Přeskočit na obsah

Nevěra

Podobně přemítá o tisíciletí později Starý zákon: „Stejně záhadná je cesta cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: ‚Nedopustila jsem se ničemnosti.‘“

O tom, co je v párovém vztahu nevěra, se diskutuje, nicméně naprostá většina debatujících má na mysli sexuální nevěru, které se dopouštějí jak dámy, tak pánové. Otázka zní, proč to dělají. Co je motivací? Jaké jsou důsledky?

Sexuální nevěra je ve všech zkoumaných kulturních okruzích častá. Údaje jsou rozmanité, pohybují se mezi 20–40 procenty. Muži jsou sexuálně nevěrní častěji než ženy. Také záleží na věkové skupině.

Běžná je emoční nevěra, zamilovanost do dalších partnerů, s nevěrou sexuální se může, ale nemusí kombinovat. Studie stará něco přes dvacet let říká, že v souboru tázaných našla emočně nevěrných bez současné sexuální nevěry 18 procent, sexuálně nevěrných bez současné emoční nevěry 22 procent, jak sexuálně, tak emočně nevěrných 19 procent členů souboru. Problém je spolehlivost dat. Pánové přehánějí, dámy se tváří skromně.

Emoční nevěra je běžná. Alespoň jeden hluboký emoční vztah mimo vlastní dvojici doprovázel během života 64 procent mužů a 39 procent žen. Nové podoby nevěry nabízí internetová komunikace, jak telefonická, tak s využitím webové kamery. Nedávná práce mluví o 27 procentech členů vzorku, kteří tuto možnost využili v průběhu předešlého měsíce. Což připomíná starý příběh pojednávající o návštěvě mladého francouzského páru v USA. Francouzi obdivují elektronické vybavení domácnosti. Náhodně spuštěný větrák zdvihne mladé paní sukni a Francouz se táže: „Ani tohle tady neděláte rukama?“

Nevěru lze chápat jako narušení vazby dospělých lidí. Je pravděpodobné, že vazba malých dětí k matce nebo člověku, který ji nahrazuje, má s vazbou mezi dospělými lidmi společné jádro.

V dospělosti vystihují styl vazby dvě osy: vyhýbavost a úzkost. Obě osy postihují skóre od nízkého po vysoké. Představíte‑li si osy jako obrázek, objeví se kvadranty. Ideální je bezpečná vazba daná nízkou mírou úzkosti a nízkou mírou vyhýbavosti. Kvadrant daný nízkou mírou vyhýbavosti a vysokou mírou úzkosti je typický pro zaujatou vazbu. Vysoká úzkost a vysoká vyhýbavost charakterizuje úzkostnou vyhýbavou vazbu a vysoká vyhýbavost s nízkou úzkostí jsou typické pro vazbu, které se říká vyhýbavá přezíravá.

Před 60 lety byl podíl dětí s bezpečnou vazbou kolem 65 procent. Pravděpodobnost, že v dospělosti potkají partnera nebo partnerku rovněž s bezpečnou vazbou v dětství, byla přibližně 42 procent. S propadem kvality rodičovství v posledních dvou generacích je tato pravděpodobnost podstatně nižší. Nejistý styl vazby dospělých zvyšuje riziko rozpadu vztahu.

Dezorganizovanou vazbu dospělých lidí, dosud málo zkoumanou, charakterizuje strach. Jestliže se lidé s dezorganizovanou vazbou dostanou do stresu, mohou se k druhému členu dvojice chovat zmateně, mohou být slovně i tělesně útoční nebo naopak úzkostní a depresivní, někdy se objevují disociativní příznaky, dříve se jim říkalo hysterické.

Odhalená nevěra sníží kvalitu primárního vztahu, může vést k jeho rozpadu. Doprovodný je pocit zrady, hněv, hanba, žárlivost, strach, smutek. Narušený je pocit důvěry, bezpečí, stability a kontroly. Poškozená je sebedůvěra a sebeúcta, může se objevit sebeobviňování, spustit epizoda velké deprese, někdy příznaky posttraumatické stresové poruchy, narušení spánku, nepřátelské a pomstychtivé, nenávistné chování vůči nevěrným partnerům a pokusy o jejich kontrolu. Zoufalým a nebezpečným vyústěním je stalking.

Je zajímavé, že mozkové neuronové sítě akutní romantické lásky mají dva uzly společné se stejně hlubokou a palčivou nenávistí. Byla by chyba zapomenout na sexuálně přenosné choroby, včetně HIV/AIDS. Tolik studie o lidech dospělých.


