S Pavlem Pafkem o medicíně i o problémech v českém zdravotnictví
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Na Frekvenci 1 právě teď začíná Pressklub. A naším hostem je po čase lékař, řekl bych velmi slavný lékař. A jím je Prof. Pavel Pafko, přednosta 3. chirurgické kliniky a 1. Lékařské fakulty Fakultní nemocnice v Motole. Říkám to dobře? Dobrý den, pane profesore.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Dobrý den. Říkáte to dobře.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Pane profesore, české zdravotnictví je taková věc, o které se tolik diskutuje a tolik mluví. A my slyšíme, my občané, tu z médií a tu z různých prohlášení bůh ví koho, že to je černá díra. Že tam nejsou peníze. Že to je největší trhlina našeho systému. VY jste člověk, který je v té praxi. Máme my, občané, tak jak to vy pozorujete, se bát o české zdravotnictví?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Český občan se nemusí bát úrovně českého zdravotnictví. Hodně jsem jezdil o Evropě, kolikrát jsem byl ve Spojených státech. Úroveň českého zdravotnictví odpovídá úrovni zdravotnictví v těchto zemích. Jediné, co neodpovídá, je financování českého zdravotnictví. Český občan opravdu dostává západoevropský, v uvozovkách, západoevropský zdravotní standard péče. A ani ve Spojených státech jsem neviděl postupy, které bychom my v praxi neměli. To znamená, že na úrovni jsme. Jiná věc je financování. A k tomu financování jenom malý příklad. Požádal jsem Ministerstvo zdravotnictví České republiky, aby mi zjistilo, kolik procent hrubého domácího produktu vydává Česká republika a kolik procent hrubého domácího produktu vydává na zdravotnictví Rakousko. Rakousko jsem zvolil proto, že je to země, která je nám geograficky i historicky nejbližší. Tak. Pro zajímavost vaši i vašich posluchačů, Česká republika podle informací z Ministerstva zdravotnictví, podle posledních informací, vydala na zdravotnictví šest celé osm procent hrubého domácího produktu. Rakousko vydalo deset celých jedna procent. Je si třeba ale uvědomit, že jedno procento hrubého domácího produktu českého se nerovná jednomu procentu rakouského či německého nebo jakéhokoliv. Protože když si dám, já už jsem to opakovaně říkal. Každý výrobní proces a zdravotnictví do jisté míry je výrobní, z ekonomického pohledu, výrobní proces. Má vstupy materiální a personální. Jenže materiální vstupy, to znamená léky, přístroje, sanitky, benzín do těch sanitek, kupuje ředitel nemocnice v Čechách úplně za stejné peníze, jako ředitel nemocnice ve Vídni nebo v Drážďanech. To znamená, že materiální vstupy do toho procesu jsou naprosto za světové ceny, za stejné ceny. Teda musíme si položit otázku, kde se lišíme. Ještě další zajímavost. V Rakousku jde na každého obyvatele, na zdravotnictví se vydá tři tisíce šest set dvacet šest dolarů ročně. U nás tisíc šest set a asi dvanáct nebo já nevím přesně, já už si to nepamatuji. Prostě tady stojí cifra tři tisíce šest set proti cifře tisíc šest set. A přitom český občan dostává stejnou péči jako občan rakouský. A potvrdí vám to, a mně to mnoho lidí potvrdilo a viděl jsem to tam, je to opravdu stejné.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No a v čem je zakopaný pes, pane profesore?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No pes je zakopaný velmi jednoduše. Jestli stojí tři tisíce šest set proti tisíc šest set za stejnou péči a kupuji přístroje a sanitky a to všechno, jak jsem řekl, za stejné prachy, peníze, tak samozřejmě že ty vstupy materiální jsou stejné, ale personální vstupy se výrazně liší. A dá se říct, a opravdu to říkám s plnou vážností, že úroveň českého zdravotnictví dotují platy zdravotníků. Přitom bych rád zdůraznil, že já sám jsem univerzitním profesorem a jsem placen školstvím, velmi z malého úvazku jenom zdravotnictvím. Takže mně nejde vůbec o můj plat. Mně jde o princip. A ten princip je špatný. Prostě proto také mladí lékaři odcházejí z České republiky. A proto teď chystají akci koncem roku hromadných výpovědí. A je třeba říct, že vidím teď situaci ve školství, kdy nový ministr školství už slibuje zvýšení platů mladým učitelům a jednorázové platby. A já se teda ptám, proč mladý učitel ano a mladý lékař ne. A kde je tady nějaká spravedlnost. A je špatné, když stát čeká až na to, kdy nemá učitele ve školách a kdy je potřebuje. A bude velmi nerozumné, když stát bude čekat, až opravdu vzniknou nějaké problémy v personálním obsazení českých nemocnic. A pak teprve bude reagovat.