Spolek Mladí lékaři z.s.: Odchodům mladých lékařů do zahraničí novela nezabrání

 Po vrácení Senátem má novelu na programu 31. ledna Poslanecká sněmovna. Koalice bude hlasovat pro, ministr věří v úspěch. Normu kritizuje ČLK, s menšími nemocnicemi a zdravotnickými odbory vyzvala zákonodárce, aby ji zamítli. Spolek Mladí lékaři přijetí normy podpořil, poukazuje ale i na jasná rizika. Více v rozhovoru s MUDr. Kočím.

Jako největší pozitivum vnímáme z pohledu mladých lékařů ujasnění akreditačního procesu nemocnic, jmenování nových akreditačních komisí a zjednodušení akreditačního řízení pro jednotlivé nemocnice. Výhodou to bude zejména pro menší zdravotnická zařízení. Pokud novela projde, už by neměly nastávat situace, kdy mladý lékař pracuje dva tři roky na nějakém oddělení menší nemocnice, ta posléze přijde třeba na půl roku o akreditaci – a pak když jde lékař k atestaci, zjistí, že má odpracováno půl roku na neakreditovaném pracovišti, tudíž není k atestaci připuštěn. Takové situace nejsou dnes výjimkou. – to by se novelou mělo změnit. Zjednodušení akreditací dále umožní, aby mladí lékaři absolvovali vzdělávání v základním kmeni na mateřském pracovišti, menší nemocnici, a ta je nebude muset vysílat na nesmyslně dlouhé stáže na pracoviště vyššího typu. Toto byla velká finanční zátěž pro menší zdravotnická zařízení, které platili školencům mzdu, zatímco oni, odváděli práce jinde. Nemocnice si pak zcela logicky snažila lékaře zavazovat kvalifikační smlouvou.

Druhé velké pozitivum, které my vnímáme, je, že dojde k lepšímu vyspecifikování vztahu mezi školitelem a školencem. Jde o to, že pozice školitele se upraví do tzv. odborného dozoru a odborného dohledu. Bylo by jasně řečeno, že školitel může vykonávat dozor nad jedním školencem a dohled nad dvěma školenci. Čili jednoho školence před kmenem a dva po kmeni. Zároveň je v novele definována i fyzická nutná dostupnost školitele, takže u dozoru musí být fyzicky přítomen v daném zdravotnickém zařízení do 15 minut a při dohledu do půl hodiny, nemusí tedy nutně být ve zdravotnickém zařízení. Vnáší to alespoň částečnou právní jistotu do tohoto vzájemného vztahu.

Znamená to, že systém vzdělávání bude po přijetí novely pro mladé lékaře vstřícnější, takže lékaři nebudou mít důvod odcházet?

Novela má konkrétní pozitiva i jasná rizika, nedá se jednoznačně říct, že by to mělo efekt v zamezení odchodu lékařů do zahraničí. Při přípravě novely sice ministerstvo tento záměr proklamovalo, ale my jsme v kontaktu jak se studenty lékařských fakult, tak s mladými lékaři, a víme, že odchody do zahraničí mají úplně jiné důvody. Studenti lékařských fakult na konci studia vůbec nevědí, nebo nejsou dostatečně seznamováni s tím, jak další vzdělávání reálně vypadá. Tím pádem, když ministerstvo chystá novelu a zároveň účinně nekomunikuje vůči studentům, vůči absolventům, nemůže předpokládat, že novela sníží míru odchodů.

Jaké tedy podle vás jsou hlavní motivace mladých lékařů k odchodům do zahraničí?

Jistě jsou to i finanční motivace, ale myslím si, že zdaleka nejsou na prvním místě. Vždy bude část lidí, kteří jsou dobrodružnější povahy a chtějí do zahraničí, pak je velká část lidí, kteří nastoupí do českého zdravotnictví a jsou najednou nespokojeni, protože jsou konfrontováni s tím, že je v nemocnicích málo lidí střední generace, tudíž není, kdo by je učil. Jsou hozeni do vody, učí se sami, nebo se učí na vlastních chybách, a to mnohdy může být velice frustrující. A mnoho lidí to donutí zamyslet se nad tím, zda tady dělat medicínu, nebo jít do zahraničí, když se obecně říká, že to tam je lepší. A naprostá většina lidí, našich kolegů co odešli, si pochvaluje.

