O šnajdrojdech ve zdravotnictví
Jste poradcem premiéra pro zdravotnictví. Co mu radíte?
Leccos. Snažím se především dostát lékařské zásadě „primum non nocere“, tedy hlavně neškodit. Lidem, premiérovi, systému. Ve věci otázek zdravotního stavu jednotlivců i společnosti jsem však zvyklý dodržovat lékařské tajemství. Také pro vrozenou plachost vám více nepovím, neboť nakonec platí to jak rozhodne pan premiér a vláda.
Jste znám jako kritik korupčního prostředí ve zdravotnictví. Nechá si Bohuslav Sobotka od vás skutečně poradit?
Krást se nemá kdekoli, nejen ve zdravotnictví. Korupční jednání ovšem neznamená jen uplácení penězi nebo zlodějnu darebným převodem majetku, ale korumpovat lze také funkcemi, tituly, prebendami či mediálním vlivem, což se podceňuje. Chci věřit, že ono korupčnější prostředí ve zdravotnictví máme už třeba za sebou. Zda a kde ještě doutná, bděle sleduji. Zatím se vyjadřuji pro potřeby pana premiéra k tématům, která jsou mi sekretariátem vedoucího poradců z úřadu vlády zaslána. Jen pak sděluji svůj osobní názor na řešení. Rada ještě neznamená zásadní podíl na rozhodnutí v té či oné věci. Jde ostatně o vládu koaliční a váhu musejí mít u premiéra především hlasy a názory ministrů. Asi poskytuji jenom jakýsi jeden kamínek do mozaiky různých názorů. Jde-li o kamínek v centru nebo na okraji celého obrazu nevím a nepátrám po tom. Ostatně říká se, že komu není rady, tomu není pomoci, a také se říká, že radou v nouzi pomůže ti každý dobrý přítel, málokterý přinese ti také mouky pytel. Vesměs jsou vládní jednání o chybějících penězích někde někomu na něco a pouhá rada mincemi zpravidla necinká.
Představte si, že byste dostal tento úkol. Zajistit peníze do zdravotnictví jinak než navýšením rozpočtu, a to tím, že se naleznou ukradené peníze. Uměl byste je najít - a to navíc rychle?
Takový úkol bych snad reálně ani dostat nemohl. Možná jen kdybych přesídlil k filmu a byl pověřen námětem pro dojemný hollywoodský trhák či nový díl hvězdných válek mimo naši realitu. Ukradené či odkloněné peníze se samozřejmě už nikde nenaleznou, jsou dávno utraceny nebo jsou ztraceny někde v oběhu a pod jinými majiteli. Nemyslím, že by byly někde zakopány nebo zašity v matracích. Je iluze, že odhalíme padouchy, ti sdělí své úkryty, vydají lup a ten pak pomůže k dofinancování zdravotnictví. Vyšetřovatelé, právníci a soudy, jakkoli pro morálku státu potřební, finanční prostředky dále jen čerpají, ale nevytvářejí. Myslím, že problém a rezervy jsou především v samotném neuspořádaném a neefektivním systému a nápravu bude třeba hodně odpracovat, což potrvá. Myslím, že mnoho zbytných subjektů v rozbujelém a málo strukturovaném systému našeho zahleněného zdravotnictví ani nemá zájem na pořádku a efektivitě ve financování, včetně transparence v čerpání různých dotací, kterými je současnost také nemocná. V čistotě a pořádku se havěti nedaří a tak se před úklidem skrývá nebo příčí.
Jak moc se podle Vás změnilo české zdravotnictví po té, co odešel ze scény Marek Šnajdr? Kde všude dodnes najdeme jeho stopy?
Ani tak významný režisér jako Marek Šnajdr naštěstí zdravotnictví neproměnil, možná jen místy jemně pocuchal někde na zátylku či ve tmě na podbřišku. Pan bakalář Marek Šnajdr jak je už i veřejnosti dobře znám, má přes nevysoký věk bohatou minulost a nepochybně si zajistil i neméně bohatou budoucnost. Už delší dobu ho však nevnímám jako konkrétní osobu, ale jako fenomén nebo symbol jednoty drzosti, arogance, intrikaření a mafiánství v určité etapě našeho vývoje, kterou jsme v zájmu vlastního zrání asi museli projít a zaplést se vinou přílišné tolerance. Používám výraz šnajdr s malým š podobně jako u pojmů rentgen, diesel nebo kalašnikov, což byla původně také příjmení. Zatímco osobnosti patří jen historikům, jejich produkty si i současnost osvojí pod jejich jménem. Postšnajdrovským zůstatkům inspirovaným programem zištné arogance říkám pracovně a bez dalších jmenných konotací šnajdroidi. Vídám je dosud leckde. Ačkoli popularita jejich otce zakladatele už poněkud vyčichla, nepochybně bude zájem ji zase někdy někde oživovat. Šnajdrismus si bohužel ochočil nebo získal i jinak vážené kolegy.
