Propuštění z nemocnice – a co dál?

Ne vždy opouští brány nemocnice plně soběstačný pacient, schopný ihned se vrátit k životu, jaký vedl před hospitalizací. Některým stačí jen několik dní domácího klidu, aby si zvykli se zase o sebe starat sami anebo se přizpůsobili novým podmínkám, které jim nemoc či úraz připravily. Jiní pacienti ale soběstační nejsou, anebo vlastně ani nejsou doléčeni, potřebují ale jinou péči, než jakou jim může poskytnout akutní lůžko – ať už se jedná o péči rehabilitační, lázeňskou, anebo terminální. Samozřejmě není možné, aby pacient vyšel ze dveří nemocnice a začal si teprve takové následné lůžko shánět. A proto jsme se pracovníků českých nemocnic zeptali: Jaké možnosti a služby máte připravené pro pacienty, kteří by mohli být propuštěni z akutních lůžek, ale ještě určitou formu péče potřebují? Má vaše nemocnice sociální pracovnici, která pomáhá pacientům při vyřizování příspěvku na péči, zajištění agentur domácí péče a dalších potřebných dávek či služeb?

• Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA,

náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN v Praze

Sociální pracovníci již během hospitalizace navrhují a zajišťují ve spolupráci s pacienty a jejich rodinami vhodné zdravotně‑sociální služby. Jedná se zejména o pomoc při vyřizování žádostí k přijetí do pobytových zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem), zajištění terénních zdravotních a sociálních služeb (domácí ošetřovatelská péče, osobní asistence apod.), zajištění přijetí na lůžka následné, respitní a hospicové péče. Pracovníci pomáhají i při vyřizování dávek státní sociální podpory, hmotné nouze, příspěvků na péči, poskytují sociální poradenství a pomoc při zajišťování kompenzačních pomůcek. Na webových stránkách oddělení zdravotně‑sociální péče máme seznamy následných zařízení, domácí zdravotní péče, informace o příspěvku na péči, informační letáky. Vzhledem k tomu, že naše nemocnice poskytuje vysoce specializovanou péči pacientům v celé republice, vyhledáváme vhodného poskytovatele služeb i v jiných krajích a jsme schopni pacienty zajistit následnými službami.

• Bc. Blanka Radjenovičová,

vedoucí Oddělení zdravotně‑sociálního FNKV v Praze

Pro pacienty propouštěné do domácího prostředí zprostředkuje zdravotně‑ ‑sociální pracovnice (ZSP) následnou zdravotní péči, domácí hospicovou péči, terénní psychiatrickou péči, návštěvu terénního sociálního pracovníka, dobrovolníků, osobních asistentů. Pacienty a jejich blízké edukuje o dávkách pro osoby se zdravotním postižením, o příspěvku na péči, na mobilitu, o invalidním důchodu, tísňové péči, finanční podpoře od společnosti Dobrý anděl, o podání podnětu či návrhu na omezení svéprávnosti u pacientů s demencí, o sociálních službách v terénu a dalším poradenství s ohledem na charakter onemocnění pacienta. V případě osamělých osob ZSP pomáhá s podáním potřebných žádostí na příslušné úřady a soudy.

Na dětských klinikách, je‑li problematická spolupráce s rodiči, žádá ZSP orgán sociálně‑právní ochrany dětí (OSPOD) a praktického lékaře pro děti a dorost o dohled po propuštění dítěte do domácí péče. V případě podezření na týrání či zanedbání péče kontaktuje ZSP organizace, které tuto problematiku řeší, a spolupracuje při dalším šetření policie a OSPOD.

U pacientů bez přístřeší kromě výše uvedeného ZSP kontaktuje sociální kurátory, azylový dům s ošetřovatelskou službou, denní centra pro osoby bez přístřeší, noclehárny a ubytovny. V případě potřeby ZSP zajistí čisté ošacení.

