Politici i prokurátoři
Morální rozhodování, tisíciletý koníček filosofů, teologů, právníků a později psychologů, začíná být koníčkem neurovědy, dostává experimentální podobu. Tím pádem se poznávání, které se dosud rozvíjelo v pojmových hrách, filosofických abstrakcích a psychologických úvahách, stává vědou. Domněnky je možné ověřovat experimentem, nikoli dalšími úvahami.
Teorie říká, že řada jevů morální psychologie prozrazuje lidi jako intuitivní politiky, jindy jako intuitivní prokurátory. Pojem intuitivní znamená v této souvislosti automatický, nevědomý, z valné části vrozený, evolučně, a tedy geneticky kódovaný. Intuitivní politici se snaží o uchování pozitivní identity, jinak řečeno snaží se dobře vypadat před velmi různými lidskými skupinami. Intuitivní prokurátoři se alespoň v úvahách a řečech snaží polapit podvodníky, podrazáky i parazity. Ze všeho nejméně se lidé v morální oblasti podobají intuitivním vědcům, lidem hledajícím pravdu, nebo aspoň to, co pravda není.
Intuitivní politici mají sklon "vyladit" svoje postoje s postoji lidí, s nimiž jsou v interakci, nebo nějakou interakci očekávají. Proces ladění je natolik všudypřítomný a automatický, že ústí do mimikry. V přítomnosti jiných lidí se intuitivní politici chovají prosociálněji, než jsou-li sami. Například darují na humanitární účely vyšší částku, jestliže darování probíhá veřejně. Stačí přítomnost bezpečnostních kamer. V průběhu počítačové hry stačí obrázek očí na pozadí monitoru a lidé jsou hned velkorysejší. Americký satirik minulého století H. L. Mencken věděl, proč poznamenal: "Svědomí je vnitřní hlas, jenž nás varuje, že by se někdo mohl dívat."
V průběhu morálních konfabulací si lidé vymýšlejí, proč se nějakým způsobem chovali. V experimentu měli pozorovatelé rozhodnout, která ze dvou ženských tváří je přitažlivější. Účastníci se rozhodli. Jenže experimentátoři tajně tváře zaměnili, což 74 % účastníků nepostřehlo.
Pak se experimentátoři účastníků zeptali, proč volili právě tuto tvář. Účastníci, kteří záměnu nepostřehli, své rozhodnutí zdůvodnili bez mrknutí. Například sdělili, že důvodem pro jejich pocit přitažlivosti byly ženiny náušnice, ačkoli tvář, již volili, náušnice neměla. rozšířené je morální pokrytectví. Jestliže se lidé chovají sobecky, považují své chování za etičtější, než je stejné chování jejich bližních. Jestliže se dá získat morálně přijatelné alibi, chovají se lidé neeticky s vyšší pravděpodobností. Lidi v tomto chování často podporují instituce a organizace, které řídí jejich chování, například politické strany.
Zkušenost i experimenty říkají, že lidi negativní události a prožitky ovlivňují víc než ty pozitivní. Pravděpodobně proto, že je důležitější vědět spíš o špatných vlastnostech svých bližních než o dobrých, protože ty špatné nás ohrožují. Jediná negativní událost dokáže zničit celoživotní dobrou pověst.
Takzvaný Knobeho efekt ukazuje, že lidé spíše přičtou pachateli ke zlému, jestliže byl důsledek nějaké akce nezamýšlený, předvídatelný a negativní, než by přičetli k dobrému v případě nezamýšleného, předvídatelného a pozitivního důsledku. Dejme tomu, že mladý člověk způsobí dopravní nehodu při rychlé jízdě domů. Bez ohledu na to, že je výsledek stejný, ho budou lidé soudit přísněji, jestliže byla příčinou rychlé jízdy potřeba uschovat drogu, než by ho soudili v případě spěchu na maminčiny narozeniny.
Podobně jako existují morální konfabulace, existují i konfabulace prokurátorské. Účastníci experimentu zkoumajícího tuto problematiku četli příběh o muži, jenž utekl z restaurace bez placení. Jedna třetina účastníků vyslechla doplňující informaci, která sdělila, že muž je nečestný. Další třetina slyšela opak: muž je čestný a jeho čin nebyl záměrný. Poslední třetina žádnou doplňující informaci nevyslechla. O týden později si účastníci příběh měli vybavit. Lidé, kteří vyslechli doplňující informaci tvrdící, že je muž nečestný, byli přesvědčeni, že účet byl vyšší, než byl ve skutečnosti, a to tím vyšší, čím přísněji muže posuzovali při prvním poslechu příběhu.
Zdroj: Medical Tribune