Poučení z pandemie COVID‑19

Vyšší lůžkové kapacity, které někteří reformátoři chtěli omezit, se ukázaly být výhodou. Problém byl s vybavením ochrannými prostředky, v běhu se tvořily epidemiologické modely a strategie testování. Zatím jsme ve fázi ostrého boje, který potrvá zřejmě ještě mnoho měsíců, ale zkušeností už je snad tolik, že se z nich lze do budoucna poučit. Zeptali jsme se lékařů, sester, politiků i manažerů: Pandemie COVID‑19 je velkou zkouškou pro zdravotníky i systém poskytování péče. Až se ji podaří zvládnout, jaké ponaučení by si zdravotnictví z této zkušenosti mělo vzít? Co dávají tyto napjaté dny vám osobně?

• Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,

přednosta Pracoviště preventivní kardiologie IKEM, předsedkyně Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Pandemie je zkouškou pro všechny, zdravotníky, lépe pro všechny zaměstnance ve zdravotnictví, ale také ostatní, fungují služby (odvoz popelnic třeba), nakupujeme, takže základní potřeby jsou zabezpečeny. České zdravotnictví se snaží dodržováním preventivních opatření vyhlášených vládou plnit svou úlohu poskytování zdravotní služby. Disciplinovaně, odborně, s co nejmenším dopadem na pacienty. Některé neakutní výkony je třeba odložit a už nyní se připravovat na dobu za několik týdnů, kdy bude třeba zvládnout provedení těchto indikovaných nutných (ale nikoli akutních) výkonů. Pro poučení je třeba si uvědomit, že podobné situace přijít mohou, nákaza je kvůli logistice velmi rychle přenosná a musíme mít rezervu, jak se s ní vypořádat tak, abychom mohli poskytnout péči všem potřebným. Pro mne osobně je důležité zjištění, že zdravotníci jsou skutečně profesionálové, dokáží pracovat v neobvyklých podmínkách a jde jim hlavně o řádnou péči o pacienty (alespoň v mém okolí a u mých kolegů, se kterými jsme v kontaktu nejenom ve velkých nemocnicích, ale i v nemocnicích a ambulancích v menších městech).

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP, vedoucí Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN

Nacházíme se v období pandemie, v období restrikcí a nejrůznějších epidemiologických opatření. Není pochyb, že se tato situace týká maximální měrou našeho zdravotnictví. Nás všech. Nechci vůbec vystupovat jako lékař s mesiášským komplexem, nicméně se nemohu nezmínit o tom, že význam zdravotnictví (a už jen pár dalších skupin společnosti) tak dramaticky vystupuje právě v období těžkých, a někdy až fatálních zkoušek pro zemi, kontinent či celý svět.

I když v dnešní mediální době se zdá, že my všichni teď omezujeme svou činnost jen na léčbu virové pandemie, není to pravda. Lidé stůňou stále stejně. Mají infarkty, srdeční selhání, biliární koliky, krvácejí ze žaludečních vředů, mají anémii a samozřejmě i problémy duše. A nikdo nesmí zapomínat na tyto pacienty. A ani na lékaře, kteří se o tuto převážnou většinu nemocných starají. A někdy je to těžké, jen „psát SMS recepty“ bez klinické kontroly, bez výsledků laboratoře. Týmy jsou oslabené. Někteří jsou nemocní (a správně jsou doma), jiní v karanténě, některé kolegyně pečují doma o děti. Mnozí kolegové v ambulancích nemohou ordinovat vůbec, jiní velmi omezeně. Docela nápor na zbytek těch, kteří zůstali.

Snad si po celé té situaci někdo uvědomí, že efektivitu ve zdravotnictví nelze hodnotit jen ekonomicky a že snad ostatní odvětví (jako populista bych měl říci třeba banky, výrobci aut či ziskové sportovní megakluby) by mohla část svého profitu věnovat na rozkvět zdravotního systému. Personální i hmotný. Zdravotnictví totiž potřebuje mít trvale rezervy. Využívání kapacit na 97–103 procent, které by rádi viděli někteří, nese obrovská rizika. Právě v krizových situacích!

