Urychlení elektronizace je asi jediné pozitivum epidemie

„I když žijeme v době, kdy si čteme o plné digitalizaci nemocnic, robotizaci a umělé inteligenci, i když technika umožňuje leccos, vše záleží na tom, co lékaři přijmou za svoje,“ upozorňují.

• Jaký pro vás byl rok 2020?

K.K.: Poměrně těžký, jako i pro ostatní. Vzhledem k tomu, že zdravotnictví bylo a je pod tlakem, požadavky na řešení přicházely najednou a ve velkém množství. V posledních týdnech sice opět zažíváme tlak, ale už to není takové překvapení jako na jaře. Ten krátký oddych v létě nám umožnil se na některé věci připravit.

• Cítíte, jak roste význam IT v nemocnicích?

Z.K.: Je pravda, že jsou znát vyšší nároky na IT než kdy v minulosti. Také se elektronizace zdravotnictví touto situací akcelerovala. Očekával bych možná ještě větší zapojení státu do aktivit digitalizace zdravotnictví. Nicméně když se člověk ohlédne, jak vlažný byl před pár lety zájem o eRecept a jak si bez něj dnes neumíme představit běžnou práci, tak tu pokrok určitě vidět je. Také třeba eNeschopenku lékaři v tomto období ocenili.

K.K.: Přitom dnes eRecept oceňují i jeho největší oponenti. Na celé epidemii je tohle asi jediná pozitivní věc. Že projekty, které by se jinak postupně prosazovaly další dekádu, se akcelerovaly. I jiné krize v historii posunuly vývoj dopředu. Klidné roky nepřejí změnám.

• Je podle vás zdravotnictví k digitalizaci nedůvěřivější než jiné obory?

K.K.: Armáda, policie a zdravotnictví jsou přísně hierarchické systémy s pevnou strukturou, která se nepřeskakuje a kde iniciativa od někoho, kdo stojí stranou, naráží na důstojníky, kteří nechtějí uhnout ze své linie zvyku. To v jiných oborech tolik není. Dost často se lpí na dávno překonaných postupech a nástrojích. Tím chci říct, že i když žijeme v době, kdy si čteme o plné digitalizaci nemocnic, robotizaci a umělé inteligenci, i když technika umožňuje leccos, vše záleží na tom, co lékaři přijmou za svoje. To je potřeba respektovat.

• Jsou věci, které vám na IT oddělení přišly jako výborný nápad, ale neprosadili jste je?

K.K.: Majitel nemocnic Ing. Sotirios Zavalianis je nakloněn inovativním řešením a projekty nám umožňuje realizovat, ale hodně projektů píšeme takzvaně do šuplíku. Hodně energie věnujeme tomu, abychom přesvědčili lékaře, že má ten který projekt smysl. Někdy se stane, že co lékař, to jiný názor.

• Oborově pocházíte z radioterapie. To je oblast, která zažívá velký pokrok…

K.K.: Radioterapie je velmi technologický obor, zasažený IT už dlouhé roky. Za dobu, co jsem pracoval s pacienty, došlo v tomto oboru k obrovskému technologickému skoku. Nové technologie přinesly obrovský posun v kvalitě. Když to srovnám s dobou, kdy jsem začínal, je to jako rozdíl mezi jízdou kočárem taženým koňmi a jízdou v elektromobilu.

• Jsou lékaři v radiologii přístupnější technologickým novinkám než v jiných oborech?

K.K.: Ať chtějí, nebo ne, jsou v porovnání s jinými obory technologickým pokrokem více zasaženi. Počítače jsou už historicky spojené s tímto oborem. Nová softwarová řešení jsou součástí balíčků s přístroji. Možnosti jsou možná širší, než zatím využíváme. Už před patnácti lety jsme vytvořili systém navázaný na softwarové produkty, zjednodušující administrativu ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám.

• Je nějaká novinka v oboru, která vás zaujala?

