Paradox americké zdravotní péče
Pod názvem uvedeným v titulku vyšla zcela nedávno v USA monografie dr. Elizabeth H. Bradleyové, ředitelky Global Health Leadership Institute na Yale University, a Lauren A. Taylorové, která v tomto institutu do nedávna působila jako programová manažerka. Obě dámy prosluly již v roce 2011, když publikovaly v New York Times šestistránkový rozsáhlý článek na stejné téma; nyní však v knižní podobě využily k vysvětlení paradoxu americké zdravotní péče podstatně větší prostor.
Již od osmdesátých let minulého století začíná být zřejmé, že navzdory obrovským sumám prostředků vynakládaným v USA na zdravotní péči (dnes je to ročně více než 2 biliony dolarů, což představuje téměř 18 % HDP) není zdravotní stav Američanů ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi světa nijak dobrý. Oproti státům jako Francie, Japonsko, Kanada či Velká Británie zaznamenávají USA kratší očekávanou délku života, vyšší nemocnost, nejvyšší novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost a nejnižší šanci dožít se středního věku. Někteří odborníci hledali vysvětlení tohoto paradoxu v nenasytnosti, nehospodárnosti a neefektivnosti celého systému, samotných lékařů a farmaceutického průmyslu. Jiní spatřovali příčinu v nadměrném využívání nejnovějších sofistikovaných technologií, k nimž navíc velká část amerických občanů nemá přístup. A kritiky nezůstala ušetřena ani profesní pochybení a zanedbání péče.
Autorky zmíněného článku v New York Times viděly celý problém komplexněji. I ony připomněly, že USA vynakládají minimálně o 50 % více prostředků než ostatní vyspělé země světa na akutní nemocniční péči, rehabilitační aktivity, diagnostické zobrazovací metody či laboratorní vyšetření. Hned ale upozornily také na to, že pokud se toto vysoké procento zkombinuje s podstatně menšími prostředky vynakládanými na výchovu, penze, příspěvky v nemoci a disabilitě, rodinnou péči a program zaměstnanosti, dostávají se USA okamžitě na úroveň zemí s nejnižšími zdravotnickými výdaji. Jinak řečeno – hlavní důvod, proč obyvatelé nejbohatší země světa nemají nejlepší zdraví, spočívá v tom, že udělat zemi zdravou vyžaduje mnohem více než vynakládat co nejvíce peněz na péči o lidi již nemocné.
V právě vydané knize Paradox americké zdravotní péče teď autorky na 272 stranách svůj pohled na věc dále rozvíjejí a především se pokoušejí objasnit, proč tak často přemýšlíme o zdraví a zdravotní péči, aniž současně bereme v úvahu i sociální služby. V USA se totiž podle jejich názoru obě tyto sféry rozvíjejí do značné míry odděleně a hlavně různými způsoby. Zatímco ze zdravotnictví a lékařské péče se stal výdělečný byznys, sociální služby zůstávají po léta především ve sféře vládních agentur a neziskových a dalších organizací. Platí též, že na atraktivní chirurgické metody včetně transplantací, moderní technologie či nové léky se i za pomoci lobbistických tlaků získávají prostředky mnohem snáze než na neatraktivní péči o dlouhodobě nemocné. Navíc v zemi ctící tak silně individualismus je spoléhání se na tyto služby většinou považováno za důkaz slabosti jedince a známku jeho finanční i morální bídy.
Značná pozornost knihy je proto věnována některým inovativním programům, které v USA po vzoru úspěšných skandinávských zemí usilují o reintegraci zdravotní a sociální péče. Bohužel však úspěch několika takových programů místo potlesku vyvolal kritiku – takováto vládou podporovaná centra prý nadměrně zasahují do soukromí jedinců. A výsledek? Vlivem silných lobbistických tlaků byly fondy na podobná centra a aktivity redukovány do té míry, že z nich nezůstalo víc než jen „výdejny léků a lékařské péče pro nemajetné“.
Na uvedeném vývoji a jeho dopadech mají podle autorek spoluvinu prakticky všichni, a proto ani nedokáží navrhnout řešení. Ostatně udělali více než dost už tím, že problém definovali a upozornili na něj. A poznámka nakonec – nemáte pocit, že navzdory podstatně nižším výdajům na zdravotnictví v České republice hovoří autorky knihy tak trochu i o České republice, kde spolu zdravotní a sociální péče, jakož ani příslušná ministerstva, příliš nekomunikují?
Zdroj: Medical Tribune