• Mgr. Pavel Žára, M.A.,

vedoucí Centra komunikace FN Brno

Nemocnice nemá následnou péči, respektive neposkytuje žádná lůžka pro následnou péči. Avšak disponuje sociálně‑zdravotním oddělením se zhruba čtrnácti zaměstnanci, kteří jsou součástí multidisciplinárního ošetřovatelského týmu. Toto oddělení ve spolupráci s ošetřujícím lékařem zajišťuje veškerou sociální agendu spojenou se zajištěním následné péče po propuštění pacienta. Staráme se jak o finanční záležitosti, tak o zajištění následné péče a lůžka. Jsme v kontaktu s jednotlivými pracovišti LDN, odborným léčebným ústavem, hospici atd. Vždy se však musí jednat o zařízení s registrací pro poskytování následné zdravotní péče.

• Veronika Velcová,

tisková mluvčí IKEM v Praze

Pacientům zajišťujeme rehabilitace a speciální cvičení díky vlastnímu Pracovišti klinické rehabilitace přímo na jednotlivých klinikách – od klasických lůžkových oddělení po JIP a ARO. Pacienti tak mohou s pohybem a návratem k běžným činnostem začít bezprostředně po zákroku, to vše pod odborným dohledem, což urychluje celý proces uzdravování. Vzhledem k zaměření IKEM jsou pacienti, například po náročných kardiochirurgických výkonech, jako je transplantace srdce, posíláni rovnou z IKEM do lázní, kde intenzivně rehabilitují, aby byl jejich návrat do běžného života co nejplynulejší. V IKEM je denně přítomna zdravotně‑sociální pracovnice s úplným psychoterapeutickým vzděláním, která je pacientům nápomocná při jakýchkoli problémech – pomáhá s vyřizováním dokumentů, příspěvků atd., zároveň funguje jako psychoterapeut, takže pomáhá i rodinám nemocných, jež mnohdy musejí řešit vzniklé problémy, se kterými nepočítaly a jež jsou pro ně stresující, protože ne vždy to v prvních momentech zvládají. IKEM i jim poskytuje případnou pomoc a rady, jak dále v konkrétních případech postupovat.

• Mgr. Jitka Zinke a Mgr. Lenka Gutová, MBA,

tisková mluvčí a náměstkyně ředitele pro nelékařské zdravotnické profese ÚVN‑VFN v Praze

Proces plánování následné a zdravotně‑sociální péče začíná v ÚVN již při přijetí pacienta k hospitalizaci. Orientační sociální šetření provádí sestra, která vyhledává rizika ve smyslu soběstačnosti a schopnosti vykonávat běžné aktivity. Pacienti jsou pak předáváni zdravotně‑ ‑sociálním pracovníkům k řešení návazné terénní či lůžkové péče podle indikace lékaře. Pokud pacient již nepotřebuje akutní péči, může být přeložen na oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, kde ročně pečují o zhruba 150 pacientů na následných rehabilitačních lůžkách a zhruba 100 na následných ošetřovatelských lůžkách. Věnují se zde například ortopedicko‑traumatologické rehabilitaci, neurorehabilitaci či roboticky asistované rehabilitaci. Další možností je přeložení do LDN s následnou péčí, jejímž cílem je návrat k soběstačnosti, obnova sebeobsluhy a umožnění návratu do domácího prostředí. Na péči se podílejí lékaři, ošetřovatelský personál, fyzioterapeuti, logopedka, canisterapeutka a ergoterapeutka.

Oddělení sociální péče poskytuje trvalou pobytovou sociální službu klientům se sníženou soběstačností, především z důvodu věku či základního onemocnění, kteří potřebují pomoc druhých. V naprosté většině se jedná o válečné veterány. Pracovníci pomáhají klientům při osobní hygieně, při zvládání běžných úkonů, jako je oblékání, stravování či podpora v chůzi. Zprostředkovávají kontakt se sociálním prostředím, připravují sociálněterapeutické činnosti, aktivační činnosti zaměřené na podporu samostatnosti, udržení či zlepšení stavu, rehabilitační ošetřování. Oddělení tvoří Domov se zvláštním režimem s 30 lůžky pro klienty starší 65 let s demencí a Domov se zvláštním režimem pro klienty starší 55 let se sníženou soběstačností.

