Stále hledáme bílá místa na mapě knižního trhu

Zatím se ale jeho týmu daří rok za rokem prokazovat, že toto zdání je klamné – nové knihy stále vycházejí a nacházejí si své čtenáře.

• Jak si odborné medicínské knihy, které za tři dekády Grada vytvořila, v souhrnu představit? Jak velká je to knihovna?

To jste mě skoro dostala hned první otázkou. Ale zkusím to trochu přiblížit. Každá naše novinka dostává pořadové číslo a v minulých dnech jsme překročili číslo 8 000. To je za celou Gradu dohromady. V naší redakci, kde připravujeme literaturu medicínskou a zdravotnickou, jsme nedávno vydali novinku s pořadovým číslem 1 200 a k tomu jsme vydali v redakci přes 600 dotisků. Výše nákladů novinky v odborné zdravotnické literatuře není ve srovnání např. s beletrií vysoká, nejčastěji se pohybujeme v rozmezí 500 až 1 500 kusů. Často je to i méně. Stávalo se, že naprosto ojediněle náklad překročil i desítky tisíc kusů, ale to bylo kdysi dávno. Když měla Grada 20 let, tak se to kolegové pokoušeli spočítat, a pokud to takto lze, i když s velkou rezervou, aproximovat, Grada vydala dosud celkem více než 8 000 novinek, s dotisky to je asi 11 500 titulů, a to představuje celkem více než 24 milionů tištěných knih. Celková váha těchto knih se odhaduje na 9 000 tun, to je asi jako 4 500 osobních automobilů značky Škoda Octavia. Anebo si představte více než 500 kamionů knih, které utvoří řadu o délce skoro 9 km. To byla řeč jen o tištěných publikacích, téměř vše máme v současnosti i v elektronické podobě… Ale berte to s rezervou, já občas trochu přeháním.

• Přiznávám, že to mi v představě moc nepomohlo, v každém případě je to prostě opravdu hodně knih. V čem se pro vás trh s odbornými zdravotnickými publikacemi za těch třicet let změnil?

Mimo jiné v tom, že jsme narazili na limity tohoto trhu. Cílová skupina našich čtenářů je početně omezena. Nové náměty a autory hledáme obtížně. Někdy se nám zdá, že co bylo možné vydat, již bylo vydáno.

Určitě se snížily náklady jednotlivých titulů (tj. počty vydaných kusů knih), což zvyšuje výdaje na jejich tisk. Abychom udrželi přijatelné maloobchodní ceny pro čtenáře, snažíme se zajistit ekonomickou podporu třetích subjektů, což zejména v poslední době může být rovněž problémem. Mám teď někdy pocit, že starší ročníky našich čtenářů si stále kupují knihy, protože na to byli zvyklí, ale nestačí je vůbec přečíst. Určitým zlomem bylo, když jsme identifikovali do té doby opomíjenou cílovou skupinu – zdravotní sestry a ostatní nelékařské zdravotnické obory. Literatura zde pro ně prakticky neexistovala, když se objevily první vlaštovky, byl po nich velký „hlad“, to byly ty mimořádné náklady, o kterých jsem mluvil. Nyní je i tento segment, a to zejména díky Gradě, plně saturován a platí pro něj to, co pro celou oblast zdravotnické literatury.

No a pak se objevily elektronické formy knih. V současnosti existují vedle sebe, obě formy mají své výhody i nevýhody. Co je určitě nové a dobré, jsou knihovny elektronických knih, jako je např. BOOKPORT Grady.

V poslední době je vše ovlivněno probíhající epidemií – komunikace s autory, propagace, prodej knih a mnohé další. Protože se nepořádají kongresy, nemůžeme ani vidět typické hloučky čtenářů, kteří obléhali o přestávkách stánky našich nakladatelství. Chybí nám tak naprosto specifická forma komunikace s autory i čtenáři – nevidíme jejich bezprostřední reakci na knihy, neslyšíme jejich otázky, komentáře, nápady…

• Podle všeho by vydávání papírových knih určených úzké skupině mělo být už asi dvacet let zcela mrtvý byznys a vše by mělo být v elektronické formě. Čím to, že papír stále přežívá?

