Přeskočit na obsah

Prof. Češka: Bez přetěžování těch, co zůstali, to dnes nejde

Asi většinu, zejména kolegyň a kolegů, překvapím, některé možná až rozčílím, když řeknu, že intenzivnější využití těch, kteří nesou na svých bedrech současnou tíhu medicínské práce, je samozřejmě možné. A dokonce to považuji za velmi dobré řešení! Problém ale je v tom, aby byli všichni zatěžováni tím, co by mělo být skutečně náplní jejich práce. Tak nějak podle názvu našeho povolání bych si odvodil, že „lékaři by měli léčit“ (lidi). A v tom je ta potíž. Nedávno dělali ve Francii rozbor pracovního vytížení lékaře a dospěli k závěru, že na JIP se lékař zabývá pacientem zhruba 30 procent pracovní doby. Lékař vykazuje, zapisuje, razítkuje, podepisuje, ale také se školí v dokumentech, učí se elektronické recepty a neschopenky (to by snad ještě šlo), prochází školením mytí rukou, ale i bezpečnosti práce, řeší s pacientem informované souhlasy, orientuje se v předpisech (ochrana dat), je zodpovědný za kyberbezpečnost… Ale hlavně: Pořád mu někdo něco ukládá, nařizuje, v lepším případě žádá o spolupráci. Podle Parkinsonových zákonů totiž zástup nově „vytvořených“ úředníků, sdružených často do „servisních organizací“, vymýšlí nové a nové předpisy. Servisem se myslí, že lékaři budou sloužit těmto organizacím. Po pravdě řečeno je jejich činnost v zásadě racionální a jejich požadavky vypadají oprávněně. Pouze se tak nějak opomíjí základní smysl nemocnic – starat se o nemocné, stejně jako náplň činnosti lékaře (viz též výše) – léčit. Pomoci by mohla elektronizace zdravotnictví. Ta by ale neměla vypadat tak, že se něco řekne, pak rukou napíše, přepíše do počítače, pak vytiskne, oskenuje a odešle (ideálně cestou České pošty).

Bohužel, personální krize ve zdravotnictví je tak velká, že bez přetěžování těch obětavých, co zůstali, to v zásadě nejde. I když to mnozí někdy připouštějí (a v nadsázce říkají, že bez totálního krachu ke zlepšení nedojde), padnout české zdravotnictví nenecháme. Pokusme se tedy aspoň nějak zlepšit podmínky těch, kteří zůstávají. Možností k tomu existují spousty. Od redukce administrativy (ale o 90 procent!), přes vzdělávání, ekonomiku, skutečně racionální automatizace a elektronizace, a také, ale možná především, návrat ke kořenům. Nejen v tom, že lékaři (a sestry) se budou především starat o pacienty (úmyslně nepíšu klienty).

Čtěte k tématu další názory:
 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Motivace pro praktiky

29. 11. 2021

Posílení a rozšíření kompetencí praktických lékařů je spojeno s motivací poskytovat pacientům tu nejlepší péči. Padla proto některá preskripční…