Sestry z nemocnic vyhání hlavně přetížení
Sestry ve zdravotnictví chybějí dlouhodobě a jejich nedostatek se nejvíce projeví v krizových situacích. Pandemie onemocnění COVID‑19 tristní stav potvrdila. V nejvypjatějších momentech jsme měli informace z nemocnic, že sestry odpracovaly za měsíc i pětadvacet dvanáctihodinových směn, aby se zvládla péče o nemocné.
Takový stav je samozřejmě dlouhodobě neudržitelný, a proto náš odborový svaz prosazuje již řadu let zvýšení počtu sester a dalších zdravotníků, a to zvláště v nemocnicích. Bohužel politická reprezentace, a je jedno z jakého politického spektra, na naše koncepční návrhy, kterých byla a je řada, téměř nereagovala. Hlavním a skoro jediným stabilizačním prvkem bylo v uplynulých letech pouze zvyšování platů, což je samo o sobě pozitivní, ale z dlouhodobého hlediska to nestačí. Pokud srovnáme počty sester v nemocnicích před deseti lety a nyní, tak zjistíme, že rozdíl je stabilní a představuje snížení o skoro 2 500 sester. Za odbory jsme ovšem navrhovali zvýšit počty sester daleko více, souhrnně minimálně o 5 000 sester, a navíc přijmout nižší zdravotnický personál, zvláště sanitáře. Opakovaně jsme seznamovali bývalé ministry zdravotnictví s konkrétními návrhy na zvýšení počtů sester a jejich personální stabilizaci.
Osobně se domnívám, že sester, které nyní pracují mimo profesi, je dost, a pokud by se zlepšily pracovní podmínky, tak by se část mohla vrátit do nemocnic. Tuto moji teorii potvrdily také „sestry v záloze“, sestry na rodičovské, sestry v důchodu, které v nejvypjatějších chvílích boje s pandemií v nemocnicích vypomohly. Opět opakuji, že sestry „vyhání“ z nemocnic především jejich pracovní přetížení a v mnoha případech, zvláště v nemocnicích – obchodních společnostech, také nízké mzdy. V této souvislosti předem upozorňuji, že loňský a letošní rok nelze pro statistické účely v oblasti odměňování použít. Současný příjem sester je ovlivněn jejich mimořádným pracovním nasazením, obrovskými objemy přesčasové práce, zvláštními odměnami, příplatky za ztížené pracovní prostředí. Po koronaviru se samozřejmě platy a mzdy opět zásadně změní.
Co tedy navrhujeme pro personální stabilizaci? Naším hlavním a zásadním návrhem je jistota základních platů pro sestry a další zaměstnance nemocnic. Sjednocení odměňování v oblasti tarifních platů by bylo zřetelným signálem pro sestry, že jejich práce bude na základním platu vždy adekvátně oceněna. Rozdíly v kvalitě práce, přístupu k plnění pracovních povinností může zaměstnavatel, mimo základní plat, samozřejmě ocenit osobním ohodnocením a odměnami.
Dalším významným motivačním prvkem by byly výsluhy, a to nejen pro sestry, ale také pro další zdravotníky. Sestrám by pro jejich regeneraci a znovunačerpání sil pomohly lázeňské a rehabilitační pobyty. S cílem zlepšit personální situaci jsme měli a máme připravený program pro zaměstnavatele k navýšení počtu zdravotníků s možností financování přes úřady práce.
Všechny zmíněné návrhy odborového svazu jsou zpracovány legislativně, jen je zakomponovat do právních předpisů. K tomu musí být ovšem politická vůle.
Dostatek nových zdravotníků je samozřejmě problém. Když sestry po svém nástupu zjistí, jak situace uvnitř nemocnic vypadá, část z nich odchází. Jejich uplatnění na trhu práce je široké a bez problémů si najdou jiné zaměstnání. Osobně se domnívám, že je potřeba již na školách a univerzitách sdělovat sestrám pravdivé informace o jejich nadcházející práci. Sestry dnes nejsou jen manažerkami ošetřovatelské péče, tam bychom se chtěli dostat, ale často musejí samy provádět všechny ošetřovatelské výkony. Dokud nebude ve zdravotnictví dostatek dalšího zdravotnického personálu a sestra bude na noční směně sama na 30 pacientů, tak od nastupujících zdravotníků žádný velký posun nelze očekávat.
A ti stávající? Po současné pandemii musíme očekávat její dopady. Je potřeba systémově řešit psychickou pomoc a podporu zdravotníků. Osvědčený Systém psychosociální intervenční služby (SPIS) je dobrovolný, bez finanční ingerence státu, a to se také musí změnit. Je potřeba podpořit sestry a zdravotníky systémově. Pandemie COVID‑19 by se, kromě vší té hrůzy, měla stát také příležitostí ke změně, k nápravě léta se prohlubujících problémů. Doufám, že i politici konečně pochopili, že důležitější než beton je člověk. Příklad polní nemocnice byl víc než dostatečný. Cílená a systémová pomoc sestrám a zdravotníkům ovšem musí být rychlá, nelze na nic čekat. A poslední připomenutí: Podpora sester a péče o ně se nám pozitivně vrátí všem. Pacientem může být v mžiku každý z nás.
Zdroj: MT