Senát v bílém

Jak se zdá, co nevidět bude český Senát o 81 hlasech chodit do práce v bílých pláštích. Již nyní ze zmíněných 81 křesel obsadilo 13 nositelů titulu MUDr, k čemuž musíme přidat ještě dva MVDr (veterináře). Nedosti na tom ­ blíží se nové volby do Senátu, a mezi kandidáty se objevuje dalších zhruba 15 kandidátů v bílém rouchu.

Jako by nestačilo, že dosavadním šéfem tohoto zákonodárného sboru je Přemysl Sobotka, hakim a rentgenolog, o němž se již delší dobu hovoří jako o možném kandidátovi na prezidenta. Vzhledem k jeho specializaci bychom mohli čekat, že svým zkušeným rentgenovým okem prohlédne vnitřní strukturu a založení naší společnosti. Marná to ovšem naděje ­ pokud by se tak stalo, patřil by spíše mezi duševně choré, jichž je u nás zhruba jedna třetina, třebaže ne všichni docházejí do příslušných specializovaných ordinací.

Jiného názoru je ovšem lékař a šéf Senátu, který usoudil, že někdy máme racionálnější pohled leda na žabomyší války. Jinak je Senát k léčení všech chorob a po všech stránkách, tedy jak se patří, vybaven. Připočteme-li příští senátní kandidáty, nescházejí ani šéfové nemocnic, ani chirurgové, psychiatři a dokonce ani záchranná služba.

Nás, občany, kteří tento sbor dobře financují, ovšem napadá, že senátory v bílých pláštích už asi jejich vlastní obor vůbec nezajímá, anebo jejich praxe nepatřila k nejúspěšnějším (nejvýnosnějším) v našem státu. Naopak ­ přihlížejí lhostejně k likvidaci ordinací, k rostoucím nákladům na zdravotní péči, k zvyšujícím se vzdálenostem mezi pacienty a zdravotním zařízením.

Desítky kilometrů, které musí ujet sanitky v naléhavých případech, nejsou žádnou zvláštností, a v posledních dnech se dokonce uvažuje, je-li nutné, aby byl vždycky v záchrance přítomen také lékař. To je dostupnost na km, která může být ještě vzdálenější, když důchodkyně nemá na regulační poplatek nebo další platby.

Zdravotní péče je pro babičku nedostupná, přestože sídlí za rohem. Není divu, že šéfem ministerstva zdravotnictví je bývalý ředitel hradecké nemocnice Leoš Heger, který například požaduje, aby návštěva odborného lékaře bez doporučení praktika z první linie byla odměněna, resp. regulována 200korunovým poplatkem.

Mimochodem Heger sám při nástupu do funkce pravil, že Česko zasáhla poplatkománie. Copak tímto výrazem myslel? Sám říká, že systém poplatků bych rád zjednodušil. Aby sloužily jako regulační a daly pacientovi jasně najevo, co od něj systém chce a jak by se měl chovat.

Takže lékaři by měli být současně sborem vychovatelů, a možná tedy i vedlejší větví ministerstva školství, která by se starala o příslušné chování dospělého obyvatelstva, jež si ovšem péči o vlastní zdraví setsakramentsky draze platí. V této souvislosti bychom si měli připomenout, že Senát má napravovat chyby, jichž se dopustil parlamentní sbor.

Jaksi pozapomněl, že jsme v roce 1990 po dlouhých diskusích a ve vazbě na Evropu vepsali do Listiny základních práv a svobod článek, hlásající, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou (tedy bez přímé úhrady) zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, jež stanoví zákon.

Takže dnes, kdy spoluúčast pacientů tvoří téměř 17 procent výdajů na lékařskou péči, žijeme ve stavu porušování Listiny práv a ústavního pořádku. Jedno porušování Ústavy spouští ovšem celou sérii dalších protizákonných kroků, jichž jsme dnes a denně svědky, a občané, byť se skřípáním zubů, v podstatě lhostejně tomuto (ne)pořádku přihlížejí. Česká společnost si ovšem potrpí na tituly, a není náhodou, že dnes chtějí zakládat univerzitu v každém okresním městě.

V Plzni nám například vychovali skvělé právníky, i když u senátorů s titulem JUDr., kteří by měli dodržovat právo zmíněné v předchozím odstavci, se dopočítáme v současném okamžiku jen do trojky. Legrační to stav, když mužů v bílých pláštích najdeme ve stejné instituci pětinásobek. A kdo tedy kandiduje v podzimních volbách?

V Mostě a Olomouci najdeme na kandidátce primáře chirurgických oddělení, za Bruntál kandiduje ředitel nemocnice, a Nový Jičín doplnil medicínský soubor (za TOP 09) primářem dětského oddělení, který jistě péči o dětské pacienty miloval. V Kroměříži doplňují senátní soubor primářkou ARO a za Liberec nastupuje primář oddělení cévní a rekonstrukční chirurgie. Ten se utká s již zmiňovaným Přemyslem Sobotkou, který se pokouší o reparát.

Velmi zajímavá bude i účast Věcí veřejných, které zastupuje (dříve funkcionář modrých) Zdeněk Kubr. Ten v roce 1994 ještě ve funkci ředitele liberecké nemocnice způsobil v opilosti dopravní nehodu, zabil člověka a odseděl si za mřížemi směšných deset měsíců. Opilost prý mu neprokázali. Další kandidát na senátora Josef Zieleniec shledal v Kubrově kauze řadu polehčujících okolností. Kubr se prý nesnažil ze svého darebáctví na rozdíl od jiných politiků vykroutit, a myslím, že to, že si tento trest odpykal, je dostatečné za to, co udělal.

Pokračujme však dál ve výčtu oborů ­... Kutnou Horu zastupuje chirurg a lékař záchranné služby, který se utká s věčně prohrávající, ale neústupnou Janou Volfovou. Jihlava nám dodá ředitelku psychiatrické léčebny a Brno přispěje ředitelem onkologického oddělení. Ten se zbavil jednoho onkologa, který bude zastupovat Brno-venkov. S ním svede duel Tomáš Julínek a další onkolog za stranu červených třešní.

Další lékaři nastupují do senátní bitvy v Praze, v Karlových Varech a v Plzni. Takže soudím, že by bylo nejlépe, kdyby se tato větev Senátu spojila a vytvořila akciovou společnost, nejlépe na kurýrování civilizačních chorob. Češi půjdou, zcela symbolicky, zase k urnám, budou šířeji otevírat své peněženky, budou nakupovat medikamenty tlumící deprese.

Mimochodem spotřeba léků se v poslední době poněkud snížila ­ nikoli proto, že bychom byli šťastnější, anebo zdravější, ale proto, že potřebné léky ­ jako všechno v tomto státě ­ cenově roste. A to bude další kapitola našich novodobých časů. Ovšem Čecháček chápe, že musí solit víc a víc, jakpak by se udržely zisky Němců a dalších zahraničních podnikatelů, resp. nejen udržely, ale pořád pořádně rostly a rostly.

František KŘÍŽ

Zdroj: Haló noviny