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Tak. A pane profesore Pafko, nejste to právě vy, autority vašeho oboru, jako jste třeba vy profesor Pafko a řada jiných, kteří by právě měli třísknout do stolu?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Já si myslím, třísknout do stolu. V sedmdesáti letech těžko člověk tříská do stolu. Respektive já nevím, jestli to někdo ještě uslyší takové bouchnutí. Ale pevně věřím a vkládám velké naděje v nového ministra zdravotnictví, o kterém, kterého znám a o kterém si myslím, že je to rozumný člověk. A že si toto všechno velmi dobře uvědomuje. Samozřejmě, že tady jsou české nemocnice. A samozřejmě že je tady privátní sektor ambulantní. Možná tam ty problémy takové nejsou. Já vidím ty problémy v těch nemocnicích. A vidím nespokojenost těch mladých lékařů v těch nemocnicích.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Pane profesore, jak je to právě s těmi odchody těch mladých lékařů do zahraničí? My tedy už víme příčinu. Oni chtějí, prostě jsou mladí a chtějí vydělat peníze. Rozumíme tomu. Jsou vystudovaní tady u nás v České republice, ve většině případů. Je to tak?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ano, je to tak. Ale pozor. Nebylo by správné mluvit o tom tak, jako se dřív říkalo, dělnická třída. Za peníze dělnické třídy vystudovali tady lékaři.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
To já jsem ale neřekl.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Dneska jsme v Evropské, ne, ne, ne. Já vám to jenom chci vysvětlit. Dneska jsme v Evropské unii a taky se neptáme, když sem přijdou kolegové z Bulharska nebo z Ukrajiny, za čí peníze vystudovali. Prostě jsou tady a pracují tady. A kolik je tady těch cizinců?
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Tak já vás jenom poprosím, abyste mně nepodsouval. Já jsem takovou myšlenku určitě nepronesl.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ne, ne. To já samozřejmě.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Já jsem měl spíš na mysli to, že vystudují se znalostí nějakého českého prostředí. Ani ne tak na ty finance. Ale neexistuje tedy žádný mechanismu, řekněme přednosty vaší 3. chirurgické kliniky, který by uměl třeba takového lékaře, který za vámi přijde a řekne. Pane přednosto, já jsem u vás rád, já bych u vás pracoval, ale chci být mladý, úspěšný a vydělávat peníze a proto odcházím, řekněme do Švýcarska do nemocnice. Existuje nějaký mechanismus, kdy může přednosta zakročit? Kdy třeba existuje nějaká výjimka ze zákona? Kde vy mi můžete přidělit vyšší plat nebo nějaké jednorázové peníze nebo něco. Existuje něco takového, nějaký mechanismus?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ne, ne. Tak za prvé. Tabulky v naší fakultní nemocnici jsou platové tabulky. A já nevím, má sice nějaké malé možnosti na nějaké odměny, které jsou v řádu nedůstojném, dá se říct. A já nemám možnost omezit svobodu člověka. A taky bych to nikdy neudělal. Chce-li někdo odejít, ať odejde. je to jeho volba. A já nemám právo mu bránit. Lékaři jsou prostě také jenom lidi. A už to, že zákon, pokud já vím, umožňuje víc přesčasové práce lékařům než ostatním, nevidím, jestli je to správné. Celé je to zase z nouze udělané. Zase byl státní department dotlačen k něčemu udělat nějaké výjimky. Ale aby byla výjimka v tom, že bych omezil svobodu člověka a udělal z lékaře vězně, to bych viděl za nesprávné.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Na druhou stranu se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Doporučujete třeba těmto mladým lékařům, běžte do světa, sbírejte zkušenosti, podívejte se, jak se to dělá jinde. A tady máte vždycky dveře otevřené. Platí i třeba to, že takové, takový lékař, jde-li do světa pracovat, že přinese jakousi zkušenost, jakýsi nový pohled. Že to má i třeba nějaký, řekněme, druhotný, ale pozitivní efekt?