Motivace odejít jsou jiné, než to co řeší tento zákon. Novela zákona se pouze snaží narovnat ty největší problémy, které se tady s postupným rozpadem struktury systému od roku 2004 kumulovali. Garantuji svým jménem, že studenti pátého, šestého ročníku zákon dostatečně neznají. Pokud někdo očekává, že kvůli zákonu se rozhodnou zůstat, není to pravda. Názor na to jestli zůstat nebo odejít si dělají z osobních zkušeností a dojmů během studií a doporučení svých kamarádů, rodičů či známých, nikoliv podle novely zákona. Nicméně to neznamená, že novela nemá konkrétní pozitiva, to určitě ano, jak jsme již výše zmínili.

Menší nemocnice ale vidí v novele riziko, že jim odvede lékaře, kterých mají málo, do velkých nemocnic ve větším rozsahu, než je potřeba. Základní obory jsou prý schopny poskytnout. Obávají se, že lékaři si na dlouhých stážích ve větší nemocnici zvyknou a nebudou se chtít vrátit.

To záleží na menších nemocnicích, jak přistupují ke svým zaměstnancům. Jestli je dostatečně motivují, aby tam zůstali, aby jim práci udělaly zajímavou. Do toho má co říct i finanční ohodnocení, ale v zásadě novela pomůže tomu, že malá nemocnice neutrpí finanční ztrátu, když zaměstnává člověka, který půl roku pracuje úplně jinde během povinné stáže. Myslím si, že malé nemocnice touto novelou spíše získají.

Můžete se blíže vyjádřit i k té druhé výhodě, tedy definování školitele a školence?

Zatím jsou to jen věty v zákoně a hodně bude záležet na tom, jak se toto nové ustanovení promítne do praxe. Toto promítnutí bude záležet na navazujících vyhláškách, a potom zejména na tom, zda se to bude kontrolovat a vymáhat. Takže pokud ministerstvo zdravotnictví vyvine účinný kontrolní systém, který bude skutečně kontrolovat, jestli jeden školitel má dva lékaře pod odborným dohledem a jednoho pod odborným dozorem, pak to může mít efekt. Na tom kontrolním systému hodně záleží, v zákoně obsažen není, to by mělo být až ve vyhláškách. A ministerstvo na to samozřejmě bude potřebovat personální kapacity.

Zabývali jste se i historickým kontextem vzdělávání českých lékařů?

Od roku 1971 do roku 2004 jsme tu měli poměrně jasnou strukturu specializačního vzdělávání lékařů. Můžeme se bavit o obsahu vzdělávání, zda bylo kvalitní, to si já netroufám hodnotit, ale z rozhovorů se zkušenějšími kolegy si myslím, že obsah a kvalita byly spíše nižší ve srovnání s modernějšími anglosaskými systémy. Od roku 2004 začal totální rozklad struktury vzdělávání, máme tu dnes velkou spoustu vzdělávacích programů, které jsou nastaveny nesmyslně co do délky stáží, počtu výkonů, a je veřejným tajemstvím, že se podvádí, výkony se podepisují, jen aby byla razítka a člověk mohl jít k atestaci anebo získal certifikát o kmeni. To je špatně, to se musí změnit. Musíme se jasně a lépe domluvit, jaká má být skladba povinných stáží, v jaké délce a nastavit přiměřené a dosažitelné počty výkonu. Vzdělávací programy jsou v tomto směru zcela obsoletní. Mnohdy se vlastně podvádět musí, protože požadovaný medicínský výkon není v předepsaném počtu reálně dosažitelný.

Rád bych tento rozhovor zakončil určitým poselstvím – není to o zákoně, ale o našem zdraví, o pacientech, o kvalitě výcviku, který mají lékaři dostat, aby mohli tu dobrou péči poskytovat. Zákon nesměřuje ke kvalitě vzdělávání, směřuje ke stabilizaci systému, který se neuváženými zásahy rozpadl. Poselství Mladých lékařů je, že pokud bude přijat, pracujme dál na vyhláškách, na systému a na tom, aby se změnily tři věci – aby se zvýšil počet motivovaných školitelů, protože nejdůležitější je, kdo lékaře učí a jak se mu věnuje. Další bod je financování – ze srdce bych si přál, aby všichni dobří školitelé dostali za svoji práci adekvátně zaplaceno. V ambulancích je řada dobrých lékařů, kteří by v nemocnicích podle mého rádi školili, kdyby za to dostali slušně zaplaceno, zatím však mají významně víc peněz za práci v ambulanci. Třetí pak je kontrola vzdělávacích procesů.

Zdroj: MT