Nazdar plantážníci!

I v Bibli se píše, že Ježíš pravil: „Hoden je dělník své mzdy“. Což já si osobně vykládám, že vykonaná práce má být adekvátně zaplacena. O tom, kolik vlastně lékaři berou, se vede léta mediální bitva. Velmi často se udávají platy lékařů včetně všech přesčasů a příplatků a tak se obyvatelstvu sděluje:“ Hle jak moc ti lékaři berou a ještě chtějí více, jak jsou nenažraní“.

Jediná správná věc, jak porovnat plat či mzdu různých profesí je hodinový výdělek. Zaplať bůh, po mnoha letech mediálního mlžení ze strany ministerstva zdravotnictví, financí a pojišťoven se začíná pracovat i s tímto ukazatelem.

Je zcela jasné, že když má někdo sice nepřiměřeně malý hodinový plat, ale stovky hodin přesčasů (které jej ničí a zkracují mu život), tak celkově bere dost. Ale každý z těch, co lékařům závidí tyto (údajně velké příjmy) může taky pracovat o sobotách a nedělích. Kam se nyní podíváte, všude se hledají pracovníci na všemožné profese.

Já tvrdím, že můj příjem jako lékaře je nepřiměřeně malý. Nyní, když jsem „pseudosoukromník“, i dříve, když jsem byl zaměstnanec v nemocnici. Jsou to léta a léta, kdy se cítím být ponižován svým finančním příjmem. Jako zaměstnanec jsem s tím nemohl nic dělat. Odbory, tehdy jen ty zdravotnické, byly absolutně neúčinné a o nějaké úpravě platu směrem výš se se mnou nikdo nehodlal bavit. Jako „soukromník“ jsem placen hlavně kapitací a nemám tedy žádnou velkou šancí zvýšením svého úsilí zvýšit svůj finanční příjem. Lidi si do kartotéky nenaženu a někde je hranice toho, co jsem schopen fyzicky zvládnout. Bohužel, s přibývajícími léty se tato hranice stále snižuje.

Politici nám stále tvrdí (s výjimkou velkoagrárníka Babiše), že peníze prostě na zdravotnictví nejsou. Lidé peníze nemají a do zdravotnictví je nedají. Žádné přímé platby, žádné doplácení nedostatečně ohodnocených výkonů ze strany zdravotních pojišťoven, prostě je v tom zdravotnictví bída a musí se s tím tak žít. To je vzkaz vlády lékařům.

Takže by bylo logické, že v takto finančně podhodnoceném resortu, se moc podnikat nedá. Smyslem podnikání je přece tvorba zisku. Tam, kde nejsou peníze, se se ziskem moč počítat nedá.

Jenže to vypadá zcela naopak. Naše zdravotnictví se jeví jako velmi lukrativní podnikatelské prostředí. Tomáš Chrenek vlastní soukromou zdravotnickou síť Agel. Provozuje tři nemocnice, vlastní lékárny, laboratoře, specializovaná pracoviště a zdravotní pojišťovnu. Finanční skupina Penta v čele s Markem Dospivou a Jaroslavem Haščákem ke svým zdravotnickým zařízením na Slovensku a v Polsku přidává nemocnici ve Vrchlabí. Jan Blaško a jeho skupina EUC vlastní 170 ordinací a dvě nemocnice ve Frýdlantu a Zlíně. Andrej Babiš podniká v asistované reprodukci, vlastní polikliniku ve Velkém Meziříčí, spoluvlastní polikliniku v Praze Modřanech. A ve zdravotnictví úspěšně podnikají další a další. Bývalí ministři zdravotnictví, jejich rodinní příslušníci, bývalí pracovníci ministerstva zdravotnictví atd. atd. atd.

Takže podnikat v českém zdravotnictví je zřejmě velmi zajímavé. Jen na zdravotní dani se za jeden rok vybere asi 220 miliard korun a to je hodně interesantní číslo. K tomu nějaké ty přímé platby za nadstandardy apod.

Před nedávnem se konal mimořádný sjezd České lékařské komory. V usnesení tohoto sjezdu mimo jiné stojí:

* Zdravotnictví je katastrofálně podfinancované, naše výdaje patří k nejnižším v Evropě, podíl výdajů na zdravotnictví na HDP klesá, takže Českou republiku již předstihlo například i Slovensko.

* Lepší ohodnocení lidské práce v Seznamu zdravotních výkonů ministerstvo zdravotnictví nepřipravuje. Se zrušením nespravedlivých regulací v tzv. úhradové vyhlášce a s jejich nahrazením funkčním revizním systémem zdravotních pojišťoven ministerstvo nepočítá. Právo svobodně si volit lékaře a zdravotnické zařízení bude pacientům upíráno i nadále.

Když se koná mimořádný sjezd, tak je už asi mimořádně špatně. Co z toho vyplývá? Špatně placení lékaři, kteří před sebou nemají žádnou optimistickou vyhlídku a přitom je české zdravotnictví pro určité podnikatele atraktivním podnikatelským prostředím, v němž dokáží vygenerovat zajímavé zisky. Lehce absurdní zjištění.

Proto se cítím jako zemědělský dělník, který od časného rána do pozdního večera dře na jihoamerické plantáži, aby uživil sebe a rodinu, a když se jednou za čas narovná, aby si trochu protáhl záda, uvidí v dálce plantážníkovu velkou haciendu a samotného plantážníka, jak sedí na verandě ve stínu, pokuřuje doutník a popíjí chlazený alkohol. A žádná naděje na zlepšení stavu v dohledu. Caramba.

Zdroj: ww.tribune.cz