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, to samozřejmě. Jako v každé lidské činnosti. Řemeslníci chodili po Evropě a pak se nakonec doma usadili. Já si myslím, že medicína je internacionální. A já si myslím, že je velmi správné, aby mladí lidé poznávali svět a pak se vrátili. Sám jsem pracoval rok tenkrát v Západním Německu a vrátil jsem se. A považuji takový rok za určité štěstí ve svém životě, že jsem měl možnost vidět něco jiného, než tady doma. Jiná věc je, abychom vytvořili podmínky pro to, aby se ti lidé vrátili.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Pane profesore, v okamžiku, kdy teď nastávají letní prázdniny, jsme v tom období, kdy je takové horko, měl byste vy jako lékař z vašeho oboru nějaké doporučení pro naše posluchače, co by měli a co by neměli? Oni by to v této chvíli asi velmi ocenili.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Já myslím, že medicína je dneska už tak rozdělená, že dávat nějaké obecné soudy, jako hodně pít a méně se vystavujte přímému slunečnímu záření, to jsou jiní kolegové, kteří toto určitě rádi řeknou. Doporučení? O prázdninách v nemocnicích je vždycky prázdninový provoz. To znamená část personálu si bere dovolené. tak jestli bych jako chirurg měl dát nějaké doporučení, tak jedině takové, že pokud nemusíte být operování, a když člověk dostane akutní zánět slepého střeva, tak si nemůže vybrat, jestli je červenec nebo prosinec. Pokud nejde o akutní operování, tak v prázdninových měsících si myslím, že ta plánovaná činnost, tu plánovanou operaci, ty plánované operace by se nemusely provádět.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Dobře. No a teď nám řekněte, pane profesore, jestli existuje něco ve vašem oboru. My, co sledujeme tedy medicínu, zaplať pánbůh, jenom v televizi a v televizních dokumentech, tak kolikrát zůstává rozum stát nad tím, co všechno už je vymyšlené. Jaké zázraky dnes medicína umí. Já jsem nedávno sledoval v televizi dokument o tom, jak se operuje mozek a pacient u toho není spící, ale je komunikující. Tak existuje něco takového, co samotného vás v poslední době až zarazilo, že někdo něco takového vymyslel? Nějaká metoda nebo nějaký, nějaký přístroj nebo něco, co by vás opravdu překvapilo? Kdy si kladete otázku, kam až to půjde?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Tak já sleduji vývoj chirurgie prakticky půl století. Už jako student jsem se o to zajímal. A mohu říct, že vývoj chirurgie a vůbec medicíny je závislý na vývoji technických věd. Všechny pokroky, které se udály, byly dány pokroky techniky. Tak to je nakonec vývoj celé medicíny, objevení mikroskopu, rentgenového přístroje. Ta medicína vždycky čekala na nějaký takový to objev, aby posunul tento objev v poznání medicínské. Tak teď je to, já nevím, no ta robotizace chirurgie.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Věříte na ni, na tu robotizaci?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, věřím. Je to určitý pokrok. A má to určitá specifika. A je třeba jenom zvažovat, abychom investovali prostředky, třeba počet těch robotů aby odpovídal naší malé zemi. A aby ty přístroje byly využité. Mnohdy shánějí moderní přístroje ředitelé různých zdravotnických zařízení a já je chápu. A shánějí to proto,a by vytvořili jakousi hradbu kolem zařízení, které řídí. Ale často ty přístroje nejsou dostatečně využité. A pak je třeba přemýšlet o smysluplnosti toho celého.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Dobře. A když mluvíme o té robotizaci. O tom, že dnes je možné, že některého pacienta bude operovat robot nebo už se to asi děje. Já si neumím představit, že bych za sebe k takové to situaci, k takové to operaci dal souhlas?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No ne, pozor. To operuje člověk, ale přenáší své pohyby přes ten robot. To není tak, že by tam vůbec nikdo u toho nebyl, jak byste si to představil.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No, to je mně jasné. Ale ...
