Prof. Češka: Zvládneme to. Jiná možnost není
Možnost, že vakcinace dopadne dobře a budou naočkováni všichni zájemci, tady jistě reálně je. Ostatně Napoleon Bonaparte nechal slovo „nemožnost“ vymazat ze svého slovníku. (Ale jak dopadl?)
Ale vážně. Pokud bereme za dané, že bude dostatek vakcíny a bude i dostatečný racionální zájem o očkování, je vše jen otázkou logistiky a organizace. A tady jsem relativním optimistou. Nechci kritizovat ministerstvo ani vedení státu či snižovat jejich úlohu. Za rozhodující ale považuji zapojení krajů i samospráv a ty se, zdá se mi, připravují velmi rozumně a naštěstí včas. Velkokapacitní centra musejí být páteří systému a je velmi pozitivní sledovat, jak nevyužitá kongresová centra (a další prostory) nabízejí své kapacity. Významný může být přínos nemocnic, i když od nich při kontinuálním zajišťování (covidové i necovidové) péče nelze očekávat, že se stanou zásadními uzly očkování.
Zapojení praktických lékařů (přes 5 000) a ambulantních specialistů (cca 4 000) bude minoritní, nicméně kdyby každý naočkoval jen 100 svých dispenzarizovaných pacientů za několik měsíců (to je tak jeden denně!), přinese to zajímavé statisíce očkovaných. Zvažované zapojení stomatologů (8 000) by možná přínos ambulantních lékařů posunulo k milionu naočkovaných osob.
Na druhé straně bych velmi zvažoval vakcinaci v lékárnách. Jen málo z nich by mělo možnost umístit čekající po očkování (30 minut – to znamená, že čeká šest až osm pacientů). Samozřejmě chci přičíst i racionální a zodpovědné (často problémy systému chápající) chování naší populace. Co považuji za nesmírně důležité, je to, abychom celý systém neohrozili nesmyslnou byrokracií (typu informovaný souhlas apod.). Pro zapojení malých center (ambulance) je důležité, aby vše bylo jednoduché, včetně přihlášení se do systému, získání vakcíny (třeba z nejbližšího velkokapacitního centra?). Ano, přínos těchto „malých“ bude v desítkách či stovkách očkovaných. Budou‑li jich však tisíce, stojí za to je motivovat a minimálně zapojení maximálně zjednodušit.
Úspěšnost vakcinačního programu mohou narušit zásahy, které by byly vedeny především politickými hrami, a nikoliv snahou o optimální řešení. Věřím, že jak na straně vlády, tak na straně opozice je dostatek rozumných lidí, kterým jde „o věc“, a nikoliv o laciné „body“. Dalším nebezpečím jsou možné překážky administrativní, schvalovací, zbytečně komplikovaný registrační systém (jak pro lékaře, tak pro očkované) a málo „přátelské“ virtuální prostředí (skutečnou chybovost a poruchovost opomíjím). Když někdo chce a je schopen očkovat (malá ambulance nebo třeba průmyslový podnik), má dostat příležitost.
Někdo bude jistě spatřovat riziko v nedostatečném personálním zabezpečení. Já asi méně. Nároky budou samozřejmě na zdravotnický personál (apeloval bych i na kolegy, kteří se třeba klinické medicíně nevěnují, i sestřičky, někdy již na zaslouženém odpočinku nebo pracující v jiných odvětvích). Je otázka, zda lze ve velkokapacitním centru využít mediky dvou posledních ročníků pod dozorem jednoho lékaře třeba na tři očkovací stolky. Nezapomínejme na to, že zajištění očkování potřebuje ale také více nelékařského personálu. Ale to by v naší zemi s 300 000 nezaměstnaných a dalšími statisíci (miliony) na home office neměl být problém?
Tedy. Zvládneme to. Jiná možnost neexistuje.
Prof. Richard Češka
Zdroj: MT