Sjezd ČLK očima řadového člena
Po zkušenostech s mimořádným sjezdem České lékařské komory jsem původně na řádný ani nechtěl jít. Neočekával jsem, že by mi to dalo nějaké nové, zajímavé podněty, že bych se dozvěděl něco nového, co nevím, že bych byl účastníkem nějaké „dějinné“ záležitosti.
Ale těsně před sjezdem nastaly ve zdravotnictví změny. Premiér se rozhodl, že vymění ministra zdravotnictví. Říkal jsem si, úžasná možnost pro nového ministra zdravotnictví zajít na sjezd ČLK, vyslechnout si, o čem se tam bude hovořit, přednést svoje představy. Jako dlouholetý manažer ve zdravotnictví jistě nějaké má.
Ale nový pan ministr zdravotnictví této příležitosti nevyužil, na sjezd ČLK nepřišel. Také jsem si říkal, že odcházející ministr zdravotnictví by se mohl zajít rozloučit a přednést nějaký projev o tom, jak to vidí ke skončení své funkce. Že by shrnul, co se mu v ministerském křesle povedlo, co ne. Odcházející ministr ale taky nedorazil. Z pozvaných hostů dorazili jen ministrovi náměstci, ovšem je otázka, o čem vlastně mohli mluvit, když se jim čerstvě změnil šéf?
Pak také společensky přišli představitelé zdravotních pojišťoven, pan Kabátek a pan Fridrich. Nějakou dobu pobyli, poseděli a odešli. Možná být panem Kabátkem, ani se sjezdu nezúčastním, protože nechat čekat pozvaného hosta hodinu a půl za dveřmi není slušné chování. Tak se vedeni komory k němu a dalším hostům bohužel zachovalo.
Kdybych se sjezdu zúčastnil jako mladý lékař těsně po škole, neváhal bych, sbalil kufry a odjel si udělat atestaci do jiné země, protože to, co bych slyšel, by mě nepotěšilo. Vedení lékařské komory má většinou rozumné návrhy na zlepšení současné nevyhovující situace, ale to je asi tak všechno. Může si o nich povídat na sjezdu, jenže tím to končí. Česká lékařská komora nemá bohužel ve společnosti a u vedení státu respekt. Zákony se dělají v parlamentu a ve vládě, jenže tam sedí lékaři, členové České lékařské komory, kteří to ale vidí zcela jinak, než vedení ČLK a tak nakonec z jejich tvůrčí činnosti vycházejí právní paskvily, které situaci nezlepšují.
Tak smutně dopadl zákon o vzdělávání. Tak smutně dopadá všechno, co se týká medicíny v parlamentě. Lékaři jsou nejméně soudržná profesní skupina. Smečka nespolupracujících jedinců, kteří nemají problémy s tím, aby si navzájem vydloubávali oči a podráželi kotníky. Kam asi tak můžeme v takové situaci dojít?!
Ale mladé byste na jednání sjezdu nenašli. Jen starou a starší generaci. Ta ohnutá záda, která si už zvykla a která to nějak doklepou, i když nesouhlasí. Jenže protestů schopna nejsou. Měly by mladí, ale ti nejsou a už nebudou. Lékaři v tomto státě za nějakou dobu nebudou vůbec, takže paradoxně lze očekávat, že se k lékařům začne společnost chovat v budoucnosti lépe. Ale už bude pozdě. Co dělat? Je to pořád stejné. Stát se politicky rozhodne, že dá na rok určitou částku peněz na zdravotnictví a že za ní chce všechno všem a v nejlepší kvalitě. Zdravotní pojišťovny tuto částku nějak distribuují, ale nic jiného s tím dělat nemohou. A lékaři stále léčí, jen si potichu mrmlají. Kromě těch, co se v systému naučili žít a vyhovuje jim. I takoví jsou, není jich zase tak málo a ti změnu nechtějí.
Dobíhá akce „Zdravotnictví volá o pomoc“. Jeden lékař, který by rád byl v budoucnu novým prezidentem ČLK, napadl neprůhledný výběr PR agentury a cenu. Já bych to viděl zcela jinak. Jakékoli apely směrem k veřejnosti nemají smysl. Veřejnost lékaře nikdy masivněji nepodpořila a nepodpoří. Smysl mají jen nátlakové akce a lobbing. Nátlakových akcí již lékaři nejsou schopni, takže zbývá možná jen ten lobing, který ale v podání komory nefunguje. Tak, co kdyby se peníze na kampaň určenou směrem k veřejnosti, daly na lobbing? Možná by to bylo efektivnější využití financí od dobrovolných i nedobrovolných platících členů. Ale on by to zase někdo napadl. No, je to těžký. Ještě že nejsem mladý lékař v Česku.
Zdroj: ww.tribune.cz