Osud nikdo nezmění

Lidské tělo je jí skrýší, ve které se buď zrodí a působí v životě mnoho těžkých situací, anebo se nad námi smiluje a poskytne nám nádherný život bez ní. Život plný zážitků, radosti a veselí. Její jméno je cukrovka. Ne, opravdu to není nic hezkého. Člověk by mohl říct, že to zní stejně sladce, jako marcipánové perníčky. Kdo si tím prošel, ví své.

Ale cukrovka se neobjeví jen tak z čistého nebe. Roste spolu s člověkem. Jakmile ho přeroste, je tu problém, který je potřeba řešit. Ale jak? Sami velcí doktoři, dokonce i ti nejlepší světoví lékáři si s tím lámou hlavu.

Samotnou diagnózou si prochází každý den mnoho dětí, mladých lidí i dospělých. V tu chvíli si člověk neuvědomuje všechny následky. Člověku pak nezbývá nic jiného, než se s ní naučit žít. Já sama jsem měla babičku, která touto nemocí po mnoho let trpěla. Ačkoliv působila na první dojem vesele a veškeré starosti si nechala pro sebe, věděla jsem, že není něco v pořádku.

Veškeré své léky měla schované v kuchyni. Já byla malá a moc jsem netušila, k čemu všemu to může být. Obdivovala jsem, jak babička vždy věděla, jaký prášek má následovat po té modré tabletce. Její vrásčité ruce rychle otevíraly ty malé krabičky - a že jich bylo. Cukrovka se pro ni stala každodenním bojem. Bojem v drsné realitě.

Jsou to tři roky - svou babičku jsem navždy ztratila. Vzdala svůj boj a její cesta skončila. Dlouho jsem smutnila. Nakonec jsem musela uznat, že i tak se dožila moc pěkného věku a jsem ráda, že jsem s ní mohla prožít tolik pěkných věcí.

Věřím, že stejně jako ona si s touto nemocí život naplno užila, tak i spousta jiných lidí se stejnou diagnózou se dokáže smát, radovat se ze života, užívat si krásných chvil s rodinou, přáteli a radovat se z každého nového dne. Tyto lidi obdivuji...

Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/osud-nikdo-nezmeni-75/