Přeskočit na obsah

Prof. Češka: Bez přetěžování těch, co zůstali, to dnes nejde

Asi většinu, zejména kolegyň a kolegů, překvapím, některé možná až rozčílím, když řeknu, že intenzivnější využití těch, kteří nesou na svých bedrech současnou tíhu medicínské práce, je samozřejmě možné. A dokonce to považuji za velmi dobré řešení! Problém ale je v tom, aby byli všichni zatěžováni tím, co by mělo být skutečně náplní jejich práce. Tak nějak podle názvu našeho povolání bych si odvodil, že „lékaři by měli léčit“ (lidi). A v tom je ta potíž. Nedávno dělali ve Francii rozbor pracovního vytížení lékaře a dospěli k závěru, že na JIP se lékař zabývá pacientem zhruba 30 procent pracovní doby. Lékař vykazuje, zapisuje, razítkuje, podepisuje, ale také se školí v dokumentech, učí se elektronické recepty a neschopenky (to by snad ještě šlo), prochází školením mytí rukou, ale i bezpečnosti práce, řeší s pacientem informované souhlasy, orientuje se v předpisech (ochrana dat), je zodpovědný za kyberbezpečnost… Ale hlavně: Pořád mu někdo něco ukládá, nařizuje, v lepším případě žádá o spolupráci. Podle Parkinsonových zákonů totiž zástup nově „vytvořených“ úředníků, sdružených často do „servisních organizací“, vymýšlí nové a nové předpisy. Servisem se myslí, že lékaři budou sloužit těmto organizacím. Po pravdě řečeno je jejich činnost v zásadě racionální a jejich požadavky vypadají oprávněně. Pouze se tak nějak opomíjí základní smysl nemocnic – starat se o nemocné, stejně jako náplň činnosti lékaře (viz též výše) – léčit. Pomoci by mohla elektronizace zdravotnictví. Ta by ale neměla vypadat tak, že se něco řekne, pak rukou napíše, přepíše do počítače, pak vytiskne, oskenuje a odešle (ideálně cestou České pošty).

Bohužel, personální krize ve zdravotnictví je tak velká, že bez přetěžování těch obětavých, co zůstali, to v zásadě nejde. I když to mnozí někdy připouštějí (a v nadsázce říkají, že bez totálního krachu ke zlepšení nedojde), padnout české zdravotnictví nenecháme. Pokusme se tedy aspoň nějak zlepšit podmínky těch, kteří zůstávají. Možností k tomu existují spousty. Od redukce administrativy (ale o 90 procent!), přes vzdělávání, ekonomiku, skutečně racionální automatizace a elektronizace, a také, ale možná především, návrat ke kořenům. Nejen v tom, že lékaři (a sestry) se budou především starat o pacienty (úmyslně nepíšu klienty).

Čtěte k tématu další názory:
 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Udělali jsme pro neočkované vše?

18. 1. 2022

V české společnosti je nezanedbatelné množství dobrých chytrých lidí, kterým záleží na jejich zdraví, ale přesto chybně vyhodnotí, že pro ně vakcína…

Nejsložitější ze složitého

31. 12. 2021

Vývoj mozku začíná šestnáctý den po oplodnění vajíčka. Mozek dvouletého dítěte dosahuje 80 procent hmotnosti mozku dospělého člověka. Je v něm 86…

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…