Odcházejí celé rodiny

Narodil jsem se v rodině lékařů z přesvědčení. Před 11ti lety jsem z racionálního pudu sebezáchovy změnil názor a rozhodl se nejít v rodinných šlépějích. Dostal jsem se sice na tři lékařské fakulty, ale po roce studia udělal nelehké rozhodnutí. Nelituji ho a naopak si k němu musím v dnešním společenském světle dokonce gratulovat. Nechtěl bych být v kůži přepracovaných lékařů, teď ještě navíc poplivaných médii a politiky.

Před šesti lety jsem nastoupil do naší největší nemocnice jako fyzioterapeut. Na první výplatní pásce jsem sice jako vysokoškolák viděl jen čtyřcifernou částku, ale s čistou hlavou jsem mohl věnovat veškerý čas přímé práci s mými pacienty.

Před rokem jsem odešel z nemocnice pln ideálů o hledání vnitřních oborových rezerv mezi samotnými fyzioterapeuty. Založil oborový server Fyzioterapeuti.cz a zjistil, že největší překážkou sounáležitosti je uhoněnost, vyčerpanost a nedostatek rezerv entusiasmu. Nestěžuji si, dělám na 100% to, co mě baví, jen mě po odchodu z nemocnice mrzí, že už nedělám obor na nejvyšší týmové úrovni...

Můj otec odešel z pozice primáře v nemocnici před mnoha lety. Myslel jsem si donedávna, že to byla chyba, ale asi věděl víc než já. Odchodem z nemocnice si udržel alespoň zdánlivý pocit svobody a čisté hlavy. V tom mu dnes začínám jednoznačně rozumět.

Moje maminka odešla z nemocnice nedávno. Neznám lepší a pracovitější rentgenoložku. Noční řeholi by asi snášela dál, i když to pro ní ke konci bylo opravdu těžké a dnes zabere většinou jen s práškem na spaní. Vyhnali jí až neuvěřitelné podmínky a poměry v nemocnici, které byste jí věřil možná tak v Uzbekistánu... Dnes dře u soukromníka v ďábelském tempu, mimo jiné proto aby nemusela v noci do práce. Že tam bývá do večera, nemusím asi rozpatlávat. Už vůbec se mě ale neptejte, kolik vydělává její zaměstnavatel, vyvádějící zisky do ciziny...

Moje prarodiče z maminčiny strany oba zemřeli ještě před revolucí a já je bohužel neměl šanci poznat. Oba jako zaměstnanci nemocnic. Děda měl prý úžasný přehled, podílel se na psaní učebnic anatomie, učil na fakultě a třeba i herbáře prý uměl latinsky zpaměti. Babička pracovně dokonce cestovala a protože to nešlo jinam, byla celý jeden rok na Kubě v odloučení od svých dcer. Kdyby se oba tak nedřeli, možná nemuseli umřít tak mladí...

Pane prezidente, ústavní činiteli... Vy nás vyslyšíte, vy to vyřešíte, vy nás zachráníte...Vy, který jste věděl dřív než ostatní, že snahy o sdružování Evropy a naivní představy tahu za jeden provaz jsou blbost. Vy, který víte, že globální změny klimatu jsou výmyslem ekologů, kteří chtějí kazit radost moudrým ekonomům. Kdo jiný, než Vy, pochopí tak hloupý požadavek, aby inteligence a vzdělání byly společensky oceněny? Rád bych zase alespoň pochyboval o správnosti rozhodnutí vzdát se medicíny.

Jako renomovaný ekonom víte, že ozdravná funkce krize nespočívá v ubrání všem stejným dílem, ale v šetření na straně plýtvání a nápravě na straně dlouhodobě podhodnocených "komodit".... Proč odsuzujete lékaře, kteří přesně v tom správném směru tlačí na pilu? Nedělají to přeci jen v zájmu svém, ale i v zájmu pacientů.

Odcházení probíhá v různých podobách a prochází celými generacemi.... Ať je to odklon od specializace, vyhoření, odchod z nemocnice, od oboru nebo do zahraničí. Český pacient vždy přichází o někoho, kdo mu mohl v budoucnu zachránit zdraví nebo dokonce život. O dlouhodobém společenském dopadu ani nemluvě. Upozornění na tento problém ze strany lékařů opravdu není vydírání, ale zoufale vypjaté, krajní varování, které v mírnější formě loni nikdo neslyšel.

Míra spontánní sounáležitosti nemocničních lékařů je neuvěřitelně vysoká. Nepochopení, podceňování a zášť ze strany politiků, médií a dokonce veřejnosti je ale větší, než se lékaři před akcí domnívali. Je přitom jen zásluhou těch co zůstávají, že se mohou politici chlubit špičkovou zdravotní péčí u nás. Pokud byste chtěl ještě někdy očerňovat kolegy, kteří zatím z nemocnic neodešli a dokonce se odvážili nasadit krk, aby společnost prozřela, pak si pozvěte někoho z naší rodiny na pokec. Mne osobně ale vynechte, pokud by u toho měl být pan ministr "Proti zdravotnictví", údajný muž kompromisu. Jeho výlevy očerňující lékaře mě uráží, a jsou myslím důvodem rostoucího počtu zhrzených a protestujících.

Abych ale nemluvil jen do větru. Nemohu sice již odejít z nemocnice, protože jsem to s poděkováním udělal už před rokem, ale jako odborný garant rehabilitačního zařízení se sedmi zaměstnanci vyslovuji podporu nemocničním lékařům účastnícím se akce Děkujeme, Odcházíme.

Smekám před nimi právě proto, že to dělají, aby nemuseli opustit svou práci nebo dokonce svou zemi. Za zařízení, jehož jsem součástí, se symbolicky připojuji k protestu slibem, že oficiálně nebudeme poskytovat našim pacientům skupinové rehabilitační cvičení (úhrada pojišťovny cca 7,50Kč za osobu), ani kdybychom to považovali za vhodné. Raději budu osobně dávat náhradou rehabilitaci Severskou chůzí zdarma.

Myslím, že i pacienti přijmou tuto alternativu s povděkem. Rádi totiž vytáhnou paty ze zařízení, kde si užívají důsledky 60let trvajícího rozkvětu i údajný přebytek lékařů při čekání v přeplněných čekárnách.

S pozdravem a přáním pevného zdraví,

Mgr.Tomáš Pelc

PS: Co si mimochodem jako ekonom myslíte o omezování svobody podnikání bezprecendentní hrozbou ministerstva a pojišťoven lékařům účastnícím se akce DO o automatickém neuzavření smlouvy?

Zdroj: www.tribune.cz