Přeskočit na obsah

ÚS rozhodl ve věci postupu při zajišťování plně hrazených přípravků ve skupinách přílohy č. 2

Šlo o dobře známý a mnohokrát zmiňovaný příběh o tom, jak v rámci ústavního práva za bezplatnou zdravotní péči zajišťuje stávající úhradový systém, respektive interpretace přílohy č. 2 ze strany SÚKLu, ministerstva a dlužno říci správních soudů pacientovi s rakovinou prostaty plně hrazený přípravek – a to přípravek pro léčbu rakoviny prsu. Ústavní soud shledal, že výklad zákona, který umožňuje dojít k závěru, že určitý léčivý přípravek nemá být plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění (v tomto případě léčivý přípravek proti karcinomu prostaty) pouze z důvodu, že již existuje plně hrazený léčivý přípravek indikovaný k léčbě zcela jiné nemoci (karcinomu prsu) u jiné skupiny pacientů, a který objektivně nemůže být užíván jinými pacienty než právě pacienty trpící předmětnou nemocí, zasahuje do samotné podstaty a smyslu ústavně zaručeného základního práva na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny. Uvedl, že správní soudy (a potažmo i tedy správní orgány) v tomto případě postupovaly toliko formalisticky a vůbec se nezabývaly opodstatněností tvrzení, že jiný vhodný prostředek plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění neexistuje.

Nyní se tedy případ vrací k novému projednání a budeme sledovat, jak se tato kauza bude vyvíjet dále. Jak už to v podobných případech bývá – zásah soudu bohužel přichází velmi dlouho po rozhodnutí SÚKLu, které bylo předmětem sporu. SÚKL rozhodl již v červnu 2010 a v průběhu dlouhých 8 let došlo k řadě změn, zejména ke změně zákonů vč. složení skupin Přílohy č. 2 a proběhla řada dalších revizních řízení. V konkrétním řízení tak již uvedená otázka nemusí být příliš relevantní.

Nicméně systém zajišťování plné úhrady ve skupinách Přílohy č. 2 není ani dnes v pořádku a ač byly největší nelogičnosti dané přílohy snad již odstraněny (kromě uvedeného případu lze zmínit např. také skupinu, kam byly společně řazeny jak přípravky pro léčbu nadměrného, tak i nedostatečného vzrůstu), řada dalších přetrvává.

Problematický je pak zejména způsob, jakým SÚKL přistupuje k interpretaci povinnosti zajištění plné úhrady v rámci jednotlivých skupin této přílohy. Stávající interpretace nijak nezajišťuje, aby pro jednotlivá onemocnění a/nebo jednotlivé skupiny pacientů byla zajištěná plně hrazená léčba.

Již mnoho let přitom tvrdíme, že Příloha č. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění (pokud má dále existovat) musí být interpretována v souladu s ústavním principem zakotveným v čl. 31 Listiny. Jsme rádi, že tento názor byl konečně potvrzen i soudem.

Z našeho pohledu jde o přelomové rozhodnutí, které bude muset SÚKL zohlednit ve své rozhodovací praxi (jakkoli se vyjádření SÚKLu k uvedenému nálezu na jeho webových stránkách za nějakou zásadní sebereflexi označit opravdu nedá). Nález nicméně otvírá prostor k tomu, aby držitelé ve vyjádřeních oprášili již téměř zapomenutou argumentaci o ústavně konformním výkladu Přílohy č. 2, a zkusili opět o malý krůček posunout kvalitu úhradových řízení kupředu.

Zdroj: Pharmadvice, s.r.o.

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Motivace pro praktiky

29. 11. 2021

Posílení a rozšíření kompetencí praktických lékařů je spojeno s motivací poskytovat pacientům tu nejlepší péči. Padla proto některá preskripční…