Reakce na článek v Lidových novinách ze dne 13.2.2018
Dlouho jsem se rozmýšlel, zda reagovat na obsah článku, respektive informace, které autor ve svém článku uvádí. Považuji však za svoji občanskou povinnost se vyjádřit k současné situaci, která je zde popisována.
Pan ministr Vojtěch odvolal v krátké době dva ředitele velkých nemocnic. Další změny zřejmě budou následovat. Důvodem je dle sdělení pane ministra osobní selhání. Jsem dalek posuzovat, jací ředitelé jsou po odborné stránce, jací jsou manageři. Jsem však přesvědčen, že zásadní chybou našeho zdravotnictví je, že ředitelé nemocnic se mění v závislosti na tom, která politická strana je zrovna u moci a to, že jsou sami v mnoha případech členy některé z politických stran. Z dlouhodobého hlediska, pak nelze předpokládat, že takový ředitel je schopen realizovat nějakou svoji vizi. V případě odvolaných ředitelů bych se na místě pana ministra spíše zajímal o výsledky práce, zajímal bych se především o ukazatele, jak je daná nemocnice úspěšná v léčení vybraných diagnóz, jaké mají komplikace, jak jsou spokojení pacienti a personál. Po vyslechnutí prohlášení pana ministra o důvodech odvolání dvou ředitelů jsem však nezaznamenal ani jednu zmínku o pacientech.
Zato stále slyšíme a čteme, že hlavním důvodem bylo pochybení v hospodaření, obcházení zákona o veřejných zakázkách apod. Výběrová řízení se v poslední době stala zaklínadlem, jako by výběrová řízení byla tím nejdůležitějším, co rozhoduje o kvalitě příslušného zdravotnického zařízení. Vláda v čele s panem předsedou vlády se opírá o názor, že řízení nemocnice, resp. kteréhokoliv zdravotnického zařízení je stejné jako řízení jakékoliv obchodní firmy. Zdraví jednotlivce, ale především zdraví celé naší populace se dá však těžko řídit jako firma. V článku se hovoří o tom, že ta či ona nemocnice nakupovala léky bez výběrového řízení, že využívala výjimky v zákoně, aby mohla nakoupit určité léky bez výběrového řízení. Při nákupu léků či zdravotnického materiálu však na prvním místě musí být prospěch pacienta, cena jistě je důležitá, ne však nejdůležitější. Pokud vybíráme nějaký lék, pak musí být jasné, jaký je dopad používání léku na další segmenty, jako např. spotřeba antibiotik, zkrácení délky hospitalizace, snížení počtu komplikací, zlepšení kvality života nebo dokonce dopad do sociální sféry apod. Prostě je třeba zhodnotit cost-efektivitu použití toho či onoho léku. Není vždy efektivní to, co je nejlacinější. Pokud je cena považována za to nejdůležitější, pak pacient je vždy na druhém místě a o způsobu léčení v příslušném zdravotnickém zařízení rozhodují ekonomové – a to je prakticky vždy v neprospěch pacientů.
Jsem si vědom, že finanční prostředky jsou vždy omezené. Je však nutné konstatovat, že ČR na zdravotnictví věnuje ve srovnání s okolními srovnatelnými státy mnohem menší finanční prostředky z HDP. To pak vede k podfinancování zdravotnictví jako celku. Jistě neobhajuji plýtvání, ale podporuji, aby rozhodování o nákupu bylo kvalifikované a na základě analýzy a eventuálně modelování. Situace v nákupu velkých celků, jako CT, UZ apod. jsou jistě výběrová řízení na místě, ale opět za respektování především prospěchu pacienta,
Naše vláda, zákonodárci a managementy si myslí, že jich se ovšem toto vše netýká – pokud se bude jednat o jejich rodinné příslušníky, pak jde ekonomika stranou – prostě „všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější“. Chtějí, aby oni či jejich rodinní příslušníci dostali takovou péči, která bude pro ně nejlepší, nikoliv nejlacinější. To je zcela logické. Proto by se měli zamyslet nad tím, že pokud je zdravotní problém postihne mimo velká města, dostane se jim takové péče, jakou je stát schopen zajistit i v těchto regionech. Nemoc a smrt si totiž nevybírá. Pokud budeme zdravotnictví posuzovat z pozice ekonoma či politika, nemáme odvahu říci svým voličům, že všichni nemají nárok na stejně kvalitní péči, pak zdravotníky politici staví do nezáviděníhodné situace – snaží se je totiž vmanipulovat do situace, kdy ekonomika má být nadřazena nad etikou. A to je třeba v zájmu pacienta i našeho svědomí co nejrůzněji odmítnout.
Zdroj: MT