Řízená zdravotní péče: ano či ne?

Řízená zdravotní péče. Co to je? Kdo ji prosazuje a proč? Je skutečně tak revoluční, jak o ní tvrdí její obhájci nebo není a celé je to jinak?

Dříve než přikročím k argumentaci, musím se zastavit při jevu, s kterým se v poslední době setkáváme až příliš často. A sice při neschopnosti získat podporu pro vlastní projekty.

Pokud se nám je z toho či onoho důvodu nedaří obhájit věcně, snažíme se zvýšit jejich atraktivitu tím, že je vyzdobíme nejrůznějšími prívlastkami jedinečnosti a osobitosti.Označíme je za nevšední a očekáváme, že toto naše vidění si osvojí i okolí.Tak jednoduché to ale není.

Pokud má veřejnost přijmout nové myšlenky, musí jim rozumět, musí znát jejich přednosti i slabiny a především jim musí důvěřovat.

O tom, že stávající systém zdravotní péče takové nové myšlenky potřebuje, byly popsány stohy papíru a snad už neexistuje nikdo, kdo by o tom pochyboval či byl zásadně proti. Stejně tak panuje poměrně vysoká shoda v tom, že obsahu těchto myšlenek by měl dominovat mechanismus tlaku na úsporné chování všech jeho účastníků. Pacientů, poskytovatelů, pojišťoven i státu.

Model řízené zdravotní péče, o kterém je dnes řeč, tento mechanismus v sobě do jisté míry obsahuje.V jeho pozadí stojí jednoduchá představa propojit plátce (pojišťovna) a poskytovatele v jeden subjekt a tím dostat pod kontrolu neustále se zvyšující náklady za zdravotnické služby.

První typy takto strukturované zdravotní péče vznikly již ve čtyřicátých letech minulého století v USA, kdy velké loděnice hledaly způsob, jak snížit náklady na zdravotní péči svých zaměstnanců. Našly ho ve vytvoření sítě dceřiných společností-HMO (Health Maintenance Organizations), které zaměstnance nejen pojišťovaly, ale i léčily.

Zaměstnanec zaplatil fixní poplatek, a za to mohl čerpat vymezený rozsah zdravotnických služeb v předem určených zařízeních.

Zde je vhodné poznamenat, že první zkušenosti s použitím tohoto modelu v praxi byly velmi povzbudivé. Náklady za výkony skutečně klesly a lidé se začali ke svému zdraví stavět odpovědněji. Začali šetřit.

Vznikl dokonce systém jakýchsi bonusů, upřednostňujících ty, kteří čerpali zdravotní péči méně než ostatní.

Jak ale plynul čas, začaly se objevovat i první nedostatky. Mezi nejzávažnější patřil i očividný pokles kvality služeb. Postupně se začala vytrácet zdravá soutěživost, rivalita mezi sesterskými zařízeními, lékaři ztráceli motivaci být najlepšími. Dominantnou pobídkou se stalo dodržování nejrůznějších limitů a norem.

Není se čemu divit. Model řízené zdravotní péče totiž neodstranil hlavní nedostatek zdravotního pojištění - anonymitu. Konkrétní pojištěnec a skutečný plátce zdravotní péče zůstal z hlediska její úhrad i nadále neznámý. Hlavním zákazníkem systému se stal jeho zaměstnavatel s vlastními prioritami (minimalizace nákladů, co nejhospodárnější režim a podobně.). A to nestačí.

Aby systém fungoval, aby byl ekonomicky vyvážený a dále se nezadlužoval, potřebuje změnu daleko zásadnější. Potřebuje od základu přebudovat postavení jeho jednotlivých účastníků a potřebuje do svého středu postavit jeho skutečného zákazníka-pacienta.

Informovaný čtenář jistě tuší, že řeč je o systému osobních zdravotních účtů. Ale to už je téma na samostatný článek.

MUDr. Ján Popovič

REAKCE ČTENÁŘŮ:

MUDr. Tomáš Rozsíval

Řízená zdravotní péče je další z mnoha pokusů, učiniti ze svobodného lékařského, povolání cosi, co bude podřízeno vizi zlatého telete v poušti. Snaha tzv. propojit poskytovatele zdravotní péče s poskytovatelem je totéž, jako ředit víno vodou. v každém případě vznikne cosi, co bude sice levné, ale nepoživatelné. Povede to pouze ke snížení úrovně lékařské péče o pacienta. Všichni, kdo uvažují v intencích "primum non nocere", musejí odmítnout. Není smyslem práce lékaře, šetřit v péči o nemocného člověka za každou cenu a ještě pod hrozbou dalších regulací. Proto moje práce lékaře musí být naprosto svobodná, bez jakýchkoliv násilných a cizorodých prvků ze strany kohokoliv, kdo tzv. řídí zdravotnictví. V roce 1992, když vznikal zákon č.160 /1992 Sb. jsme si mysleli, že jsme již na správné cestě. Ovšem vidíme, že hledání správné cesty bude úkol pro další generace.

Zdroj: www.tribune.cz