Malé osobní zamyšlení: 11. září 2001 jsem trávil na Manhattanu. A poloprázdné ulice i zvláštní atmosféra Prahy dnešních dnů mi hodně připomíná tehdejší New York. Ale i na téměř apokalyptickém (s velkou mediální nadsázkou) pozadí byla a je ta situace v něčem pozitivní. Typická atmosféra měst, s životem pulsujícím často až do rána, se náhle mění v komorní, někdy až smutně romantickou. Lidí je málo, většinou jsou ale maximálně ohleduplní, vstřícní, chápající. Ani řidiči (provoz je malý) nejsou zdaleka tak agresivní a nervózní jako obvykle. Ano. Situace je extrémní. Na druhé straně se možná máme ptát, zda je správný neustálý tlak na zvyšování výkonu, efektivity. Neprospělo by celé společnosti trochu více klidu? Jen by nás k takovému zamyšlení nemusela vést až celosvětová pandemie.

Píšeme své příspěvky v době významně před vrcholem epidemie v ČR a samozřejmě za situace měnící se několikrát i během dne může něco působit neadekvátně.

• MUDr. Milan Kubek,

prezident ČLK

Chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví čeká těžká zkouška. Je třeba si uvědomit, že i v normálních časech jsme dokázali zajišťovat nepřetržitou dostupnost lékařské péče pouze za cenu nadměrného množství přesčasů, a tedy porušování zákoníku práce a nedodržování vyhlášky o minimálním personální vybavení poskytovatelů zdravotních služeb. Lékaři, kterých je nedostatek, a značná část z nich je sama v rizikovém seniorním věku, dělají, co mohou, ale zázraky nedokážeme. Díky rychle zavedeným opatřením omezujícím mezilidský kontakt, která Česká lékařská komora podporovala a podporuje, se nám s notnou dávkou štěstí zatím daří rychlost šíření epidemie, a tím i nárůst těžce nemocných pacientů jakž takž regulovat.

Epidemie COVID‑19 názorně ukázala rozdíl mezi bohatým, přístroji i personálem dobře vybaveným německým zdravotnictvím, které má dostatek nemocnic i lůžek, a například Itálií, která má nemocničních lůžek mnohem méně. Rozdíl se počítá v tisícovkách mrtvých. Experti, kteří kritizovali, že u nás máme údajně příliš mnoho nemocničních lůžek a že Češi příliš často chodí k lékaři, jsou dnes zalezlí a já doufám, že zalezlí zůstanou i poté, co krize pomine a lidem otrne.

Věřím, že pokud budeme disciplinovaní a navzájem k sobě ohleduplní, pak to zvládneme!

Je jasné, že svět po této pandemii již nikdy nebude takový, jakým byl před ní. A jaké bychom si měli vzít ponaučení?

Začnu s dovolením tím nejjednodušším. Věřím, že všichni začneme mnohem více dbát na hygienu. Tedy, že lidé budou i nadále smrkat do kapesníků a zakrývat si ústa při kašli a kýchání. Že budou čisté veřejné toalety, že budou jezdit čistší vlaky, autobusy i metro. Že u vstupu do veřejných budov a obchodů bude dezinfekce. Že se lidé přestanou holýma rukama přehrabovat v pečivu nebo jíst špinavýma rukama na ulici…

Také by mohly ustat diskuse na téma, zda nemocný člověk patří do postele, či zda je lepší, aby z finančních důvodů chodil do zaměstnání, a nakazil tak co nejvíce osob ve svém okolí. Narážím na ty první tři dny, které zaměstnanci stonali bez finanční podpory. Na druhou stranu nechápu, proč má čtrnáct dní nemocenské platit zaměstnavatel, když spolu se svými zaměstnanci platí pojištění.

Celý svět se dnes modlí za to, aby vědci rychle objevili lék na COVID‑19 a vyvinuli vakcínu proti tomuto viru. Doufám, že po této bolestné zkušenosti tedy alespoň ubude těch fanatických odpíračů očkování.

Politici pravděpodobně budou více dbát na to, aby stát skutečně měl nějaké strategické rezervy. Již nikdy se nesmí opakovat situace, kdy navzdory ujišťování ministra zdravotnictví i předsedy vlády zůstanou zdravotníci bez ochranných prostředků. Vůbec bychom se měli více zabývat problémem soběstačnosti. Kvůli maximálním ziskům přesunuli majitelé řady továren výrobu bůh ví kam, a najednou nám nezbývá než draze nakupovat v Číně.

