S nechráněnými potravinami mám problém...

Máme tady podzim. Prší, je zima a začíná se vyskytovat větší počet nachlazení. Pro mě to není jen teorie, jsem praktický lékař a vidím to ve své běžné praxi. Jistě by bylo správné, pokud je to možné, těmto infekcím předcházet.

Většina „nemocí z nachlazení“ se šíří jako kapénkové infekce. Kapénky dokáží infekci přenášet zhruba do vzdálenosti 1,5 m. S tím by se mělo počítat. Proto mi velmi vadí jedna věc, která je stále rozšířenější. Jde o pečivo.

Čím dál tím víc začínám pozorovat, jak se pečivo nabízí zcela nechráněné zákazníkům co nejblíže na očích. Z hlediska marketingu je to pochopitelné. Je hodně vidět, někdy ještě voní. Když je tak přímo po ruce, je větší pravděpodobnost, že si jej zákazník koupí. Někdy je ještě čerstvé, teplé. Málokdo odolá. Vzdálenost od zákazníka je menší než 1,5 metru.

Takže nakažený zákazník na pečivo naplive své kapénky, ten druhý za ním si ho koupí ještě teplé a třeba jej hned sní. A druhý den bude mít problém.

Také jsem nedávno zažil nachlazenou prodavačku. Chtěl jsem si koupit bagetu, ale když jsem viděl, jak popotahuje nosem, otočil jsem se a nechal si zajít chuť.

Mám s tím problém. Nachlazení lidé, kteří pracují s potravinami a jsou tedy významným vektorem nákazy, mi nechtějí jít do neschopnosti. Buď kvůli penězům, nebo kvůli šéfovi, nebo za ně prostě není náhrada. Tak mi prodavačka naplive do vajíčkového salátu a kuchař nakýchá do guláše.

Já je nemohu násilím zavřít. A chápu, že u nízkopříjmových skupin je neproplacení prvních tří dní nemoci sociální problém. Který ovšem pak odnáší ostatní, i ti podnikatelé, co jsou proti. Odleží si to v posteli s teplým čajem a paralenem.

Předpokládám, že zaměstnanci hygienických stanic, hlavně ti z epidemiologického oddělení, chodí nakupovat a vidí to samé nechráněné vystavené pečivo, jako já. A nic s tím nedělají. Nebo pokud ano, nic o tom nevím. Usuzuji podle množství vystaveného pečiva.

Zdroj: WWW.TRIBUNE.CZ