Co dnešní dvacetiletí?

Jedna z posledních prací posbírala 259 žen, 213 mužů a 23 osob, které pohlaví nesdělily. Střední věk 20 let, 88 procent účastníků prohlásilo, že jsou heterosexuální, 52 procent účastníků bylo v romantickém milostném vztahu, 11 procent randilo příležitostně, 34,5 procenta exkluzivně, zbytek byla směs dalších možností. 94 procent účastníků chápalo nevěru jako sexuální nevěru a druh podvodu na druhém členu dvojice. Přitom ji všichni měli aspoň jednou za sebou. Účastníci odpovídali na 77 výroků, každý v sedmi stupních Likertovy stupnice od „plně souhlasím“ k „plně nesouhlasím“.

Například:
„Chtěl/a jsem prosadit svou nezávislost a autonomii. Chtěl/a jsem zvýšit svou sebeúctu a cítit se sám/sama se sebou lépe. Milostný poměr mi umožnil udržet jistou vzdálenost od partnera/ ky, byli jsme si příliš blízko. Potřeboval/ a jsem se milovat častěji. Mého primárního partnera/ku nezajímá sexuální aktivita, kterou shledávám vzrušující. Mého primárního partnera/ ku přestal sex zajímat. Existovala možnost, že můj primární partner/ka by mohl/a podvádět, snažil/a jsem se zmenšit pocit zranitelnosti a vyhnout se tomu, že budu zraněn/a první. Snažil/a jsem se zvýšit svůj sociální status a popularitu. Můj primární partner/ka mě nudil/ a. Pociťoval/a jsem, že si mě primární partner/ka málo všímá. Nebyl/a jsem si jist/á, do jaké míry mě můj primární partner/ka miluje. Zajímala mě větší pestrost sexuálních partnerů/partnerek. Byl/a jsem opilý/á, rozum zastřený.“

Statistický rozbor odpovědí našel osm důvodů nevěry v sestupném pořadí: nedostatek lásky, rozmanitost partnerů, lhostejnost partnerů, náhodná příležitost, posílení sebeúcty, zlost na partnera/ ku, nízká míra partnerské oddanosti, sexuální touha.

Muže více než ženy zajímala sexualita a rozmanitost partnerek. Velký vliv měl typ vazby k matce (nebo člověku, jenž ji nahrazoval) v raném dětství. Jestliže byla vazba úzkostná nebo vyhýbavá, byla sexuální nevěra pravděpodobnější. Nejistá vazba v raném dětství souvisela se sexuální nevěrou motivovanou zlostí, nedostatkem lásky, lhostejností a mírou sebeúcty, kterou si tímto způsobem posilovali lidé s vyhýbavým typem vazby.


Proč nám to spolu nejde? A tudíž následuje nevěra?

Protože si s láskou pleteme přitažlivost, sympatii, empatii, soucit a akutní zamilovanost. Ta až na výjimky během roku až dvou vyprchá. Může se však změnit v bezpečnou vazbu dospělých lidí, ta je podkladem dlouhodobé, někdy celoživotní lásky. A také nerespektujeme kontraindikace trvalého soužití: to je onemocnění psychózou, jakákoli podoba chemické nebo jiné závislosti, sexuální nesoulad, příliš velké socioekonomické rozdíly, protože dámy, které se nahoru vyvdají, a páni, kteří se nahoru přižení, bývají rodinou, do které vstoupili, považováni za vetřelce. A dále religiózní rozdíly, zejména když si nedáte pozor na sektáře, všechny těžší podoby poruch osobnosti a samozřejmě psychopatie.

Rozšiřuje se chování, které jsem pojmenoval „syndrom mužské sociální kastrace“. Měřeno počtem roků jsou tito pánové dospělí. Odpovědnost za ženu a rodinu se jim převzít nechce. Chtějí se bavit. „Mužský nejsou,“ poznamenala dospělá, zdravá, hezká a kvalifikovaná žena, „jim stačí televize…“ Myslím, že v pozadí je permisivní, to je vše‑povolující styl výchovy, rostoucí míra narcismu, „takový jájínek“, říká se, nedostatek mužských vzorů a možná i endokrinní disruptory, což jsou početné látky v životním prostředí, jejichž vliv se podobá vlivu pohlavních hormonů.

Zdroj: MT

Doporučené