Pokud „experti“ zůstanou zalezlí, pak věřím, že porostou výdaje na zdravotnictví a sociální služby, abychom byli lépe připraveni na den, kdy přijde nějaká příští pandemie. Přál bych si, aby lidé, kteří dnes tleskají zdravotníkům, šijí pro ně roušky a vozí jim svačiny, si vážili naší práce i v budoucnu, kdy přijde čas ocenit zdravotníky nejenom potleskem, ale i finančně.

A co mně osobně současná krize zatím přinesla? Tak v první řadě samozřejmě spoustu stresu a strachu o lidi, které mám moc rád, na straně jedné a na straně druhé pak ujištění v tom, že hodnoty, kterých si cením, jsou opravdu tím v životě nejdůležitějším.

• MUDr. Pavel Vepřek,

člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje, a. s.

Každá vypjatá doba odhaluje charaktery a schopnosti jednotlivých aktérů, stejně jako slabiny a silné stránky celého zdravotního systému. Ve chvíli, kdy je potřeba se rychle rozhodovat a za svá rozhodnutí nést odpovědnost, selhávají ti, kteří za svá místa vděčí ochotě zdravit u vrbiček, vstřícnosti v odevzdávání desátků a papouškování instrukcí píáristů. V celé nahotě se ukazuje problematičnost nedokončené transformace zdravotnictví a z toho plynoucí zmatení rolí. Dobře to ilustruje zmatek v zásobování ochrannými prostředky, testy a dezinfekcí. Místo využití a podpory stávajících logistických systémů se vytváří paralelní systém, který s velkým nasazením lidí a materiálu zavádí přídělové hospodaření se všemi jeho neduhy. Ukazuje se naléhavá potřeba pohnout s elektronizací zdravotnictví. Bez její první vlaštovky, eReceptů, by se nám epidemie fakt hůře zvládala. Pandemie připraví poskytovatele péče o peníze a zatne sekeru do kas pojišťoven. Současně pandemie oddělí péči nezbytnou od té zbytné a vygeneruje změny v algoritmech jejího poskytování. Dá se očekávat, že tlak ekonomiky si v nadcházejících letech vynutí změny v organizaci a struktuře poskytované péče. Jen se obávám, že se nevydáme pracnější cestou samosprávného pluralitního zdravotního systému, ale že se zdravotnictví ještě více přimkne ke státu, se všemi souvisejícími dopady. Mně osobně tyto dny přinášejí více starostí o mé blízké spojených s radostí z jejich přítomnosti. Pracovně spokojenost z dobrých kolegů a mírnou naději, že potřebné systémové změny se ve zdravotnictví opravdu uskuteční. I když to pravděpodobně dopadne jako vždycky.

• Mgr. Soňa Marková,

stínová ministryně zdravotnictví za KSČM

Pandemie COVID‑19 je velkou zkouškou nejen pro zdravotníky, ale i pro ostatní profese, politiky, fungování státu jako instituce a samozřejmě pro všechny občany. Zdravotničtí pracovníci stojící v první linii jsou nejvíce ohroženi. Zvlášť pokud chybějí účinné ochranné prostředky. V důsledku povinných karantén nebo potřeby být s dětmi doma se mnohem více prohlubuje i problém nedostatku lékařů a hlavně sester. Bohužel se ukázalo, že předzásobení nezbytnými zdravotnickými prostředky ve zdravotnických zařízeních nebylo dostatečné a stát následně selhal i v jejich nákupu a distribuci. Jsem přesvědčena, že se nám podaří vše zvládnout díky obrovskému nasazení zdravotníků a ukázněnosti obyvatel. Poučení jsou jasná. Přehodnotit plány krizového řízení, včetně dostatečného předzásobení zdravotnickými prostředky. Ukázalo se také, jak krátkozraké bylo dlouhodobé podfinancování zdravotnictví a nerespektování hrozby katastrofálního nedostatku lékařů a sester v akutní lůžkové péči. Nyní je třeba rychle sanovat celý systém skokovým navýšením plateb za státní pojištěnce pro rok 2021 aspoň o 500 Kč. Vláda tak musí učinit svým nařízením do června tohoto roku. Následně je nutné konečně přijmout zákon o pravidelné a automatické valorizaci těchto plateb, jak to od roku 2016 navrhuje KSČM. Stabilita a předvídatelnost příjmů je pro fungování zdravotnictví klíčová. V tyto dny se raduji z vlny solidarity a smyslu pro humor našich lidí. Zároveň mě děsí snaha některých politiků zviditelnit se za každou cenu.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

prezidentka České asociace sester, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM

Předpokládám, že se všichni naučíme být k sobě vzájemně ohleduplnější. Věřím, že hygiena a dezinfekce rukou se stanou naprostou rutinou i pro ty, kteří to dosud takto nevnímali. Naučíme se všichni chránit sebe, naučíme se jistě lépe zacházet s osobními ochrannými pomůckami. Pro naše pacienty by mělo zůstat v povědomí, že ne vždy je nutné kontaktovat lékaře a navštívit zdravotnické zařízení, mnohdy stačí telefonická konzultace.

Pochopitelně je tato situace velmi náročná, každý den máme nové informace a pracujeme s nimi. Pro mne je však v tuto chvíli zásadní to, že vnímám obrovskou kolegialitu, všichni zaměstnanci k věci přistupují s velkou odpovědností a vzájemně se podporují. Další velmi důležitou podporou je zájem externích subjektů, například pojišťovna Generali založila web „pomahamesestrickam“, úzce spolupracuje s Českou asociaci sester a rozváží po nemocnicích „svačinky“. Ondřej Brzobohatý natočil písničku, kterou věnoval sestrám, společně s ČAS jsme založili transparentní účet, na který mohou všichni zaslat finanční podporu. Hlásí se nám spousta dobrovolníků, ať už se jedná o pomoc studentů, nebo kohokoli, kdo přiváží do ZZ roušky, je to vždy vnímáno tak, že zdravotníci vědí, že „v tom nejsou sami“, a to je teď obrovsky důležité.

• JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA,

ředitel FN v Motole, výkonný předseda Asociace nemocnic ČR

Zdravotnictví je jedno ze strategických odvětví, kde je nutná vysoká míra soběstačnosti v dodávkách. Po dvaceti letech ve funkci ředitele nemocnice mě někteří lidé dokáží překvapit a není to vždy v dobrém.

• MUDr. Jiří Běhounek,

hejtman Kraje Vysočina, pověřený vedením Rady Asociace krajů

Jako lékař vím, co znamená bojovat o něčí život. V krajských nemocnicích i v terénu se snaží s obrovským nasazením poskytovat zdravotní péči veřejnosti stovky mých kolegů a tisíce dalších zdravotnických pracovníků. Osobně jsem se mohl přesvědčit o tom, že když je zle, dokážeme se domluvit a táhnout za jeden provaz. Téměř neřešitelné potíže a složité situace se daří řešit ku prospěchu všech obyvatel ČR. Moc bych si přál, abychom mohli takto fungovat i v dobách, kdy není zle a nejsme vystavováni takovému tlaku jako nyní. V současné napjaté situaci už jsem mnohokrát propadl pocitu zmaru z řešení některých věcí. A nebudu zastírat, že s nasazením přichází i únava.

Dodržujte prosím s porozuměním všechna nařízení včetně důsledného nošení roušek. Jen pokud budeme k mimořádným opatřením přistupovat důsledně, můžeme společně situaci zvládnout. Děkuji všem, kteří v první linii pomáhají ostatním vypořádat se s důsledky současné situace. Vážím si práce, kterou pro společnost odvádíte. Buďme i v následujících dnech a týdnech k sobě ohleduplní a slušní, opatrní a neriskujme kvůli maličkostem, které za to nestojí!

• MUDr. Pavel Hroboň, M.S.,

Advance Healthcare Management Institute, řídící partner a interní lektor

Tato pandemie nemusí být poslední. Pokud si vezmeme ponaučení, budeme příště mnohem lépe připraveni. To se týká především ochrany veřejného zdraví – modely šíření epidemie, schopnosti hygienické služby, zásoby ochranných pomůcek, schopnost krizového řízení na úrovni MZ i celého státu a další.