Tuto otázku si samozřejmě klademe. Snažili jsme se situaci analyzovat a předpovědět vývoj do budoucna, ale moc se to nedaří. Jedná se asi o souhru více faktorů. Prodej e‑forem knih roste, prodej tištěných knih se ale nesnižuje nijak dramaticky, existují vedle sebe.

Tištěná kniha vyvolává, a asi nejen u mě, příjemné pocity už svojí existencí, vnímáme ji pohledem, pohmatem, čichem, je jedinečná, lze u ní dobře využívat lokální paměti, možná je u ní i viditelnější, kolik práce se na její přípravě vykonalo. Elektronická kniha má jiné výhody – je lehce přenosná, lze ji poslat během krátké doby na druhý konec světa, skladuje se na minimálním prostoru (což umožňuje existenci elektronických knihoven, jako již zmiňovaný BOOKPORT), umožňuje vyhledávání textu, sledování videosekvencí a další. Je tedy účelná, praktická, dobrá na cesty.

Za její významnou nevýhodu považujeme její možné zneužití. Proces přípravy tištěné a elektronické knihy je prakticky stejný, liší se pouze v závěrečné fázi, tj. tisku knihy, skladování a distribuci. O tyto položky je e‑kniha levnější, její příprava je kratší o dobu tisku, tedy o dva až čtyři týdny.

Je to samozřejmě i generační otázka. Starší ročníky čtenářů preferují tištěné knihy. Mladší ročníky pracují pravděpodobně s oběma formami, je zajímavá informace z knihoven v tom smyslu, že studenti sice volají po e‑formách publikací, ale půjčují si knihy tištěné.

• Jak bojujete s tím, že odborné informace, zvláště o léčbě, hrozně rychle stárnou?

Jakmile dostaneme od autora rukopis, snažíme se vydat knihu co nejrychleji. Pokud se s autorem dohodneme na podmínkách autorské licenční smlouvy, příprava a zpracování knihy u nás již nečeká. Nicméně musí ještě proběhnout recenzní‑lektorské řízení, na které musíme připočítat (samozřejmě podle rozsahu knihy) nejméně jeden měsíc. Pak začne redakční zpracování, výměna korektur mezi redakcí a autorem, grafické zpracování a úprava obrazové dokumentace, příprava obálky. Nakonec se dělá rejstřík, tiráž, předtiskové přípravy a následuje vlastní tisk. Když to jde bez problémů a rukopis je připraven podle pokynů pro autory, můžeme knihu středního rozsahu vydat i za čtyři měsíce. Podařilo se nám to již i za měsíc, ale to byla mimořádná situace. To myslím nejsou špatná čísla a nejde o moc větší zpoždění než u vydání článku v odborném časopisu.

Informace v odborné knize zastarají do čtyř či pěti let. Podle toho se i volí velikost nákladu.

Závisí na oboru, tématu, rozsahu a šíři informací – některé mohou zastarat okamžitě, některé mohou bez podstatnějších změn vydržet roky. Dva protipóly z tohoto pohledu tvoří například monotematická publikace o onkologické léčbě a anatomický atlas.

Je důležité, jak pojme rukopis sám autor, jestli píše v obecnější rovině pro širší cílovou skupinu čtenářů, nebo naopak. Když informace přestávají být aktuální, začínáme uvažovat o novém vydání.

• Odkud zpravidla pochází první stimul k vydání knihy – kontaktuje vás autor, nebo vy kontaktujete autora? Obojí je obvyklé. Rozdíl bývá v rychlosti vydání a procentu úspěšnosti dosažení cíle.

Když se přihlásí autor, mívá motivaci knihu napsat a vydat, mívá o knize již jakousi představu, někdy je kniha dokonce již napsaná. Problém může být, když nejsou autorovy představy z nějakých důvodů v souladu např. s ekonomickou realitou. Také se nám opakovaně stalo, že medik, který úspěšně složí nějakou zkoušku, chce podle svých poznámek z přednášek vydat knihu pro své následovníky. Dostali jsme tak jednou nabídku učebnice latiny, kde byly vypuštěny některé pády, protože se v praxi v medicíně nepoužívají.

Pokud si vybíráme autora a/nebo téma pro publikaci sami, nejsme vždy úspěšní, autora musíme hledat, přesvědčovat, celý proces může trvat i několik let, do cíle dorazí poměrně malé procento takových nápadů.

