Praktická poznámka k očkování u praktických lékařů
S velkou nadějí jsem spolu s ostatními vyhlížel, až budou dostupné vakcíny a budeme moci dělat něco jiného než čekat, až epidemie sama opadne, a trpět v lockdownu. Každý praktický lékař běžně očkuje pacienty proti tetanu, proti černému kašli, proti chřipce, žloutence, klíšťové encefalitidě anebo meningitidě. Vakcinace je naší běžnou praxí a součástí naší péče o u nás registrované pacienty.
Onemocnění COVID‑19 je, bohužel, věcí politickou, a tak, pokud jsme čekali, že budeme moci očkovat svoje pacienty i proti této chorobě, čekali jsme marně. Místo toho se rozjela show s očkováním ve fakultních nemocnicích, na úřadech v Praze a postupným zapojováním očkovacích center, zřizovaných politiky více či méně lokálními. Vše řídil ten nejvyšší z nich. Naši pacienti očekávali totéž co my, praktici. Čekali, že se budou moci dát očkovat u nás. Dočkalo se jich velmi málo, v mojí ambulanci jsme naočkovali asi 80 pacientů, všechny látkou AstraZeneca. S ohledem na to, jak byla tato očkovací látka propírána tiskem, musím vyjádřit obdiv k našim pacientům, dali na nás a naši radu, a ne na obavy šířené společností. Po pěti měsících slibů, výmluv a nesmyslných předpisů se zdá, že ministerstvo zdravotnictví pochopilo, že bez praktických lékařů to nepůjde tak snadno. Je totiž stále (a nemohu než to obdivovat a podporovat) mnoho pacientů, kteří věří svému lékaři a nechtějí do anonymního centra. Z očkovacích látek, které byly dlouhé měsíce „nedostatkovým“ zbožím, se stává pomalu, ale jistě zboží, které není komu udat.
Ministerstvo sází na přesvědčovací kampaně, lidé ale politikům ani sdělovacím prostředkům zas až tak moc nedůvěřují. Někteří, ne málo z nich, věří svým lékařům a čekají, až se u nich budou moci očkovat. Už pět měsíců čekají. Na konci prosince jsem čekal, že budeme očkovat od února, v lednu jsem tipoval, že nám vakcíny dají pozdě, nejspíš až v dubnu, a v září řeknou, že jsme to nezvládli. Pletl jsem se, nedali nám je do června. Nevím, na co čekají. V únoru, když očkovat chtělo 80 procent praktiků, říkali lidé z ministerstva, že praktičtí lékaři očkovat nechtějí. Také říkali, že v Česku je epidemie tak zlá, protože my Češi hodně pijeme, jsme tlustí a neposloucháme jejich dobré rady, a taky proto, že podvádíme stát a nenosíme roušky nebo se scházíme tajně někde za rohem.
Dnes politici říkají, že prý velká část praktiků už očkovat nechce. Možná tomu tak je, protože už pět měsíců se snažíme marně a pravý čas se propásl, a nejen my, ale i naši pacienti ztrácejí zájem. I přes to je nás stále hodně, kteří by očkovat chtěli a mohli, stále čekáme na očkovací látky. Praktici jsou množinou svobodných a nezávislých ambulancí – podnikatelů a je potřeba je v této chvíli oslovit jako takové. Na vyjednávání se spolky a plánování byl čas a ten se již vyčerpal. Těžko nyní přesvědčíme většinu ambulancí, že po měsících odmítání se přes noc něco zázračného stalo a nyní mohou očkovat – a zavézt je následně tisíci vakcín. Ani praktici už velmi dlouho neměli dovolené a budou si je logicky v létě chtít vybrat. Pokud by se ale vakcíny standardně distribuovaly jako jiné léky přes sítě lékáren v krajích a okresech, mohl by trh (ač se stát snaží tvářit, jako že něco řídí a je to jeho akce, jde přece jen stále o poptávku a nabídku) rozhodnout a sám si věci v klidu dořešit. Systém řízení z pražského centra se nám v minulém roce nevyplatil a stál nás životy mnoha a také mnoho utrpení, bylo by dobře změnit strategii a přestat vše řídit z jednoho centra. Nebo spíš brzdit z jednoho centra? Ono to stejně nefunguje. Trh sám a lidé na periferii dobře vědí, kolik a kdy čeho potřebují, a podle toho si to objednají a aplikují. Myslel jsem, že tohle víme minimálně od pádu komunismu v roce 1989. Je rok 2021.
Zdroj: MT