Jsou tu ale samozřejmě i lekce pro samotné poskytovatele zdravotních služeb – schopnost rychlého zajištění provozů pro vysoce infekční pacienty (i mimo infekční oddělení) s cílem ochrany personálu. Dále definice a připravenost vhodného množství rezervní kapacity běžných a zejména intenzivních lůžek. A řada dalších, včetně výuky na lékařských fakultách a jiných školách pro zdravotníky.

Osobně – stejně jako řada dalších lidí zapojených do boje proti epidemii prožívám jedny z pracovně nejintenzivnějších dní celého života. A stále více si uvědomuji obrovský význam racionálního uvažování založeného na dostupných faktech. Emoce jsou nám vlastní, ale v krizových situacích obvykle nejsou dobrým rádcem.

• MUDr. David Marx, Ph.D.,

proděkan pro studium a výuku 3. LF UK

Neslyšíte jistě poprvé, že pro nás všechny je toto zcela nová situace – o pandemiích jsme byli zvyklí číst v historických románech, o epidemiích – např. SARS, MERS a asi tak do konce února i COVID‑19 – uvažovat jako o něčem, co se týká vzdálených regionů, a rouškám nošeným i v době „předkovidové“ celkem frekventně v Japonsku či Číně se přezíravě smát. Najednou je všechno jinak, učíme se rychle oblékat ochranné pomůcky a opatrně je svlékat, úzkostlivě dodržovat protiepidemická opatření a organizovat v nemocnicích vstupní triáž.

Stávající situace bude jistě velkým poučením nejen pro české zdravotnictví. Ptáte se však na ně – tedy určitě se ukázalo, jak důležité je mít promyšlen a ideálně ozkoušen (a opakovaně trénován) v praxi postup při změně struktury zdravotnických zařízení (zejména nemocnic) v situaci, kdy je potřeba izolovat větší počty infekčních či potenciálně infekčních pacientů. Ukázalo se, jak důležité je nejen udržovat přiměřené železné zásoby ochranných pomůcek na úrovni státu, ale také být schopen rychle (a bez zbytečné zátěže výběrových řízení) zajistit jejich ad hoc dodávky. Ukázalo se, jak důležitá je v této době role lékařů primární péče – včetně jejich vybavení a proškolení pro rychlou reakci na pandemii. Ukázalo se, že ačkoli všichni víme, jak naše populace stárne a že senioři jsou (kvůli časté polymorbiditě) infekčními chorobami ohroženější, nejsme vždy plně připraveni na změnu epidemiologické situace rychle reagovat v jejich pobytových zařízeních. Ukazuje se také, jak důležité je jasně stanovit a v praxi ověřovat odborné kompetence studentkám a studentům lékařských fakult a zdravotnických škol – tak, aby bylo možné je rychle a bez dalšího nasadit tam, kde bude jejich znalostí a dovedností možno efektivně využít.

Pro mne osobně je velkým zážitkem velká míra občanské solidarity na všech úrovních – od sousedské výpomoci při nakupování či šití roušek až po výrobu pomůcek pro zdravotníky na 3D tiskárnách, překvapila mne také zodpovědnost a disciplína obvykle spíše „remcající“ populace při respektování vyhlášených omezení. Velký obdiv a úctu mám k tomu, jak se naši studenti společně se studenty dalších lékařských fakult od samého počátku stávající situace chopili mobilizace dobrovolníků ze svých řad, zajištění jejich nabídky zdravotnickým zařízením a dalším organizacím (například hygienickým stanicím a zdravotnické záchranné službě) i jejich kontinuálnímu umísťování na základě toho, jak se situace regionálně mění. Studenti kromě práce v nemocnicích a zdravotnickém terénu zajišťují např. hlídání dětí zdravotníků, řada jich trvale sleduje publikované vědecké i organizační novinky týkající se boje s pandemií a zpřístupňuje je kolegům i dalším zájemcům, někteří šijí roušky, jiní distribuují dezinfekční prostředky připravené kolegy z laboratoří. Pro mě jsou toto všechno důkazy o funkčnosti a nezastupitelné roli občanské společnosti u nás, a především je to – a věřím, že nejen pro mne – zdrojem optimismu a naděje do dalších dnů.

Zdroj: MT