Přeskočit na obsah

O dvou stylech vedení

Koukolík František1.jpg
Foto: Jiří Koťátko

Vystřídali jste během života několik různých povolání? Takže jste skoro jistě uvažovali o tom, kdo vás vede nebo vám velí, proč se chová tak, jak se chová, zda by se choval jinak, kdyby měl jiný gender, a co všechno na něj působí. Vůdci jsou lidé, kteří mají větší vliv na skupinová rozhodnutí a akce, než mají jiní členové skupiny.

Styl, jímž vedou, je ve vyhraněné podobě dvojí. Opírá se buď o prestiž, nebo naopak o dominanci čili nadřazenost. Prestižní styl vedení ovlivňuje následovníky přízní nebo jejím slibem. Dominantní styl působí trestem nebo příslibem trestu. Vůdci mohou styly střídat nebo je vzájemně doplňují. Totéž platí v živé přírodě, například mezi kosatkami, paviány, slony, zebrami a hyenami.

Vůdcovstvím se zabývali filosofové, například Konfucius, ale i zakladatel evropské politologie Niccolò Macchiavelli.

Konfuciánská tradice praví, že vůdce má být pokorný, velkorysý, kompetentní a inspirující: „Vůdce je skromný v řeči, vyniká činy. Vůdce ovlivňuje okolí vynikajícími znalostmi a vynikajícími osobními kvalitami.“

Macchiavelli naproti tomu sděluje: „Láska a strach mohou společně existovat jen stěží. Jestliže mezi nimi musíme volit, je bezpečnější být obáván než být milován.“

Theodosius Dobzhansky (1900–1975),
ukrajinsko‑americký genetik, jeden z nejvlivnějších evolucionistů minulého století, je znám výrokem: „Nic v biologii nedává smysl – leda ve světle evoluce.“

Takže co říká o stylech vedení evoluční teorie?

Živočichové často následují členy skupiny, kteří se první pohnou ve směru, kde je potrava (příkladem jsou kosatky), voda (tady jsou příkladem sloni), anebo se první pohnou ve směru úniku před nebezpečím.

Samičky jsou u téměř všech savčích druhů podřízeny samcům, nicméně kojící zebry se stávají vůdkyněmi pohybu stáda. A naopak: dominantními jedinci ve smečkách skvrnitých hyen jsou samičky. Samci skvrnitých hyen, kteří jsou na nízkých stupních hierarchie, jsou často hladoví, protože se k potravě nedostanou, takže spouštějí lov. Jedinci z vyššího hierarchického stupně se přidávají až následně.

U lidí se některé podoby vůdcovství objevují díky příbuzenským vztahům. V tradičních pasteveckých společnostech si některé rodiny vynucují zachování rozsahu své pastviny, protože mají větší stáda, která prospívají jak jim, tak jejich příbuzným.

Vůdcům, kteří za vedení požadují „poplatek“, se dopřává větší podíl na kořisti. Daně tyto jednoduché předcivilizační společnosti neznají, nicméně daní může být růst moci, statusu a politické podpory. Efektivní vůdcovství je signálem osobní kvality, která motivuje následovníky k přátelství, úctě i k možnosti mít společné potomky. Vliv má reciprocita: „Já na brášku, bráška na mě.“

V malých, předcivilizačních skupinách jsou ženy obvykle na druhém místě za muži, přesto mohou být v sociálním životě skupiny vlivné.

Ženy jihoafrických !Kungů (vykřičník označuje mlaskavý zvuk při vyslovování) spílají jedincům, kteří narušili sociální normu skupiny, častěji, než na ně vrčí muži. U amazonských Indiánů Tsimane a filipínských Agtů ženy koordinují skupinové rituály a okolí, zejména děti, učí sociálním znalostem vyprávěním příběhů. Takže to s vůdcovstvím ani v jednoduchých společnostech není jednoduché.

Vlivné mohou být ženy i v komplexních společnostech. Vyprávějí si o tom, že muž je hlava a žena je krk, který hlavou otáčí. Vliv žen na největší události světových dějin odhadnout nelze, byl, je a bude skrytý. Pilně pracují mužskýma rukama. A kdo by neznal Lysistratu, skvostnou, tisíce let napodobovanou Aristofanovu komedii o ženské vzpouře?

Vůdci, kteří se opírají o prestiž, moudrost, velkorysost, cílenou toleranci, vizi, nemusejí aktivně získávat následovníky. Jsou následováni z úcty a obdivu, někdy z lásky, což může všechno přispívat k jejich charismatu.

Naproti tomu vůdci, jejichž styl je dominantní, užívají při získávání a kontrole následovníků donucovaní. Vztah následovníků k vůdcům je pak směsí kladných emocí, například respektu, důvěry, a emocí záporných, strachu a hněvu. Vůdci s dominantním stylem mohou přitahovat řešením problémů spjatých s kolektivní akcí, tlumením konfliktů uvnitř skupiny, likvidací jedinců, kteří narušili sociální normy, a úspěšným vzdorem vůči cizím útočným skupinám.

