Přeskočit na obsah

Prof. Češka: Pokud mají praktici provádět nové výkony, musí je umět

Každá otázka, i ta nejjednodušší, v sobě často skrývá temnější zákoutí, smyčky a otazníky, které se objeví teprve při hlubším zamyšlení. Ale postupně. Jsem asi hodně liberál a jakékoli zákazy a omezení „z moci úřední“ mi připadají špatné. V daném případě je navíc důvodem omezování preskripce často jen ekonomika. Dostáváme se do nesmyslné situace, kdy praktický lékař smí používat starší, často méně bezpečnou léčbu, a naopak nesmí používat léky nejbezpečnější v dané skupině. Odpověď na otázku by mohla skutečně znít jednoznačně. Nevidím důvod k omezení preskripce praktickým lékařem nikde (snad s výjimkou centrových léků), a stejně to platí i pro většinu výkonů prováděných ve většině specializací velké rodiny interních oborů. (Jen malá poznámka. Neměli bychom asi používat termín preskripční omezení, ale spíše úhradové. Každý lékař smí předepsat registrovaný lék, jen pojišťovna lék neproplatí.)

Vím, teď jsem rozlítil řadu kolegů specialistů. Tak se podívejme na druhou stranu mince. Ano, souhlasím s tím, aby praktický lékař prováděl více výkonů. Podmínkou sine qua non je ale to, že příslušný výkon se musí umět. A něco umět znamená:

 

  • velmi dobře se výkon naučit,

 

 

  • provést dostatečný počet výkonů pod dohledem,

 

 

  • udržovat si praxi pravidelným prováděním dostatečného počtu výkonů.

 

Jsou země, kde gastroskopuje PL, někde provádí echokardiografii. Nic proti tomu (i když jsou to systémy jiné a i když někdy ve vyspělých zemích ne vždy následováníhodné). Spíš se ale ptám, zda dnešní český VPL vzhledem ke všem svým povinnostem, přetížení a ve svém mnohdy předdůchodovém či důchodovém věku (dle ÚZIS je průměrný věk VPL 56 let, za rok 2018 bylo uzavřeno o 100 ordinací více, než bylo otevřeno) má kapacitu a sílu, energii, chuť a čas na vše, o co se „bojuje“. Nejsem sice praktik, ale třeba věkem se moc neliším od uvedeného průměru a rozhodně se nehodlám postavit ani k bronchoskopu, ani si nezaložím implantační centrum pro kardiostimulátory (i když jsem aspoň těch dočasných přece jen pár zavedl). Zásadní problém totiž je, že než špatně provedený výkon, to raději žádný. Když na sonografii břicha nepoznám drobný útvar z nedostatku zkušeností, možná zbytečně uklidním nemocného, kterému pořád není dobře, ale „přece tam nic pan doktor neviděl“. „Objev“ metastaticky změněných jater mi pak při kontrolní sonografii asi moc spokojenosti a radosti nepřinese…

Všechno je potřeba vidět v komplexu. Provádí se reforma primární péče a zdůrazňuje se význam i kompetence VPL. Správně. Bohužel ale tuto reformu nemůže budovat pouze jedna složka zdravotního systému, byť se jí to zásadně dotýká, tedy praktičtí lékaři. Jejich péče je stále jen střípkem (nesmírně významným) mozaiky zdravotní péče. Proto i o reformě primární péče musejí spolurozhodovat také specialisté.

 

Čtěte také:

 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené