Prof. Žaloudík: Poradenství nonstop? Hlavně, že má člověk důvěru

Pomoc v naléhavých situacích je lékařská, případně i občanská, povinnost. Dotaz však asi směřuje k situacím nenaléhavým. Žádný lékař nestudoval jen proto, aby kvalifikovaně pečoval pouze o sebe samého a svoji rodinu. Dokonce se právě to lékařům příliš nedoporučuje a moudří tak nečiní.

Žádný adept medicíny si snad ani nemyslí, že bude fungovat vždy jen v běžných ordinačních hodinách jako na úřadě. Promocí a pak atestacemi se lékař stává majetkem veřejným, ať už se tomu vzpouzí, nebo je rád.

Medicína je poslání a poslat někoho někam, třeba do háje, jen tak a z důvodu, že je po ordinační době, to v sociálním státě kultivované společnosti nelze. Přinejmenším je možno v onom poslání poslat trpícího či bezradného uctivě, asertivně a kvalifikovaně tam, kde mu mohou pomoci lépe, ba nejlépe.

Poradní a dispečerská role lékaře i v mimopracovní době je předpokládána přáteli, známými, známými známých, jejich známými i bývalými pacienty v zájmu nových pacientů. Nezřídka také diváky televize, posluchači rozhlasu nebo čtenáři časopisů, pokud se tam odpovědný lékař nějak více a neopatrně prezentuje v zájmu osvěty. Ke kvalifikaci lékaře patří nepochybně také regionální a celostátní orientace v organizaci zdravotnictví, struktuře sítě, nabízených zdravotních službách a vazbách.

Není ovšem šťastné se snažit o víkendech nebo po večerech nahradit či zastoupit kolegy, zejména pak z jiných oborů než vlastního. Není ani kolegiální a rozumné dopouštět se úsudků a odsudků stran dosavadní péče jiných, byť třeba ne zcela úspěšné. Lékař má v náplni profese tvářit se pozitivně a hledat cestu prospěšnou pro pacienta, aniž by mu bral důvěru nebo naději. Což platí v době ordinační i mimoordinační.

Mnohdy, ač nechtěně, reakce i mimoordinačně osloveného lékaře může dotvářet obraz zdravotnictví jako celku, ať už se to líbí, nebo ne, ať je to logické, nebo není. Zkrátka fungujeme pod kuratelou hesel „furt ve střehu“ a „furt s úsměvem“. Byť by to bylo hodinu po půlnoci na telefonu, náhodně na poště, v přestávce tenisu, při výkopových pracích nebo nečekaně při procházce vlahým hájem. Takto to veřejnost očekává a chce, vizi laskavého lékaře zachránce, ochránce a rádce lid nosí hluboko v srdci. Stále více si to tak žádá i po internetu.

Není triviální toto poslání trvale naplňovat ke spokojenosti všech se vším, i s námi, mimoordinačně zastiženými postiženými. Říkám si: ať, hlavně, že je o člověka zájem a má ještě důvěru, která leckde mizí.

Zdroj: MT