Ne že by ho následovali zcela, ale že ho trpěli, že od něj čekali i prospěch. Ovšem i pasivita, strach nebo prostá lenost klást odpor odpornému jsou hříchem. Snad jsme se poučili.
A co po panu bakaláři zůstalo? Především aplikace imunity na exposlance ve společnosti, která naopak zůstává proti darebnostem málo imunní. Takže stopujme stopy, pokud je déšť advokacie už nesmyl, ať se pobavíme i poučíme. Třeba zrovna v oblasti nákupu a prodeje očkovacích vakcín, které mají řádnou imunitu navodit.
K průhlednějšímu zdravotnictví má přispět zveřejňování smluv pojišťoven se zdravotnickými zařízeními. Co se podle Vás ukáže poté, kdy budou smlouvy zveřejněny?
Zveřejňování smluv nechť se děje či neděje, je to už skoro jedno. Peněz retrospektivní došetřování nepřidá. Prohrabe-li se v balících smluv vůbec někdo, bude nalezeno mnoho nerovnováh i pár darebností, ty hlavní ovšem nikoli. Pojmenuje se, že některá nemocnice dostává za stejnou práci více než jiná a ještě více občas i ty méně významné a zbytné. Vyjde o tom investigativní článek v úterních novinách a ve čtvrtek bude zapomenut. Boji se současným zločinem nepomohou bajky o pronásledování loupežníka Babinského před lety. Ostatně máme celou řadu málo kontrolujících kontrolních orgánů. Kontrolovat a ptát se mohou zřizovatelé poslanci, výbory, správní rady, dozorčí rady, komory, nejvyšší kontrolní úřad, pacientské iniciativy. Vyvěšené smlouvy snad proboha nebudou kontrolovat občané po práci namísto
kutění na zahrádce, vycházek do přírody nebo posezení u hodnotných televizních pořadů. Nicméně mediálně ono vyvěšování stovek smluv vypadá jako hezké opatření a že se děje něco prospěšného. Proto se mu také smlouvami přímo dotčení ani zcela nedotčení v zásadě nebrání. Papír a internet snese všechno. Náprava je ovšem jinde. Stanovit a dodržovat rovná pravidla, řádně střídat managementy a neplést si zdravotní politiku s vlivovým politikařením.
Dá se tak vysvětlit i to, že ministr Němeček a ředitel VZP Kabátek s požadavkem ministra Babiše na zveřejňování smluv tak rychle souhlasili?
Nemají důvod nesouhlasit. Stejně jako určitě podpoří třeba heslo „ světu mír“. Vědí, že na světě ještě nikdy mír nebyl, pouze se válka a plenění přesune jinam a vzniká místní pocit míru, kde heslo vynikne.
Sám jste v minulosti říkal, že pojišťovny kvůli netransparentním vztahům se zdravotnickými zařízeními mohou nechat například vyhladovět některé nemocnice, aby je pak přihrály bohatému kupci nebo najímateli. Taková praxe se ale nyní, když budou smlouvy veřejné, již nebude moci dít. Nebo ano?
Bylo v jisté nedávné době společným zájmem našich zdánlivě si konkurujících pojišťoven omezit akutní lůžkovou péči a zároveň bylo zájmem tehdejšího establishmentu zbavit stát odpovědnosti za řízení velkých nemocnic a ústavů, tedy odstátňovat. To evidentně obě tyto mocné síly zpackaly a nezvládly. Osobně míním, že naštěstí, ale někteří to stále vidí jinak, že to zase jednou přijde. Na snaze redukovat lůžka bylo paradoxní, že ve stejné době, kdy byla zpochybňována i lůžka nezbytná, byla nasmlouvána nová lůžka zbytná. Ostatně jedna brněnská pidinemocnice se dokonce mohla v redukční době během jednoho roku pyšnit osobními návštěvami prezidenta republiky i předsedy vlády. A patřila k oněm novým smlouvaným, nepáteřním a zbytným. Populární heslo Francouzské revoluce rovnost, volnost a bratrství neznamená totiž jen onu rovnost, ale také volnost v konání různých bratrstev, bujících horizontálně i vertikálně. A těšíte-li se podpoře bratrské skupiny, razíte si spíše svou volnost než něčí regulace. Rovnost jako faktor komplikující se vám příčí.