Styl vedení má u lidí vztah ke struktuře osobnosti.

Skóre přívětivosti a svědomitosti je u vůdců s prestižním stylem vyšší. Dominantní styl vedení se zjišťuje u vůdců s vyšším skóre agresivity, narcismu, machiaveliánství, psychopatických rysů, případně sadismu v každodenních vztazích, jejichž souhrnu se v současnosti začíná říkat temná čtveřice. Ta může mít společný jednotící faktor d, podobně jako je společným jednotícím faktorem obecné inteligence známé g.

Prestiž je doprovázena nepředstíranou pokorou a hrdostí na dosažené výsledky. S dominantním stylem jde v ruku v ruce arogance a pocit nadřazenosti, pýcha, které se říká hybristická, podle antické hybris, pýchy urážející bohy, za kterou následovala nemesis, nemilosrdný, zničující trest.

Vůdci s prestižním stylem jsou velkorysejší, vůdci s dominantním stylem asertivnější, svůj vliv zneužívají k osobnímu prospěchu. Jestliže se dominantní vůdce cítí ve své pozici jistě, pak dává přednost zájmům skupiny stejně jako vůdce s prestižním stylem.

Jestliže se skupina cítí ohrožena, dává přednost vůdcům, kteří vypadají dominantně, mají tvrdé mužské tváře, vystupující bradu, tenké rty a úzké oči. Dominantní vůdci jsou v průběhu meziskupinových srážek útočnější. Jestliže se skupina cítí v míru, dává přednost vůdcům, jejichž tvářové rysy jsou jemné, blízké ženským. Jestliže skupinu ohrožují černí pasažéři, dostávají přednost dominantní vůdci. Jestliže je skupina ohrožována svými vůdci, dává přednost vůdcům, kteří dominantně nevypadají.

Lidé dávají obvykle přednost vůdcům s prestižním stylem – až do okamžiku ohrožení vnitroskupinovým nebo meziskupinovým konfliktem. Pak se titíž lidé přesmyknou od prestižního vůdce k dominantnímu, a to i tehdy, když jde přesmyk proti vlastnímu zájmu.

Rozlišování stylu vedení je zřejmé v dětství.

Zajímavý experiment ukázal dětem ve věku 21 měsíců krátké scény, v nichž byly postavami bonbóny ze želé. Postavy se chovaly buď jako prestižní vůdci se stylem založeným na úctě, nebo jako dominantní vůdci se stylem založeným na strachu a zastrašování.

Jakmile následovníci přestali poslouchat prestižního vůdce a začali poslouchat dominantního, děti se dívaly na scénu déle, což se vykládá narušením vrozené normy dobrovolné úcty. Dominantnímu stylu vedení dávají v dospělosti přednost děti, které vyrostly v drsném prostředí.

Stylu vedení odpovídají hodnoty hormonů i činnost neuronových sítí mozku. Vůdci s dominantním stylem mají vyšší základní hodnotu testosteronu. Jestliže je ohrožuje ztráta vlivu, roste jim jak hodnota testosteronu, tak kortisolu, hlavního stresového hormonu, což svědčí o přípravě ke střetu.

Funkční zobrazovací metody ukazují, že se na vůdcovství a následování podílí síť pozornosti odpovídající na známky dominance, sítě učení jak pozorovacího, tak učení daného soutěží, a motivační síť. V průběhu zátěže dominantní vůdci aktivují podkorové sítě svědčící pro zvýšenou aktivitu systému ohrožení–odměna, zatímco prestižní vůdci aktivují korové systémy regulující sociální učení a směnu. Úspěch vedení zřejmě záleží na kontextu: vynikající vůdci užívají oba styly. Takže – kam coby vedoucí patříte?

Sdílejte článek

Doporučené

Gombe

16. 9. 2022

Že se lidé podobají šimpanzům, je známo dlouho. Charles Darwin (1809–1882) vyvolal představou blízkého vývojového vztahu opic včetně lidoopů a lidí…

Dvojí evoluce

25. 8. 2022

Biologická evoluce je vědecký fakt. Evoluční teorie jsou jeho výklad. Kulturní evoluce je rovněž vědecký fakt. Má větší počet teoretických výkladů…

Děti trestají

12. 8. 2022

Ve všech kulturních okruzích jsou lidé přesvědčeni, že ti, kdo překročí pravidla, zákony nebo normy, mají být potrestáni. Trestem může být…

Bůh si je přebere

7. 7. 2022

V průběhu křížové výpravy proti albigenským kacířům na jihu Francie bylo obleženo město Béziers. Jeho měšťané odmítli kacíře vydat. Roku 1209 město…