V ÚVN má významnou roli také Humanitní služba. Její zdravotně‑sociální pracovníci zajišťují návaznou zdravotně‑sociální službu pacientům po propuštění z nemocnice. Provádějí poradenství, zprostředkují pomoc agentur domácí péče, případně osobní asistenci, informují o sociálních dávkách. Pokud je potřeba další lůžková péče, zajišťují překlad podle bydliště pacienta i jeho výběru, například v LDN, hospici. Pracovníci jsou součástí multidisciplinárního týmu, jejich úkolem je předcházet sociálnímu vyloučení.

• MUDr. Eduard Sohlich, MBA,

ředitel Nemocnice Hranice, a. s.

Pro pacienty propuštěné z lůžkových oddělení akutní péče má nemocnice připraveno několik variant. Především je to předání do péče praktického lékaře s písemným doporučením dalšího postupu, dále kontrolní vyšetření a ošetření v odborné ambulanci nemocnice, dispenzarizace pro chronické onemocnění v odborné ambulanci nemocnice, hospitalizace ke stabilizaci zdravotního stavu na 80lůžkovém doléčovacím oddělení nemocnice, provádění nelékařské péče v domácím prostředí ošetřovatelskou službou nemocnice, provádění pečovatelské služby v domácím prostředí sociální službou nemocnice. Sociální potřeby řeší sociální pracovnice nemocnice ve spolupráci se zdravotnickými pracovníky nemocnice.

• Mgr. Martin Šalek,

tiskový mluvčí Nemocnice Na Bulovce v Praze

V rámci Bulovky existuje oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče (DIOP). Lůžka jsou určena zejména pacientům Nemocnice Na Bulovce, kteří prodělali závažné zdravotní problémy, byli intenzivně léčeni a nyní potřebují dlouhodobě zvýšenou ošetřovatelskou péči. Cílem ošetřovatelské a rehabilitační péče je stabilizace stavu pacienta, podpora rozvoje bazální soběstačnosti, minimalizace farmakologické léčby a posléze v případech, kdy to stav dovoluje, přesun do léčeben dlouhodobě nemocných nebo na ošetřovatelská lůžka, ev. do hospicové péče. DIOP poskytuje péči léčebnou a ošetřovatelskou, nezbytnou fyzioterapii, ergoterapii a nutriční podporu s použitím moderních metod ošetřovatelské péče a bazální stimulace. Pacientům v rekonvalescenci se nabízí i možnost canisterapie. V případě potřeby je pacientům poskytováno odborné konziliární vyšetření. Oddělení disponuje sedmi lůžky. Máme i oddělení sociálně‑zdravotní, kde mimo jiné sociální pracovníci pomáhají pacientům při vyřizování příspěvku na péči a dalších potřebných služeb.

• MUDr. Marie Marsová, MBA,

předsedkyně představenstva AGEL, Středomoravská nemocniční a. s.

V nemocnicích Středomoravské nemocniční je praxe taková, že pacienty z akutních lůžek, především ortopedických, neurologických, ale samozřejmě také chirurgických a interních, kteří vyžadují rehabilitační léčbu, překládáme v Nemocnici Prostějov na akutní lůžka rehabilitační péče již pátý až sedmý pooperační den. Včasnou rehabilitací docílíme toho, že významně zlepšíme mobilitu pacientů, zkrátíme celkovou délku hospitalizace a doléčení a urychlíme jejich návrat do běžného života. Samozřejmostí ve všech našich nemocnicích je možnost doléčení na lůžkách následné péče. Jejich počet však není v současné době dostačující, a proto pokládáme za nutné ho navýšit. Nemocnice Přerov navíc disponuje sestrami domácí péče, které pečují o klienty v jejich domácím prostředí, což oceňují především senioři.

Středomoravská nemocniční má ve všech svých nemocnicích v Prostějově, Přerově i ve Šternberku sociální pracovnice, které provádějí sociální šetření u pacientů a posuzují s ošetřujícím lékařem možnosti další péče, včetně umístění klienta na lůžka následné péče, do domácí péče, do hospice apod. Pacientům a jejich rodinným příslušníkům sociální pracovnice pomáhají s vyřizováním agendy žádosti do domova důchodců nebo ústavu sociální péče. Osobám blízkým pomáhají i při vyřizování agendy spojené s podáním žádosti o příspěvek na péči, kontaktují praktické lékaře, spolupracují s agenturami domácí péče, pečovatelskou službou a v případě nutnosti zastupují pacienty na úřadech.

Práce sociálních sester není vždy zcela doceněna, avšak jejich úloha je nezastupitelná. Pomáhají nejen nemocnici s hladkým průběhem léčení, ale především nemocným s jejich rychlým začleněním zpět do rodinného prostředí, zkrácením délky pobytu na lůžku a návratem do normálního života.

• Mgr. Gabriela Levorová,

vedoucí Oddělení pro komunikaci s veřejností FN Plzeň

Nemocnice poskytuje široké spektrum sociální péče prostřednictvím týmu vysokoškolsky vzdělaných zdravotně‑sociálních pracovnic. Zajišťují sociální poradenství pacientům a jejich rodinným příslušníkům, nabízejí pomoc při řešení nepříznivé sociální situace podle individuálních potřeb klientů, sestavují plán psychosociální intervence, včetně rozsahu, druhu a potřeby sociálních opatření, zaměřují se na cílené vyhledávání osob, které se v důsledku nemoci ocitnou v nepříznivé sociální situaci. Identifikují a vyhodnocují sociální potřeby pacientů během hospitalizace a navrhují vhodné sociální služby. Spolupracují s registrovanými poskytovateli zdravotně‑sociálních služeb, s ošetřujícím lékařem pacienta, staniční sestrou, fyzioterapeutem, psychologem, praktickými lékaři, rodinou a přáteli pacienta, s orgány státní správy a samosprávy, poskytují informace o činnosti svépomocných skupin, linek důvěry a krizových center. Pomáhají osobám s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, osaměle žijícím, bez přístřeší, osobám s deficity v oblasti kognitivních funkcí, s výrazným poklesem funkčních schopností a soběstačnosti a dalším. Konkrétně například s návrhem na podání žádosti o příspěvek na péči, zajištění terénních zdravotních nebo sociálních služeb, například domovů pro seniory, domácí péče, osobní asistence či LDN. Poskytují informace o respitní a hospicové péči, pomohou s podáním žádosti do Hospicu svatého Lazara v Plzni. Pokud některé služby nemůžeme zajistit, poskytneme základní poradenství a předáme kontakt na vhodného poskytovatele.

• Hana Frydrychová,

sekretariát Odboru komunikace FN v Motole v Praze

V nemocnici působí sociální oddělení, které odpovídá za poskytování sociálních služeb a zprostředkování sociální pomoci. Oddělení zajišťuje poradenské služby v oblasti zdravotní a sociální péče pacientům a jejich blízkým. Jedná se o sociální dávky, příspěvky na péči apod. Každá klinika má k dispozici sociálního pracovníka. Pacientům, kteří jsou propuštěni do domácího prostředí, zajišťuje sociální pracovník domácí zdravotní péči. Pacientům, kteří nemohou být propuštěni domů, zajišťuje zdravotně‑pobytové zařízení, například LDN, rehabilitační ústav, hospic. Mnohdy nejde jen o zdravotně‑pobytové služby, ale pacientům se zařizují i překlady do domovů pro seniory, azylové přístřeší atd.

• Ing. Tomáš Oborný, MBA,

tiskový mluvčí FN Ostrava

Nemocnice poskytuje komplexní péči – od akutní po doléčovací a rehabilitační. Máme k dispozici jak sociální pracovnice, tak LDN s kapacitou 140 lůžek, která zajišťuje péči o pacienty po překladu z akutních a standardních lůžek. K dispozici máme rovněž 20 sociálních lůžek. Konkrétní potřeby a požadavky pacientů, popřípadě rodin pacientů, řeší úsek sociálních pracovnic. Spolupracujících hospicových zařízení je celá řada, můžeme zmínit například Mobilní hospic Ondrášek a Hospic sv. Lukáše.

• Mgr. Martina Dostálová,

tisková mluvčí Nemocnice Na Homolce v Praze

Nemocnice je specializovaným pracovištěm s omezeným počtem akutních lůžek a nedisponuje léčebnou dlouhodobě nemocných. Pro následnou péči posíláme pacienty na doléčení do pražských nemocnic nebo nemocnic Středočeského kraje, kde jsou těmito lůžkovými odděleními vybaveni. V nemocnici máme oddělení domácí péče, kde koordinátorka pomáhá pacientům a jejich rodinným příslušníkům s vyhledáním a doporučením vhodného zařízení, například hospice. Nemocnice od loňského roku také úzce spolupracuje s Nadací Taťány Kuchařové – Krása pomoci, ve spolupráci s ní radí seniorům, jak získat péči v domácím prostředí, jak využívat sociální služby, případně zajistí psychologa apod. Nemocnice provozuje vlastní lázeňskou léčebnu Mánes, ve které nabízí pacientům léčebné kúry, rehabilitační a rekonvalescenční programy.

• Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,

ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně

Onkologičtí pacienti spadají v drtivé většině do péče akutní, byť zpravidla opakované, dlouhodobější, kombinující ambulantní péči se spíše krátkými hospitalizačními epizodami. Z menší části jde o zajištění péče terminální, která však už nebývá dlouhodobá. Deklarujeme komplexní onkologickou péči, tedy zahrnující kromě diagnostiky a léčby rovněž psychologickou a sociální podporu. Máme trvale zaveden systém všech návazností, ať již na rehabilitaci, lázně, případně sociální služby, nebo hospice podle konkrétní individuální potřeby. Trvale jsou v ústavu plně vytíženy tři sociální pracovnice, mnohé potřebné návaznosti však zajišťují přímo lékaři a sestry. Onkologie se mění, pobyt na lůžku se omezuje jen na nejnutnější dobu. Doba hospitalizace u operovaných se v průměru pohybuje jen mezi pěti a šesti dny, u léčených chemoterapií ještě méně, a velká část protinádorových léčiv je podávána ambulantně ve stacionářích. I radioterapii je zpravidla možno poskytnout ambulantně, při vzdálenějším bydlišti musíme hospitalizovat denně ozařované nemocné několik týdnů. Do budoucna by mohla pomoci návazná kapacita hotelového typu s volným režimem, jak je zvykem ve vzorových zemích. V ústavu funguje onkologické informační centrum, výtvarná dílna, galerie, výživová poradna i poradna pro odvykání kouření. Mnohé tyto činnosti tradičně a rádi dotujeme z vlastních či grantových prostředků. Není to tedy neviditelná ruka trhu, ale zcela viditelné ruce a snahy našeho personálu vytvářet v ústavu přátelské prostředí, nepřátelské rakovině navzdory. Nabízí se otázka, proč vlastně děláme pro pacienty či pojištěnce mnohé, co po nás systém, nadřízení nebo pojišťovny vlastně ani nechtějí. Asi už ze zvyku, pro radost, pro dobrý pocit a proto, že jsme lidi.

Následné péče, ať už hospicové, nebo v domácím prostředí, se týkají i příspěvky na str. B2, B3.

Zdroj: MT