K.K.: Lineární urychlovače vyrábějí dva dominantní světoví výrobci. Naším hlavním dodavatelem je jeden z nich. Ten dnes experimentuje s nástroji umělé inteligence, a to mě velmi zaujalo. Zefektivňuje tak moderní techniky radioterapie. Plánoval jsem, že by o tom na naší odborné konferenci vedl přednášku robot Pepper, kterého jsme nedávno pořídili. Přišlo mi to vtipné spojení, aby humanoidní robot představil našim lékařům novinky z oblasti umělé inteligence, která jim v dohledné době může usnadnit práci.

• V čem ten nástroj spočívá?

K.K.: Umělá inteligence není nic samospásného, je to jen učící se mechanismus, který na základě učení se z předchozích dat umí rychle řešit opakující se úkoly. Cílem je provádět léčbu na míru nejen danému pacientovi, ale přizpůsobovat ji k jeho aktuální situaci. Procedury, které se provádějí před zahájením léčby, se znovu a znovu opakují a upřesňují, což je ale velmi náročné. Automatizace a nástroje umělé inteligence umožňují rychle vyhodnotit a přepracovat plán ozařování a udělat to, co by člověk dělal velmi dlouho. To znamená, že můžete ozařovat přesněji a díky tomu navýšit dávku. Přičemž platí, že čím vyšší dávka, tím větší pravděpodobnost kontroly tumoru a vyléčení pacienta.

• Co vás přesvědčí si takovou technologii s umělou inteligencí pořídit?

K.K.: O tom se nemusíme nijak dlouze rozmýšlet. Musíme se držet technologicky up‑to‑date, naše skupina proto pravidelně obměňuje přístrojové vybavení. Inovace lineárního urychlovače se systémem představuje částku kolem sta milionů korun a frekvence jejich obnovy je osm až deset let. I během těch deseti let při dynamice rozvoje může nastat situace, kdy je potřeba něco dokoupit. Nedávno jsme investovali do nového lineárního urychlovače a navíc do softwaru, který by se dal považovat za mezikrok k té technologii, o které mluvíme. Předpokládám, že až umělá inteligence bude v nabídce výrobce pro lineární urychlovače, které používáme, tak ji koupíme. Nejpozději při příštím nákupu, který očekávám do pěti let.

• Kromě toho, zůstat up‑to‑date, jaký má Akeso v oblasti elektronizace cíl nebo strategii?

Z.K.: Naším cílem je přiblížit se pacientovi. Do procesů, které v nemocnici probíhají, se snažíme více zapojit mobilní zařízení, aby personál trávil více času u pacienta. Snažíme se zefektivnit dokumentaci, plánování a výkaznictví péče. Dalším cílem je monitorovat, vyhodnocovat a zvyšovat její kvalitu. Rádi bychom se také posunuli v realizaci bezpapírové dokumentace.

• Jak se dá elektronizací zvýšit kvalita?

Z.K.: Nejdřív je potřeba sbírat data o ukazatelích kvality, vyloženě se to nabízí v ošetřovatelském procesu. Snažíme se postupně přesvědčovat lékaře a sestry, aby poskytovali do elektronické dokumentace strukturovaná data místo beletrie. Informační systém je pro některé z nich jen chytřejší obdoba psacího stroje. Lékařská zpráva bývá nestrukturovaná, psaná formou volného textu, a zpracování takových dat je náročné. Pokud se nám podaří toto posunout, budou mít informační systémy mnohem lepší využití. Už to nebude jen splněná povinnost něco zadokumentovat, ale zdroj hodnotných dat, ze kterých se můžeme poučit a zlepšovat. Také pro využití umělé inteligence jsou obvykle potřeba vstupní strukturovaná data.

• Kudy vede cesta od volného textu ke strukturovaným datům?

Z.K.: Snažíme se lidem ukazovat, co jim to přinese. Úsporu práce a času, především. Přínos musí převážit vynaložené úsilí. V tuto chvíli si monitorujeme možnosti, souvisí to s plánovaným refreshem našeho informačního systému.

• Plánujete změnu nemocničního informačního systému?