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, proč?
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Ale když by mně řekli, bude vás operovat profesor Pafko nebo bude vás operovat tady přes nějakého robota, tak já bych asi věřil víc tomu lidskému elementu.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ten tam ale přece vždycky je, víte.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Vždycky tam je?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ano, jenom se přenáší přes nějaké zařízení.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Ale musíte se spolehnout už na něco jiného? A já mám pocit, že my staromilci v Čechách, ...
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ano, ano, rozumím.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
My bychom se raději spolehli na vaše ruce?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No ne, ty ruce drží tak či tak, drží nějaký nástroj, přístroj. Vždycky to něčím přirazí. Chirurgie není holýma rukama. Já nevím, jestli mi rozumíte?
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Rozumím vám přesně. Obraz jde přes nějakou obrazovku ...
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Jednou je ten přístroj složitější, jednou je méně složitý. Ale máte pravdu, že důvěra pacienta v lékaře musí být a bude i v budoucnu, ať bude ta technizace jakákoliv. A tu já osobně vidím po své životní zkušenosti jako základní.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No, a pak ještě se často mluví, pane profesore, a to není žádná novinka. Ale posluchače by to nepochybně zajímalo, o tak zvaných laparoskopických operacích. Říkám to slovo dobře?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ano, ano. Vy říkáte to velmi dobře. To je právě. Rozvoj optiky a elektrotechniky umožnil to, že se v případě laparoskopie malou dírkou vsune do dutiny břišní kamera, malou dírkou. A prohlíží se dutina břišní. A dalšími malými dírkami se tam vsunou nástroje. A vy máte pomocí té kamery, jejíž obraz se přenáší na obrazovku, možnost vidět poměry v dutině břišní nebo hrudní, to je torakoskopie. A provést tam nějaký výkon., Takže ještě jednou. Vývoj techniky umožnil tyto postupy. A nic na tom dneska už mimořádného není. Tyto postupy zdomácněly, jsou rutinní. No a postupně se to bude vyvíjet, samozřejmě jako všechno.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Bát se toho nemáme, laparoskopické operace?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Určitě, určitě ne. Určitě ne. To je metoda naprosto jasná. Dneska už ověřená. Od začátku devadesátých let, takže to už je dvacet let. To je zaběhnuté v nemocnicích.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
To jsou slova profesora Pavla Pafka na Frekvenci 1. Posloucháte Pressklub a naším profesorem, naším hostem je profesor Pavel Pafko, chirurg. Pane profesore, o vás se ví, že tedy se specializujete na tu plicní chirurgii nebo často se zabýváte onemocněním plic, pakliže je potřeba to operovat. Mají se vás bát kuřáci? Že se vám dostanou na stůl?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ne, nemají. Osmdesát pět procent našich pacientů, které operujeme, jsou právě kuřáci.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Takže jste s nimi kamarád více méně?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Já nevím, jestli kamarád, ale bohužel, bohužel, bohužel, nejčastější příčinou rakoviny plic, která je nejčastější operací plicní dneska, je kouření.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Aha. No a abychom tedy, abychom lacině našim posluchačům jenom nedoporučovali, nekuřte. Tak pojďme to doporučení ještě nějak podpořit slovy profesora Pafka. Nekuřte proto a proto.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Tak nekuřte proto, že je prokázáno, že v České republice na následky kouření umírá asi každý rok, asi osmnáct tisíc lidí. Nejsou to vždycky jenom plicní onemocnění, jsou to onemocnění srdce a cév a další onemocnění. A tito lidé si zkracují v průměru, to je statisticky spočítáno, život asi o patnáct let. Tak to je první vážné varování. Ekonomicky tak, jak jsem si měl možnost zjistit, ekonomicky jenom pobyty v nemocnicích za rok přijdou u kuřáků asi na dvacet sedm miliard korun. Přitom se z daní z tabáku získá asi dvacet celých dva miliardy. Takže samotné kouření je i z ekonomického pohledu pro ten stát ztrátou. A to mluvíme jenom o hospitalizovaných, teda do nemocnice přijatých nemocných. K tomu musíme počítat ještě možná téměř jednou tolik ambulantních různých vyšetření a ošetření. Takže každý si umí udělat představu, jak je to z té ekonomické stránky. Já jsem velmi zklamán, ale opravdu velmi zklamán, že parlament České republiky nepodpořil jednoznačně zákon, aby se ve všech veřejných prostorách nekouřilo. Já to vidím jako špatné, nechápu to. Jestli ti politici nevědí o následcích kouření, tak to je jedna věc. A nebo jestli vědí a jsou motivováni jiným způsobem, aby rozhodovali, To já ...
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
To je ještě horší.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
To já, to já nevím a to je ještě horší. Ještě horší. Argumentace taková, že třeba v restauracích se může kouřit, když to bude nálepka, jak zákon rozhodl, že restaurace budou na ty, kde se může kouřit, kde se nemůže a kde jsou oddělené prostory, je pro mě z hlediska vývoje společnosti. Ve světě prostě jsme, nejsme progresivní, protože mnohé státy už to takto mají. Že se prostě nikde kouřit nesmí. Možná že ti lidé, ti politici, kteří rozhodli tak, jak rozhodli, zdůrazňují to, že dneska majitel restaurace je soukromník a na své půdě si může dělat co chce, těm bych jenom vzkázal. Že to tak vůbec není, protože i do soukromých restaurací chodí hygienická kontrola. A teoreticky podle jejich myšlenek by tam neměl kdo co hledat. A oni by tam mohli prodávat co chtějí a podávat způsobem jakým chtějí. Pokud najdou zákazníky, ať si tam ti lidé chodí. Jinak to oddělení těch prostor, pozoruji to, to jsou směšné různé takové jakoby příčky. A je to něco podobného, jako kolegyně Králíková má hezké přirovnání. Představte si bazén plavecký, kde v rohu někdo močí a vy těm lidem, kteří plavou na druhé straně bazénu, řeknete, no a co. Vy jste v jiné části bazénu. Představa úplného oddělení těch prostor, to by musela být dvojí obsluha. A přece ti číšníci a servírky běhají z jednoho do druhého. A představa oddělit ty prostory. Jistě, to teoreticky je možné mít dvě restaurace, ale nikde to tak není.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Věhlas lékaře nebo řekněme jakási mediální známost. Je to ve vaší profesi výhoda a nebo spíš jakýsi závazek, něco, co vy lékaři třeba úplně nemáte rádi?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Nevím. Já myslím, že v tomto medicínu nelze odlišit od jiných lidských činností. Vše má dvě stránky. I to, o čem vy mluvíte, že je věhlasem. Na jedné straně je to jistě pozitivní, protože to rozšiřuje klientelu toho zařízení nebo toho lékaře, který ten věhlas má. Na druhé straně všeobecná známost člověku může způsobit i nepříjemnosti. Protože jednou je na ulici známý a musí teda taky respektovat to, že si ho ti lidé všímají.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
A stává se tedy někdy, že k vám na 3. chirurgickou kliniku přijde, řekněme, pacient, který trvá na tom, aby ho operoval nebo aby ho alespoň viděl sám profesor Pafko?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
V České republice je svobodná volba lékaře, kterou schválil parlament naší země. A jistě každý má právo si vybrat lékaře, aspoň tedy na papíře. Jistě ne vždy je to všechno možné. Ale já se snažím vyhovět lidé, kteří projeví zájem o mou práci. Snažím se jim vyhovět, samozřejmě ne vždy je to možné.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No ale přesto budu trvat na té otázce. Stává se někdy, že k vám někdo přijde a řekne. Já chci, aby mě viděl Pafko?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, slovo chci užívá málokdy pacient. Ale přicházejí lidi s žádostí ano, abych se na ně podíval. To tak je.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No a existuje jakási rivalita třeba mezi lékaři tímto směrem? Že přece jenom vy jste říkal, že medicína je v tomto stejná jako každý jiný obor. A v každém jiném oboru je to, pane profesore, tak, a to si můžeme zcela upřímně říct, že existuje jakási rivalita mezi různými kolegy. I třeba v tom, jak jsou nebo nejsou mediálně známí. A mě by zajímalo, jestli to existuje i mezi lékaři? Jakási rivalita?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, já nevím, jestli slovo rivalita je správné slovo. Jistá konkurence, řekněme, je. Ale moje myšlenka je taková, že je vždycky víc pacientů než lékařů. A tak je třeba být pokorný, skromný, pomoct. Ale v žádném případě nemít představu, že pacient je můj pacient. A pokud by chtěl vyhledat někoho jiného, třeba s tím, že by chtěl získat druhý názor, tak se k němu chovat. Bohužel u některých kolegů jsem to tak cítil za ty léta praxe. Buď jste můj a nebo o vás nemám vůbec žádný zájem. Já si myslím, že každý člověk je svobodný a má právo na druhý názor. A až budeme sami nemocní, možná se budeme v některých případech chtít poradit tam i onde. A pak zvolit optimální cestu podle toho, co si budeme myslet, že je optimální.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Což ta chirurgie jako taková je, pane profesore, asi velmi široký obor. Tak tušíme z televizních seriálů my, co jsme ještě nikdy nebyli v nemocnici, tak tušíme, co to všechno asi obsahuje. Ale přes to vy máte nejblíže k jakési plicní chirurgii, je to tak?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ano k chirurgii hrudní. Ale děláme všeobecnou chirurgii. Ono je to tak velmi stručně řečeno. Původně byla všeobecná chirurgie, řekl bych, od hlavy k patě. A během dvacátého století docházelo postupně k oddělení, traumatologie, neurochirurgie, srdeční chirurgie, hrudní chirurgie a tak dále. A samozřejmě ten proces diferenciace pokračuje. Takže dneska máte chirurgy, kteří se zabývají jenom stomatochirurgií, chirurgií čelistí a zubů a tak dále.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
A vy jste tedy ten vlastně vystudovaný a praxí získaný ten obecný chirurg?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ano. My jsme všeobecná chirurgie. A samozřejmě že se specializujeme v rámci té všeobecné chirurgie ještě na tu chirurgii hrudní, teda plicní a jícnovou.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
V každé profesi je to tak, pane profesore, že něco, nějakou součást té vaší profese děláme méně raději a některou děláme raději. Tak třeba vám řekne automechanik, já rád spravuji auta, ale nerad třeba měním kola nebo dolévám olej. Tak mě by teď zajímalo, jestli takový profesor Pafko má některý z těch oborů, jestli třeba je něco, co nerad operujete? A nebo jestli je něco, co rád operujete, co vás baví? A jestli je něco v té vaší profesi, co je nutné zlo?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Mluvit o tom, že je chirurgie zábavou, já nevím, jestli je správné. Je to moje profese. Samozřejmě že to dělám rád, protože jsem si to vybral. A nemohu říct, že bych měl oblíbenější a méně oblíbené operace. Ale samozřejmě v některých druzích činnosti jsem zkušenější než v jiných, protože je opakuji častěji. Ale to je tak v každé lidské činnosti. Tu medicínu nevidím nějak mimořádně v tomhle.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No a v čem jste teda jakoby nejlepší? Co děláte nejčastěji?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, nejlepší určitě nejsem. Ale tak dělám často, nejčastěji operace plic a jícnu, dneska už. Na konec každý starý chirurg pak se vycvičí v určitých činnostech, v kterých je jako, řekli bychom česky, doma, víc než v jiných.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
