Plošné navýšení kapitace nemotivuje
Olomoucký praktický lékař MUDr. Igor Mazoch reaguje na rozhovor Medical Tribune s předsedou Sdružení praktických lékařů MUDr. Václavem Šmatlákem (Praktici žádají vyšší kapitační platby)
Jistě, jen blázen by si nepřál více peněz. Toto volání je však pro mnohé iritující. Příspěvky sester i kolegů z nemocnic dávají tušit. Nedivím se.
Na stranu druhou chápu, že je potřeba udržet stávající praktiky v pracovním procesu i po 65 či 70 letech ještě dalších pět let, kdy se možná objeví noví, nebo se najde jiné řešení, které radši jako pacient nechci předjímat.
Dovolím si teď být tím bláznem. Myslím si, že plošné navýšení není rozumné. Rozhodně nemotivuje praktika k vyšší kvalitě práce. Motivuje ho k tomu, aby v práci zůstal, jistě.
Motivuje k investicím do primární péče, aniž by se kromě mediální kampaně pro registrace hnulo prstem. Je přínosná pro majitele, kteří sami pracovat jako lékaři nechtějí. Rozhodně však nemotivuje k práci a ke kvalitě už vůbec ne.
Z hlediska řešení nedostatku dorostu praktických lékařů není rovněž řešením. Zkuste si promluvit s praktiky ve svém okolí. Většina stejně asistenty zaměstnat nechce, a i kdyby chtěla, mzdové prostředky na konkurenceschopnou výplatu pro další pracovní sílu stejně nevyřeší. Jak může praktik svou praxi rozvíjet, když naprostá většina jeho příjmu je dána kapitací.
K tomu, aby zaplatil dalšího kolegu a přeplatil konkurenci, potřebuje s odvody bratru 60 tisíc, což je v současnosti více než 1000 registrovaných pacientů.
Mladí smlouvu s pojišťovnami nedostanou, a kdyby dostali, než naberou dostatek registrovaných pacientů, někdo je musí živit a to pěkných pár měsíců. Která banka mu půjčí?
Z ekonomického hlediska ordinovat za kapitaci bez pacientů a splácet úvěr s úroky, je nesmysl. Na provoz a rozjezd praxe potřebuje řádově 100 tisíc měsíčně, aniž si něco nechá pro sebe. Investice je do budoucna značně nejistá. Svou roli hrají řetězce, které přijdou na trh s libovolnou částkou, legislativní vakuum a ideální korupční prostředí.
Praktik, který pracuje, by měl být logicky za svou práci zaplacen tak, aby na další pracovní sílu měl.
Mnohé by se vyřešilo tím, kdyby byl placen za odvedenou práci. Pokud se stará o hypertonika, diabetika, astmatika, pokud je schopen sám léčit angíny, bronchitidy, lumbaga apod, a přitom pacienty sám nikam neodešle, měl by být za svou práci zaplacen. Pak by mohlo být lukrativní i působení v horských oblastech, kde praktici chybí nejvíc.
Mladý lékař po atestaci, i ten stávající s asistentem, by si mohli vydělat výkony. Nemuselo by se žádat o dotace. Forma dotací postgraduálního vzdělávání vyhovuje podnikům s již existující administrativou. Jednotlivce ubíjí.
Řešením by byla platba za odvedenou práci, kdy kapitace by tvořila základ, aby praktik mohl vůbec existovat (nájem, sestra, ..), což je ovšem v jinak výkonově nastaveném prostředí pro ambulantní specialisty a nemocnice jistě solí v očích dalších zdravotníků.
Ano. Rád bych více peněz, rád bych měl jistotu příjmu pro případ nemoci a dovolené. A kdo ne? Vidím to ale trochu jinak.
Myslím si, že je nelogické, aby praktik, který má zaregistrováno přes 2,5 tisíce lidí, které rozeslal po poliklinice a sám se orientuje spíše na administrativní servis, měl větší příjem než praktik, který má pacientů sice jen 1300 a udělá pro ně první poslední.
Dosavadní ohodnocení pojišťoven formou bonifikací je nastaveno špatně. Bonifikován není lékař, který indikuje vyšetření, sám léčí, ale přesně naopak.
Dosavadní systém je ideální pro majitele velkých zdravotnických zařízení, kdy se rodné číslo protáčí řadou ambulancí a praktik zajistí jen potřebnou administrativu. Pro praktika i zájemce o obor je demotivující, pro pacienty obtížný a jako celek je drahý. Je nepřehledný a umožňuje finanční zisk i těm, kteří s léčbou nemají nic společného.
MUDr. Igor Mazoch, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz