Přeskočit na obsah

Proti emergentnímu systému brojí ti, kdo se bojí o zisky

Vnímáte to, že lékárny mají obtíže se rychle dostat k některým lékům, jako významný problém?

V konkrétních případech skutečně může dojít k nedostupnosti léčivého přípravku, který může být důležitý pro pacienta, nebo dokonce život zachraňující. V tom ohledu je potřeba zasáhnout. Na druhou stranu si nemyslíme, že by tu distribuční trh systémově selhával.

Znamená to, že ty případy, které nejsou ohrožující a pouze znamenají pro pacienta čekání a pro lékárníka administrativu, do těch zasahovat nechcete?

Částečně. Vždy se snažíme poměřovat to, co je cílem právní úpravy, s tím, co způsobíme regulací. Nechceme zbytečně regulovat trh tam, kde to není potřeba.

Jak by měl v praxi fungovat systém emergentního objednávání nedostupných léků?

Návrh emergentního systému je postaven na tom, že výrobci budou muset zavést a provozovat automatizovaný systém objednávek pro lékárny. Primárně by se lékárny měly dál snažit hledat léčivý přípravek ve standardní distribuční síti. Ať nadále spolupracují se svými distributory jako dosud. Není cílem ministerstva zdravotnictví do tohoto podnikatelského prostředí zasahovat, není‑li to nezbytné. Je ale potřeba posílit informační základnu lékárníků. Dnes lékárníci nevědí, jestli konkrétní léky jsou, nebo nejsou na trhu a jakým distributorům je výrobce dodává. Nestačí, že je na webu SÚKL informace, jestli jsou léky ve výpadku, jestli mají ukončené dodávky. Navíc je s otazníkem, jestli všichni výrobci plní povinnost výpadek nahlásit.

Co a jak by se tedy měl lékárník dozvědět v situaci, kdy osloví svého běžného distributora a zjistí, že distributor nějaký lék nemá? Dneska náhodně obvolává další možné zdroje.

Přesně tak, a je to zbytečné. Stačí, když výrobce bude informovat, jakým distributorům standardně dodává své léčivé přípravky. To nasměruje lékárníky, kam mají zavolat. Pokud tato možnost objednat léčivé přípravky u distributora selhává, měla by lékárna mít možnost objednat lék emergentně přímo u výrobce. Výrobce by měl povinnost v rámci automatizovaného systému objednávání léčiv zajistit, že ty léky lékárna do dvou pracovních dnů dostane. Pokud to nesplní, bude pokutován. Jestli to zajistí sám, nebo přes nějakého distributora, to regulovat nechceme.

V jakých případech bude moci lékárník využít emergentní systém?

Nechceme to nastavit administrativně komplikovaně. Lékárníci nebudou muset obvolat třeba deset distributorů, kterým výrobce lék dodává. Jestliže například výrobce uvede, že dodává lék standardně deseti distributorům, lékárna se jej pokusí objednat u dvou z nich a nepochodí, rovnou může do emergentního systému. Výrobce bude muset zajistit dodání přípravku.

Podobný systém funguje na Slovensku a lékárníci jej kritizují, že je administrativně složitý.

Měli bychom zásadně snížit administrativu proti slovenskému emergentnímu systému. Na Slovensku musejí lékárníci skenovat recepty a začerňovat osobní údaje. To je administrativa, která je zatěžující. Díky tomu, že máme eRecepty, jediný administrativní úkon pro lékárníka u nás bude zkopírovat identifikátor elektronického receptu do emergentního systému. Výrobce si bude ověřovat v centrálním úložišti, že je identifikátor platný a co je předepsáno.

Budou lékárníci muset prokazovat, že se pokoušeli kontaktovat nějaké množství distributorů před tím, než využili emergentní systém?

To ještě bude otázka nastavení parametrů. Myslím, že případný důkaz, třeba v podobě printscreenu z objednávkového systému distributora, by neměl být vyžadován předem od každého. Smysl by to mělo jen v případě konkrétních pochybností výrobce, že nějaká lékárna emergentní systém zneužívá.

Lékárníci na Slovensku si stěžují na vysoké náklady s nákupem léků přes emergentní systém. Jaké budou u nás?

Na lékárny by systém neměl dopadnout ani administrativně, ani finančně. Souvisí s tím další opatření, které chystáme. Chceme cenovým předpisem pro příští rok rozdělit obchodní přirážku. Je to i výsledek dohodovacího řízení v segmentu lékáren. Dnes je obchodní přirážka společná pro lékárny a distributory. Až zastropujeme přirážku pro distributory, bude mít lékárna jistotu určitého rozsahu obchodní přirážky. Občas od lékárníků slyším, že si distributor nárokoval 80 procent obchodní přirážky, to už se stávat nebude.

Mohou tato opatření narovnat problém s provázaností některých distributorů a velkých sítí lékáren?

Ano. Náš legislativní koncept obsahuje emergentní systém, rozdělení obchodních přirážek a regulaci reexportu. Reexport by měl být povolen jen výrobcům a jimi pověřeným distributorům. Současný režim, na který si lékárníci stěžují, tedy řízené kanály distribuce, DTP, DTH nebo preference určitých lékáren, je způsoben právě tím, že je tu nedostatečně regulovaný reexport. Výrobci se obávají, že kdyby dodávali svůj lék všem distributorům, ti by jej mohli vyvézt do zahraničí a mohlo by se stát, že by tyto přípravky mohly chybět na českém trhu. To není v jejich zájmu jak z hlediska reputace, tak i toho, že by museli zajistit další dodávky. DTP kanály vznikly takto masivně kvůli reexportům. Pokud je omezíme a dáme rozhodnutí o nich do rukou výrobce, nebudou výrobci nuceni zavádět DTP kanály.

Budou výrobci nějak vysloveně nuceni DTP kanály zrušit?

Není potřeba je k tomu nutit, je tam ekonomická motivace. DTP kanály i emergentní systém jsou pro výrobce dražší než dodávat léky do standardního řetězce.

Nová úprava reexportů předpokládá, že výrobci se na reexportu nepodílejí a nemají na něm zájem.

Předpokládáme to. Ovšem nemusí to stačit, a tak v odůvodněných případech bude moci ministerstvo zdravotnictví zakázat reexport i tomu výrobci.

Nenahraje emergentní systém monopolizaci na poli distribuce?

Je možné, že to, co bude distribuováno skrze emergentní systém, půjde přes jediného distributora. Na druhé straně není zájem výrobců, aby byl přes emergentní systém distribuován větší objem léků. Je to pro ně dražší. Musejí distributorovi za tyto služby platit. Při povinnosti dodat lék do jakékoli lékárny do dvou pracovních dnů to může znamenat, že pojede distributor dodávkou do lékárny v nějaké odlehlé oblasti s jedním jediným přípravkem. To si samozřejmě nechá zaplatit. Výrobce se tedy bude snažit mít v řádné distribuční síti dostatek léčiv, aby se na něj nemusely lékárny obracet přes emergentní systém. Proto si nemyslíme, že by to nějak deformovalo trh.

U zdravotnických prostředků se vám podařilo najít širokou podporu pro řešení, které navrhujete. U tohoto návrhu se ale shodu se zástupci lékáren a lékárníků najít nedaří. Proč?

Teze návrhu jsme představili České lékárnické komoře a podle usnesení jejího představenstva si nemyslím, že by byli proti těmto tezím. Kladou si podmínky spíše administrativního charakteru, že by je to nemělo zatěžovat. Regulaci reexportu, tedy že by měl být v rukou výrobce, představenstvo vysloveně podpořilo.

Nejsme schopni zajistit širokou podporu u některých lékárníků, kteří jsou zainteresováni u distributorů, se kterými výrobci nechtějí spolupracovat, a tak mají problém dostat se k lékům. Ti vytvořili mediálně‑lobbistický tlak na to, aby měli výrobci povinnost dodávat distributorům v rozsahu jejich tržního podílu. Z jejich strany je to legitimní snaha zajistit si byznys. Náš přístup ale je, že ministerstvo zdravotnictví by nemělo zasahovat do podnikatelského prostředí. Pro nás je důležité zajistit lék pacientovi. Jestliže emergentní systém dokáže dostat lék k pacientovi, je zbytečné, abychom k tomu přidávali jakoukoli deformaci distribučního trhu.

Když takto mluvíte o představitelích lékárenské obce, nemůžete být konkrétnější?

Nechtěl bych být konkrétní, nechci je poškodit, ale valná většina odborné lékárnické veřejnosti ví, o koho se jedná. Jsou to majitelé lékáren napojení na menší distribuční společnosti. Pokud se výrobce těmto distributorům vyhýbá, například z toho důvodu, že léčivé přípravky vyvážejí do zahraničí, je to logické. Tito distributoři vidí v našem návrhu zákona velkou hrozbu. Nebudou moci reexportovat, mohou o velkou část svých příjmů přijít. Proto proti tomu hodně brojí. Mediálně‑lobbistický tlak je patrný téměř každý týden.

Nepovede tato úprava k tomu, že na trhu zbudou tři velcí distributoři s omezenou konkurencí?

Myslím, že ne.

Proč v tuto chvíli SÚKL nevymáhá od výrobců povinnost dodat distributorům lék podle tržního podílu?

Protože se ta povinnost do zákona o léčivech dostala formou pozměňovacího návrhu, který byl napsán natolik nekonkrétně, že umožňuje mnoho způsobů výkladu. Zákon přitom neumožňuje, aby ministerstvo zdravotnictví vybralo jeden konkrétní výklad a posvětilo ho třeba formou vyhlášky. Požádali jsme o názor legislativní odbory Úřadu vlády a Poslanecké sněmovny. Potvrdili, že to takto precizovat nelze. Navíc víme, že když zákon o léčivech umožňoval více výkladů a my vybrali jeden, který se někomu z regulovaných subjektů nelíbil, dotčené subjekty nás žalovaly a ministerstvo ty soudy prohrávalo. Například rezervace v rámci zásilkového výdeje léčiv. Zákon o léčivech neupravuje zásilkový výdej léčiv úplně precizně, SÚKL to konzervativně vykládal tak, že to znemožňovalo některým podnikatelům rozvíjet například rezervační portál, kde si pacient může zarezervovat léky k vyzvednutí v lékárně. Soud jednoznačně řekl, že když zákon umožňuje víc výkladů, musí se vždy použít ten, který je ve prospěch regulovaného subjektu. Kdybychom si některý z výkladů tržních podílů vybrali, vždy někoho poškodíme, žaloval by nás a s největší pravděpodobností bychom soud prohráli.

Není tu ale riziko, když SÚKL neplní povinnosti z platného zákona?

Ten zákon ale nedává SÚKL v této věci povinnosti. Je od počátku vadný. Je v něm napsáno, že distributor má nárok chtít od výrobce léky v rozsahu svého tržního podílu. Ze zákona tedy vůči sobě mají povinnosti výrobci a distributoři. Výrobce v tuto chvíli není schopen této povinnosti dostát, protože neví jak. Legislativa na to neodpovídá. Ministerstvo nemůže dát žádný závazný výklad, jak má výrobce postupovat. V takové situaci nemůže SÚKL nikoho pokutovat, protože neví, podle jakých pravidel.

Když ale výrobce neplní své povinnosti ze zákona, měl by to SÚKL vymáhat.

SÚKL i ministerstvo zdravotnictví má v tuto chvíli ten právní názor, že nejsou schopny vymáhat povinnost, která není právně jasně koncipovaná. I ústavní pořádek České republiky je postaven na tom, že pokud někomu dáváme povinnosti, musí být jasně řečeno, jak je má plnit. Jediné možné řešení by bylo vyprecizovat tuto povinnost v zákoně o léčivech. Když už se má sahat do zákona, chceme to udělat jinak, s tržními podíly nesouhlasíme.

Kolik léků může spadnout do emergentního systému?

Bude to často lokální otázka, časově omezená. Může se stát, že v určitou chvíli na severní Moravě nebude lékárna schopná se přes distribuční řetězec dostat k určitému léku, zatímco v lékárně v Praze jej mají. Neočekáváme, že by to bylo výrazné množství léků.

Jak často to bude používané z pohledu lékárny?

Ze slovenského trhu máme informaci, že přes emergentní systém jde každý měsíc tisíc nebo dva tisíce objednávek, zatímco v rámci velkodistribuce jsou realizovány statisíce objednávek. Tak bych to viděl i v České republice. Bavíme se tedy ani ne o procentu objednávek.

K VĚCI…
Tuto změnu vítám
Situace byla skutečně velmi neflexibilní a zejména kliničtí lékaři jsou nyní ve velkém diskomfortu, protože jejich pacienti se dožadují (oprávněně) předepsaných léků (lékař však neví, která lékárna má jaké možnosti), takže vzniká velmi špatný kruh shánění léků, což považuji v současné době již za nepřípustné. Vítám změnu, kdy naši pacienti budou mít oporu v legislativě a musí jim být lék dodán v případě potřeby v zamýšleném emergentním režimu, tedy do dvou pracovních dnů. Doufám, že se podaří tuto změnu uvést co nejdříve do praxe.
Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,
přednostka Pracoviště preventivní kardiologie IKEM, předsedkyně správní rady VZP, předsedkyně Výboru pro zdravotnictví Parlamentu ČR

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…