Přeskočit na obsah

O původu Čechů geny mnoho neřeknou

Dnes dává na mnoho těchto otázek jasnou odpověď molekulární genetika. Opravdových Slovanů je u nás asi třetina, stejně je potomků předků germánských (dohromady germánsko‑románských a germánsko‑skandinávských) a na třetím místě je typ jihoslovansko‑balkánský, tedy lidé připomínající Bulhary či Chorvaty. Typických Slovanů je o něco více na Slovensku a výrazně více v Polsku, ale i v Německu je slovanských genů asi desetina. Molekulární genetika tak nepřináší mnoho překvapení.

Obraz celkem odpovídá tomu, co napadne člověka, když se v Čechách či na Moravě rozhlédne kolem sebe. Jen v Anglii zjistili, že Angličané nejsou Keltové, ale že jsou to vlastně Němci. Molekulární genetika tak z hlediska původu národů nepřinesla moc nového a nepřinesla mnoho ani z hlediska individuálního či zdravotního, zejména z hlediska těch nejběžnějších nemocí.

Kdo by nechtěl poznat budoucnost? K tomu je ale ještě daleko, nedokážeme zatím pomocí genů předpovědět vznik ani tak častého onemocnění, jako je cukrovka. Novináři nedávno také až bombasticky referovali o objeveném genu obezity – FTO. Bohužel je to tak, že když ho použijeme pro diagnostiku obezity, gen by byl v její predikci jen o procento lepší, než kdybychom zkoumané jedince schovali za oponu nebo vyšetřovali potmě a obezitu posuzovali házením mince.

Dnes tedy poznáme jen málo jasně geneticky determinovaných chorob. Člověk by rád nahlédl do budoucnosti, ale to zatím nejde. Perspektivně bude mít personalizovaná medicína obrovský význam. V současnosti však zatím naše nemoci bohužel určuje více naše chování a životní návyky.

Kdo by také nechtěl poznat svou minulost? Genetické firmy lákají např. tváří známého politika, který zjistil, že má geneticky příbuzného v Mexiku. Pomocí chromosomu Y lze zjistit původ mužské linie předků nebo lze zjistit, ke které z deseti tzv. pramatek patříme podle mitochondriální DNA. Je to však spíše málo významná informace kulturně či populačně historická než biologická, o nemocech a rizicích člověka neřekne nic.

Pátrání po původu chromosomu Y je stejné jako pátrání po původu jména. Ve Velké Británii se tak se zjistilo, že z nositelů nejznámějších anglických příjmení Smith a Jones je asi 10 % nemanželských. Nesouhlasí u nich chromosom Y s příjmením. A kolik je takových případů například v případě příjmení Novák, není možná ještě objeveno.

Člověk tak může pomocí mitochondriální DNA a pomocí chromosomu Y poznat původ obou rodičů, jen dvou ze čtyř prarodičů, ale také dvou z osmi praprarodičů a pouze dvou z 64 prapraprapraprarodičů nebo dvou z 1 024 „na devátou“ prarodičů. Poznání původu dvou z této tisícovky předků nemá žádný biologický ani historický význam.

Připomíná to pátrání po jménech. Tam se většina pátrajících orientuje na jména po otci, která by měla souhlasit s původem chromosomu Y. Ovšem maximálně pár století zpět. Vznik příjmení má sociální kontext. Šlechtici začali mít příjmení již ve 13. století, měšťané ve 14. až 15. století a venkovské obyvatelstvo v 16. až 17. století.

Téměř 400 let starým seznamem českých příjmení je tzv. berní rula z roku 1654. Podobný soupis na Moravě se bohužel nedochoval. V této rule lze zjistit, zda v Čechách bylo vaše příjmení již po třicetileté válce nebo zda jste potomkem např. nějakých vojáků, třeba napoleonských, kteří sem přišli později, jak je tomu třeba u jmen Martan, Tměj a dalších, přestože dnes znějí česky. Já jsem se po linii otce dopátral až k praprapradědečkovi Kiliánovi Svačinovi, který se narodil kolem roku 1760 nedaleko Domažlic.

Berní rula říká, že nositelé tohoto jména se tam skutečně vyskytovali již o 100 let dříve. Podle jiných zápisů zde existovali již na počátku 16. století, a dokonce již po polovině 15. století. Nedávno jsem se setkal s jedním jmenovcem od Benátek nad Jizerou. Myslel jsem si, že půjde o nějakou nepůvodní lokalizaci našeho jména. A ejhle, v berní rule jsou jmenovci zaneseni také již v polovině 17. století.

Můj dědeček z matčiny strany pocházel z Luk nad Jihlavou a stopa jména jeho rodiny končí u Polné ve vesnici Věžnička kousek severně od dálnice D1. Předkové se pak posunuli na jih po zaniklé cestě předělené dnes dálnicí. Při pátrání po vlastní minulosti mohou pomoci i jiné moderní technologie. Jestliže vyhledáte na internetové adrese mapy.seznam.cz číslo domu, které je známo z matriky, zjistíte, že ten dům ve Věžičce stále existuje – ještě dnes je v něm restaurace. Čísla domů se totiž po staletí neměnila.

To jsme již na Moravě a tam se berní rula nedochovala. Jméno mé matky se v Čechách vyskytovalo jen v Želivu, což není moc daleko, a tak možná předci přišli odtamtud podél budoucí dálnice. Dědečky z matčiny strany nevypátrá ani mitochondriální DNA, ani chromosom Y, a tak molekulární biologie obvykle nedožene klasické matriční a historické nálezy.

Pátrání o původu Čechů má tak hlavně populační kulturně historický význam, ať již pracujeme s chromosomy či s matrikami, ale nemá žádný význam biologický. Podobně jako není příliš důležité, zda česky mluvící pacient vypadá trochu jako typicky švejkovský Čech, typický Germán či Turek. Investovat do výzkumu svého chromosomu Y či mitochondriální DNA u některé biotechnologické firmy má tak dnes opravdu jen malý význam. Je to možná trochu snobská móda a určitě je lepší investovat peníze do něčeho jiného, třeba do svého zdraví.

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Deepfake

18. 11. 2022

Deepfake, spojení slov deep (hluboký) a fake (podvržená informace), je souhrnný pojem pro vytváření, manipulaci a modifikaci dat automatizovanými…

Utáhnout na vařené nudli

11. 11. 2022

Jakmile po něčem pátráte na internetu, vyhledavač nabídne odpovědi. Obvykle jich bývá víc a jsou v nějakém pořadí. Většina lidí je prohlíží v tom…

Gombe

16. 9. 2022

Že se lidé podobají šimpanzům, je známo dlouho. Charles Darwin (1809–1882) vyvolal představou blízkého vývojového vztahu opic včetně lidoopů a lidí…