Takže pomůže zveřejňování smluv odkrýt některé korupční toky?
Nemyslím, že zveřejnění smluv přímo brání intervencím soukromých zachránců zadlužených nemocnic či pronajímatelů, možná je nutí jen trošku pozměnit strategii. Ostatně narovnáním smluvních podmínek mohou některé nemocnice utrpět, jiné získat, leckde zůstane stav stejný. Je však třeba připomenout, že soukromí zachránci se nechystají něco ze svého investovat, ale jen nahradit méně schopný management veřejných nemocnic svým managementem, svým vlivem a svými autonomními pravidly a pro vlastní prosperitu dále využívat veřejných, tedy nesoukromých prostředků. Otázka tedy nezní, zda je soukromé řízení úspěšnější z principu, ale kdo a proč si může stanovit vlastní prospěšnější pravidla ve vlastní síti, která je ovšem dále napájena veřejnými penězovody.
Česká televize odvysílala Reportéry ČT o nástupcích Tkáňové banky v Brně. Slyšeli jsme od vás, že případ odstátnění Tkáňové banky je "takový smutnější příběh o oškubávání státního medvěda, což překvapí zejména, když se na tom oškubávání účastní ti, kteří by ho měli ošetřovat a o něj pečovat." Na natáčení jste toho řekl mnohem víc. Pověste nám tedy detaily příběhu s medvědem.
Relace Reportérů ČT byla pěkná, i jejich snaha události popsat a zprůhlednit, ale trošku už po švestkách. Šlo o události chystané a realizované zejména v letech 2008-2009, do nichž se mezitím stačili připlést a namočit i ti, kteří tak ani nedoufali, takže se teď padouši i namočení společně brání jakémukoli zpětnému zprůhledňování a věří, že se za pár týdnů pozapomene a vše poběží, jak bylo kdysi v tichu naplánováno. Tedy že drenáž veřejných dotací do soukromých rukou bude pokračovat. Podstata příběhu je v tom, že na rekonstrukci po desetiletí úspěšné státní tkáňové banky ve velké nemocnici údajně nebylo dotačních 20-40 milionů Kč. Jen co však byla odstátněna, našly se o řád větší stamilionové prostředky, opět sice veřejné a dotační, jenže odkloněné už do soukromé správy. A onen vědecký přínos změny je prý v tom, že se zase dělá, co se dělalo, ale už bez státního či veřejného dohledu a lid se i mate. Veřejnost je ujišťována, že nastal nevídaný pokrok, neboť se teď pracuje dokonce s keratinocyty a chondrocyty, aniž si veřejnost přebere, že se s týmiž pracovalo úspěšně a rutinně po léta i předtím.
Pod rouškou vnesení nového know how se tedy ono vědění a umění spíše jen přesunulo čili odklonilo. A to je vše. A jak už bylo řečeno, i zde účinkující šnajdroidi se nyní s jim přirozenou arogantní drzostí dokonce chrání tržně umanutými právníky, kteří dychtivě číhají na možnost obžalovat každého, kdo by k celé této kauze reptal. A opět je to zároveň příběh o mlčení jehňátek, nemocničních, univerzitních, ministerských a dalších, o vině a spoluvině, o hlídacích psech státních nemocnic a naší mladé občanské demokracie, kteří spíše než zloděje zadáví drůbež na jimi hlídaném dvorku a ještě ji s vrtícím ocasem pachatelům přinesou, že obdrží cukřík a podrbání za uchem.
Můžete být konkrétnější?
Jména pachatelů neuvádím, jsou ostatně známa, nehodlám však tratit čas odpovídáním na útoky právní ochranky padouchů ani sponzorovat jejich blahobyt případnou pokutou za nactiutržení. Nechť se totiž stát a jím placení zástupci o státní majetky a ztráty starají také sami, a třeba i bez nutnosti upozorňování v televizi. Vždyť tato pochybná operace proběhla v plné gesci tehdejšího premiéra, tehdejšího ministerstva zdravotnictví i jím ustanoveného ředitele státní nemocnice. Medvědáři o státního medvěda tehdy zjevně nepečovali, takže ho dodnes trápí paraziti. A to je celý příběh o medvědovi.
Iva Bezděková, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz