Politici hřeší na to, že lékaře profese baví

Nevědí, co je v přípravě na atestaci čeká a jak je to s rezidenčními místy. Ministerstvo zdravotnictví nepůsobí dojmem, že má vše promyšlené. Příkladem je vyhláška, z níž se budoucí praktici dozvěděli podmínky žádosti o dotaci až po termínu, do něhož měli žádat. Nadějí je nadšení lékařů pro obor, rizikem úvaha 80 procent mediků odejít do zahraničí. Plán uskuteční 20 procent, počty nerostou. Politici hřeší na to, že lékaři myslí na blaho pacientů víc než na blaho svého konta. A to nejen nastupující generace, ale i lékaři s letitou praxí. Platí to i pro sestry. Otázka fóra zní: Proč jste si vybral/a svůj obor medicíny a jak jste spokojen/a?

• Tomáš Sychra, student čtvrtého ročníku lékařské fakulty
  

Není u mediků zvykem rozhodovat se takto brzy, nicméně já jsem si už vybral, a to chirurgii. Dělal bych chirurgický kmen a pak se dál specializoval. Zajímala by mě dětská kardiochirurgie nebo plastická chirurgie. Váhal jsem původně mezi více obory. Především jsem věděl, že chci být lékařem, myslel jsem, že budu praktik. Nicméně jsem zjistil, že mám šikovné ruce a baví mě jimi pracovat, takže chirurgie se pro mě stala jasnou volbou.

• Dominik Korený, student druhého ročníku lékařské fakulty

Obor, ktorý by som si chcel vybrať, ešte úplne nepoznám, ale inklinujem viac k internej medicíne. Zaujímajú ma hlavne obory, ktoré súvisia s fyziológiou a biochémiou, takže myslím si, že vhodným oborom pre mňa by mohla byť endokrinológia. Vždy ma pôsobenie hormónov na ich receptory zaujímalo, čítam články o liečbe rôznych chorôb, ako diabetes mellitus apod. V prvom ročníku v predmete úvod do klinickej medicíny už máme návštevu kliník, v druhom ročníku sa to prehlbuje. Na našej fakulte je ponúkané, aby sme si už v prvom ročníku urobili sanitársky kurz, čo nám umožňuje pracovať na oddelení a získať vhľad do oboru, ktorému by sme sa chceli potenciálne venovať.

• MUDr. Martin Kočí, předseda Mladých lékařů, z. s., Fakultní nemocnice v Motole
  

Můj obor je radiologie. Co vnímám jako velkou výhodu, že kontakt s pacientem je limitovaný tak, jak si to já sám dokážu do značné míry určit. Když chci být s pacienty, pracuji na ultrazvuku, když s nimi nechci být, věnuji se práci na CT nebo magnetické rezonanci. Myslím si, že i díky tomu je vyhořelých radiologů mnohem méně než vyhořelých lékařů primární péče. Mám rád počítače a zobrazování, vždy jsem uvažoval o oboru, kde budu moci dělat ultrazvuky. To je prostě věc, která mě baví. Pracuji ve Fakultní nemocnici v Motole na dětské radiologii. K dětské medicíně jsem vždy tíhnul, respektive k vývojovým vadám a k zobrazování nádorů, to jsou zajímavá témata.

• MUDr. Roman Sýkora, Ph.D., MHA, Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje

Specializovanou způsobilostí jsem anesteziolog, intenzivista. Původně jsem si vybral intenzivní medicínu a prošel základním tréninkem, dnes se tomu říká anesteziologický kmen. Pak jsem se čím dál víc věnoval intenzivní péči, protože součástí oddělení byla emergency a urgentní medicína. Postupně jsem se přiblížil k urgentní medicíně až tak, že jsem se dostal, tak trochu shodou okolností a trochu náhodou, na záchranku. Zvenčí se zdá práce záchranáře stresová, ale pokud má člověk dostatečný trénink z nemocnice, stačí v terénu na naprostou většinu případů. Většina případů, které dnes máme, jsou zhoršení chronických chorob. Zranění z autonehod i díky prvkům pasivní bezpečnosti jsou méně závažná. Pořád pro nás ale jsou velmi stresující dětští pacienti, tam jsou rizika největší. Jednou z velmi stresujících věcí pak jsou setkání s domácími porody. Co se týká napadení zdravotníků, v krátké době jsme v Karlovarském kraji měli dva závažné a několik méně závažných případů. Dřív to tak časté nebylo. Ve spolupráci s policií chystáme výcvik v sebeobraně a máme už výcvik v krizové komunikaci jako prevenci konfliktu.

• MUDr. Lukáš Velev, MHA, ředitel Nemocnice Jihlava
  

Chirurgie, kterou jsem si vybral, mě i po letech pořád velmi baví a ve své specializaci jsem spokojen. Primárně jsem směřoval do kardiochirurgie a nastoupil do Jihlavy s tím, že se naučím základy všeobecné chirurgie a přejdu pak na kardiochirurgii v Brně, měl jsem tam slíbené místo. Ale během tří let, což byla tehdejší doba do první atestace, jsem se rozhlédl po oboru a přišel na to, že všeobecná chirurgie mi vyhovuje lépe. Abych úplně neutekl z oboru, po specializaci všeobecně chirurgické jsem se následně specializoval na cévní chirurgii. Při profesi ředitele mám dál lékařskou praxi, v plném rozsahu se dělat nedá, ale snažím se dodržet rozsah, který jsem si stanovil. Má to mnoho důvodů, za prvé zůstávám v medicíně, lépe chápu problémy, které kolegové lékaři a zdravotnické provozy mají. Za druhé nebudu ředitelem do smrti a mám se alespoň kam vrátit. A člověk je tím pádem i méně vydíratelný. Baví mě práce lékaře i práce ředitele, je to střídavé. Vždy, když to ve zdravotnictví vypadá jako teď, kdy nás chtějí žalovat za bonusy a já se cítím nevinen, tak bych nejraději utekl k operačnímu stolu. Pak zas když vidím, že se nemocnice rozvíjí a pojišťovny jsou ochotny to zohlednit v úhradách, tak mě zase baví víc ten ředitel.

• MUDr. Pavel Neumann, Krajská zdravotní, a. s., Ústí nad Labem

Zvolil jsem si anesteziologii, resuscitaci, intenzivní medicínu, s tímto cílem jsem šel už na lékařskou fakultu a v oboru jsem spokojen. Splnil naprosto moje očekávání, rozhodně bych neměnil, vybral bych si ho znovu. Měl jsem trochu výhodu při volbě oboru v tom, že jsem absolvoval vyšší zdravotnickou školu, jezdil na záchrance a setkával se v rámci své předchozí praxe s různými pracovišti. V oboru mě tedy nepřekvapilo nic, na co bych nebyl připravený.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka České asociace sester, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM

Proč jsem si vybrala svůj obor? Protože mi práce ve zdravotnictví připadá smysluplná a naplňující a práce sestry velmi krásná. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala a jsem ráda, že jsem se takto rozhodla. V České asociaci sester se snažíme o to, abychom profesi sestry zviditelnili a zvýšili jí prestiž. Aby sestry byly vnímány jako rovnocenný partner lékařů a bylo vidět, že tato profese je velmi důležitá, že má obrovský smysl. Doufám, že se nám to daří. Rozhodně bychom chtěli vstoupit do jednání s novým vedením ministerstva o zákonu o vzdělávání sester. S novelou vzdělávacího zákona, která je platná od září, jsme nesouhlasili a doufám, že se nám podaří otevřít jednání o novém zákonu.

• MUDr. Dominik Habeš, Oblastní nemocnice Náchod, a. s., Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje a. s.

Věnuji se gynekologii a porodnictví. Výběr oboru byl poměrně náhodný. Věděl jsem, že chci dělat operační obor. Žena je pediatr, hledali jsme místo, kde by nás vzali oba. Náchod byl jeden z prvních, odkud se nám ozvali. Dostali jsme dobrou nabídku a kývli na ni. Mně nabídli místo na gynekologii. Už předtím jsem se rozhodoval, jestli gynekologii, nebo chirurgii, tak jsem šel na gynekologii. Nakonec toto rozhodnutí, jako další náhody v životě, se ukázalo jako nesmírně šťastné. Na gynekologii jsem moc spokojený, neměnil bych. Když už člověk má nějaké zkušenosti, je výběr gynekologie jednoznačný. Gynekologie je odlišná porodnictvím. Všude v medicíně máte nemocné lidi, děti, dospělé. My se polovinu práce, a mladší lékaři občas i víc než polovinu, věnujeme zdravým ženám v produktivním věku a pomáháme na svět dětem. To je něco, s čím se mnohem snáz překonává většina křivd, včetně přesčasů. Je to odměňující práce. Nedovedu si představit, že bych pracoval v rozsahu, v jakém pracujeme, a chodil domů s úsměvem na rtech. Porodnictví mě nabíjí, moje práce je mým koníčkem. Odcházím po náročné službě a jsem plný energie i přesto, že jsem v noci nespal a celou noc jsme řádili na porodním sále.

• Ondřej Vošta, student pátého ročníku lékařské fakulty

Chtěl bych se věnovat gynekologii a porodnictví. Už od prvního ročníku mě zaujala v preklinických teoretických oborech embryologie, oblast související s porodnictvím. Věnoval jsem se jí i ve studentské vědecké aktivitě a teď chodím fiškusovat do Podolí. Prostě se mi to líbí, přijde mi to jako akční obor, zajímavý je kontakt s pacientkami. Je to obor široký, eticky zajímavý, například co se týče metod asistované reprodukce

• MUDr. Milena Troupová, Nemocnice České Budějovice

Můj obor je radiologie. Při volbě oboru jsem hledala takový, kde budu moci trochu i rukama ovlivnit výsledek své práce, kde bude technika. Nakonec jsem se rozhodla pro radiologii a nikdy jsem toho nelitovala. Čím víc se obor rozvíjí, v posledních letech jsou ohromné možnosti diagnostické, tím jsem spokojenější, že u toho mohu být. V naší nemocnici máme špičkové vybavení, od základních metod skiaskopických, skiagrafických po možnosti práce intervenčních radiologů. Máme špičkové CT přístroje, ultrazvuk, mamografický přístroj, dvě magnetické rezonance. Spektrum je velmi široké, každý se tam může najít. Já kombinuji ultrazvuk, což je moje priorita, s CT, to je nezbytnost, a s magnetickou rezonancí.

• MUDr. Denisa Erhartová, v atestační přípravě, Institut klinické a experimentální medicíny

Vybrala jsem si gastroenterologii a hepatologii a jsem moc spokojená. Pracuji čtvrtý měsíc v IKEM na oddělení a moc se mi tam líbí, chystám se na atestaci v kmeni. Na oboru se mi líbily endoskopie, je to kombinace interního oboru a zároveň se dělá rukama, není to jen práce u počítače, je to velmi pestré. Navíc si myslím, že endoskopické metody se budou velmi rozvíjet, rozšiřují se jejich terapeutické možnosti, je to obor s velkým potenciálem. IKEM jsem si vybrala, protože je to nejšpičkovější pracoviště v ČR a také proto, že se vedle klinické medicíny chci věnovat vědě a výzkumu. Na to je IKEM ideální. Už jsem s IKEM spolupracovala během studií, prostředí jsem tedy znala a líbilo se mi. Tak to byla jasná volba.

• MUDr. Petra Vodičková, v atestační přípravě, Nemocnice Pardubického kraje, a. s.

Vybrala jsem si ortopedii. Líbí se mi, že je to práce hlavně manuální. Pracuji v Litomyšli na ortopedickém oddělení a jsem velmi spokojená. Jsem tři měsíce po škole, na oddělení jsou samí muži a jedna žena. Všichni jsou na mě hodní, nechávají mě operovat. Nečekala jsem to, jsem moc spokojená a chci tam i po získání atestace zůstat.

• MUDr. Eva Nováková, v atestační přípravě, Nemocnice Pardubického kraje, a. s.

Vybrala jsem si hematologii a transfuzní lékařství, dělala jsem na to už na fakultě studentskou vědeckou aktivitu. Po škole jsem pracovala rok a čtvrt na interně v rámci interního kmene, teď jsem přešla na hematologii a transfuzní lékařství. Na interně jsem byla také moc spokojená, práce je tam hezká. Pracuji ve Svitavách, je tam super kolektiv. Dál tam sloužím na interně a hematologii a transfuzní stanici. Sice nemáme lůžkové, transfuzní oddělení je fajn, je to úplně něco jiného než interna. Nemáme potřebnou akreditaci, tak budu muset na vyšší pracoviště, Praha, Brno, ale ráda bych pak zůstala ve Svitavách.

• Klára Pytelová, studentka šestého ročníku lékařské fakulty

Co se týče oboru, nejsem ještě stoprocentně rozhodnutá, ale výhledově by se mi líbilo stát se praktickou lékařkou. Rozmýšlím teď cestu k tomu, jestli využít rezidenční místo, nebo nejprve strávit pár let na interně. Praktické lékařství mi přijde jako dobrá kombinace možnosti pracovat v soukromé ambulanci a zároveň se širokým záběrem pacientů. Není to obor jen úzce zaměřený, jako je gynekologie na ženy nebo diabetologie na určitý typ pacientů, a to se mi líbí.

• MUDr. Peter Ivák, Ph.D., v atestační přípravě, Institut klinické a experimentální medicíny

Vybral jsem si kardiochirurgii. Do IKEM jsem nastoupil hned po ukončení studia na 3. lékařské fakultě UK. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a k mému potěšení jsem byl v roce 2011 přijat. IKEM poskytuje, co se týče kardiochirurgie, prakticky nejširší spektrum výkonů v ČR a v něčem patří i mezi evropskou a světovou špičku. Měl jsem možnost od začátku svého působení se účastnit jednotlivých výkonů a postupně se i podílet nejenom na chirurgické stránce, ale i vědecké stránce všeho, co se tam odehrává. Moje spokojenost určitě je veliká, jsem přesvědčen o tom, že to byla správná volba. Obor je dostatečně náročný na manuální zručnost, která přichází časem. IKEM provádí ročně až 50 transplantací srdce, k nim se jako člen týmu dostávám. Provádíme také implantace mechanických srdečních podpor, což je specifický program, ve kterém jsme určitě evropská špička, i k tomu se dá v týmu dostat. Tým spolupracuje na vysoké úrovni. Plánuju, že i po atestaci v IKEM zůstanu. Mám opakovanou zahraniční zkušenost z dob studia na vysoké škole a byl bych otevřený ještě další zahraniční zkušenosti, teď ale je mým cílem specializace.

• MUDr. Jakub Polách v atestační přípravě, Kreiskrankenhaus Freiberg, Německo

Momentálně jsem v Německu ve vzdělávacím programu anesteziologie. Přes prvotní směřování k radiologii na začátku studia a následnou změnu tendencí ke kardiologii jsem se rozhodl pro tento obor. Bylo to hodně ovlivněno klinickou zkušeností, během studia jsem pracoval jako nelékařský zdravotnický personál a jeden z prvních kontaktů na klinice byl s resuscitací. To změnilo můj náhled i na mě samotného, proto jsem opustil, ač maturant z matematiky a fyziky, původní myšlenku na dráhu radiologa a začal se zajímat o akutní kardiologii. Po dalších praxích na záchrance a ve fakultní nemocnici a po první obtížné intubaci, kterou jsem viděl na záchrance, jsem se definitivně rozhodl pro obor anesteziologie a intenzivní medicína. Tomu jsem se snažil věnovat už od třetího ročníku, můj výhled a přehled o tom, jak bude vypadat mé vzdělávání, byl celkem jasný. Věděl jsem, že mohu zůstat v ČR, nebo jít do Německa. Nakonec jsem se i vlivem přátel dostal do vzdělávacího systém v Německu, a to i přesto, že anesteziologie v ČR má jako obor jeden z nejlepších profilů specializační přípravy a mohl jsem zde mít podle mého názoru i nejlepšího možného šéfa. V Německu jsou jak struktura vzdělávání, tak i podmínky ve zdravotnictví jasně nastaveny, žádné novely ani reformy se nedělají na koleně, a společně s dodržováním zákoníku práce a personální situací tvoří filtr, kterým se zmírňuje dopad onoho pověstného exkrementu na nejníže postavené lékaře, což považuji za nejpodstatnější základ toho, že se mohu v klidu věnovat přípravě ve svém oboru. Na klinice mám vždy někoho, kdo mi přijde v nouzi do pěti minut osobně pomoci. Dokud člověk zkušenosti sám nemá, tak vždy potřebuje někoho zkušenějšího, o to víc se to projevuje v oboru, kde se řeší situace i v rámci vteřin. Z tohoto hlediska, co se týká volby oboru a vzdělávání v Německu, věděl jsem, co se bude dít, čemu se budu věnovat, na druhou stranu kdy budu moci pracovat jen pod dohledem někoho zkušenějšího, a mé předpoklady ohledně podmínek se naplnily.

• MUDr. Štěpán Malý, v atestační přípravě, Institut klinické a experimentální medicíny

Vybral jsem si cévní chirurgii, k tomu jsem se zařadil také do všeobecné chirurgie, ale ta cévní má u mě prim. V IKEM jsem velice spokojen. Co se cévní chirurgie týče, je tam příprava na atestaci v podstatě kompletní. Kromě některých všeobecných stáží, které mohu absolvovat kdekoli, se dá specializační stáž z cévní chirurgie plně absolvovat na našich klinikách, domluva je bez problémů. A co se přístupu k operativě týče, to také u nás není žádný problém. V tuto chvíli máme mezi cévními chirurgy mírný podstav, tak je velká příležitost se k výkonům dostat a splnit si povinné úkoly. Mám od začátku svého školitele, který se mi podle potřeby věnuje, nenarazil jsem na žádné problémy.

Zdroj: MT