Přeskočit na obsah

O původu Čechů geny mnoho neřeknou

Dnes dává na mnoho těchto otázek jasnou odpověď molekulární genetika. Opravdových Slovanů je u nás asi třetina, stejně je potomků předků germánských (dohromady germánsko‑románských a germánsko‑skandinávských) a na třetím místě je typ jihoslovansko‑balkánský, tedy lidé připomínající Bulhary či Chorvaty. Typických Slovanů je o něco více na Slovensku a výrazně více v Polsku, ale i v Německu je slovanských genů asi desetina. Molekulární genetika tak nepřináší mnoho překvapení.

Obraz celkem odpovídá tomu, co napadne člověka, když se v Čechách či na Moravě rozhlédne kolem sebe. Jen v Anglii zjistili, že Angličané nejsou Keltové, ale že jsou to vlastně Němci. Molekulární genetika tak z hlediska původu národů nepřinesla moc nového a nepřinesla mnoho ani z hlediska individuálního či zdravotního, zejména z hlediska těch nejběžnějších nemocí.

Kdo by nechtěl poznat budoucnost? K tomu je ale ještě daleko, nedokážeme zatím pomocí genů předpovědět vznik ani tak častého onemocnění, jako je cukrovka. Novináři nedávno také až bombasticky referovali o objeveném genu obezity – FTO. Bohužel je to tak, že když ho použijeme pro diagnostiku obezity, gen by byl v její predikci jen o procento lepší, než kdybychom zkoumané jedince schovali za oponu nebo vyšetřovali potmě a obezitu posuzovali házením mince.

Dnes tedy poznáme jen málo jasně geneticky determinovaných chorob. Člověk by rád nahlédl do budoucnosti, ale to zatím nejde. Perspektivně bude mít personalizovaná medicína obrovský význam. V současnosti však zatím naše nemoci bohužel určuje více naše chování a životní návyky.

Kdo by také nechtěl poznat svou minulost? Genetické firmy lákají např. tváří známého politika, který zjistil, že má geneticky příbuzného v Mexiku. Pomocí chromosomu Y lze zjistit původ mužské linie předků nebo lze zjistit, ke které z deseti tzv. pramatek patříme podle mitochondriální DNA. Je to však spíše málo významná informace kulturně či populačně historická než biologická, o nemocech a rizicích člověka neřekne nic.

Pátrání po původu chromosomu Y je stejné jako pátrání po původu jména. Ve Velké Británii se tak se zjistilo, že z nositelů nejznámějších anglických příjmení Smith a Jones je asi 10 % nemanželských. Nesouhlasí u nich chromosom Y s příjmením. A kolik je takových případů například v případě příjmení Novák, není možná ještě objeveno.

Člověk tak může pomocí mitochondriální DNA a pomocí chromosomu Y poznat původ obou rodičů, jen dvou ze čtyř prarodičů, ale také dvou z osmi praprarodičů a pouze dvou z 64 prapraprapraprarodičů nebo dvou z 1 024 „na devátou“ prarodičů. Poznání původu dvou z této tisícovky předků nemá žádný biologický ani historický význam.

Připomíná to pátrání po jménech. Tam se většina pátrajících orientuje na jména po otci, která by měla souhlasit s původem chromosomu Y. Ovšem maximálně pár století zpět. Vznik příjmení má sociální kontext. Šlechtici začali mít příjmení již ve 13. století, měšťané ve 14. až 15. století a venkovské obyvatelstvo v 16. až 17. století.

Téměř 400 let starým seznamem českých příjmení je tzv. berní rula z roku 1654. Podobný soupis na Moravě se bohužel nedochoval. V této rule lze zjistit, zda v Čechách bylo vaše příjmení již po třicetileté válce nebo zda jste potomkem např. nějakých vojáků, třeba napoleonských, kteří sem přišli později, jak je tomu třeba u jmen Martan, Tměj a dalších, přestože dnes znějí česky. Já jsem se po linii otce dopátral až k praprapradědečkovi Kiliánovi Svačinovi, který se narodil kolem roku 1760 nedaleko Domažlic.

Berní rula říká, že nositelé tohoto jména se tam skutečně vyskytovali již o 100 let dříve. Podle jiných zápisů zde existovali již na počátku 16. století, a dokonce již po polovině 15. století. Nedávno jsem se setkal s jedním jmenovcem od Benátek nad Jizerou. Myslel jsem si, že půjde o nějakou nepůvodní lokalizaci našeho jména. A ejhle, v berní rule jsou jmenovci zaneseni také již v polovině 17. století.

Můj dědeček z matčiny strany pocházel z Luk nad Jihlavou a stopa jména jeho rodiny končí u Polné ve vesnici Věžnička kousek severně od dálnice D1. Předkové se pak posunuli na jih po zaniklé cestě předělené dnes dálnicí. Při pátrání po vlastní minulosti mohou pomoci i jiné moderní technologie. Jestliže vyhledáte na internetové adrese mapy.seznam.cz číslo domu, které je známo z matriky, zjistíte, že ten dům ve Věžičce stále existuje – ještě dnes je v něm restaurace. Čísla domů se totiž po staletí neměnila.

To jsme již na Moravě a tam se berní rula nedochovala. Jméno mé matky se v Čechách vyskytovalo jen v Želivu, což není moc daleko, a tak možná předci přišli odtamtud podél budoucí dálnice. Dědečky z matčiny strany nevypátrá ani mitochondriální DNA, ani chromosom Y, a tak molekulární biologie obvykle nedožene klasické matriční a historické nálezy.

Pátrání o původu Čechů má tak hlavně populační kulturně historický význam, ať již pracujeme s chromosomy či s matrikami, ale nemá žádný význam biologický. Podobně jako není příliš důležité, zda česky mluvící pacient vypadá trochu jako typicky švejkovský Čech, typický Germán či Turek. Investovat do výzkumu svého chromosomu Y či mitochondriální DNA u některé biotechnologické firmy má tak dnes opravdu jen malý význam. Je to možná trochu snobská móda a určitě je lepší investovat peníze do něčeho jiného, třeba do svého zdraví.

Zdroj: Medical Tribune

Doporučené

Stačí se podívat

21. 6. 2024

Hodnocení druhých lidí na základě pozorování jejich tváře a těla je ovlivněno pocitem důvěryhodnosti a dominance.

Sir Michael Anthony Epstein (1921–2024)

22. 4. 2024

Sir Michael Anthony Epstein, patolog, který identifikoval první známý lidský onkogenní virus, zemřel 6. února ve věku 102 let. Jeho tým zkoumající…

Ruce vzhůru, gatě dolů…

17. 4. 2024

Ne, od zájmu o fungující české zdravotnictví ruce pryč dávat nebudeme. Nemocničním lékařům oprávněně vadí, že ostatní lékaři nejsou ochotni se…