Přeskočit na obsah

Telemedicína se rozjíždí pomalu, chybí zákony i zabezpečení

  • Mnozí lékaři byli vůči elektronizaci zdravotnictví spíše skeptičtí, mění se dnes jejich názory?

Určitě se mění, pandemie nás donutila. I přes některé porodní bolesti se nástroje jako eNeschopenka a eRecept skvěle osvědčily. Přizpůsobit se dokázali i starší lékaři, kteří předtím neměli vybavení a neuměli s počítačem tolik pracovat.

  • Telemedicína se stala součástí každodenní práce lékařů. Vy sám jste ale v minulosti upozorňoval na některá rizika, můžete je zmínit?

Největším rizikem je, že telemedicína není zakotvena v české legislativě. Není o ní ani zmínka v zákoně o zdravotních službách, to znamená, že se na ni nelze pojistit. I když má lékař profesní pojištění, na tento typ péče se nevztahuje, což je obrovský problém. To je třeba změnit. Pak je možné, aby došlo k rozvoji telemedicíny i mimo krizovou dobu. S tím souvisí i jednotné zavedení úhradových mechanismů.

  • Máte problémy s vykazováním distanční péče?

My jsme na konci prvního nouzového stavu oslovili zdravotní pojišťovny s tím, aby zafixovaly podmínky, které platily v březnu. Druhou vlnu jsme očekávali. Ale pojišťovny to odmítly a dnes je vykazování poněkud roztříštěné.

  • Jaké aplikace dnes lékaři využívají? Jsou tyto platformy zabezpečené?

Vím, že hodně lékařů si volá s pacienty přes skype, což ale není dostatečně zabezpečená platforma. Pokud vím, tak lékaři ve valné většině nepřešli na žádný zabezpečený systém, ani já osobně jsem zatím žádný nezkoušel, ani o žádném takovém nevím. Ale určitě by bylo třeba využívat bezpečnější prostředí. A to nejen při komunikaci lékař a pacient, ale také v rámci předávání zpráv elektronicky mezi lékaři samotnými. Pokud chceme, aby se elektronizace zdravotnictví rozšířila, je nutné na tom pracovat. Třeba pro lékaře z alergologie, psychiatrie nebo logopedie může systém dálkové komunikace s pacienty sloužit velmi dobře i v době mimo pandemii. V některých oborech ale osobní kontakt nic nenahradí. Na nateklé koleno si lékař sáhnout musí nebo kardiolog se většinou neobejde bez fyzikálního vyšetření pacienta, EKG, či echokardiografie.

  • Existují firmy, jako například Plus4U Medical, které vyvíjejí online ordinaci - zabezpečené prostředí pro vyšetřování na dálku. Jak takovou možnost vnímáte?

Otevření možnosti komunikovat s pacientem na dálku vítám, ale beru to v každém případě jako doplňkovou záležitost, respektive dobrou možnost, jak v rámci péče o pacienta překlenout období, kdy je třeba se o něj postarat, ale přímý kontakt není možný - jako je třeba současná pandemie. Může jít ale například i o dočasnou imobilitu pacienta po úraze a podobně. Důležité budou také podmínky pro lékaře a cena. Ve smlouvě musí být v každém případě ošetřeno to, že komunikační cesta mezi lékařem a pacientem nesmí mít žádné odbočky a že nikde mimo ordinaci lékaře, respektive jím určené místo, nesmí docházet k ukládání dat vzniklých komunikací s pacientem a souvisejícími činnostmi. Nikdo také nesmí jakkoli monitorovat kontakty, s nimiž se lékař komunikuje.

  • Dnes lidé využívají hodně i služby virtuálních lékařů, u kterých nejsou zaregistrováni. Kontaktují ho s konkrétním problémem a příště už ho nikdy nevidí. Jak tyto služby vnímáte?

Upřímně řečeno, pokud pacienta neznáte, nemáte ho dříve vyšetřeného, nevíte, jaké bere léky, neumím si představit, že by tato služba mohla být kvalitní. Je to obecná konzultace, která musí skončit doporučením o návštěvě svého lékaře.

Zdroj: Komerční sdělení

Sdílejte článek

Doporučené