Z.K.: Naše dvě nemocnice a radiologické centrum mají společný nemocniční informační systém, který jsme získali spolu s hořovickou nemocnicí. Měnit ho neplánujeme, byl by to velký zásah. Teď plánujeme refaktoring nemocničního systému, jak se říká. Vyhodnotíme, co se používá, jak dobře se to používá. Sjednotíme postupy v jednotlivých zařízeních tam, kde to jde. Systém Akord, který používáme, je docela otevřený tomu, abychom si ho sami uzpůsobovali svým potřebám. To nám vyhovuje. Jsme díky tomu schopni dynamicky reagovat a některé požadavky skupiny řešit bez dodavatele. I když je pravda, že z pohledu uživatele systém vzhledově odpovídá spíš období před dvaceti lety.

• Jaký používáte manažerský systém?

Z.K.: Používáme platformu Power BI od Microsoftu pro vizualizaci a interpretaci dat. K tomu jsme si vyvinuli datové pumpy, které do této platformy pumpují data z nemocničního informačního systému, ekonomického systému, skladů, objednávek a tak dále.

• Jeden z těch úkolů, které jste letos narychlo řešili, byla aplikace eTriáž. Jak to funguje?

Z.K.: Inspirovali jsme se řešením, které nabízela skupina akademiků na začátku jarní vlny epidemie v cloudu. My ale potřebovali efektivní napojení na náš informační systém, a tak naši vývojáři vypracovali vlastní řešení. To spočívá v dotazníku, který vyplňuje personál s příchozími před vstupem do nemocnice, ale také je možné, aby ho člověk vyplnil v mobilní aplikaci sám předem. Personál pak načte QR kód a doplní jen změřenou teplotu. Tím se zrychlí přístup do nemocnice.

• Využívají to lidi?

Z.K.: Řádově je dotazníků předvyplněných online do dvaceti procent. Naše očekávání to splnilo, větší ambice jsme neměli.

• Do jaké míry máte jednotlivé nemocnice propojené z hlediska sdílení dat?

Z.K.: Obě nemocnice spolu hodně spolupracují a počítáme s tím, že se pacient z berounské nebo hořovické nemocnice jednou za čas ocitne ve druhé. Mezi zdravotnickými zařízeními se sdílejí závěrečné výstupy léčby a další vybraná data, aby měl lékař co nejvíce dostupných relevantních informací, a pacient tak dostal co nejlepší péči. Může se podívat na výsledky laboratorních vyšetření pacienta, na propouštěcí zprávu a podobně. Takto nám to vyhovuje.

• Jak se ještě víc přiblížit k pacientům, jak jste o tom mluvili?

K.K.: Svatým grálem těchto snah je portál pacienta. Ideálně by podle mě měl být jeden jediný a měl by ho garantovat stát. Vzhledem k tomu, kolik aktivit mezitím vzniká od různých hráčů, od poskytovatelů, sítí, zdravotních pojišťoven, tak se spíš stane, že každý z nás bude účastníkem v několika pacientských portálech. Do budoucna se možná bude řešit určitá integrační platforma, aby se v tom vyznal.

• Nakolik jsou pacienti připraveni využívat nové informační nástroje?

K.K.: Na jednu stranu tu máme zmíněnou zkušenost s eTriáží, kterou využívá pětina příchozích. Pak si ale vzpomenu, jak to vypadalo, když jsme se pokusili zautomatizovat vstup do nemocnice pomocí turniketu, dezinfekce a kamery. Čekali jsme od toho, že ušetříme čas jednoho pracovníka, ten tam ale stejně musí stát a vysvětlovat lidem, jak turniketem projít. To byla hořká zkušenost, my to ale nevzdáváme.

• Jak lidé reagují na humanoidního robota Peppera, kterého jste postavili do vstupní haly hořovické nemocnice?

K.K.: To je to, co je pro nás na nasazení Peppera teď podstatné. Vystavit lidi kontaktu s ním a sledovat jejich reakce. To, že někde na pozadí ve skrytu probíhá robotizace, to je jiná věc. Když někde v suterénu jezdí robotické vozíky, nikoho z nich se to přímo netýká. Komunikace s humanoidními roboty je jiná úroveň. Když jsme Peppera na recepci poslali, očekávali jsme, že se zrychlí průchod pacientů a návštěvníků, když jim bude vysvětlovat postup kromě zaměstnanců někdo další. Dochází ale naopak k tomu, že se v tom místě nežádoucím způsobem hromadí lidi. Dokonce se tam na něj chodili dívat lidi, kteří jinak do nemocnice namířeno neměli.

• Je pro vás Pepper jen taková marketingová hračka?

K.K.: Někteří kolegové se mu smějí. Tento robot by ale se svými schopnostmi byl schopen spolupracovat s lidmi na recepcích a fungovat po nemocnici i jako nástroj distribuce pacientů. Pro každou nemocnici je velkým problémem orientace pacienta. Součástí řešení může být dovést je na správné místo robotem. Představa je taková, že by součástí elektronického objednávkového systému, který máme, mohl být QR kód, pacient ho ukáže Pepperovi na mobilním telefonu a Pepper pacientovi řekne, kam má jít.

• Pepper se v nemocnici orientuje?

K.K.: Ano, výrobce jeho možnosti pohybu a orientace v prostoru za poslední rok významně rozšířil. Mohl by teoreticky pacienta dovést na správné místo sám, ale na to, aby vodil každého jednotlivě, je přeci jen drahý. Chceme vymyslet pro Peppera skutečně efektivní využití a máme nějaké nápady. Zatím probíhá jen pilotní projekt komunikace robota s lidmi, každý z nich má jinou reakci, někdo má ostych, jiný je až příliš kontaktní. Nebude to snad trvat dlouho a představíme využití Peppera v rutinním provozu.

• Očekáváte, že by mohl recepční úplně nahradit?

K.K.: I to je možné.

• Kde ještě by se mohli humanoidní roboti v nemocnici uplatnit?

K.K.: Vize našeho majitele je uplatnit Peppera na dětském oddělení, kde by mohl bavit a učit dětské pacienty. Viděl jsem i pilotní projekt, kde Peppera zkoušejí využít v domovech pro seniory, kde zkoumají, jestli může být pro seniory partnerem jako alternativa k chybějícímu sociálnímu kontaktu.

• A co obyčejní roboti?

K.K.: Transportní roboty hodláme brzy využít. Aktuálně máme v plánu vyzkoušet dezinfekční roboty. Přemýšleli jsme o využití dronů pro převoz vzorků, ale ta oblast je tak regulovaná, že jsme od toho ustoupili. Do budoucna budou drony součástí řešení logistických úkolů. Zdravotnictví neustále řeší dopravu nějakých materiálů a drony mohou sehrát významnou roli. Z podobného soudku je i potrubní pošta, kterou využíváme v Pardubicích a budeme ji příští rok zavádět v Hořovicích, kde bude součástí řešení robot, který bude jednotlivé zásilky rozdělovat do linek potrubní pošty. Potrubní pošta není žádná horká technologická novinka, je to řešení známé více než sto let, ale nyní zažívá v kombinaci s robotickými nástroji renesanci, protože je to vysoce efektivní způsob přepravy.

• Jak to plánujete s dezinfekčními roboty?

K.K.: Máme vyhlédnutého robota, který je primárně transportní, zároveň je ale schopen pomocí ultrazvuku rozptýlit do prostoru dezinfekci. Budeme ho v nejbližší době testovat. Rádi bychom ho využili na sálech. Přijede do místnosti, zjistí, jestli v ní někdo není, případně vyzve přítomné k opuštění místnosti, vydezinfikuje ji a jede do další místnosti, kam ho pošlete.

• Toho robota tam nemusí nikdo přivést a pustit?

K.K.: Ne, je autonomní.

• Co ještě převezme automatizace a technika?

K.K.: Do budoucna je to velká část činností v logistice, mluvíme o automatizovaných skladech materiálu, lékárně…

• Jak daleko jste v úvahách o automatizaci v lékárně?

Z.K.: I to je závislé na strukturalizaci dat v nemocničním informačním systému. Je potřeba, aby lékař ordinoval medikaci strukturovaně, přitom měl k dispozici informace o lécích na skladě a podobně. Teprve na základě toho může vzniknout automatizovaně zpracovatelná objednávka do lékárny. Pak můžeme léky pro jednotlivé pacienty v jednotlivých dávkách připravovat centrálně a můžeme pořídit do lékárny robota na přípravu. Celý řetězec pak můžeme uzavřít při podání léků pacientovi, kdy sestra na mobilním zařízení podání zadokumentuje a verifikuje načtením kódu.

K.K.: V tuto chvíli máme v našem systému preskripci ve volném textu. Připravujeme nový elektronický modul pro parametrizovanou preskripci. Chystáme se na to. Centralizace přípravy léčiv je pro nás významný projekt, který nám pomůže v důležité snaze ulehčit sestrám. Sester je a bude málo, ubrat jim část práce je potřeba. Zatraktivní to jejich práci, zpříjemní a zároveň mohou mít víc času na kontakt s pacientem. Připravovat léky ráno, v poledne a večer může zabrat sestře hodinu i dvě hodiny práce. Navíc je to práce, ze které může být ve stresu kvůli riziku chyb. Ve výsledku by to mělo probíhat tak, že na základě parametrizované preskripce bude robot centrálně připravovat pro každého pacienta balíček s léky. Balíčky budou označené kódem. Sestra před podáním léků pípne kód balíčku a identifikační kód pacienta, a to je vše. V některých evropských nemocnicích to už funguje a je to bezpečné. Systémů existuje na trhu několik. Součástí toho, který máme vyhlédnutý, je kontrola obsahu každého balíčku strojovým viděním. Rozezná pilulky, i když leží v balíčku přes sebe, jen velmi malou část vyřadí ke kontrole lékárníkem, když je například tableta zlomená.

• Kde centrální lékárnu plánujete?

K.K.: Obecně teď ve svých plánech nejsme omezeni myšlenkami, ale prostorem. V tuto chvíli na to prostor nemáme.

• Je to tedy vyhlídka na dlouhé roky?

K.K.: To bych u nás neřekl.

• Na digitalizaci jde hodně financí z evropských fondů, ty ale Akeso nečerpá, nebo ano?

K.K.: Pro velkou většinu programů určených pro zdravotnictví nejsme oprávněnými žadateli. Nicméně snažíme se i tak monitorovat možné dotační tituly, i ty, které nejsou primárně pro zdravotnictví, ale využíváme je jen minimálně. Na druhou stranu vnímám určitou deformaci prostředí poskytovatelů zdravotních služeb v tom, že se jiné subjekty už dopředu na dotace při rozhodování o investicích spoléhají. Zakomponovaly to do ekonomických rozvah a nesnaží se racionálně uvažovat o investicích, o jejich návratnosti a tak dále.

• Letošní rok vynesl do popředí téma kyberbezpečnosti v nemocnicích. Dala vám zkušenost nemocnice v Benešově nebo FN Brno něco?

Z.K.: Případ kybernetického útoku v Benešově a jeho dopad mě překvapil. Akcelerovalo to některé naše aktivity v této oblasti. To, co bylo zveřejněno v médiích, pro nás byl spíše alert, že se u nás nic takového nesmí stát. Zaměřili jsme se na kroky k tomu, abychom se dokázali co nejrychleji vrátit do provozu, kdyby nás něco podobného potkalo.

K.K.: Jeden problém je zachovat provoz a druhý zajistit, aby se neztratila data. Jak je IT ve zdravotnictví podfinancované a donedávna v něm kyberbezpečnost neměla tak významné místo, tak je to pro hackery snadný cíl.

• Co byste potřebovali, abyste svoje vize elektronizace mohli lépe uvádět do praxe?

Z.K.: Máme několik neobsazených pozic v IT oddělení a u vývojářů. Potřebovali bychom ale nejen technicky schopné lidi, ale aby zároveň byli nadšenci a přinášeli do projektů svoji invenci.

K.K.: Také by pomohlo, kdyby stát měl nějakou koncepci a my věděli, jakou odpovědnost v této oblasti stát hodlá převzít. Dlouho se volá po standardizaci, ale jsme s ní na samém začátku.

Zdroj: MT