížné najít stomatologa pro dítě.

Dětská zubní péče vyžaduje víc času. Tváříme se, že je třeba stále zlepšovat práva pacientů, ale nevidíme, že sazby pojišťoven jsou spočítány tak, že (jak vysvětluji medikům) musíte současně pracovat na třech křeslech. Na prvním pacienta vyšetřujete, na druhém sedí, než mu „nastoupí“ anestezie, a na třetím třeba extrahujete zuby. A když za vyšetření máte pár korun, už vůbec není šance si s nemocným povídat. A je určitou pýchou naší republiky, a já ji sdílím, že každý má na nezbytné ošetření naléhavé situace nárok. Jediným východiskem je, že vše musí jít velmi rychle, jinak systém zkrachuje. Jenže to nejde u dítěte. To si prostě povídat chce, pere se, dohaduje se, potřebuje kloktat desetkrát častěji než dospělý… Dětská plombička není jako ta dospělá. Děláte ji mnohem déle. Ceny za ošetření by měly být, podobně jako u právníků, kalkulovány z času. My je ale máme kalkulovány z tzv. luxusních materiálů, což jsou „bílé plomby“, a tzv. neluxusních, to je amalgám. Veřejným tajemstvím stomatologů přitom je, že amalgám i bílá plomba ve smyslu materiálu stojí stejně. Pracujete‑li s dítětem, nejste schopni se „vejít“ do kalkulací. Zejména, když je dítě „nespolupracující“. No a mnoho rodičů si rádo připlatí za svoje ošetření, leč mají pocit, že u dětí na kvalitě tolik nezáleží. S hrůzou vzpomínám na dnes vychvalované školní prohlídky, kdy lékař musel za dopoledne vyšetřit a ošetřit aspoň třicet dětí. Bylo to děsivé pro obě strany a sloužilo to jako velkovýroba ustrašených. Pracovat s dětmi je těžké a musí to být zaplaceno. Navíc je to spravedlivé, děti za svoje zubní kazy nejsou tolik zodpovědné jako dospělí.

| Vidíte v této oblasti nějakou možnost nápravy?

Myslím, že peníze by se měly soustředit na akutní a chirurgickou péči, aby třeba stomatologa „bavilo“, když někoho v noci nebo odpoledne bolí zub a on mu pomůže. A pak by měly jít právě do péče o děti; zaměřit se na ty, které se narodily v rodinách, kde se na hygienu zubů moc nehledí, takže by takové dítě mělo šanci dočkat se věku, kdy o sobě může rozhodovat, a ještě v té době mít zuby. To by mělo být cílem pojištění. Ne to, aby byla bezplatná „bílá plomba“ v každé vesnici. Za spoustou zubní péče lidé dojíždějí 30 nebo 40 km. Jenže na té vesnici také chybí multikino a hypermarkety s lacinějším zbožím. Postavíme je tam také? Třeba z nějakých dotací? A kacířská otázka. Stomatologa nepotřebuji každý den. Je takový problém dojet za tím, který mi nejlépe vyhovuje? Konečně, tak to děláme třeba s autem, když potřebuje servis… Politici často slibují úplné nesmysly. Já ale myslím, že lidé nejsou hloupí, dá se jim to vysvětlit. Takže možná proto člověk s takovou podivnou televizní minulostí, jako jsem já, kandiduje na šéfa komory. Věřím, že je možné vše lidem vysvětlit, a jenom tak postupně prosadíme potřebné změny ve zdravotnictví.

| Ve svém programu máte ekonomické ozdravení stomatologie, co to znamená konkrétně?

Financování stomatologie si musíme nejprve vyříkat my stomatologové mezi sebou. Mám o tom svoji představu, ale musíme si to odsouhlasit. Pak je fáze dvě. Všichni chápeme, že prostředky jsou omezené, ale peněz pro stomatology a ambulantní lékaře ubývá. Je známá věc, že nejekonomičtější je zdravotnictví, které drží pacienty pokud možno mimo nemocnice. U nás jdeme opačnou cestou, neboť politici mají pod kontrolou nemocnice, zbytečně je zvětšují a uštvaní lékaři z lůžkových oddělení na ambulancích soutěží s kolegy z privátů o pacienty a o prostředky. Tedy vraťme pacienty i peníze z nemocnic do ambulancí. Cílem našeho systému by mělo být, že když jste v úzkých, někdo vám pomůže. Soustředil bych tedy peníze do péče o lidi, kteří jsou v situaci, kdy mají třeba velké bolesti, a dále do dětské péče. Není žádný lepší a horší systém, jsou různé systémy v různých zemích a my si musíme říci, co chceme. Problém českého zdravotnictví je, že chceme všechno, a to tak, že zadarmo. Je třeba stát se dospělými a zodpovědnými.

| Víte o dalších kandidátech na post prezidenta? Jak vidíte své šance?

Další tři kandidáti jsou ze současného vedení komory. Důvod, proč jsem do toho šel, je i ten, že současné vedení komory se rozhodlo, že jeden z nich se stane šéfem a další zůstanou v jiných funkcích a všechno pojede po starém. Já jsem vyzyvatel ke změně, jakýsi nájezdník, a sněm se přikloní na jednu z těch stran. Kdyby volili řadoví stomatologové, mé šance by byly asi vyšší, ale pokusím se přesvědčit kolegy z vedení jednotlivých oblastí, že změna je potřebná a pomůže všem. Na práci s mými protikandidáty se těším, není to kdo s koho…

Zdroj: MT