No a existuje nějaká operace, která se týká, protože my laici rádi mluvíme o těch operacích, byť víme, že medicína není zdaleka jenom o operací. Ale nějaká operace, kterou, na kterou byste si, řekněme, netroufl? Řekněte, já jsem třeba dlouho neoperoval žlučník, teď dávám příklad, nebo něco, tak zkusme na žlučník zavolat kolegu.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No, to já si myslím, že v současné době, že přednosta pracoviště, které řídí, by měl rejstřík toho pracoviště více méně ovládat a být tím, koho zavolají, když je třeba řešit nějakou situaci. A nemůžu říct, to já dělat nebudu nebo k tomu nepřijdu a tam nepomůžu. Rozdíl mezi ředitelem jakéhokoliv provozu a ředitelem nebo vedoucím pracovníkem chirurgie je v tom, že ten chirurg musí prakticky u toho operačního stolu pomoct, kdykoliv je zavolán. Zatímco ten ředitel jenom řídí.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
A chodí to stále mezi lékaři a v českém zdravotnictví, až tak to můžeme říct, tak jak to vidíme ve filmech, pane profesore? Že třeba vás zavolají z jiné nemocnice nebo z jiného pracoviště a pozvou vás. Tady leží pacient, prosím vás, co si o tom myslíte? Děje se to?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
No to je samozřejmě. Fakultní nemocnice, jako bych řekl, vrcholné orgány v českém zdravotnictví jsou velmi často tázány na názor. A jsou tam překládáni pacienti z nižších, je to nevhodné slovo, ale z nižších pracovišť jako by na vyšší. A to je naprosto běžné. Dneska z jedné, dokonce jiné fakultní nemocnice konzultovali případ s námi, poleptaný jícen. Ale to jsou věci, o kterých není ani třeba extra mluvit. Protože tak to je. Prostě ta struktura toho zdravotnictví je taková, aby ti z těch centrálních pracovišť pomohli těm, kteří nemají to vybavení a řekněme tu zkušenost.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Takže můžu si to představit i tak, že třeba v jisté chvíli, kdyby vám zavolali z nemocnice, řekněme v Rumburku nebo Poděbradech, ...
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Samozřejmě.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Tak sednete a jedete?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Ne, ne, ne, ne, ne, ne. To je krajně raritní, abychom někam vyjížděli. Spíš se pacient, to jsou obyčejně složité případy, a ty je lépe ošetřovat na domácí půdě. Protože máte zas zázemí, řekněme, v takové Fakultní nemocnici Motole, zázemí jiných odborníků, které třeba vůbec ta nemocnice ani v tom Rumburku nemá. Ono nejde jenom o tu operaci. Jde o tu péči o toho nemocného po operaci a tak dále. A hlavně odoperovat někoho v Rumburku, pak jet domů a nemít možnost ho sledovat, je špatné. Takoví to lidé se zpravidla přivezou na to centrální pracoviště, řekněme třeba do toho Motola a tam se ošetří komplexně.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Dobře. Pojďme na závěr našeho povídání, pane profesore Pafko, se vrátit k vám. Kam jedete na dovolenou letos o prázdninách?
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Já budu, na dovolené budu na své chatě na Orlíku. A na pár dní pojedu s vnukama do Vysokých Tater.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Tak my vám děkujeme za to, že jste přišel sem k nám na Frekvenci 1.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Prosím.
Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Mějte se moc hezky a těšíme se napříště. Na shledanou.
Host (Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.):
Děkuji, na shledanou.
Zdroj: Rozhlas