• Co při tvorbě edičního plánu hledáte? Co chcete o knize dopředu vědět, abyste do ní šli?

Téma nebo autora pro novou knihu, která by čtenáře zaujala, a protože se musíme uživit, tak také aby se prodávala. Možností, kde hledat, je mnoho – nový námět, jinak zpracovaný námět, stárnoucí kniha, určitě hledáme autora, který je „psavý“ a úspěšný. Prostě hledáme bílé místo na mapě knižního trhu.

Určitou výhodu mají učebnice, protože studenti jsou motivováni ke koupi, musejí složit zkoušky. Dále máme možnost přeložit zahraniční publikaci – výhoda je, že známe dopředu rozsah, obsah a další sledované parametry. U knihy, která se teprve píše, nikdy nevíme, jak to nakonec dopadne. Nevýhodou překladových knih mohou být např. jiné doporučené postupy, jiná odborná terminologie, jiné registrované léky nebo jiný zdravotnický systém, na který kniha odkazuje.

U zamýšlené knihy posuzujeme všechno možné – téma, autora, rozsah, cílovou skupinu, zvažujeme maloobchodní cenu, motivaci ke koupi, náklady na přípravu, výši nákladu knihy, dobu stárnutí knihy, konkurenční knihy a mnohé další. U některých knih je nutné vysoké náklady na přípravu a výrobu dorovnat ekonomickou pomocí dalších subjektů – např. inzercí, bez takové podpory je nelze vydat.

• Máte za sebou řadu velkých publikací, kde jsou desítky a možná stovky autorů. Kdo koordinaci něčeho podobného zkusil, ví, jak je to obtížné. Jaký je váš recept na to, aby všichni nakonec odevzdali slíbené a kniha mohla vyjít?

Bohužel žádný recept není, je to na editorovi knihy. Hlavního autora předem varujeme, že zvladatelný počet spoluautorů je do pěti. Kdysi mi jeden pan profesor řekl, že problémy se spoluautory narůstají úměrně s druhou mocninou jejich počtu (velmi volně citováno). Je to pravda. Myslím, že nejvyšší dosažený počet spoluautorů u naší publikace byl 180. Kniha byla vynikající, úspěšná, ale všichni editoři se spolu s námi po vydání shodli na tom, že už nikdy více.

• Jedním z posledních velkých počinů Grady je velká Kardiologie. V čem je zvláštní?

Asi bych nepoužil slovo zvláštní, ona je mimořádná, skvělá. V mnoha aspektech. Publikace má zcela nové pojetí, po odborné stránce ji jistě představí její editoři a autoři. Editorů je šest, všech spolu se spoluautory je 126, jsou to špičky české a slovenské kardiologie.

Knihu jsme připravovali asi tři čtvrtě roku, bylo to mimořádně náročné. Po technické stránce – 2 264 tiskových stran v deseti svazcích, které jsou uloženy ve dvou boxech‑krabicích, vše dohromady váží skoro 8 kg. Design knihy je opět zcela jedinečný, mně se moc líbí.

V některých kapitolách jsou v tištěné verzi QR kódy, které čtenáře přesměrují na instruktivní videa, v pdf formě stačí prokliknout.

• Jak se vyrovnáváte s tím, že mimo odbornou zdravotnickou redakci Grada vydává někdy dost bizarní publikace o zdraví určené nejširší veřejnosti, namátkou: Léčivá moc kamenů…? Tak zrovna k té Léčivé moci kamenů se přiznávám já, vznikla před mnoha roky v naší redakci, ale myslím, že si ji se skutečnou odbornou literaturou nikdo nesplete. Byla to taková malá výzva, že umíme udělat i jinou než odbornou medicínskou knihu.

Všechny naše odborné knihy jsou recenzovány‑lektorovány, velmi mnoho jich získalo ocenění odborných společností. To myslím svědčí pro to, že jsou psány na základě medicíny založené na důkazech, samozřejmě ve spojení s klinickou zkušeností autorů.

Všechny tyto knihy nadále vycházejí v nakladatelském domě Grada pod značkou Grada – odborná literatura. Knihy, které tato kritéria nesplňují, jsou vydávány pod ostatními značkami našeho nakladatelského domu – tj. Cosmopolis, Bambook, Alferia, Metafora. Dělící linka je myslím jasná a zřetelná.

Zdroj: MT