Plenky pro děti pojišťovny neproplácejí. Proč pleny pro seniory ano?

Na začátku a na konci života člověk neudrží moč. Díky civilizaci lidé v posledních letech používají vložky a plenkové kalhoty, aby tento stav byl co nejméně obtěžující jak pro ně, tak pro ostatní. Na začátku života je problém se svěrači močového ústrojí považován za fyziologický a rodiče musí svým potomkům potřebné plenky, či plenkové kalhotky kupovat.

Na opačném konci života se neudržení moče považuje za nemoc a v naší republice jsou inkontinenční pomůcky propláceny ze zdravotní daně. Otázkou je, proč není močová inkontinence u seniorů považována za fyziologický stav, ale bere se jako nemoc a inkontinenční pomůcky se proplácejí.

Senior vysokého věku bez močové inkontinence je opravdu velkou výjimkou. Jedná se tedy o inkontinenční epidemii? Nebo jde o stejný fyziologický stav jako u malých dětí? Kdo vlastně rozhodnul, že se jedná o nemoc a na základě jakých kritérií?

Močová inkontinence má své číselné označení v Mezinárodní klasifikaci nemocí. A to hned tři, R22, N393 a N394. Jenže závislost na nikotinu má také svoje číselné označení nemoci, F17, ale zdravotní pojišťovny u nás odvykací léčbu nezaplatí. Přitom specialisté tvrdí, že závislost na nikotinu je klasifikována jako choroba s uznávaným neurobiologickým podkladem.

Kdo tedy vlastně rozhoduje, co je nemoc, která se má léčit z veřejných peněz a co si musí nemocný zaplatit sám? A je močová inkontinence v seniu opravdu nemoc? Není to jeho součást, které se léčit nedá, protože senium je neoddiskutovatelně fyziologický stav, nikoliv nemoc?

Mám v péči několik domovů pro seniory, a tak musím za rok vyplnit tisíce poukazů na inkontinenční pomůcky. Je to opravdu velká „otrava“ a při tak velkých počtech se člověk může snadno zmýlit a udělat chybu, kterou mu pak některá zdravotní pojišťovna po čase nekompromisně „spočítá“. Jestli je močová inkontinence nemoc močového ústrojí, pak opravdu nevím, proč inkontinenční pomůcky předepisují praktičtí lékaři, a nikoliv urologové. Připadá mi to nelogické.

Předepisování inkontinenčních pomůcek  u praktika

Údajně prý nějací představitelé praktických lékařů velmi stáli o to, aby inkontinenční pomůcky mohli předepisovat praktičtí lékaři. Nevím, co je k tomu vedlo, ale velmi jim „děkuji“, a kdybych věděl, o koho se jedná, asi bych je někam poslal. Pro mě je předepisování inkontinenčních pomůcek velká časová zátěž a stressová záležitost. Jak je zvykem, když se něco platí ze zdravotní daně, stojí to více, než by to stálo na volném trhu. To se týká i inkontinenčních pomůcek.

Jde o velký byznys, kde panuje velká konkurence a točí se velké peníze. Když se určité zařízení domluví s určitou dodavatelskou firmou na vzájemné obchodní spolupráci, dostane ono zařízení jisté finanční bonusy navíc. O ty „bonusy“ se bojuje.

Případ klasického stavu v našem zdravotnictví, kdy neadekvátně placený lékař díky svému razítku, umožňuje někomu získat nějaké zajímavé peníze. Byl bych nesmírně šťasten, kdybych již nemusel předepisovat inkontinenční pomůcky a tato povinnost se převedla na urology, nebo se uznalo, že močová inkontinence v seniu není nemoc, ale fyziologický stav a že nákup inkontinenčních pomůcek není záležitost zdravotní, ale spíše sociální. To by byl pro mě velmi pěkný dárek k vánocům. 

MUDr. Petr Bouzek, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz