Není přílišná loajalita mezi lékaři kontraproduktivní?
Poslouchejte, co se mi tuhle stalo!
Přišel jsem na pravidelnou kontrolu ke kardiologovi (po šedesátce už přece člověk požívající dobrodiní moderního zdravotnictví musí být na něco – aspoň trochu! – kurýrován). Odloživ si do trenek, posadil jsem se na zátěžový EKG a začal šlapat. Abych nezapomněl, sestra si zrovna odskočila na oběd, takže elektrodami mě olepoval a s přístrojem obcoval pan doktor osobně; na první pohled bylo zřejmé, že zrovna v tomhle není zdaleka tak zběhlý jako jeho pomocnice. Nějak se mu nedařilo měření rozběhnout. Začal to tedy řešit, napřed sám, posléze s navrátivší se sestřičkou, nakonec – to už se zdarem – s někým po telefonu. I když mi nebyla zjevná zima, chtěl jsem si dvakrát během té doby obléct alespoň košili, ale pan doktor pokaždé namítl, že to nemá cenu, že už to bude. A tak jsem asi čtyřicet minut seděl nahý (až na ten svůj bavlněný fíkový list) na rotopedu poblíž okna (pootevřeného, aby tam zatěžovaní vyšetřovanci moc nezadusnili vzduch).
Časem se tedy problém spravil a já byl náležitě sejmut. (Kontrolní otázka: Kolika čtenářům už tady svitlo?)
Do dvou dnů jsem se nemohl ani hnout. Bolesti v kříži byla – prostě strašlivá. Nikdy do té doby jsem se s něčím podobným nesetkal; zpočátku jsem ani moc nevěděl, co mi je. Na taxík do nemocnice jsem si netroufal, sanitku jsem nevolal – jednak jsem neumíral, jednak jsem byl z médií informován, jak se pro nedostatek financí (i) převozy sanitnímu vozy redukují místy pod hranici pomyslné únosnosti.
Prostředek příběhu zkrátím, byl zajímavý toliko pro mě samého: Dohledal jsem si, co mi je, a zařídil se podle doporučení v různých manuálech a internetových poradnách. Po pár dnech jsem mohl sedět, po týdnu si (jakkoli poněkud groteskovitě) zavázat tkaničky u bot atd.
A teď proč to celé vlastně píšu. O svůj zážitek jsem se podělil se dvěma staršími přáteli, zkušenými (a dle pověsti znamenitými) lékaři, univerzitním profesorem a klinikem. Vylíčil jsem jim všechno kromě bližších okolností, za jakých jsem k tomu „houseru“ přišel; dozvěděli se jen to, že jsem holt seděl v listopadu polonahý u pootevřeného okna. Vcelku podle očekávání se oba shodli, že jsem se zachoval jako totální idiot. Každý, ano KAŽDÝ myslící člověk by přece měl mít „základní ánunk“ o citlivosti cemru i o tom, co je lumbago nebo ischias. Fakt, že jsem dosud nic varovného v tomto směru nezažil, neomlouvá. Osoba, která se vysvlečená a neotužovaná zničehonic bez pohybu vystaví na tři čtvrtě hodiny sychravému podzimnímu vzduchu, si zkrátka nic jiného než muka příšerná křížová nezaslouží!
Vyslechl jsem jejich lamentování a v mnohém souhlasil – mohl jsem jistě trochu víc přemýšlet o heksnšusech, se kterými jsem se ve svém okolí setkal…
Potom jsem jim dovyprávěl zbytek: Chytil jsem to u doktora v ordinaci, dokonce mi tam bylo řečeno, že oblékání netřeba. Původně jsem chtěl otevřít otázku, zda tuto moji zdravotní epizodu lze řadit mezi iatrogenní poškození, ale k tomu jsem se vůbec nedostal. Oba lékaři začali dotyčného anonymního kolegu hájit úporněji než Perry Mason své nevinné obžalované. Měl toho asi hodně (ten kardiolog), čekárnu určitě plnou lidí… Kvůli potížím s mašinou ničemu jinému v tu chvíli nevěnoval pozornost… Šel jsem se zvýšeným tlakem ke kardiologovi a ne se zádama k neurologovi… Ani instalatér nespravuje kapající umyvadlo, když je pozvanej na protékající záchod – i kdyby třeba byly hned vedle sebe… Když jsem přátelům připomněl jejich předchozí slova („ponětí by měl mít každý, pokud není idiot“), namítli, že žádnej doktor přece nemůže myslet na všecko. A navíc, já jako laik si prý ani nedovedu představit, co hovadin musí takovej doktor dneska dělat! Vždyť on je vlastně úplnej chudák! Málem jsem nabyl dojmu, že onen kardiolog by měl dostat metál za to, že si se synkopou svého chlebodárného přístroje tak zdárně poradil…
Inu, chápu, že (i) zdravotnictví má existenční problémy. Vím, že tlaky (i) na lékaře sílí. Souhlasím, že určitá míra loajality je (i) v bílé branži nezbytná. Jen mi hluboko v šišince nutkavě haraší pochybnost: Není přespříliš festovní držení basy v posledku kontraproduktivní? Nejen u stavu lékařského, nejen ve zdravotnictví…
Zdroj: Medical Tribune